ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

NENÍ MOŘE JAKO MOŘE

28. dubna 2010 v 19:40 | Klevka |  TÉMA TÝDNE
m
Jen jeden div je větší než moře, a tím je nebe. Jen jeden div je větší než nebe, a tím je nitro lidské duše.
Victor Hugo

Naše děti a vnuci dnes už sotva pochopí, že mezi těmi dříve narozenými "suchozemci" z bývalé "východní Evropy" bylo hodně takových,  kteří v letech "studené války" nebo díky "železné oponě" neměli dnešní možnosti vycestovat za sluncem do zahraničí a mohli jenom snít o dovolené u moře spojené s romantikou ohnivých západů slunce za zvuku kytary a zpěvu nebo večerních procházek ve dvou na písečné pláži či šplouchání mořských vln o skály …
Kam se dalo tehdy cestovat? Na Jadran, k Černému moři nebo k Baltskému moři.
Jugoslávie se v těch dobách jaksi "netrpěla", protože pro snílky z "východního bloku" byla spojena s vidinou (a pro "úřady" s nebezpečím) snadného útěku na Západ (někdy dokonce i s nábytkem ). Jenom prověření a spolehliví jedinci, za něž se musel někdo další, rovněž spolehlivý zaručit, dostali po dlouhém vyřizování a čekání devizový příslib pro pobyt v této zemi. A přesto se jich pokaždé pár nevrátilo…
A tak jedinou reálnou destinací letní dovolené na jihu Evropy bývala pro lidi z bývalé ČSR černomořská rekreační střediska v Bulharsku, kam se jezdilo díky (přidělovaným) poukazům ROH. Kdo tehdy nebyl alespoň jednou na "Zlatých pískách" nebo "Slunečném pobřeží", neviděl svět, zato kdo je viděl dva či třikrát, ten byl dítětem Štěstěny…
Kdo neměl "socialistické známostí", měl ještě možnost vyjet si na letní dovolenou k Baltu na severu NDR (Polsko nebylo moc lákavé), kde teplota mořské vody v srpnu jen zřídka přesáhla 18°C . Přesto příliv českých a slovenských turistů do několika málo přímořských středisek u Baltského moře v létě znamenal pravidelně mnohonásobný nárůst počtu obyvatel těchtobaltlázeňských městeček a na místních plážích byla slyšet samá čeština. Čeština byla slyšet i v obchodech a restauracích, protože na místa prodavaček či restaurační obsluhy najímala německá  Handelsorganisation české studenty. Z domácích obyvatel se po mimosezónním pracovním odpočinku stali provozovatelé bungalovů a kempů a za letním přivýdělkem sem jezdili i "brigádníci" z jižních částí NDR, kteří ty bungalovy a kempy stavěli. Ve volném čase si pak také užívali koupání v moři...
Pro podnikavého turistu se mohl zdejší rekreační pobyt stát docela výhodným podnikem, pokud se mu cestou domů povedlo obelstít německé celníky na hranicích. Často se stávalo, že nějaký "šikula" je zaměstnal  pátraním po jednom páru obuvi či i jedné jediné botě a prohlížením košů na odpadky, prostorů probzavazadla, umýváren, záchodů a různých dalších skrýší v železničním vagónu, anebo se mu povedlo "ulít" jednu stokorunu či desetimarku, kterou nezapsal do celního prohlášení! Kdo se totiž odtamtud nevrátil alespoň s jedním párem bot nebo soupravou bavlněného ložního povlečení či nějakým elektrospotřebičem dovezeným na černo, vypadal v očích těch ostatních dost neschopně...
Na NDR jsme pohlíželi jako na "nejbohatší" stát v celém východním bloku, ale lidé z NDR to jako turisté opravdu neměli snadné. Oni nesměli ani do Maďarska, a tak jedinou možností pro letní dovolenou v zahraničí bylo pro ně Československo.t
Přenechali nám svůj studený Balt, oblehli naše (o něco teplejší) přehrady či jezera, Krkonoše nebo Tatry, kde se na oplátku ozývala samá němčina. A ve společných  umývárnách horských kempů bývali jedinými turisty, kteří se zde při ranních teplotách 5-6°C sprchovali studenou vodou, zatímco našinci zabaleni do vlněných roláků si sotva přetřeli oči...
V šedesátých letech byly naše obchody s pánským oblečením plné dederonových košil vyrobených v NDR, které se staly velice žádaným modním artiklem. U nás byly o něco levnější, a tak když nějaký východní Němec chtěl ušetřit 10 - 15 marek, koupil si u nás 2-3 takové košile a před balením do kufru je ještě rychle ušpinil a pomačkal, aby v očích celníků vypadaly věrohodně jako přivezené z domova, a ne jako "kontraband" z dovolené...
Koncem srpna jsme se pak všichni vraceli do svých domovů s dobrým pocitem, jak nádhernou dovolenou jsme si užili a co všechno jsme si z dovolené přivezli!
v

PS:
Moře je jako historie - z perspektivy vypadá monumentálně, ale jste-li uprostřed, zvedá se vám žaludek.
Gabriel Laub
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moře lásky Moře lásky | Web | 28. dubna 2010 v 21:26 | Reagovat

Všechno cos napsala vykladala mi moje Draha ktera je narozena v Brne a ted už dlouho žije v Chorvatsku. Mi rikame: co bylo, bylo, a by se neopakovalo

2 babileto babileto | E-mail | 29. dubna 2010 v 12:50 | Reagovat

Máš pravdu, musíme umět odpouštět staré křivdy,protože nikdo nechce, aby se opakovaly. Svou historii bychom však měli znát nejen proto, abychom věděli, kde jsou naše kořeny... mladí by se z ní měli poučit a právě s ohledem na spravedlivější budoucnost by slovu "demokracie" měli vrátit jeho původní, pravý význam - v letošním "supervolebním" roce k tomu bude dost příležitostí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama