ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

ROZEŽRANÍ SENIOŘI

20. února 2010 v 17:56 | Klevka |  ÚVAHY O DNEŠKU
"ROZEŽRANÍ" SENIOŘI je asi dost neobvyklý titulek, ale nepochází ode mne...
Souvisí s mým nedávným zážitkem, který si nemohu nechat pro sebe. Proč?
I v důchodu si snažím udržovat některé pracovní aktivity a v tomto případě, o kterém chci mluvit, šlo o práci porotkyně při jedné školní konverzační soutěži. V porotě jsme byly samé ženy - kromě mne, důchodkyně, to byly vesměs kolegyně v aktivním věku cca od 30 do 50 let.
Do místa soutěže jsem se dostavila asi tři čtvrtě hodiny před začátkem; když jsem vešla do místnosti určené lektorům, už se tam připravovaly některé z porotkyň - kontrolovaly obsazení kategorií, audiovizuální pomůcky, témata… a jedna byla zahloubaná do čtení novin.
Zrovna jsem odkládala svou berlu k šatníkové stěně, když dotyčná pronesla:
"… tak si představte, co zde píší… - V domově důchodců v… žádali důchodci… upoutaní na lůžko, aby jim vedení… umožnilo přístup k internetu…"
Ani jsme se nestihli dozvědět další podrobnosti o dění v onom domově, když do toho jiná kolegyně, skoro padesátnice, rozhořčeně zvolala:
"No co si ti rozežraní senioři představují!!! Tak ti ležáci chtějí notebooky ještě i do postele!!! ... "
Musím se přiznat, že mi v tu chvíli ztuhla krev v žilách.
... tak tato žena (předtím už dvakrát jsme se sešly při práci v komisi a docela jsme si rozuměly) pracuje jako učitelka základní školy, asi má (předepsané) vzdělání vyššího typu, a jakožto pedagožka má pomáhat rodičům svých žáků jejich děti nejen vzdělávat, ale i vychovávat…! Jakoby na školách neexistovaly předměty jako "občanská" nebo "etická" výchova. S takovým postojem ke starým lidem?!
V tu chvíli mne také napadlo, jak se dotyčná asi chová ke svým rodičům nebo prarodičům…, ale neměla jsem odvahu vyslovit nahlas nic z těch otázek.
Dokázala jsem se jen ležérně nahlas zasmát a říci něco ve smyslu "… ale, dámy, copak nevíte, že tady, jen kousek od vás, při OU funguje univerzita třetího věku, která má mnoho "virtuálních" aktivit, …děláme prezentace, píšeme eseje…třeba se tam za nedlouho potkáme…"
V místnosti zůstalo ticho a mně bylo mi trapně… víc za ni a její názor než za můj seniorský věk…
Nestává se náhodou tento názor-jev jedním z typických v dnešní době?!
Je docela pohodlné i jednoduché zaujímat zcela a priori negativní, v tom lepším případě pasivní postoje a říkat "důchodci nám berou práci", "důchodci mají své jisté" a podobně. Dokonce dnes jim každodenní život často navozuje i pocit, že jsou na obtíž…
Nezapomínají náhodou ti mladší na to, že důchodci po celý aktivní věk poctivě přispívali do té společné solidární kasy a tudíž mají právo na "důstojné stáří"…?
Stárnou všichni, všichni budou jednou seniory…
Toto si dnes uvědomuje celý svět, protože stárnoucí populace začíná být celosvětovým problémem, a hledá řešení …
Myslím, že "podpora důchodců" jako program vládnoucích institucí nebo aktuální "hit" ve volebních programech některých politických stran by měla být nejen o důchodech či jiných formách finanční pomoci, měla by být "etickým programem" celé společnosti.
Pokud jde o možnosti a formy jejich sebeuplatnění (v souladu s populárním sloganem "aktivní stáří"), tady kromě osvědčených klubů důchodců ukazují schůdnou cestu univerzity třetího věku, mezi nimiž zcela netradiční formou je (mezinárodní) projekt SETIP při OU Ostrava, který vstoupil už do druhého roku své existence, a na něj navazující projekt virtuální U3V, který rovněž předpokládá mezinárodní účast.
(O tom ještě více v příspěvku Nikdy není pozdě... - Aktivní senioři)
Citát:

ÚCTA K DRUHÝM JE DŮVODEM, PROČ SI ČLOVĚK VÁŽÍ SÁM SEBE.

John Galsworthy



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama