ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

HEYROVSKÉHO UČITEL

12. února 2010 v 22:32 | Klevka |  STUDUJEME ZA ŠKOLOU
Frederick George Donnan
(6. září 1870 - 16. prosince 1956) byl irský fyzikální chemik známý svou prací o transportu iontů přes membrány, který většinu svého pracovního života strávil na University College London. Byl synem obchodníka z Belfastu, ale Narodil se v Colombo na Ceylonu, mládí však strávil "doma", v Severním Irsku. V důsledku nehody z dětství byl slepý na jedno oko.
Studoval na Queen's College v Belfastu, kde v roce 1894 získal titul Bachelor of Arts. Poté studoval na univerzitě v Lipsku a společně s J. H. van't Hoffem se začal věnovat výzkumu. Na University College v Londýně se v r. 1901 ještě jako student výzkumu stal členem akademického osazenstva.
V roce 1903 se stal asistentem na katedře organické chemie na Royal College of Science v Dublinu, a pak od roku 1906 působil jako vedoucí fyzikální chemie na univerzitě v Liverpoolu. V roce 1913 se vrátil na University College v Londýně, kde v letech 1928 - 1937 pracoval jako vedoucí katedry a setrval tam až do svého odchodu do důchodu. Donnan se nikdy neoženil. Zemřel v Canterbury 16. prosince 1956.
Během první světové války byl Donnan poradcem ministerstva zbrojení a s chemickým inženýrem K. B. Quinanem pracoval na zařízení pro fixaci dusíku v sloučeninách potřebných pro výrobu munice. Za tuto práci obdržel v roce 1920 řád CBE za válečné služby. Říkalo se o něm, že byl " jedním z prvních nadšenců pro nové obory chemického inženýrství".
Po válce byl spolupracovníkem firmy Brunner Mond při budování velkého chemického podniku v Billinghamu. Jeho práce o rovnováze na buněčných membránách byla důležitá pro technologie kůže a želatiny, ale ještě víc pro pochopení přenosu materiálu mezi živými buňkami a jejich okolím. Byla pojmenována jako "Donnanova rovnováha" a přednášel o ní v celé Evropě a Americe. "Donnanova rovnováha" zůstává i nadále důležitým pojmem pro pochopení přenosu iontů v buňkách.
Těsně před druhou světovou válkou Donnan aktivně pomáhal evropským uprchlíkům, kteří chtěli utéct před nacisty. Byl zakládajícím členem Společnosti Faraday, což byla britská společnost pro studium fyzikální chemie založená v roce 1903 na počest Michela Faradaye, i jejím prezidentem v letech 1924 -1926.
Vyznamenání:
• 1911 - Člen Královské společnosti
• 1920 - řád CBE za válečné služby
• 1924 - Longstaffovu Medaili Královské chemické společnosti
• 1928 - Davyho Medaili udělenou londýnskou Královskou společností za "mimořádně důležitý objev současnosti v jakémkoli odvětví chemie…"
• Donnan obdržel celkem 11 čestných titulů.
A jaký byl vztah tehdejšího studenta londýnské College Jaroslava Heyrovského a tohoto proslulého britského vědce Donnana?
"…V roce 1913 ze školy odešel sir William Ramsay. Je otázkou, jak by se rozvíjela Heyrovského kariéra, pokud by po siru Ramsay nezačal přednášet významný fyzikální chemik Frederick.G. Donnan, jehož hlavní výzkumnou oblastí byla elektrochemie. Donnan byl známý především pro své objevy z oblasti biologie (mj. Donnan je autorem vztahu, který se užívá pro vysvětlení některých elektrických jevů na buněčných membránách). Donnan se ale též zabývá elektrochemickými problémy, např. elektrochemií hliníku. A tou se také začne zabývat Jaroslav Heyrovský, když po získání bakalářské hodnosti začíná v roce 1913 "postgraduální" studium v Donnanově laboratoři. Současně se stává demostrátorem (v anglickém prostředí jde o pedagogického asistenta). Mladý Heyrovský zahájil experimentální výzkum pod profesorem Donnanem na projektu, který zahrnoval určení potenciálu elektrody hliníku. Při použití jednoduché Nernstovy rovnice pro určení potenciálu elektrody docházelo k pasivaci tvorbou vrstvy oxidů i jiných efektů. Tato vrstva ztěžuje výměnné reakce a naměřený potenciál není jednoduchou funkcí koncentrace hliníkových iontů. Navíc vyvíjení vodíku způsobuje fluktuaci naměřeného potenciálu. Heyrovský přemýšlel nad řešením několika základních vědeckých problémů, které si pečlivě zapisoval do laboratorního deníku v laboratoři (tento systém byl zvyklý dodržovat až do pokročilého věku). Kladl si následující otázky: "jaký je mechanismus vyvíjení vodíku?" " kterým způsobem je potenciál elektrody ustavený?" když experimenty s pevnými hliníkovými elektrodami nedaly uspokojivé výsledky, profesor Donnan poradil Heyrovskému
používat zředěný hliníkový amalgám a navrhl, aby nechal amalgám téct pomalu ven skleněnou kapilárou. Tento postup byl založen na předpokladu, že nepřetržité obnovování povrchu by předešlo jevům pasivace. Toto zařízení bylo podobné tomu, které používal již dříve Donnan při svém studiu rovnováhy blány. Heyrovského experimenty s amalgámem hliníku byly jen mírně lepší než ty s pevnými hliníkovými elektrodami, zatímco vývíjení vodíku ovlivnilo měření. Nicméně,
přestože dokonce výsledky byly negativní při řešení speciálního problému, tyto výzkumy silně ovlivňovaly Heyrovského budoucí studium. Heyrovský viděl výhody kapalných kovových elektrod, zvláště jejich opakovaně obnovitelný povrch a naučil se využívat kapilární elektrody. Laboratorní deníky dávají svědectví jak v Londýně, tak později v Praze, Heyrovský strávil téměř veškerý svůj čas uskutečňováním experimentálního výzkumu. Den za dnem trávil v laboratoři. Pobyt v Londýně měl hluboký dopad na jeho způsoby myšlení, na jeho řízení výzkumu a na jeho životní styl. Viditelným znamením byly jeho laboratorní deníky, které si až do konce života psal v angličtině, získanému způsobu řízení odpovídaly odpolední svačiny se svými spolupracovníky a elegantní přístup jak k návštěvníkům tak k podřízeným…"
(Původně pro SETIP)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama