ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

VÁLKA S MLOKY A KAREL ČAPEK

12. února 2010 v 22:19 | Klevka |  KULTURA
KAREL ČAPEK
patří bezpochyby mezi vrcholné české spisovatele, protože jeho dílo si dosud našlo opravdu širokou čtenářskou odezvu a nelze mu upřít vysokou společenskou angažovanost. O té bych se chtěla zmínit v tomto krátkém zamyšlení.
Žijeme v době, kdy lidé ztrácí (nebo už ztratili ?) smysl pro tradiční morální hodnoty, politici se hádají a zjevně nám klamou, klamou nám i soudy a exekutoři si vytvořili stát ve státě, policii se také nedá věřit, vědci zapomínají na svou odpovědnost za své objevy a vynálezy (na tu upozorňoval např. i Dürrenmatt ve svých Fyzicích) a v době začínající pandemie prasečí chřipky zdravotní pojišťovny už sestavují seznamy lidí, kteří budou upřednostněni při přidělování vakcíny (…co na to dr. Galén?)
Je opravdu na místě připomenout si nadčasovost odkazu děl Karla Čapka. Hry Karla Čapka, od jehož smrti uplynulo vloni 70 let, jsou tradiční součástí repertoáru českých divadel.
Vždyť jenom pokud jde o divadelní inscenace jeho pohádek a činoherních představení, Divadelní ústav zaregistroval od listopadu 1989 více než 60 počinů, a pokud jde o román VÁLKA S MLOKY, Národní knihovna eviduje už více než 70 vydání, z čehož polovinu tvoří zahraniční edice.
Obdobné je to i jeho vědeckofantastickým románem KRAKATIT. Také další literární díla Karla Čapka vycházejí stále, a to i v cizině. Divadelní hry se v zahraničí uvádějí málokdy, většinou na univerzitních scénách v USA.
S uplynutím 70 let od autorovy smrti skončí lhůta, kdy se na dílo vztahovala ochrana autorských práv. Čapkův mnohovrstevní (a žánrově proměnlivý) román VÁLKA S MLOKY z roku 1936 jsme dosud vnímali jako satirickou vizi na vzmáhající se fašizmus stejně jako na "megalomanii" sovětského komunismu (stránky s tímto obsahem byly v poválečných vydáních vypouštěny), proto bylo vinohradské a vůbec první provedení Kohoutovy dramatizace tohoto Čapkova protifašistického románu v roce 1963 v režii Jaroslava Dudka spojeno s velkou slávou.
Milovníci divadla a K. Čapka zejména proto se zájmem čekali na premiéru jeho jevištní adaptace v ostravském NDM, která se uskutečnila 4. dubna 2009.
Dramatizace se zhostili dramaturgyně Klára Špičková a režisér Pavel Šimák, přičemž se ve své inscenaci zaměřují spíše na "… sebezničující faktory v povaze lidstva, než na válečné události a démonizování mloků jako konkurenčního živočišného druhu…". Dnešní době i divákům se přibližují tím, že jim nabízejí podobenství o nebezpečích snahy jednat výhradně v zájmu zisku a uvádějí je do příběhu velkého snu, lidské pýchy a omylů, které mění tvář planety.
A tak od první scény prologu, který se odehrává v TV studiu a ve kterém vrátný Povondra začíná svou repliku slovy "Dnes už vím, že jsem neměl toho kapitána k panu Bondymu pouštět…", se nám před očima začíná odvíjet příběh o pádu lidské civilizace. Kapitán van Toch totiž objeví na tichomořském ostrůvku zajímavý druh živočicha - mloka, který se dá nejen mnohému naučit, ale navíc se i rychle množí, a bude tedy možné jej i dobře zpeněžit. Netrvá dlouho a jeho myšlenka padne na úrodnou půdu. Věci se chopí i média a lidstvu začíná "zlatý věk" postavený na výrobě a konzumu - mloci se naučí mluvit, pracovat, chovat se jako lidé, jen schopnost tvořivého myšlení jim není dána. Vtipná satira na novinové senzace nám postupně odhaluje největší nebezpečí naší civilizace - vydělat na všem, co jakkoli slibuje zisk, co zajistí pohodlný a snadný život bez práce… a divák si během dění na scéně mimoděk vybavuje dnešní bohatou elitu, která hromadí majetek ve všech podobách a užívá si luxusní život nejlépe v tichomořské oblasti na úkor těch, co na to nemají a bydlí v nájemních domech za nehorázné nájemné, fronty aut na ucpaných dálnicích i městských komunikacích, i senzacechtivé novináře, kteří mnohdy překračují všechny hranice etiky, masivní reklamní kampaně, které na nás chrlí média ze všech stran, nebo "ideály krásy" v podobě hubených modelek, které každoročně chrlí soutěže krásy a kterým se snaží vyrovnat téměř každá druhá dívka pubertálního veku, ale i fronty nákupních vozíků přecpaných levným zbožím u pokladen četných supermarketů a hypermarketů, které takové zboží vyprodávají třeba i o půlnoci…
Sám Čapek píše:
"…Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. - My, lidé Mločího věku - říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! … Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum, pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat… Jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho…"
Toto vážné téma je však v podání herců NDM efektní podívanou, při které se divák dobře baví a zároveň mu naskakuje husí kůže, zejména když Vladimír Polák v postavě komunistického poslance nezapomenutelně paroduje našeho prvního komunistického prezidenta a později v postavě profesora napodobuje dikci toho současného. Skvělá je i podoba mloka Andrewa v podání R. Urbana a v kostýmu H. Kubešové. Inscenace samozřejmě vyústí tragicky a končí opět replikou Povondry " To je konec, Frantíku. Víš, já jsem neměl tenkrát toho kapitána u pana Bondyho ohlásit. Já bych jenom chtěl, abyste mně to odpustili…"
Právě tato sebereflexe Povondry na samém závěru inscenace je apelem, který má přimět lidstvo, aby se vrátilo k pokoře, k mírnosti a střídmosti, k úctě ke všemu živému i k samotné planetě Zemi, k humanistickým hodnotám i k politice jako službě veřejnosti.
Tím je Čapek pro naši dobu nanejvýš aktuální a my bychom jeho vzkaz měli brát opravdu vážně. VÁLKA S MLOKY má zřejmě co říct i dalším tvůrcům, protože na rok 2010 se chystá nový projekt její adaptace. Tentokrát půjde o "…nejambicióznější český filmový projekt jako sci-fi…" pod vedením A. Hollandové, držitelky Oscara, s bezmála dvousetmiliónovým rozpočtem. Podle producenta Tomáše Krejčího filmový mlok má vypadat jako ten normální, takže bude zapotřebí, aby na počítačové animaci spolupracovalo více studií. Projekt zaujal i zahraniční investory, protože se sami hlásí o spolupráci, a tak můžeme očekávat, že si Čapkovo dílo najde v nové podobě další diváky…

(Původně příspěvek do SETIPu)
(Snímek vlevo: Vyšehradský náhrobek K.Čapka a Olgy Scheinpflugové)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 coloury-graphic coloury-graphic | Web | 12. února 2010 v 22:23 | Reagovat

super blog  :-)

2 mysule mysule | Web | 12. února 2010 v 22:25 | Reagovat

Pěkně sepsanej článek.
Já mám Čapka zbožňuju :)

3 ©Štěpule© ©Štěpule© | Web | 12. února 2010 v 22:27 | Reagovat

Ráda čtu od něj knihy :)

4 Rosalie Rosalie | Web | 12. února 2010 v 22:30 | Reagovat

ahojky promin ze otravuji ale prosim hlasni pro me jsem tam jako Rosalie s Nikki Reed je to tady
http://bellas-blog.blog.cz/1002/sonc-1-kolo
mockrat dekuji!!!!!

5 Jiří Jiří | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 17:48 | Reagovat

Velice výstižné! Také Ivan Klíma ve své knize "Už se blíží meče" v kapitole "Čapkova moderní apokalypsa"(str.74)přímo cituje Karla Čapka :

V románu Válka s mloky: „… Lidská civilizace se slepě řítila za ziskem, za úspěchem, za hmotnými cíli. Jejími ideály se staly blahobyt, zábava, požitek – proto zbožnila všechno, co tyto ideály pomáhalo uskutečňovat: výrobu a techniku a vědu a podnikání. Nezaznamenala ani, že cestou za svými cíli rychle ztrácela to, co ji zrodilo: osobnost člověka, kulturu,ducha, duši…“

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama