ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

PRŮKAZKA

27. února 2010 v 19:22 | Klevka |  ÚVAHY O DNEŠKU

Bylo kolem jedenácté hodiny před polednem, asi dva týdny před vánocemi. Tramvaj sice ještě nebyla plná lidí vracejících se z práce, zato školáků v ní bylo dost. Na obvyklý konec vyučování bylo ještě dost brzo, zřejmě se tedy přesunovali na nějakou mimoškolní akci. Seděli na volných místech v přední části vozu a nastupující starší lidé se proto museli posunout do další části.
Podle hlučné zábavy školáků bylo vidět, že se dobře znají a že tedy jsou přinejmenším spolužáci z jedné školy, ne-li třídy. Děvčata se chichotala po každé poznámce svých spolužáků a kluci povzbuzeni jejich uznáním se snažili o ještě "ostrovtipnější" a smělejší poznámky na adresu dění kolem nich. Největší pozornost na sebe upoutával hezký blonďák, zjevně miláček všech dívek, které ho znaly. Oči mu zářily sebeuspokojením a jeho pozornosti samozřejmě neušlo, že svým projevem zaujal i spolucestující… (Někdy je opravdu zajímavé poslouchat mluvu "týnejdžrů" a něco se od nich "přiučit".)
Na jedné zastávce v centru města nastoupilo několik žen s nákupy, ale nikoho z těch mladých lidí nenapadlo vstát a uvolnit některé z nich místo. A jelikož mezi nimi nebyl žádný pedagog, nikdo jim tuto samozřejmost nepřipomněl. Vstaly dvě ženy středního věku…
Zábava školáků v tramvaji pokračovala, i když tramvaj zastavila na další zastávce a naplnila se dalšími cestujícími. Přistoupil i jeden poněkud starší muž s berlemi, zřejmě (invalidní) důchodce.
V obličeji měl utrápený výraz a bylo vidět, že má bolesti. S obtížemi zvládl nastupování a nyní se pomalu prodíral k sedadlům ve voze. Nikdo však nevstával… Obrátil se tedy na "našeho" mladíka, který seděl nejblíže na místě vyhrazeném invalidům a právě rozdával samolibé úsměvy svým obdivovatelkám. Podle mimiky a gesta starého muže bylo znát, že ho žádá, aby mu uvolnil místo. Mládenec se však s výrazem suveréna podíval na starce a zeptal se ho:
"A průkazku na to místo máte?!"
... s vědomím své převahy zvedl hlavu.
Ztuhla mi krev v žilách nad tou drzostí a bezohledností! Sama jsem - odkázána na jednu berli - seděla opodál...
Děvčata se chichotala, kluci uznale mlčeli a náš "hrdina" se rozhlížel po tramvaji, jakoby očekával aplaus. Ostatním cestujícím možná také ztuhla krev v žilách jako mně, možná jim bylo trapně. Nikdo však neřekl nic…
Vtom jedna žena středního věku zachránila situaci, vyskočila z místa za mladíkem a pustila muže sednout…
Nevím, co bylo dál, protože na další zastávce jsem musela vystoupit. Ale ještě dnes mne vnitřně rozechvívá vzpomínka na chování resp. reakci toho "dorostence", za kterým vidím hlubší příčiny, než jenom "nevychovanost", a ze kterého by zkušený psychlog určitě vyčetl i celou "rodinnou anamnézu"...
Projevy neetického chování, se kterým se v dnešní době setkáváme stále častěji, mne mrzí za všechny, kterých se dotýkají, a stály by za hlubší úvahy o morální krizi celé společnosti, ale nyní se omezím na citát, jehož výpověď jsem volila zcela adekvátně k výpovědi "našeho" mladíka:

"Není v Americe člověka, který by někdy tajně nezatoužil nakopat dítě do zadku."
William Claude Fields

Můj postoj k problému nejlépe vyjádřil Wiesław Brudziňski těmito slovy:
"S dětmi, s nimiž si rodiče nedělají starosti, často mívají starosti dějiny."
A ještě připojuji zajímavý citát skvělého romanopisce, přestože s ním vnitřně nesouhlasím:
"Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou."
Honoré de Balzac







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka-Bonaccia Hanka-Bonaccia | Web | 2. března 2010 v 23:27 | Reagovat

Evi, díky za příspěvek, je velmi poučný. Bohužel dnešní mládeš učí televizní "krváky" a filmy, jejich úkolem není učit a vychovávat( jako tomu bylo kdysi), ale ale působí přesně naopak. V době, kdy je spoustu pc-her a pod. techniky, je smutné, že právě tato forma zábavy slouží k opačnému, ne vychovávat lidi k slušnosti, pokoře a ukázat jim skutečné morální hodnoty a základ správného chování, ale vychovávají z mladých (dětí) čím dál větší sobce se zaměřením uspět (dominovat), zvítězit (silou či mocí, zbraní), manipulovat a zaměřovat se jen na peníze (a hmotu). Co jen s námi jednou bude??? Jsem optimistka, věřím, že ti nahoře mají s námi přece jen lepší úmysly a proto se modleme o vyšší Pomoc, vnitřní Sílu, abych těm mladým ukázali, o čem je dobrý Život.

2 SergiooL SergiooL | E-mail | 16. ledna 2017 v 22:35 | Reagovat

I found this page on 15th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama