ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Duben 2010

AŤ ŽIJÍ ČARODĚJNICE

30. dubna 2010 v 13:11 | Klevka |  LETEM-SVĚTEM
V
K tradicím spojeným s 30. dubnem a nastávajícím svátkem lásky, 1. májem,KO
patří v celé Evropě pálení či rej čarodějnic, v západní Evropě i literatuře známé jako Walpuržina noc. Jméno dostalo po sv. Walburže. Walburga byla abatyše, která žila v Anglii (710 do 779), a památka jejího svatořečení se až do středověku tradičně slavila 1. května.
Předvečer 1. máje tak nabízel příležitost k tanci a družnosti, a tak se i v naší moderní a komerční době stala vyhledávanou možností slavnostně se "protančit do máje".
Podle starých germánských zvyklostí se tato slavnost konala v noci za prvního úplňku mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem pod názvem filipojakubská noc.
Je obdobou keltského svátku Beltane, protože podle jejich zvyků byl 1. květen, jakožto začátek letní doby, kdy se země probouzí k novému životu, nejvýznamnějšímbr
dnem celého roku.
Tradičně však noc z 30. dubna na 1. máje platí jako noc, kdy prý čarodějnice v horských oblastech, ale zejména na německém Blocksbergu (= hora Brocken  v pohoří Harz) pořádaly velké oslavy, s nimiž bylo podle čarodějnických procesů v 16. a 17. století spojeno uctívání ďábla.
Období devíti dnů před tímto datem bylo označováno jako Walpuržiny dny, dny čarodějnic, a v regionálních zvycích se na odvrácení údajných rejů čarodějnic dodnes používá "walpern" - zvonění zvonů. Keltové a Germáni je slavili také zapalováním "ohňů přátelství" a  "hagazussen", což byly moudré ženy, které údajně sedávaly na prahu mezi lidským světem a světem duchů, musely nahlížet do jejich budoucnosti...
Mnohé čarodějnické rituály přežívají ještě dnes ve venkovských májových zvycích. Například farmáři chránili své statky tak, že v noci práskli bičem, na dvůr vystavovali košťata a stavěli májky. (O nich a o lásce příště).
Nejznámějším literárním ztvárněním tohoto tématu je Sen Walpuržiny noci z Gotheova díla Faust s naturalistickými sexuálními narážkami, které se dlouhou dobu nesměly dostat na jeviště. "Nejzdařileji" se to povedlo v minulé divadelní sezóně režisérovi ostravské operní scény při uvedení Gounodovy opery Faust (Faust a Markétka)
Tak, milé kolegyně, a nyní hupky-šupky do kostýmů a nasedáme…
Č







NENÍ MOŘE JAKO MOŘE

28. dubna 2010 v 19:40 | Klevka |  TÉMA TÝDNE
m
Jen jeden div je větší než moře, a tím je nebe. Jen jeden div je větší než nebe, a tím je nitro lidské duše.
Victor Hugo

Naše děti a vnuci dnes už sotva pochopí, že mezi těmi dříve narozenými "suchozemci" z bývalé "východní Evropy" bylo hodně takových,  kteří v letech "studené války" nebo díky "železné oponě" neměli dnešní možnosti vycestovat za sluncem do zahraničí a mohli jenom snít o dovolené u moře spojené s romantikou ohnivých západů slunce za zvuku kytary a zpěvu nebo večerních procházek ve dvou na písečné pláži či šplouchání mořských vln o skály …
Kam se dalo tehdy cestovat? Na Jadran, k Černému moři nebo k Baltskému moři.
Jugoslávie se v těch dobách jaksi "netrpěla", protože pro snílky z "východního bloku" byla spojena s vidinou (a pro "úřady" s nebezpečím) snadného útěku na Západ (někdy dokonce i s nábytkem ). Jenom prověření a spolehliví jedinci, za něž se musel někdo další, rovněž spolehlivý zaručit, dostali po dlouhém vyřizování a čekání devizový příslib pro pobyt v této zemi. A přesto se jich pokaždé pár nevrátilo…
A tak jedinou reálnou destinací letní dovolené na jihu Evropy bývala pro lidi z bývalé ČSR černomořská rekreační střediska v Bulharsku, kam se jezdilo díky (přidělovaným) poukazům ROH. Kdo tehdy nebyl alespoň jednou na "Zlatých pískách" nebo "Slunečném pobřeží", neviděl svět, zato kdo je viděl dva či třikrát, ten byl dítětem Štěstěny…
Kdo neměl "socialistické známostí", měl ještě možnost vyjet si na letní dovolenou k Baltu na severu NDR (Polsko nebylo moc lákavé), kde teplota mořské vody v srpnu jen zřídka přesáhla 18°C . Přesto příliv českých a slovenských turistů do několika málo přímořských středisek u Baltského moře v létě znamenal pravidelně mnohonásobný nárůst počtu obyvatel těchtobaltlázeňských městeček a na místních plážích byla slyšet samá čeština. Čeština byla slyšet i v obchodech a restauracích, protože na místa prodavaček či restaurační obsluhy najímala německá  Handelsorganisation české studenty. Z domácích obyvatel se po mimosezónním pracovním odpočinku stali provozovatelé bungalovů a kempů a za letním přivýdělkem sem jezdili i "brigádníci" z jižních částí NDR, kteří ty bungalovy a kempy stavěli. Ve volném čase si pak také užívali koupání v moři...
Pro podnikavého turistu se mohl zdejší rekreační pobyt stát docela výhodným podnikem, pokud se mu cestou domů povedlo obelstít německé celníky na hranicích. Často se stávalo, že nějaký "šikula" je zaměstnal  pátraním po jednom páru obuvi či i jedné jediné botě a prohlížením košů na odpadky, prostorů probzavazadla, umýváren, záchodů a různých dalších skrýší v železničním vagónu, anebo se mu povedlo "ulít" jednu stokorunu či desetimarku, kterou nezapsal do celního prohlášení! Kdo se totiž odtamtud nevrátil alespoň s jedním párem bot nebo soupravou bavlněného ložního povlečení či nějakým elektrospotřebičem dovezeným na černo, vypadal v očích těch ostatních dost neschopně...
Na NDR jsme pohlíželi jako na "nejbohatší" stát v celém východním bloku, ale lidé z NDR to jako turisté opravdu neměli snadné. Oni nesměli ani do Maďarska, a tak jedinou možností pro letní dovolenou v zahraničí bylo pro ně Československo.t
Přenechali nám svůj studený Balt, oblehli naše (o něco teplejší) přehrady či jezera, Krkonoše nebo Tatry, kde se na oplátku ozývala samá němčina. A ve společných  umývárnách horských kempů bývali jedinými turisty, kteří se zde při ranních teplotách 5-6°C sprchovali studenou vodou, zatímco našinci zabaleni do vlněných roláků si sotva přetřeli oči...
V šedesátých letech byly naše obchody s pánským oblečením plné dederonových košil vyrobených v NDR, které se staly velice žádaným modním artiklem. U nás byly o něco levnější, a tak když nějaký východní Němec chtěl ušetřit 10 - 15 marek, koupil si u nás 2-3 takové košile a před balením do kufru je ještě rychle ušpinil a pomačkal, aby v očích celníků vypadaly věrohodně jako přivezené z domova, a ne jako "kontraband" z dovolené...
Koncem srpna jsme se pak všichni vraceli do svých domovů s dobrým pocitem, jak nádhernou dovolenou jsme si užili a co všechno jsme si z dovolené přivezli!
v

PS:
Moře je jako historie - z perspektivy vypadá monumentálně, ale jste-li uprostřed, zvedá se vám žaludek.
Gabriel Laub

CHRONOBIOLOGIE

26. dubna 2010 v 23:30 | Klevka |  ZDRAVÍ

Život podle vnitřních hodin

bh
Chronobiologie je zatím poněkud mladý vědní obor, který zkoumá, jakým biologickým rytmem se řídí naše tělo, a přichází k podivuhodným poznatkům.
Všechny procesy, které v našem těle probíhají nepřetržitě ve dne v noci, se řídí našimi
                              vnitřními hodinami.
Tyto "hodiny" nejsou větší než zrnko písku a své centrum mají v mozku, odkud udržují stálý kontakt s miliardami buněk celého těla. A je to právě náš vnitřní chronometr, který určuje, v kterou denní dobu jsme schopni mimořádného výkonu, kdy se probudíme nebo unavíme, dokonce i to, kdy máme chuť na sex. Také produkce stresových hormonů, činnost jednotlivých orgánů i míra citlivosti na bolest, to všechno je pod taktovkou tohoto dirigenta. Jak všechny tyto procesy fungují, zkoumá chronobiologie už víc než 30 let - dosud dospěla k mnoha zajímavým závěrům.

                               Denní světlo ovlivňuje tvorbu hormonů.
       
Rozhodující úlohu v činnosti tělesných orgánů hraje denní světlo. Světelné podněty jsou totiž vedeny nejen do zrakového centra, nýbrž i do epifýzy, která vytváří melatonin, hormon ovlivňující spánek. Když se setmí, tvorba melatoninu se zvyšuje, a hlásí-li zrakový nerv světlo, produkce hormonu se zastaví.
Hned od časného rána, s prvními slunečními paprsky začínají naše vnitřní hodiny dávat organizmu pokyny, aby se připravil na nastávající den. Do krve začínají proudit hormony, které navozují bdělý stav, krevní cukr a aminokyseliny posilují svaly a výrazně se aktivizuje látková výměna. Proto i když máme nějaké to kilo navíc, ráno si můžeme dopřát vydatnou snídani - uhlohydráty se totiž v tuto dobu přeměňují přímo v energii.
Kolem desáté nastává ideální doba pro duševní práci, protože mozek se teď optimálně prokrvuje a je extrémně aktivní. Hravě řeší i ty nejobtížnější úkoly a naše kreativita je na vysoké úrovni. Ale už dvě hodiny po tomto výkonnostním vrcholu dochází k polednímu útlumu, tělo musí načerpat novou energii. Současně produkuje tzv. hormony štěstí, endorfiny, a vnímaní bolesti je v tuto dobu velmi nízké. Odpoledne je zase mimořádně vhodné na učení, protože se aktivizuje dlouhodobá paměť.

                                V noci se v těle uklízí.

Kolem deváté večer se tělo začíná připravovat na noc, během níž se regeneruje pokožka, nastartovávají se léčebné procesy, tělo produkuje růstové hormony a vylučuje zbytky látkové výměny. A pak za několik hodin, když opět vyjde slunce, náš organizmus je připraven dobře nastartovat nový den.

Jaký je tedy "jízdní řád" našeho těla?

h
Od 5 hodiny ráno
Tělo se připravuje na nový den. Do svalů se dostává krevní cukr a dodává jim sílu. Krevní oběh jede na nejvyšší otáčky, proto si dávejme pozor - ráno se srdce snadno přetíží. Kdo má nějaké srdeční potíže, neměl by ráno sportovat.

Kolem 10 hodiny
Obranyschopnost našeho těla je velmi nízká a úměrně k tomu stoupá nebezpečí infekce. Na druhé straně je velmi dobře prokrvován mozek, proto tato doba je nejvhodnější pro práci vyžadující soustředění a pro řešení složitých a obtížných problémů.

2 hodiny po poledni
V tuto dobu jsme nejméně citliví na bolest, je to tudíž nejvhodnější doba pro návštěvu např. zubní ordinace.

Asi v 5 hodin odpoledne
Naplno běží imunitní systém, a pokud se v tuto dobu necháme očkovat, účinek preventivního očkování se zvýší. Játra si teď ale dopřávají odpočinek, proto ruce pryč od alkoholu!

V 8 hodin večer
Kdo potřebuje léky proti revmatizmu nebo vysokému krevnímu tlaku, ten by je měl užívat v tuto dobu, protože právě teď je naše tělo umí nejlépe zužitkovat.
V následujících hodinách pomalu stoupá produkce spánkového hormonu, melatoninu. Pozdě večer bychom už neměli kouřit, protože teď je to obzvláště škodlivé.

/Podle zahr. materiálů/        
lt



                     

ŠKOLIČKA BRIDŽE POKRAČUJE - 2.část

24. dubna 2010 v 19:35 | Pavel |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ
Věříme, že vás naše úvodní texty o královské karetní hře BRIDŽ zaujaly, proto vám dnes nabízíme pokračování. Věnujeme je tomu, čím každá hra začíná a nad čím si láme hlavu nejeden
začátečník. Je to
rr
UMĚNÍ LICITOVAT

12 bodů v listu je podmínka pro otevření licitace v barvě ( ♣, ♦, ♥, ♠).
Mezinárodně používané bodové hodnocení listu přiřazuje jednotlivým figurám body, a to už znáte:
Každé eso v listu = 4 body, každý král v listu = 3 body, každá dáma v listu 2 body, každý kluk v listu 1 bod.
Součet bodů 12 a vyšší opravňuje k otevření licitace v barvě.
Poloviční počet bodů, tj. 6 bodů (s rozmezím 5-7 bodů), stačí k odpovědi. Stačí k tomu, abyste partnerovi odpověděli na jeho otevření, když vaše hláška bude začínat číslovkou jedno či jeden.

Hláška 1 srdce nebo 1 pik
znamená, že máte nejen 12 - 14 figurových bodů, ale zároveň i pěti-barvu
(5 karet stejné barvy).S tím bude počítat váš partner.
( Můžete otevřít i s 11 body, ale pak musíte mít šesti-barvu.)
Pokud váš list obsahuje jakoukoliv čtyřčlennou skupinu složenou z es a desítek, např.:A + A + 10 + 10, pak je váš list o 1 bod silnější.

V dalším výkladu označíme hráče názvy světových stran, jak je to v učebnicích obvyklé. Hráče, který právě rozdal a otevřel licitaci, budeme nazývat Sever, jeho partnera Jih. Figury budeme označovat jejich písmeny a ostatní karty znakem x . Desítku či devítku označíme 10, 9 jen pokud to je pro výklad potřeba.

Příklady:
Sever otevřel: 1 srdce. Jste jeho partner Jih a máte tento list.
♠ x, x ,x
♥ x, x, x
♦ Q x, x
♣ Q, x, x, x
Odpovíte Pas (máte pouhé 4 figurové body).

Máte-li
♠ x, x ,x
♥ Q, x, x Odpovíte 2 srdce (Máte 7 figurových bodů a 3 karty v barvě otevření vedené
♦ Q x, x dámou Q, to je přiměřená trumfová podpora. Máte tedy ve společných listech 8
♣ K x, x, x trumfových karet.

Máte-li
♠ K, x, x ,x
♥ x, x Odpovíte 1 ♠ (Máte 7 figurových bodů, ale nemáte přiměřenou podporuv barvě
♦ K, x, x otevření, proto nabízíte svou čtyř-barvu. Říkáte tím Severu:
♣ J, x, x, x "Nemám podporu v srdcích, ale mám ji v čtyř-barvě pikové s figurou".)

Po změně barvy musí Sever licitovat - nesmí říci Pas (nesmí ji zapasovat)!

Jiný příklad:

Sever otevřel 1
vy jste Jih a máte tento list
.♠ Q, x, x odpovíte 1 BT
♥ x, x, x
♦ Q, x, x, x
♣ Q, x, x
Proč? Máte 6 figurových bodů a máte zádrže (= karty, které zadrží soupeřovu hru ve všech barvách, kromě srdcí, ale v těch je silný váš partner). Hláškou 1BT sdělujete partnerovi, že máte rovnoměrné rozložení barev v listu ( 3 - 3 - 4 - 3 ).
Sever ví, že odpověď 1 BT na 1 ♥ nebo na 1♠ je odpověď s velice slabým listem. Sever ví, že tu hlášku vyslovujete proto, abyste pro něj udržel "licitaci otevřenou", tj. aby ještě mohl licitovat, kdyby oba soupeři hlásili Pas. Pokud by soupeř po vaší pravici (tedy Východ) licitoval, neodpověděli byste 1 ♠ nýbrž Pas.

Když odpovídáte partnerovi na jeho otevření licitace, mějte vždy na mysli, že jde
především o to, jak zjistit barvu, ve které bude ve společných listech 8 trumfových karet.

Výše uvedené příklady vás také učí, že v bridži spolupracujete s partnerem a že svůj list hodnotíte s vědomím, že znáte minimální sílu, se kterou váš partner otevřel hru. Pochopitelně s listy uvedenými v příkladech pro odpovědi nesmíte otevřít licitaci.
Otevřít licitaci a odpovědět na otevření, to jsou dvě naprosto rozdílné situace. Začátečníci s tím mají často problém, nedovedou si představit, že by s tak slabým listem bylo možno hrát.
♥♥♥♥

Máte 12 - 14 bodů, ale nemáte pěti-barvu...
Často se stane, že máte v listu 12 bodů, ale nemáte žádnou pěti-barvu. Co teď?

Otevřete hláškou 1 , nebo 1 ♦ podle toho, kterou barvu hodnotíte jako lepší.
Pozor: v tomto případě můžete ohlásit čtyř-barvu nebo i jen trojlist (3 karty !)

Pokud otevřete v levné barvě ( , ♦) a máte 5 trumfových karet , musíte to (až na vás opět dojde řada) oznámit partnerovi hláškou 2 (, ♦)

Příklad:
Máte otevřít licitaci a máte v listu:
♠ K, Q, x, x Otevřete hláškou 1 ♦ ( máte 12 figurových bodů a ♦ barva je rozhodně lepší
♥ A, x, x, než ♣ - váš partner ví, že otevření v levné barvě může být i jen trojbarva a že
♦ K, x, x vás tímto otevřením "v levné barvě" naléhavě žádá, abyste mu oznámili
♣ x, x, x svou nejdelší (nikoliv nejsilnější) barvu.
Pamatujte ani ani nesmíte otevřít s troj barvou (trojlistem)!
Jiný příklad:
Máte otevřít a máte v listu:
♠ K, Q, x, x Otevřete hláškou 1 ♣
♥ A, x, x - váš partner ví, že otevření v levné barvě neznamená přímou výzvu, že ji chcete
♦ K, x jako barvu trumfovou, ale oznamuje vám minimum 12 figurových bodů ve svém
♣ x, x, x, x listu.

Když Sever otevřel hláškou 1 ♣, nebo 1 ♦, pak musíte vždy předpokládat, že tak učinil proto, že nemá pěti-barvu. Má tedy rovnoměrné rozložení barev v listu ( 4 - 3 - 3 - 3 nebo 4 - 4 - 3 - 2 ) a k tomu 12 - 14 figurových bodů v listu. (Kdyby měl 15 či více bodů, otevřel by 1 bez trumfů).
Odpovězte svou nejdelší (nikoliv nejsilnější) barvou, byť by to byla jen čtyř-barva. Neodpovídejte hláškou 1 BT na otevření 1 ♣ či ♦.
♥♥♥♥♥


ROZLOHOVÉ BODY

Když se bude hrát trumfová hra (hra s trumfy), pak k síle listu, kterou jste spočítali ve figurových bodech, připočtete " rozlohové body", o které se zvýší hodnota vašeho listu:
3 body, když vám jedna barva chybí,
2 body, když máte v některé barvě jen jedinou kartu ( plonk, singl),
1 bod, když máte 2 karty "dvojičku" (dvojlist) v některé barvě.
Uděláte dobře, když rozlohové body budete připočítávat k síle svého listu až tehdy, až bude jasné, jaké budou trumfy.
Pokud budete fungovat jako "Stůl" v trumfové hře a máte pro partnera 4 karty v trumfové barvě, pak se zhodnotí vaše rozlohové body takto:
dvojička z 1 na 2 body, singl ze 2 na 3 body, chybějící barva ze 3 na 4 body.
Pokud budete fungovat jako "Stůl" v beztrumfové hře, počítejte body takto:
vaše pěti-barva, vedená alespoň dámou, znamená 1 bod navíc,
šesti-barva o 2 body, sedmi- barva o 3 body navíc.
♥♥♥♥♥
Pěti-barvu můžete zvýšit, čtyř-barvu ne!
Máte-li silnou pěti-barvu (= se 3 vysokými figurami nebo 2 vysokými figurami a desítkou), zvýšíte svoji nabídku, jakmile na vás dojde řada na 2 v barvě.
Pokud chcete v odpovědi zvýšit partnerovu nabídku (1 ♥, nebo 1 ♠), můžete tak učinit s troj-barvou (a to je jediná výjimka, kdy odpovídáte svou troj-barvou a platí pouze pro srdce nebo piky), učiňte tak jenom tehdy, když máte Q x, x , tedy troj-barvu vedenou minimálně dámou. Partner totiž mohl otevřít i pětibarvou bez figury.
Se čtyřmi kartami v trumfové barvě (♥,♠) zvyšte na 2 v barvě. To je rovněž přiměřená (adekvátní) trumfová podpora.
Pokud chcete zvýšit partnera v barvě, když ten otevřel 1♣ nebo ♦, pak musí být vaše podpora minimálně Q x,x,x, nebo x,x,x,x,x, tedy delší, než pro podporu v drahých barvách.
Máte-li pěti-barvu a 12 figurových bodů, pak až do síly 20 figurových bodů, otvírejte licitaci jednou v barvě. Otevření 2 v barvě je vyhrazeno pro jiné rozlohy listu.
Pokud jste odpověděli svou čtyř-barvou, pak tuto čtyř-barvu sami dál nezvyšujte na 2 v barvě. Takové případné zvýšení ponechte na partnerovi.
♥♥♥♥♥

KDY NEMÁTE OTEVÍRAT LICITACI A KDY MÁTE ČI NEMÁTE ODPOVĚDĚT PAS?

Neotvírejte licitace, pokud nemáte 12 figurových bodů v listu (nebo 11 bodů a šesti-barvu).
Pokud soupeř otevřel licitaci a vy zasahujete do licitace, můžete zasáhnout do licitace s 10 body a čtyřbarvou. Ztížíte tím soupeřům licitaci, ale vystavujete se také riziku.
Pamatujte, že samotná dlouhá barva bez figurových bodů v listu nestačí k otevření licitace.
Nemáte-li ani 5 bodů, pak na otevření 1♥ nebo 1 ♠ nebo 1 BT, klidně odpovězte Pas. Vězte, že i váš jinak "mizerný" list získá téměř jistě jeden zdvih.
Nemáte-li ani 5 bodů, pak na otevření 1♣ nebo 1 ♦ musíte zvážit, kolik bude na lince trumfů. Pokud by jich nebylo alespoň 7, pak raději trochu riskujte a navrhněte jinou barvu. Jestliže však soupeř po vaší pravici zasáhl do licitace, klidně ohlaste Pas.
Pokud váš soupeř Západ otevřel licitaci a váš partner Sever ohlásil "kontra", je to kontra pobídkové (informační) a říká, že Sever má sílu alespoň 15 (16) bodů ve všech barvách, kromě té, kterou ohlásil Západ. Musíte licitovat tím spíše, čím je váš list slabší, a ohlásit dlouhou barvu.
Když však soupeř po vaší pravici (Východ ) odpověděl svému partnerovi hláškou, ohlaste klidně Pas.
Pokud váš partner otevřel hláškou 2 ♣ ( to je vůbec nejsilnější otevření licitace v bridži), znamená to, že má tak silný list, že sehraje celou HRU (mánš), i když mu váš list nijak nepřispěje. Pokud nemáte vůbec nic (ani jedinou figuru), musíte odpovědět konvenční (umělou) hláškou 2 ♦. Pokud máte nějakou figuru, odpovězte svou nejdelší barvou. Budete pak odpovídat i opakovaně se zcela bezcenným listem figuru, dokud váš partner Sever nevylicituje závazek na celou Hru (mánš)
♥♥♥♥♥
(Pokračování příště - Beztrumfová hra)
karty

BRIDŽOVÉ PRELUDIUM

19. dubna 2010 v 13:48 | Pavel |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ
rr

Nyní zlehka pár slov o tom, jak to vypadá, když se parta dospělých seniorů sejde na bridži.
Nejprve jsou pozdravy. - To je zvláštní co? Všichni to ovládají.
Pak hovory dvojic o tom, co, kdy, kde. Pak dotaz o tom, kdo si dá kávu nebo čaj a už se někdo chystá vyplnit ostatním jejich přání. Nikdo nemusí určovat, kdo se věci ujme (viz foto níže). Pak přijdou dotazy: Nevíš, jestli Eva přijde? A co je s Jaroslavem? Ti nejvíce zanícení hráči už vytahují karty a sedají ke stolu a pobízejí ostatní, aby si přišli vytáhnout svou kartu z balíčku, aby se losem rozhodlo, kdo bude hrát s kým.
Mezi hráčkami (a těch je více, jak už to v dospělosti bývá) jsou takové, které na začátku, kdy se začaly seznamovat s hrou, měly zkušenosti s žolíky, některé s kanastou, jiné zdatně hrávaly mariáš, ale i tak odvážné, které se tuto karetní hru naučily od nuly. Tou nulou rozumějme, věděly, jak vypadají karty, nic víc. Všechna čest jim. Neměly učení snadné, ale zvládly to. Mohou být vzorem pro ty, které si netroufají.
Konečně je vylosováno- velká karta hraje s velkou, malá s malou. U dvou stolů se začíná hrát.
V zájmu ochrany osobnosti dostanou naši hráči neutrální názvy Sever, Východ, Jih, Západ a tak můžeme glosovat jejich počínání.
Sever si vylosoval K (krále), nikdo nevylosoval eso, a tak "král" má povinnost rozdat těch 52 karet. Ku podivu to trvá dost dlouho, protože se rozdává po jedné kartě, a poněvadž při tom si ještě povídá s ostatními, najednou zjišťuje, že neví, kde v rozdávání přestal. Po chvíli se to vyjasní. Někteří zručněji, jiní opatrně počítají a posléze potvrdí, že mají skutečně 13 karet.
Během rozdávání musí Jih - to je partner Severu - zamíchat druhý balíček karet. A je tu další problém. Má ho odložit pravou rukou na pravý roh stolu. Tam ho po sehrávce najde levou rukou Východ a dá soupeři (tj. Severu) sejmout, a pak pěkně rozdává. Problém je v tom, že pojmy vpravo a vlevo nejsou pro každého člověka tak jednoznačné a automatické. Různá odborná zkoumání prokázala, že až 30% lidí s tím má droboučký, drobný, ale někdy i výrazný problém.
roz
Je pozoruhodné, že se opakovaně objeví rozepře, kdo má dávat teď a kdo dával předtím, neboť rozdávající má tu výhodu, že je první na řadě, aby hláškou oznámil, kterou barvu navrhuje jako barvu trumfovou, nebo aby slovem Pas předal slovo následujícímu hráči.
Když si hráči skládají a seřazují karty do vějíře v ruce, měli by mlčet a nedávat žádnými slovy, ani vzdechy nebo posunky najevo, jak jsou spokojeni s listem, který dostali. To je samozřejmě často kámen úrazu.
Tak namátkou: "Kdo mi to rozdal? To snad ne! Nic moc. To snad není možné…"
Hráči pak hlásí své licitační nabídky, a to v pořadí "jak se točí ručičky hodin" - některým hráčům trvá dlouho, než si skutečně osvojí pořadí barev, které se zdá jednoduché, ale nakonec to jde.
Další "zádrhel" je v tom, že po první nabídce vyslovené hláškou musí být každá další hláška "dražší". Po hlášce 1srdce♥ může Východ nebo kdokoliv z dalších u stolu ohlásit 1 pik ♠, ale už nemůže ohlásit ani 1 kříž♣, ani jedno káro ♦. Musel by ohlásit 2 kříže nebo 2 kára.
V bridži platí pravidlo, že nejlevnější barvou je ♣ (kříž neboli tref), 1♦ je vyšší nabídka, 1 srdce ♥ je dražší nabídka, 1 pik♠ je ještě dražší a pak následuje nabídka 1 bez ("jeden bez trumfů" označovaná obvykle 1 BT).
Postupně pak mohou následovat hlášky 2, 3, 4 až 7 v některé barvě či 7 BT jako maximum.
Co ta čísla 1 - 7 znamenají? To je počet zdvihů převyšující povinný počet 6, který se hráči zavazují uhrát, aby vyhráli licitovanou hru.
A v této chvíli mnohdy končí legrace a začíná stoupat adrenalin. V místnosti je najednou soustředěné ticho...





HRAJTE S NÁMI BRIDŽ - 1.část

18. dubna 2010 v 20:16 | Pavel |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ
rr

Naučte se hrát bridž,

říkal nám tento pán, lékař, ke kterému jsme všichni vzhlíželi s úctou... A tak jsme se začali učit ... a pod jeho vedením se učíme stále, protože bridž je hra zajímavá a plná překvapení. Navíc člověk není dokonalý a celý život má na to, aby se učil - ale tím vás nechceme odradit. S chutí do toho!
A dnes pan Pavel říká vám:
"Naučte se hrát tuto pěknou a zajímavou karetní hru rozšířenou po celém světě. Pocvičíte si paměť, pozornost a soustředění, při společenské, jednoznačně nehazardní hře, kterou bridž je. Uplatní se Vaše uvažování, Váš důvtip. Věříme, že Vám sčítání čísel do dvaceti nebude činit obtíže. Bridž se hraje žolíkovými kartami (bez žolíků). U jednoho stolu hrají vždy dva hráči proti dvěma. Všichni hráči se popořadě vyjádří k volbě trumfů. Při té volbě se významně uplatní jejich spolupráce, která pak pokračuje při hře, při získávání zdvihů.
Zažijete radost z úspěšné hry, kterou předcházela pěkná licitace. Zaradujete se z vítězství a prožijete zklamání, když Vám soupeři svou hrou zabránili zvítězit. V dalších sehrávkách jim to oplatíte."
♥♥♥♥♥
1. ČÁST
Bridž je nehazardní, inteligentní, karetní hra, která se obvykle se nehraje o peníze.
Hrají vždy 2 hráči (partneři, kteří sedí čelem proti sobě) proti dvojici soupeřů. Kdo bude hrát s kým celé utkání si buď dohodnou, nebo vyberou losem.
Ten, kdo losem vytáhl nejvyšší kartu, bude rozdávat jako první.
Hraje se s
52 KARTAMI, které se rozdávají po jedné, zleva doprava. ( Tak jak se točí ručičky na hodinách) a ve stejném pořadí ( zleva doprava) také hráči hrají. Při rozdávání má rozdávající dbát, aby měl karty skloněné tak, aby nikdo ani náhodou nemohl vidět jejich lícovou stranu. Teprve když jsou všechny karty rozdány berou si je hráči do ruky.
Hráči při tom nemají žádnými vzdechy, posunky, poznámkami či slovy
dávat najevo jakou kartu dostali, neboť tím informují své soupeře ve vlastní neprospěch.
Každý hráč má po rozdání 13 KARET. Doporučuje se seřadit si karty v ruce do vějíře a to střídavě červené a černé a to od malých po vysoké.A to proto, aby nedošlo k záměně např. ♥ za ♦. Takto seřazené karty se nazývají LIST.
V bridži rozeznáváme 4 BARVY a to (od nejlacinější po nejdražší) v tomto pořadí:
kříže ♣, kára ♦, srdce ♥, piky ( V tomto pořadí si je několikrát zopakujte, budete toto pořadí později velice často potřebovat.)
V každé barvě je 13 karet a to od nejnižší 2 (dvojky) až po nejvyšší (eso).
Karty: A = eso, K = král, Q =dáma, J = kluk nazýváme FIGURY .

V bridži
se nejprve zvolí trumfy. První má právo je navrhnout ten, kdo právě rozdal karty. Pak popořadě mají stejné právo všichni ostatní hráči s tím rozdílem, že jejich nabídka musí být vždy vyšší než byla předcházející.
Když je vydražena nejvyšší nabídka (např. 3 srdce), pak hráč po levici hlavního hráče je povinen vynést ze svého listu první kartu do sehrávky.
Teprve pak partner hlavního hráče vyrovná všechny svoje karty na stůl a stane se z něj tichý hráč, neboli "Stůl" .
Po přiložení karty ze "Stolu" postupně přikládají kartu do zdvihu ostatní hráči. Nejvyšší karta

získává zdvih.
Cílem hry hlavního hráče je získat tolik zdvihů, ke kolika se zavázal ( v našem příkladu při závazku 3 srdce je to 6 + 3 zdvihy)
Když závazek splní, je za to odměněn, když nesplní, zapíše se pokuta ve prospěch soupeřů.
Jedno bridžové utkání se skládá ze dvou her ( mánší). Která linka je splní dříve, získává rubber, - vyhrála toto utkání a dostává bodovou odměnu navíc.

♥♥♥♥♥

Při výkladu bridžové hry budeme nazývat jednotlivé hráče názvy světových stran.
Předpokládejme, že právě rozdal karty " Jih"
Ten hráč, který rozdal karty, je povinen promluvit jako první, a tím zahájit licitaci.
  • Spočítá bodovou hodnotu svého listu . Za každé eso (A) 4 body, za každého krále (K) 3 body, za každou dámu (Q) 2 body a za každého kluka(J).
  • Je-li součet 12 nebo vyšší ohlásí tu barvu, ve které má 5 karet jako barvu trumfovou. Hláška zní: Jeden ,♦,,, podle toho o kterou barvu jde.
  • Nemá-li 12 bodů, ohlásí "Pas" a tím předá slovo následujícímu hráči, tj. tomu po levé ruce (Západu). Ten může otevřít licitaci na lince ( soupeřů) za stejných podmínek.
  • Partner Jihu (tj. Sever) spočítá bodovou sílu svého listu, a je-li součet 6 nebo vyšší, podpoří svého partnera zvýšením jeho nabídky nebo ohlášením jiné barvy. (Často k tomu stačí 4 karty stejné barvy).
TRUMF je vůdčí barva v kartách, která přebíjí karty jiných barev. Trumf se volí po každém rozdání vždy znovu. (Každý trumf přebije jakoukoliv kartu netrumfové barvy a získá tak zdvih. Vyšší trumf přebíjí nižší trumf.)
Bridžové barvy se nazývají : kříže♣, kára ♦, srdce♥, piky ♠ a to je jejich pořadí od nejlevnější
barvy křížové ♣ k nejdražší barvě pikové ♠.
Pravidla určují, že každá další licitační nabídka musí být vždy dražší, než byla předcházející.
Když byla první nabídka vyslovena hláškou 1 kříž ♣, může následující hráč ohlásit 1 káro ♦ a kára se v tom okamžiku stávají trumfovou barvou. Partner na ohlášený jeden kříž může např. ohlásit 1 srdce♥ a tak by se srdcová barva stala barvou trumfovou. Nebo např. ohlásit 2 kříže ♣ a znovu by kříže byly trumfovou barvou.
Uveďme, že je ještě hláška 1 bez trumfů (1BT), která je dražší než 1 pik .

Dražba je ukončena, když 3 hráči po sobě ohlásí Pas
Pokud všichni 4 hráči ohlásí Pas, složí se karty a znovu se rozdají.
Hlavním hráčem
sehrávky se stane
ten hráč z partnerské dvojice, který závazek v barvě nebo bez trumfů navrhl na lince jako první, nikoliv jeho partner, který závazek zvýšil.
První kartu ze svého listu do hry vynese hráč sedící po levici hlavního hráče. (Říká se mu předák, nebo první obránce)
Teprve pak partner hlavního hráče vyrovná všechny svoje karty na stůl. Tím se z něj stane tichý hráč, běžně nazývaný " STŮL". Hlavní hráč rozhoduje o tom, která karta ze Stolu bude přidána na vynesenou kartu. Musí to být karta stejné barvy, neboť platí pravidlo:

Povinnost ctít barvu ( = povinnost přiznat barvu).

Postupně přidají svou kartu všichni hráči. Takové čtyři karty tvoří "zdvih" (štych). Ten z hráčů, který přidal kartu nejvyšší, získává zdvih, složí ho a uloží před sebe rubem nahoru.
Ten, kdo získal zdvih, je povinen vynést další kartu do hry.
Pokud získala zdvih karta ze "Stolu", musí hlavní hráč vynést kartu ze Stolu a ne ze své ruky.
Teprve tehdy, když už ve svém listu nemáte kartu vynesené barvy, můžete (smíte) použít trumfovou kartu k přebití a tím získání zdvihu. Platí, že trumf přebíjí jakoukoliv kartu netrumfové barvy.
NEMÁTE POVINNOST PŘEBÍJET TRUMFEM!!!.

To je velice důležité pravidlo, které znamená, že můžete, ale nemusíte. Můžete tak přidat do zdvihu kartu jinou a trumf využijete k zisku zdvihu v průběhu hry později.
Cílem hlavního hráče je získat tolik zdvihů, ke kolika se spolu s partnerem zavázali při licitaci. Pokud se hráč zavázal hláškou 1 v barvě (♣, ♦, ♥, ♠) a získal 6 + 1 zdvih ( celkem 7 zdvihů) - splnil závazek a vyhrál.
Pokud byl závazek 2 v barvě (♣,♦, ♥, ♠), musel by získat 6 + 2 zdvihy.
Pokud získal 8 zdvihů - splnil a vyhrál.
Pokud nesplnil - prohrál a odměna se připíše obráncům k dobru.
Pokud sedí u stolu úplní začátečníci zapíší si to třeba zatím jen hvězdičkou .
Následuje nové rozdání karet. Rozdává ten hráč, který sedí po levé ruce toho, kdo rozdával před ním.
Ten kdo vylosoval nejvyšší kartu, bude mít za partnera toho, kdo vylosoval o něco menší kartu - hraje "velká s velkou". Hráč s nejvyšší kartou bude jako první rozdávat a má právo si vybrat místo u hracího stolu.
Obvykle začne rozdávat karty s modrým rubem. Jeho partner zatím zamíchá druhý balíček karet a odloží je na levý okraj stolu, aby je měl následující rozdávající po ruce. Než začne rozdávat dá jednomu ze soupeřů karty sejmout (složit, přeložit).

TEĎ PROSÍM OPAKOVANĚ HRAJTE A TEPRVE PAK PŘISTUPTE K DALŠÍMU POSTUPNÉMU SEZNAMOVÁNÍ S BRIDŽEM.
♥♥♥♥♥
(Pokračování příště)karty

CITÁTY

16. dubna 2010 v 15:52 | xxxxx |  POSELSTVÍ MOUDRÝCH

CITÁTY O DĚTECH A JEJICH RODIČÍCH

s
"Všechna zloba pochází ze slabosti. Dítě je zlé jen proto, že je slabé. Učiňte je silným a stane se dobrým. Ten, kdo by mohl vše, nedělal by nic zlého."
Jean Jacques Rousseau

"S dětmi, s nimiž si rodiče nedělají starosti, často mívají starosti dějiny."
Wiesław Brudziňski

"Leží-li ti na srdci blaho tvých dětí, nech je zakusit trochu zimy a hladu."
Čínská přísloví

"Děti nejsou šťastné, nemají-li co ignorovat. Proto byli stvořeni rodiče."
Ogden Nash

"Rodiče odpouštějí svým dětem velmi neradi ty chyby, které jim sami vštípili."
František Vymazal

"Na bedra svých dětí nakládají rodičové všechny své promrhané naděje."
Jiří Žáček

"Vychovávání je největší a nejtěžší problém, který je možno člověku uložit."
Immanuel Kant

"Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít a milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji."
Johann Wolfgang Goethe


"Nejlepší matkou je žena, která vzbudí ve tři hodiny ráno muže, protože má dojem, že dítě pláče."
Ernest Hemingway

"O lásku nebudu prosit nikoho, ani své vlastní dítě ne."
Božena Němcová

OBRANA SOCIALISMU

15. dubna 2010 v 18:23 | Kleva |  TÉMA TÝDNE

anebo ŽELEZNÁ OPONA

(Téma týdne je TERORISMUS)
Od dětství jsem tíhla ke kraji, ve kterém vyrůstala moje matka a kde jsem trávívala každoroční letní prázdniny. Je to kraj hornatý, nebohatý, plný lidových písní, zvyků i lidí ryzího a štědrého srdce. Zamilovala jsem si je a podle svých možností (dítěte a dospívající dívky) jsem se zapojovala do života a všech aktivit vesnice, jako by byla moje rodná… Zanechala jsem tam polovinu svého srdce, protože ta druhá polovina patřila mému rodnému, otcovskému městu.
Jak moc jsem člověk srostlý s rodnou hroudou, kterou bych neopustila ani v té nejhorší situaci, jsem poznala při každém pobytu v zahraničí, protože v jeho závěru mne pokaždé přepadala skleslost a stesk po domově. Mé psychosomatické potíže se pokaždé vytratily téměř okamžitě, když jsme cestou domů překročili státní hranice a mne naplnila radost z toho, že jsem opět tam, kde mám své kořeny…
br
Nejsilněji se to projevilo v roce 1964, kdy mne po promoci moje univerzita se skupinou 4 dalších absolventů vyslala "za odměnu" na jakousi dodatečnou stáž do NDR pod hlavičkou asistentů vedoucích v pionýrských táborech. Tento pobyt mi umožnil setkat se tváří v tvář s tím, čemu se říkalo "železná opona". "Železná opona" nebyla jenom fyzickou hranicí mezi Východem a Západem, ale přesto jsme právě tu viděli v její nejzrůdnější podobě.
O co šlo? V roce 1949 se vznikem NDR její vláda ustavila své sídlo ve východní části města, jejíž oficiální název byl "Berlín, hlavní město NDR". Větší část, vytvořená sektory tří západních spojeneckých mocností, se stala Západním Berlínem, který měl tehdy v rámci území NDR zvláštní status. Avšak obyvatelé východního Berlína mohli až do roku 1961 bez problémů cestovat do jeho západní části, např. za prací. A vše údajně začalo právě tím, že díky fungujícímu spojení metrem mezi oběma částmi Berlína se několika uklízečkám povedlo utéci na Západ za lepším výdělkem…
Nejen v Berlíně u Braniborské brány, ale i v jedné vesnici na okraji Berlína jsme viděli, jaké lidské tragédie mělo na svědomí postavení "berlínské zdi".
U Braniborské brány, která byla symbolem míru, protože její kvadriga nesla původně okřídlenou
bohyni míru Eirene, turisté se "zaujetím" pozorovali, jak na tomto kratičkém úseku hranice auta projížděla serpentinami opatřenými důmyslnou soustavou zrcadel, která "zrentgenovala" auta zvenčí, než došlo k důkladné osobní prohlídce …
Vesnice, kterou jsme navštívili na severním předměstí Berlína, byla rozdělená uprostřed v místě původní silnice třemi širokými pásy ornice, každý z nich byl oddělen ostnatými dráty a hlídán pobíhajícími ostře vycvičenými psi uvnitř, kteří jen čekali na povel…, se strážnými věžemi v rozestupu nějakých 50 m (?), jejichž osádkám neuniklo ani to nejmenší hnutí "dole" a byly připravené při sebemenším podezření střílet ze samopalů… Při pohledu na tyto lidské "stroje na zabíjení" nás mrazilo v zádech. "Geometrické" rozdělení vesnice mělo za následek násilné, bezohledné a bezcitné rozdělení rodin, které ztratily okamžitě kontakt - byly odtrženy děti od rodičů, rodiče od prarodičů, prarodiče od vnuků, bratr od sestry, teta nebo strýc od neteří či synovců, bratranců, partnerů i snoubenců. Nesměli se navštěvovat, a když na sebe hleděli "na dálku" přes tu ostnatou bariéru, nesměli na sebe ani gestikulovat, natož si posílat vzkazy - to se trestalo jako "zrádcovství"… Otřáslo námi líčení očitých svědků o lidských tragédiích i o tom, jaké nebezpečí museli podstupovat ti, kteří se chtěli dostat ke svým rodinám a snažili se podkopávat přes sklepy domů pod silnicí na druhou stranu hranice …
Je fakt, že takovou podobu hranic mezi Východem a Západem bylo možné vidět i u nás v oblastech hraničících s NSR nebo Rakouskem, ale jak dalece dokázala zajít totalitní moc ve své mánii "bránit socialismus", bylo pro nás dost nepochopitelné. Tehdy jsme ještě netušili, že zanedlouho poznáme, jak vypadá v praxi "bratrská pomoc" nebo že se do slova a do písmene naplní rčení "v nouzi poznáš přítele"…
n

BRATRSKÁ POMOC

15. dubna 2010 v 14:33 | Kleva |  TÉMA TÝDNE
(Téma týdne je TERORISMUS)
V předchozím příspěvku jsem psala o "železné oponě" a o tom, jak se projevila při rozdělení Berlína tlustou a vysokou "berlínskou zdí". Byla jsem tehdy mladá a plná ideálů o spravedlnosti světa, proto mne pobuřovala každá nepravost. Také jsem byla ráda, že k něčemu podobnému nedošlo u nás a že naše dva národy - Češi a Slováci - si rozumí…
Po událostech v Maďarsku v 50. letech a postavení zdi v Berlíně v roce 1961 jsme pak v roce 1968 s velkým nadšením uvítali Pražské jaro, jehož heslem bylo vybudovat u nás "socialismus s lidskou tváří" - to jsme mohli najednou říkat, co si myslíme, stali jsme se Občany a byli jsme přesvědčeni, že s Dubčekem v čele se nám to povede …
Tehdy vznikl (pro pořad ČT) text písně Modlitba pro Martu, která vyjadřovala naděje celého národa:
Ať mír dál zůstává
S touto krajinou
Zloba závist zášť
Strach a svár
Ty ať pominou
Ať už pominou
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
Zpět se k tobě navrátí
Lide navrátí
Z oblohy mrak
Zvolna odplouvá
A každý sklízí setbu svou
Modlitba má ta ať promlouvá
K srdcím, která zloby čas
Nespálil jak květy mráz
Jak mráz
Ať mír dál zůstává
S touto krajinou
Zloba závist zášť
Strach a svár
Ty ať pominou
Ať už pominou
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
Zpět se k tobě navrátí
Lide navrátí
Autoři písně věřili. Věřili jsme i my, mladí, odchovaní budovatelským nadšením 50. let. Věřili snad všichni slušní lidé…
p
Přišel však 21. srpen 1968 a naši zemi zahalila oblaka zloby… Z okna našeho bytu v centru Bratislavy jsem pozorovala, jak po druhé hodině ráno tanky a obrněné vozy válcovaly ulice našeho města, i cesty a silnice celé země, které nás šokovaly a válcovaly i naše srdce, protože ty tanky na nás poslali naši BRATŘI a spojenci z Varšavské smlouvy.
Při jakémkoli podezřelém pohybu hlavy v temném okně se z nich začalo střílet ze samopalů, v chvatu jsme zapínali rozhlas, televizi, abychom zjistili, co se děje, avšak už brzo v ranních hodinách byly obsazeny všechny instituce důležité pro chod státu včetně pošty, rozhlasu, televize, novin a zanedlouho začaly zveřejňovat zprávy o "kontrarevoluci" v našem státě … Příslušníci SNB chodili rezignovaně po ulicích města a jejich pouzdra na pistole zela prázdnotou - tak vlídné "esenbáky" jsme nikdy předtím nezažili. V centru města byla už obsazená budova pošty, rozhlasu i televize, redakce novin a časopisů, nádraží, kasárna… První mrtvý byl jeden voják základní služby, který se na nádraží odmítl legitimovat příslušníkovi cizí armády. Další oběť byla studentka, která právě utíkala po schodech do budovy univerzity a nezůstala na povel stát… Její pohřební průvod vedoucí z centra města na hřbitov za doprovodu obrněných vozů a samopalů  se stal tichou manifestací proti okupantům. Bezprostředně po okupaci tehdy ve městětzemřelo asi 10 lidí…
Rozsáhlé hlavní náměstí, na kterém byly soustředěné budovy pošty, rozhlasu, televize, bank a některých redakcí, nyní hlídané vojenskou technikou, bylo obklopeno špalírem lidí sledujících dění přímo pod hlavněmi tanků, které cílily na vozovku, aby jim neuniklo žádné kolportérské auto s čerstvým výtiskem neoficiálních novin - a často se na ně střílelo… Někteří zdatnější obyvatelé města stavěli barikády - nakupili dlažební kostky, k tomu vykolejené tramvaje, převrácené automobily, dokonce skupině silných mužů se povedlo převrátit jeden obrněný vůz a hodit jej do Dunaje… Byli jsme však bezmocní v našem rozhořčení. Ale při pohledu na 16 -17leté vojáčky v sovětských uniformách s nechápavým výrazem, kteří měli v očích snad více strachu než my, jsem věděla, že oni za nic nemohli, že by raději byli u své mámy.
Modlitba pro Martu se najednou stala symbolem odporu celého národa vůči vpádu vojsk pěti států varšavské smlouvy a rčení "v nouzi poznáš přítele" se tehdy, obdobně jako v roce 1938, naplnilo do slova a do písmene.
Toho rána, které bylo pro náš stát tak nešťastné, jsem se však nestačila divit ještě z jiného důvodu, a to je druhá podoba zrady -  proudy spěchajících lidí, kteří už brzo ráno, jen pár hodin po okupaci, chvatně sedali do aut a houfně opouštěli tuto zemičku, která právě ztratila svou svobodu… Utíkali do ciziny za svou osobní svobodou, naši zemi přenechali okupantům a "vládu věcí našich" kolaborantům. Zůstali zde ti, kteří se nebáli střelby a postavili se čelem nejenom tankům, ale i psychickému tlaku v době politických prověrek a čistek, jimiž bylo postiženo víc než 600 000 občanů, a poté osobnímu pronásledování v době normalizace.
tt
Co by bylo s touto zemičkou, kdyby z ní v roce 1968 utekli všichni, kteří nesouhlasili s agresorským aktem našich "spojenců"? Kdo by držel v chodu hospodářství, kdo by udržoval kulturní dědictví a staral by se o krajinu? Co by se s ní stalo, kdyby tu zůstala jen ta hrstka sympatizantů a "přisluhovačů", kteří nepřáli reformním snahám "pražského jara"? Kdyby tu nezůstali ti, kteří udržovali její jazyk, zvyky, morálku …?
Vydrželi jsme to dvacet let, a poté zcela nečekaně přišly události roku 1989 označované jako "sametová revoluce". Nikdo je nečekal, nečekali je ani ti naši "rodáci", kteří před dvaceti lety ze země utíkali.
"Vláda věcí tvých k tobě se zase navrátila, ó lide český," řekl Václav Havel, když v roce 1989 promlouval k nadšeným davům na Václavském náměstí. …a díky naší nově nabyté svobodě se do naší svobodné země najednou začali vracet ti, kteří ji v době, která byla pro ni od druhé světové války snad nejtěžší, zbaběle opustili. Co udělali pro tuto zem a její svobodu za těch 20 let své dobrovolné emigrace? (Čest výjimkám!)
Vraceli se však s pocitem hrdinů.
Já jsem je za své rodáky už nemohla považovat, protože svou zemi zradili v její těžké chvíli. A kdo už jednou zradil, udělá to i podruhé.

TANEC

14. dubna 2010 v 23:12 | EBA |  OKNO DO DUŠE

  Kráčím parkem
bez cíle a spěchu
sotva noha nohu mine
 srdce mé je plné
Tvé nekonečné lásky
jež objímá
všechno kolem
nastavuji tváře vánku
a opět vnímám
života dech
co věky-věků
šumí v korunách
starých lip
…zavírám oči
přesto vidím
jak probouzíš
duši poupat
jemně je hýčkáš
a rozvíráš do krásy…
v barvách něhy
šiješ šaty nevěstám
závoje z duhy
vážeš stromům
květinám i keřům
rozezníváš tóny jara
svou písní lásky
voláš všechno k životu
noty běží
jak topoly k nebi
trylky ptáčků
udávají takt
krok sem - krok tam
na travnatém parketu
harfy hrají bez partesu
přidává se bříza
dub i buk
zelený orchestr
začíná hrát…
tulipány tančí s narcisy
macešky zas s modřinkami
sedmikrásky roztáčí
své bílé sukýnky
v náruči slunce
skotačí
až do soumraku
…tančí se valčík
k tomu chvíli polka
ba i břišní tanec
ožívá i loňské listoví
krouží piruety
plujíc cestičkami
z lavičky na lavičku skáče
vrby zdraví tanečníky
uctivými poklonami
sklání se až k zemi
v ladném rytmu se vlní
stříbrná stuha řeky
 zpívá píseň o prameni
jásá celý park…
slunce se směje
vesele šimrá
těla na lavičkách
… když si pak podá
ruku se soumrakem
písně tiše doznějí
a vše ukládá se spát
má Duše však
tančí s Větrem dál
tančí tanec na Tvou slávu
a z radosti
že JSI