ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

PRAGMATISMUS A VÝCHOVA

12. února 2010 v 22:26 | Klevka |  STUDUJEME ZA ŠKOLOU
Karel Čapek
oval v Praze na FF UK kromě jiného filozofii a v roce 1914 v semináři F. Krejčího přednesl svou práci o pragmatismu, která poprvé vyšla v r. 1918 pod názvem Pragmatismus čili Filosofie praktického života
(spolu s jeho dalšími odbornými studentskými pracemi v knize Univerzitní studie, 1987). Ve své diplomové práci Čapek vysvětluje, jak sám pragmatismus vidí a vnímá. Srovnává jej s jinými filosofickými směry, hlavně s humanismem. Podle něj je pragmatismus filozofií praktického života (což je i podtitul jeho knížky), a tím tedy je filozofií "běžných lidí".
Pragmatismus se snaží udělat svět lepším neustálou snahou a podle něj je smyslem života udělat svět lepším zejména pro děti a pro další generace vůbec. V návaznosti na učení tohoto filosofického směru vznikla v 19. Století v USA PRAGMATICKÁ PEDAGOGIKA jako výuková metoda, jejímž hlasatelem byl americký filosof a pedagog John Dewey (autor zásadního spisu Demokracie a výchova).
Základem takové výchovy se stává individuální zkušenost dítěte získaná prací, proto se ve školní práci zdůrazňuje činnost, praxe, užitečnost. Dítě představuje v pedagogice "slunce", okolo kterého se má soustřeďovat celý pedagogický proces. Určujícím je zájem dítěte a jeho praktická zkušenost, sám učitel je pak pouhým poradcem, organizátorem, který má podnítit zájem o společné řešení problémů učení a podporovat tvořivost a iniciativu dítěte. Dewey zastává stanovisko, že ve škole se mají setkat děti ze všech společenských tříd - jedině tak lze překonat třídní rozdíly. Důraz klade rovněž na spolupráci školy s rodinou. Jeho metoda měla sice zásluhy v boji proti formalismu a verbalismu staré školy a jejímu drilu, má však i záporné stránky: přeceňuje zásady aktivnosti, nedoceňuje znalosti dosud nashromážděné lidstvem, odmítá vedoucí úlohu učitele a jeho systematickou práci s dětmi v hodině, a proto samotné vzdělání trpí nesystematičností a útržkovitostí.
V dnešní době můžeme také v mnoha mladých rodinách pozorovat, že rodiče přejímají (americký)
model výchovy (předškolního) dítěte jako "sebestředného slunce", kterému se plní všechna jeho přání a kterému se nesmí nic zakazovat ani přikazovat, přičemž oni jen pasivně přihlížejí a nedomýšlejí důsledky takového "vedení" - takové dítě se pak soustřeďuje jenom na své potřeby a svá přání, v kolektivu se prosazuje za každou cenu, neakceptuje žádná omezení a často bývá hyperaktivní a nesoustředěné.
Byla bych ráda, kdyby se k tomuto tématu vyjádřili i další kolegové, kteří mají s takovými dětmi bohaté zkušenosti z vlastní praxe.
(Původně pro SETIP)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sabca-hannah sabca-hannah | Web | 12. února 2010 v 22:29 | Reagovat

ahojky supr blog
pls mrkni se na můj díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama