ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

B. NĚMCOVÁ VE FILMU

12. února 2010 v 22:46 | Klevka |  KULTURA
Německá režisérka Dagmar Knöpfelová, která (kromě jiného) vystudovala mnichovskou Vysokou školu pro film a televizi, se začala zabývat osobností Boženy Němcové v roce1998, rok po vydání jejích dopisů v Německu.
Tehdy se chopila tohoto tématu autorsky - nejprve napsala podle dopisů scénář a poté je v roce 2000 inscenovala jako divadelní hru v Heilbronnu. V roce 2004 podle jejího vlastního scénáře a pod jejím režijním vedením vzniká stejnojmenný film. Podle německých recenzí je film "detailně inspirován knížkou a zachycuje poslední dny Boženy Němcové", ženy-spisovatelky, která se již v polovině 19. století odvážila utvářet svůj život podle vlastních představ a bojovat za svobodu svou i jiných žen, za svobodu lidskou i uměleckou, za niž bude muset zaplatit vysokou cenu. Bojuje o lásku své rodiny a pak i o svůj život. Bojuje tak dlouho, dokud píše, a pokud píše, má sílu žít. Proslula sice jako autorka slavné Babičky, kterou obdivoval ještě i Franz Kafka a doporučoval ji ke čtení dokonce svým sestrám, a přiřadila se k nejvýznamnějším českým spisovatelům 19. století.
Ale její sláva nedokázala vyřešit ani finanční problémy její rodiny ani vleklou manželskou krizi, proto navzdory své vážné nemoci a vyčerpaná utíká v roce 1861 od manžela z Prahy do Litomyšle, kde chce dál psát a pomáhat vydavateli Augustovi při vydání svých sebraných spisů. Tam se ubytuje v malém hostinci, avšak vydavatel se k ní také nechová korektně (neplatí slíbené zálohy), a tak si jednoho večera - 21. listopadu 1861, dva měsíce před svou smrtí - sedne a v zoufalství začne psát dopis poslednímu příteli, který ji zůstal věrný…
Napíše tři verze, ale neodešle ani jednu. Celý děj filmu se odvíjí kolem těchto tří návrhů - vzpomíná na vdavky za celníka Němce, který byl mnohem starší a se kterým nikdy nebyla šťastná; manžel nikdy neakceptoval její spisovatelskou činnost, podle něj měla být jen matkou a hospodyní, ona si však troufla ještě víc - chtěla žít podle vzoru George Sandové a realizovat se v literárních salónech, což bylo v polovině 19.století skandální zejména pro takového úzkoprsého manžela, který jí ze života udělal peklo a veřejně ji nadával do …kurev...
Děj filmu detailně reprodukuje obsah dopisů, přičemž ale biografické prvky ani dobové reálie nijak nezdůrazňuje. Středobodem děje se tak stává akt psaní tří konceptů a obdobně jako v dopisech jsou myšlenky často řazeny fragmentárně, tak i scény filmu jdou za sebou bez zjevných souvislostí nebo se opakují, což může být pro diváka náročné, kdo však od filmu neočekává autorčinu biografii, nýbrž filmové ztvárnění procesu spisovatelské tvorby, ten bude nejen hluboce dotčen a dojat, ale i šokován tím, do jaké hloubky může zavést snaha o nalezení správných slov a obrazů.
Tolik recenze o filmu, ke které nutno dodat, že výkon hlavní představitelky - Corinna Harfouch - byl kritiky vysoce oceněn.
V českých kinech měl film premiéru 1. 6. 2006. Navzdory jeho rozporuplnému přijetí (asi nejde o film vysokých kvalit) si myslím si, že by stál za shlédnutí už kvůli své dramaturgii a pohled zvenčí na život jedné z osobností, které posluchači SETIPu zvolili v roce 2009 do TOP TEN NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH OSOBNOSTÍ ČESKÉHO ŽIVOTA.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama