ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

ČEST PRÁCI!

6. června 2010 v 13:07 | Klevka |  TÉMA TÝDNE
Téma týdne - Komunismus

Pro děti narozené uprostřed války začalo vše zcela nenápadně.
Kdo by se v šesti letech, kdy se lidskému tvorečkovi teprve začínají otevírat obzory světa, do kterého se narodil, pozastavoval nad tím, že škola, na kterou se tak těší, je klášterní nebo ne, zda se jmenuje "lidová" nebo "státní"…
Nicméně pozdější léta ukázala, že to bylo dost podstatné. Že když klášterní "dievčenskú školu" s názvem "Národná škola osemnásta" v roce 1948 přejmenovali na "XVIII. Štátnu ľudovú školu", dali světu signál, že v té nové "lidové demokracii" nepatří vše národu, ale LIDU, tedy státu, který začal budovat komunismus … A kdo byl ten "stát"? Vysvětlovali nám, že jsme státem dělníků a rolníků, ale už nám neřekli, kam se poděli ti ostatní… obchodníci, řemeslníci, úředníci, vědci…
Brzo se však ukázalo, že to bez "pracující inteligence" nepůjde, a tak jsme se stali lidově-demokratickým státem "dělníků, rolníků a pracující inteligence", jen hlavou mi vrtalo mnoho otázek, na které jsem se tehdy styděla zeptat, mezi nimi i ta, zda existuje i "nepracující inteligence" … Ale později se nám vše zdůvodnilo - neoddělitelnou součástí školních osnov během celé mé školní docházky byly ideje marxizmu-leninizmu, dokonce studium cizích jazyků na filozofické fakultě bych nebyla ukončila bez státní zkoušky z "vědeckého ateismu" v posledním ročníku…
Do takového státu tedy rozhodně nepatřily ty vlídné jeptišky, které nám daly základy školních dovedností a vštěpovaly nám mravní zásady, ani faráři a všichni ti další "přisluhovači imperialismu"…
(Ze vzpomínkové knížky)
…Ešte než sme prvého septembra 1949 prišli do školy, už v lete sa medzi ľuďmi tajnostkársky povrávalo, čo sa to stalo s kláštormi, mníchmi a mníškami, že vraj ich všetkých pozatvárali... Dokonca i medzi deťmi sa šuškalo, že už to nebude ako vlani, že už nás nebudú učiť mníšky, ale iní učitelia...
Koho to pozatvárali? A prečo? Nechápali sme, čo sa robí.
Prvého septembra nás v škole čakali zmeny. V triede nás privítala "civilná" učiteľka, pani Katraffová, ktorá sa v druhom ročníku stala našou triednou učitelkou a učila nás všetky predmety okrem náboženstva. Mníšky ani farára nebolo vidno. A názov školy sa zmenil na "XVIII. národná škola smiešaná".
Riaditeľ zostal. Zatiaľ.
Keď teraz na začiatku vyučovania prišla učiteľka do triedy, vstali sme z lavíc a zborovo sme ju pozdravili: "Česť práci!"
Učiteľka odpovedala: "Práci česť!" Potom sme zborovo zaspievali "Pieseň práce", sadli si a hodina mohla začať.
ff
Na druhú hodinu, ktorou bolo náboženstvo, prišiel pán farár z kláštorného kostolíka, postavili sme sa a pozdravili: "Pochválen buď Pán Ježiš Kristus!"
"Na veky amen!" odpovedal pán farár a pomodlili sme sa Otčenáš. To sa potom opakovalo i na konci hodiny náboženstva.
Ďalšie hodiny sme potom mali opäť s našou triednou učiteľkou a na konci vyučovania sme opäť zborovo zaspievali "Pieseň práce", která oslavovala vznešenú prácu "armády otrokov" a končila slovami: "Buď práci česť!"
Všetko sa opakovalo deň po dni, týždeň po týždni a nám pripadalo celkom normálne, že učiteľov sme zdravili "Práci česť!", farára "Buď pochválený Pán Ježiš Kristus!", a to sme ich na chodbách stretávali dosť často a trebárs i súčasne.
Oba pozdravy sa takto svorne a striedavo ozývali školou ešte asi dva roky, pokiaľ sa rodičom darilo na riaditeľstve školy presadzovať, že ich deti budú mať v osnovách i naďalej aspoň jednu hodinu náboženstva týždenne..."
Keď sme sa vrátili zo školy domov, našich susedov sme zdravili "Dobrý deň!" a rodičov "(Ruky)Bozkávam!"...
fff
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 malkiel malkiel | Web | 6. června 2010 v 13:26 | Reagovat

Moc hezký článek. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama