ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

KRÁSNÁ BARBORA - ODVÁŽNÁ BOŽENA

12. února 2010 v 22:24 | Klevka |  STUDUJEME ZA ŠKOLOU
MOTTO:

"...Suchotu a nemotu reakcie bachovskej osviežujú i praktické sympatie, s ktorými slovenskému životu sa približujú také peknoduché zjavy, ako bola Češka Božena Němcová; jej cestopisy a obrazy zo života slovenského, novely "Pohorská vesnice" a "Chyže pod horami", "Slovenské pověsti", jej osobné priateľstvo s Chalupkom, Reussom, Zechenterom a druhými našimi ľuďmi - to všetko beletristicky i etnograficky šírilo hranice a známosť slova a živlu slovenského a zaslúžili si, aby bolo vďačne pripomínané i v knihe o literatúre slovenskej, tak ako patrí napr. Hurbanov vtedy po česky napísaný román "Gottšalk".
(Jaroslav Vlček: O Slovensku a slovenskej literatúre.1881)
Citovaný text je dokladem toho, jak významnou roli sehrála Božena Němcová v 19. století v česko-slovenských vztazích svými literárními, národopisnými i cestopisnými pracemi čerpajícími ze slovenského prostředí i svou osobností. Její vztah ke Slovensku a slovenským "národovcům" se stal důležitou kapitolou i j e j í h o vlastního života a díla ( a určitě ne nepříjemnou, jak uvidíme z použitých citací ).
Vzpomínku na tuto významnou osobnost české literatury však začneme v přítomnosti. KRÁSNÁ BARBORA - ODVÁŽNÁ BOŽENA je název unikátní výstavy, kterou se letos pyšnila Slezskoostravská galerie v době od 12.srpna do 4.října.
Vernisáž výstavy byla uvedena v dobových kostýmech a ve stylu "kávové společnosti" 19.století, kterou sama Božena Němcová kritizovala (např. próza "Kávová společnost. Scéna ze společenského života."). 64 panelů s texty, fotografiemi a ilustracemi mapovalo život a dílo této významné ženy nominované v roce 2008 na titul Největší Čech. Návštěvníci zde mohli shlédnout také originály výtvarných návrhů kostýmů k filmové Babičce s Jarmilou Kurandovou z roku 1971 včetně originální filmové klapky. Určitě se každému rozbušilo srdce při pohledu na vystavené osobní věci slavné autorky, které byly zapůjčeny z Muzea Boženy Němcové v České Skalici - její pero, zápisníček, pečetidlo s iniciálami, staré hodiny a její portrét malovaný Josefem Hellichem pro Františka Ladislava Čelakovského. Nechyběla zde ani česká a zahraniční vydání Babičky - dokonce v čínštině - a památník Nataši Tanské, někdejší představitelky Barunky, s podpisy herců a filmových tvůrců.
Celé výstavě dominovala věrohodná, zdařilá kopie slavného portrétu Boženy Němcové od Josefa Hellicha, který nás nenechá na pochybách, že tato žena byla opravdu krásná. Autorkou obrazu vytvořeného roku 1989 je Jana Lukešová.
O životě a díle Boženy Němcové bylo napsáno snad už všechno, také byl vydán nespočet literárně-historických prací, nicméně o jejím pobytu na Slovensku najdeme více informací v slovenských literárně-historických publikacích. Jde sice o krátké období v jejím nedlouhém životě, které strávila ve společnosti slovenských vlastenců, přesto zanechala v místech, která během svých čtyř cest navštívila, i v srdcích lidí, které tam poznala, nesmazatelnou stopu.
Tuto stopu však nacházíme i v jejím díle a určitě nemalou měrou přispěla k dalšímu sbližování dvou národů, které jsou si jazykově i mentálně tak blízké jako žádné jiné v Evropě.
Mladičká Němcová se zúčastňuje už první jiřinkové slavnosti v roce 1837, kterou uspořádala nejstarší jiřinkářská společnost na světě zvaná Jiřinkový spolek královehradeckého kraje se sídlem v Malé Skalici, u jehož zrodu stáli významní čeští vlastenci. Dne 14. září 1837 byl Spolek slavnostně vyhlášen na národní slavnosti, pro kterou maloskalický hostinský Josef Steidler v r. 1836 přistavěl sál nad kočárovnou svého hostince U bílého lva. Od té doby byl Jiřinkový sál centrem setkávání českých vlastenců. Prošlo jím mnoho významných osobností české kultury, mezi jinými např. gymnaziální profesor a dramatik Václav Kliment Klicpera. Slavná historie oslav skončila v předvečer revolučního roku 1848 po smrti maloskalického fundatisty, P. Františka Hurdálka, a na jejich obnovení se pak muselo čekat až do poloviny dvacátých let 20. století.
Když v letech 1842-1845 pobývala B. Němcová v Praze, dostala se do pražské vlastenecké společnosti a seznámila se s předními českými spisovateli. Tři roky pobytu v Praze způsobily rozhodný obrat v jejím životě. Kontakty se spisovateli, hojná četba i životní zkušenosti rozšiřovaly její duševní obzor a její literární tvorba dostala určitý směr.
Velký význam měl pro ni pobyt na Chodsku, kde poznávala život měšťanů i venkovského lidu. Na Domažlicku pokračovala v tvorbě pohádek, psala národopisné články a obrázky ze života společnosti ve městech i o sociálních poměrech na venkově.
Pro aktivní účast v revolučním hnutí byli manželé Němcovi pronásledováni rakouskými úřady a jejich činnost stále sledovala tajná policie. Nadřízení Josefa Němce s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivost jako celníka. V souvislosti s tím byl často služebně překládán, až ho posléze přeložili do Uherska.
A tak se ve 40.letech 19. století krásná Barbora stává odvážnou Boženou. Tato česká spisovatelka začíná používat vlastenecké jméno Božena, otevřeně se zajímá o politiku a otevřeně se hlásí ke svému vlasteneckému smýšlení, o kterém svědčí např. i její básně Ženám českým, Moje vlast.
Celé její dílo i její myšlenky a názory, kterými daleko předběhla svou dobu, jsou dokladem jejího přesvědčení a postojů. Sama si brzo uvědomuje, že se na věci dívá… "s druhého břehu", že vidí jinak než jiní z její literární společnosti. Uvědomovala si také, proč tomu tak je a nebála se to říct: "…jsme-li žebráci, nabývá svět pro nás docela jiné podoby…"
Zda byla Božena Němcová i šťastnou ženou, o tom zapochybuje asi každý, kdo studuje její biografii.
Její manželství nebylo šťastné. Sňatek ji totiž přivedl z idylického prostředí do holé skutečnosti. O mnoho let starší manžel Josef Němec, sice oddaný vlastenec, ale prchlivý člověk, neměl pochopení pro romantické představy své ženy, což později vedlo k rozvratu manželství. Státní úředník Němec byl překládán z místa na místo a rodina se s několika kousky nábytku stále stěhovala.
Určitě mnozí z obdivovatelů Boženy Němcové dokáží procítit její frustraci z nenaplněného manželství a množících se rozepří, depresi z tvůrčí krize, bolest ze ztráty syna, do kterého vkládala své naděje, i osobní neštěstí, které ji postihovalo zejména v 50. letech 19.století, kdy její zdraví už zjevně chátralo.
Po smrti jejího přítele a obhájce Karla Havlíčka (1856) a "díky" nepochopení či neochoty ze strany milovaných osob ji ovládne pocit opuštěnosti a nejvíce touží po uznání okolí. Sama byla bez dobrého vzdělání, a tak ho touží poskytnout alespoň svým dětem. Zatím však musí žít ve vlhkých bytech bez dobrého vytápění, kde jí během jedné zimy začne plesnivět postel. Její děti se stravují na útraty dobrých přátel, sama jí mnohdy jen jednou denně. V téhle situaci uvažuje dokonce i o vystěhování do Ameriky...
V těžké situaci se Božena Němcová přiklání ke skupině mladých literátů okolo Josefa Václava Friče a Jana Nerudy, kteří obdivují Babičku i její stále krásnou autorku. Němcová tehdy píše: "… mnohdy zatoužím po muži, který by mne tak miloval, jako já bych milovala jeho,… ale už je pozdě na takové ideály..." Hanuš Jurenka, mladý arogantní lékař z Fričovy skupiny, je posledním, k němuž tato žena vzhlíží s velkou láskou. Čeká ji však opět zklamání…
V této souvislosti se nám nutně vybaví příběh její Viktorky z Babičky, do kterého Němcová vložila sebe samu, své city a hledání lásky, která zůstala nenaplněna, ačkoli celý život toužila po šťastné partnerské lásce. Na Viktorčině příběhu ukázala, co je žena ochotna udělat pro lásku, že je schopna za ní jít bez ohledu na společenské konvence a plně se jí oddat...
I tady se naplňuje druhá část sloganu zmíněné výstavy - odvážná Božena. Nebála se otevřeně hovořit a psát o ženách, stala se bojovnicí za ženská práva a jako první už v té době používá výraz emancipace. Vždyť i celý její život je dokladem toho, že ona sama byla emancipovanou ženou. A jak je patrné z jejích dopisů ženám z druhé poloviny 40.let, Němcová je ženou rozhodnou, znalou světa, schopnou poradit a potěšit. V pozdějších dopisech ženám používá formu dialogu, kdy se autorka i adresátka stávají správnými vlastenkami a to je o to víc sblíží.
(Pokračování v článku BOŽENA NĚMCOVÁ A SLOVENSKO)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama