ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

KARTOMANTIE

22. února 2010 v 8:57 | Klevka |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ

ĎÁBLOVY OBRÁZKY

Karetní hry si okamžitě po svém úspěšném "tažení" na evropský kontinent koncem 13. a začátkem 14. století podmanily nejednoho vladaře a staly se velkou módou v každé "nóbl" společnosti. Používaly se pro zábavu na společenské hry i na předvídání budoucnosti.
Velice brzo se zjistilo, že mohou být rovněž nástrojem na provozování hazardních her - velkou výhodou hracích karet totiž bylo, že jeden a tentýž balíček karet umožňoval hraní vícero různých her. A tak rychlé rozšíření hracích karet mělo za následek, že hráči vkládali do her stále větší sumy, takže se v hazardních hrách daly vyhrát celé balíky peněz. Ovšem mnozí méně šťastní hazardní hráči vložené peníze také snadno prohrávali a časem jejich hráčské dluhy rostly. Vášniví hráči se nezalekli ani zástavy svých majetků, někteří z nich přicházeli dokonce o veškeré své celoživotní jmění, a pak, v zoufalství, "čestně a džentlmensky" páchali sebevraždy. V tom lepším případě z domovského místa emigrovali, když se styděli, že nebyli schopni své hráčské dluhy splácet. Dokonce i islámská kultura holdovala hazardu, o čemž svědčí záznamy už z roku 1400, kdy sám dědic tureckého trůnu vyhrál v kartách pořádnou sumu peněz.
Světská vrchnost na tuto situaci reagovala vymezováním pravidel karetních her nebo se je snažila zakazovat, avšak tyto zákazy a postihy za porušení zákazů byly mírné /mnohem mírnější než například u zákazů her v kostky/. Královský dekret z roku 1369, podepsaný francouzským králem Karlem V., svědčí o tom, že z výše uvedeného důvodu karetní hry byly zakázány už nedlouho po jejich příchodu na starý kontinent. Jeho příklad následovaly další státy, které se rovněž snažily zavést zákony zakazující hraní karet mezi příslušníky nižších vrstev.
Pro církevní vrchnost byly hrací karty něco neslýchaného a nanejvýš pochybného a církev karty označovala jako "ďáblovy obrázky". V druhé polovině 14. století byla vydána už výše zmíněná "Modlitební kniha ďábla" a do potlačování her pak vstupují i fanatičtí mniši - jedním z nejznámějších byl například Girolamo Savonarolla. Ti začínají pronásledovat nejen hráče, nýbrž i výrobce karet, ba i samotný "zavrženíhodný krám". A tak se ve středověku nezřídka stávalo, že byly upalovány nejen čarodějnice, ale i karty samotné. Později se zákaz karetních her úředně sjednotil a jejich provozování bylo povoleno výlučně v kasínech, na které stát dohlížel. Z toho vytěžila státní pokladna, protože se pak zavedly daně z karetních her.
Není bez zajímavosti, že v roce 1900 vydali v Německu zákon, že dluhy z karetných her jsou čestné dluhy a nemohou být žalovatelné.

KARTY A BIBLE
Po zákazech karetních her ve 14. století netrvalo dlouho a začaly vznikat nové hrací karty, což dokládají zejména písemné zprávy z Itálie o "…hrách s ručně malovanými kartami…". V této době vznikají také francouzské karty, tzv. pikety, dnes také nazývané žolíkové karty podle později přidaného žolíka. Vytvořil je v roce 1392 jakýsi šílený muž, kterého pověřil už poněkud starý a mentálně nemocný král Karel VI. výrobou dvou balíčků karet.
Onen muž byl údajně jakýsi degenerovaný řemeslník, prý byl posedlý a podle tehdejších etických zásad asi "zlý" člověk. Posmíval se Bohu a jeho přikázáním a pro své "ďábelské dílo" si vybral biblické postavy. Karetní KRÁL byl v jeho představách sám ďábel, KRÁLOVNA byla Ježíšova matka, Marie, a sám Ježíš se dostal do karetních symbolů jako KLUK /SPODEK/. Barva SRDCE měla představovat krev Páně a KŘÍŽE zase pronásledování svatých… V tomto "šíleném" příběhu je až příliš mnoho zloby, nicméně mu nesmíme upřít, že odkazy takto vytvořených karet na biblické motivy jim dávají spirituální punc.
V této souvislosti nelze nevzpomenout na baladu "Balíček karet", která se velice zpopularizovala v druhé polovině 20. století díky své country verzi známé i u nás. Původně vznikla koncem 18. století v Anglii jako náboženská píseň "Duchovní karty: almanach vojáka". Líčí se v ní příběh vojáka v činné službě, který během bohoslužby drží v ruce balíček karet. Odvedou ho před maršála a on se musí zodpovídat ze svého "činu". Ve své obhajobě říká, že karty jsou Bible i modlitební knížka, a pak postupně vysvětluje jejich biblickou symboliku: ESO je jeden Bůh, DVOJKA jsou dvě části Svatého Písma - Starý a Nový zákon, TROJKA je trojjediný Bůh - Otec, Syn a Duch Svatý, ČTYŘKA to jsou čtyři evangelisté - Matouš, Marek, Lukáš a Jan, PĚTKA je pět ran Kristových, ŠESTKA je šest dnů stvoření Nebe a Země, SEDMIČKA je sabat, den Božího odpočinku, OSMIČKA je osm spravedlivých, zachráněných před Potopou - Noe, jeho žena, tři synové a jejich nevěsty, DEVÍTKA je devět malomocných očištěných Kristem /z nichž mu jen jeden poděkoval/, DESET je počet přikázání, které dostal Mojžíš na hoře Chóreb, SPODEK se stal ďáblem, KRÁLOVNÁ je královná ze Sáby, KRÁL je Bůh sám… Dále se v písni pomocí čísel kalendáře popisuje úžasná komplexnost hracích karet, ačkoli se svými čtyřmi symboly a několika obrázky vypadají tak jednoduše. Jeden balíček má - 52 karet, což je počet týdnů v roce. - 2 sady barev, červenou a černou, jako den a noc. - 4 symboly, které odpovídají 4 ročním obdobím: kříže /žaludy/ - jaro, kára - léto, srdce - podzim, piky - zima. - Každý symbol obsahuje 13 karet, což je stejně jako 13 týdnů každého ročního období a 13 lunárních měsíců v roce. Měsíc se za jeden den posune o 13 stupňů. - Sečtením karet /eso -1, spodek - 11, královna - 12, král - 13 + součet dalších karet 2 až 10/ dostaneme 91, což je počet dní v jednom ročním období. - 91 dnů x 4 období = 364, což je přesně počet dnů stabilního lunárního roku. /Později doplněný žolík doplňuje tento počet na 365./
Tato čísla odhalují vskutku zajímavý pohled na souvislost hracích karet s jejich záhadným původem

ŠÍŘENÍ HRACÍCH KARET
První hrací karty byly ručně malované, tudíž byly drahocenným luxusem, který byl přístupný jenom šlechtickému stavu, a díky své umělecké hodnotě byly takové karty velice ceněny a uchovávány ve sbírkách.
Sériové rozšiřování hracích karet začalo až ruku v ruce s rozvojem dřevořezby v 15. století. Dosud zachovalá "Hra královských úředníků", která vznikla kolem roku 1450 v Německu, je nejstarší tištěná a dodatečně kolorovaná karetní hra, velice ceněná pro svou obrazovou symboliku. Souběžně s rozvojem dřevořezby, mědirytiny a knihtisku mohli němečtí výrobci karet zjednodušit proces jejich výroby natolik, že je dokonce mohli začít vyvážet do dalších zemí, a hrací karty se staly oblíbeným exportním šlágrem. Výsledkem toho byla skutečnost, že za hranicemi Německa a zejména ve Francii /se střediskem v Lyonu/ se rozvíjí nový barevný systém, který se de facto používá dodnes /srdce, piky, kříže, kára/.
Od 16. století se pak díky tomuto rozšíření po celé Evropě karetní hry mohly provozovat v salonech vyšších společenských vrstev jako prestižní forma kratochvíle.

KARTY A JAZYK
O kartách se dozvíme hodně i z názvů a podoby nejstarších dochovaných karet. Pokud jde o podobu či tvar hracích karet je obecně známé, že většinou měly obdélníkový tvar. Pak je docela zajímavé se dozvědět, že ty, se kterými se hrávalo v Číně, byly vlastně podlouhlé a úzké pruhy kartonu, a že v Indii se dokonce hrálo s kulatými kartami. Samotný pojem "karta" lze odvodit ze středověkých slovníků jako chartae, cartae nebo charticelae. Tyto pojmy se původně používaly jako název pro psací papír vyrobený z papyru a až později se toto označení přeneslo z papíru na hrací karty.
Ve 14. a 15. století měla karetní hra v Itálii pojmenování naibi a ve Španělsku naypes. Obě slova pocházejí z arabštiny a hebrejštiny. Naibi je odvozeninou dvou arabských slov, která v doslovném překladu znamenají hračka/hra a prorok a vedou přímo k věštění, ke kterému se karty používaly a dodnes používají. Zejména v Kastílii se pro karetní hru udržely výrazy naibis/ naibes, ze kterých se později odvodil pojem NABOB, což v sanskrtu znamená "místokrál, místodržitel, guvernér".
V Itálii se objevil také název taroccino, tarocco, tarocci, který se vztahoval k řece Taro, což je vedlejší přítok Pádu. V této souvislosti si můžeme znovu připomenout onu ohromující podobnost názvů Taro a Tora a jejich kombinaci jako poukaz na tajemný původ karet: ROTA TARO ORAT TORA ATOR.

Vykládání karet se lidé začali věnovat pravděpodobně až koncem 15. století, kdy se v Německu objevuje první kniha o tomto způsobu použití hracích karet.
Prvenství ve vykládání karet se však přisuzuje cikánům, kteří šířili tuto praxi i mimo evropský kontinent. Termín cartomancy se pak objevuje koncem 18. století ve Francii, kde se už hodně "zasvěcenců" věnovalo umění "jak se zabavit s balíčkem karet".
I když se pro vykládání karet používal stále populární tarot, francouzský parukář a věštec jménem Eteilla použil pro své věštby docela běžný balíček hracích karet, ze kterého však vyřadil karty s čísly 2-6 a ke zbylým kartám přiřadil obrázky a klíčová slova. Takový karetní systém pro věštění osudů si pak oblíbili právě cikáni, kteří začali rozlišovat významy obrázkových karet i podle jejich polohy, čímž se jejich výpovědi staly mnohem přesnějšími. Proto tyhle karty později dostaly název "cikánské karty".
Na přelomu 18. a 19.století ve Francii získala velkou popularitu Madam neboli Madmoiselle Marie Lenormand, známá jako "Sibilla Paříže", která navázala na Eteillův systém. Byla osobní přítelkyní Napoleonovy manželky Jozefíny a svými věštbami je oba provázela až do jejich "císařského" konce. Své karetní věštby vykládala nejen vyšší či nižší šlechtě, její věštby neminuly ani francouzské revolucionáře a i samotnému Robespierrovi předpověděla jeho násilnou smrt. Zpočátku i ona sama používala pro své věštby obyčejný balíček 36 karet, přesně tolik jich totiž bylo zapotřebí na "piquet", starou francouzskou karetní hru, která byla v její době opět velmi populární. Postupně si však vytvářela vlastní karetní systém dodnes známý pod jejím vlastním jménem jako Věštecké/Vykládací karty Madam Lenormand.
Vytvořila rozsáhlý karetní systém, ve kterém místo původně známých 36 hracích karet jich bylo až 60. Její symboly vznikaly na základě jejích vlastních životních zkušeností a měly pro ni hluboký osobní význam. Obsahovaly kromě kreseb a obrázků také znamení hvězd, souhvězdí, ba dokonce i celé hvězdné konstelace, které sloužily na velmi přesné určování času. Zvláštností jejích karet bylo, že ona sama, ovlivněna tarotem nebo numerologií či jinou formou okultní tradice, dala každé kartě poněkud
unikátní výklad, který se nepodobá žádnému jinému karetnímu systému. Pro kartáře měly a dodnes mají tyto karty tu výhodu, že kromě své názorné obrazové symboliky mají rovněž číselné označení podle žolíkových karet / což se ovšem může při interpretaci výkladu ignorovat/. Toto označení má však ale význam při interpretaci velkých tabulí a slouží například pro ulehčení bližšího popisu osob nebo časových vztahů.
Dnes jsou její karetní symboly zjednodušené, karty jsou menší a jejich počet je zredukován na 36. V oblasti věšteckých karet jsou její karty snad ty nejoblíbenější, a to až dodnes. Umění vykládání karet se koncem 18. a začátkem 19. století díky osobě i pověsti Marie Lenormand rozšířilo po celé
Evropě a velice se zpopularizovalo. Našlo si cestu ke střední vrstvě obyvatel jako oblíbená forma kratochvíle, a tak se věštění z karet věnovalo mnoho žen i mužů. Nahlíželi do příštích osudů zejména šlechticů, důstojníků a velkostatkářů, kteří je za tím účelem dokonce sami vyhledávali. Když ale jejich předpovědi byly "špatné", ne zřídka se pak stávalo, že leckterý kartář-kartářka záhadně a navždy zmizeli.
Kartomantie se však i přesto postupem času prosazovala stále více. Zejména po roce 1850 přichází do Evropy módní vlna spiritualizmu, která všemu dodávala esoterický "punc". Na sklonku 19. století začala éra znovuobjevování okultizmu a ve 20.století bylo věštění z karet opět doménou tarotu. Jako kdykoli jindy v historii, když bylo vykládání karet zakázáno a bylo nesnadné obstarat si tarotové karty, nástrojem předvídání budoucnosti se staly běžné karty.
Tak tomu bylo i za dob vlády fašizmu v Evropě, kdy měli kartáři na Hitlerem okupovaných územích opět špatné časy. Jelikož Hitler sám se intenzivně zabýval mystikou a magií a čerpal z ní sílu a energii, zakázal veškerý okultizmus pod trestem smrti. Kartáři a kartářky byli systematicky pronásledování, a tak nezbývalo nic jiného, než se stáhnout "do podzemí".
Z tohoto důvodu v době mezi dvěma válkami díky přísným zákazům vznikli některé nové karetní systémy, avšak nejčastěji se pro věštění osudů používali již zmiňované cikánské karty, protože byly nejpopulárnější z nich. Rozšiřovaly se sice jako hrací karty, což byl jen "chytrý" tah, jak nahradit a zamaskovat věštecké karty. Dnešní doba je dobou duchovního rozmachu lidstva, kdy každý, kdo projeví jen trochu zájem, má možnost se duchovně vzdělávat a rozvíjet.
V knihkupectvích i na internetu se nám nabízí nepřeberná paleta duchovní, esoterické literatury, po které můžeme sáhnout. A to se týká i karet, zejména těch vykládacích, s čímž samozřejmě souvisí i množství erudované literatury o kartomantii. Je to způsobeno tím, že tradiční karetní systémy, které dosud pojímaly tematické okruhy lásky, práce, rodiny, zdraví a změn v životě, se díky rozšířenému lidskému vědomí rozvíjejí o nové aspekty - mystické, astrologické, duchovní i různé další, a také se vyvíjejí stále nové systémy vykládacích karet, které nám pomohou nahlížet do tajemné Knihy života.
Závěrem jedna rada:
Pokud se rozhodnete začít odhalovat síly či principy, které zasahují do našich životů, mějte na paměti, že náhoda neexistuje, respektive že náhoda není beze smyslu, nýbrž je prostředkem, jímž vyšší moc řídí naše životy. Proto věštby fungují.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama