ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

SMRT

20. června 2010 v 20:35 | Klevka |  TÉMA TÝDNE

SMRT…SMRT

(Téma týdne)
Při vyslovení toho slova si asi každý představí to, co nám už tradičně nabízí naše západní kultura - obrázek lebky s překříženými hnáty nebo kostlivce s kosou spojovaného s nevyhnutelným koncem existence člověka v pozemském světě.
Ve filozofickém výkladu slova je obsažena "ztráta nebo zmizení nějaké bytosti z roviny fyzického světa". To je pojetí smrti, jak ji vnímají naše nedokonalé smysly. Její fyzický zánik či zmizení se však neomezuje jenom na oblast naší vnější smyslové zkušenosti; prožíváme ji i v oblasti vnitřní, v oblasti vědomí, z něhož postupně zmizí i obrazy a představy spojené s onou bytostí - to znamená, že na ni postupně "zapomínáme". Proces zapomínání vlastně každou noc "zachvacuje"  celou lidskou paměť, vůli i chápání, pročež se v něm ve spánku zcela ztrácíme… A tak zapomínání, spánek a smrt jsou pouze různé formy téhož procesu - mizení, odstranění nebo ztráty.
 Pro lidské bytosti je smrt skutečná, protože jsme jediný druh, který poznal její nevyhnutelnost (po biblickém "pádu do hříchu"). Z toho se vyvinula řada věroučných systémů o tom, co nám smrt ukládá. Ve zmíněné západní kultuře bývá vyhlídka na smrt neradostná, a právě tak ji ztělesňuje ten kostlivec s kosou, kterého známe například z  karetního systému tarot. Podle této představy odcházíme na věčnost, kterou máme strávit s Bohem v nebi nebo s Ďáblem v pekle, musíme opustit svou rodinu, přátele, majetek a nakonec i tělo. Kdo však má menší hříchy, může činit pokání v očistci.
Staří Egypťané připisovali životu po smrti podobné rysy, jaké měl právě dovršený život, proto své zemřelé vybavovali do dalšího světa věcmi a pohodlím, který byl nezbytný už v jejich zdejším životě, často včetně služebníků, zvířat či manželek.
V mnoha kulturách najdeme různé iniciační praktiky, které smrt napodobují díky přesvědčení, že poznání smrti přichází pouze ze zkušenosti.
Východní filozofie učí o reinkarnaci, o "opuštění těla", když jedinec splnil svůj daný úkol v "tomto životě", neboli "karma", a o dalším příjímání těla, když nastane potřeba zahájit další fázi jeho pozemského "školení". Toto pojetí vychází z přesvědčení, že fyzické tělo i všechny pozemské statky jsme dostali jenom jako půjčku, abychom mohli splnit úkol, pro který jsme se zde ocitli.
Práce některých věhlasných autorů 20. století nebo např. knihy Raymonda Moodyho či dokonce osobní zkušenosti (herečka Shirley McLaine) jsou jedněmi z mnoha zdrojů, které v poslední době dodávají stále více věrohodnosti teorii o reinkarnaci a její reálné existenci. Praktiky hypnózy a regrese do minulých životů dokazují zcela přesvědčivě, že když tělo zestárne, je nemocné či zraněné, vědomí se z těla stahuje. V takých chvílích (prý k tomu dochází i krátkodobě v některých fázích spánku) duch člověka přebývá v jiných sférách a asimiluje své pozemské vztahy a jednání, dokud jeho Vyšší Já neusoudí, že je na čase, aby opět vstoupil do fyzického světa a dále pracoval na zdokonalování své vlastní podstaty…
V současnosti se stále častěji setkáváme s tím, že lidé zvažují své "právo zvolit si" milosrdné nástroje, které by ukončily jejich extrémní fyzické nebo duševní utrpení posledních dnů, a rozhodují se pro eutanazii. Zde je zapotřebí veliké opatrnosti (i zodpovědnosti zákonodárců), aby svým rozhodnutím vědomě neublížili svým blízkým, nebo aby se tímto alternativním způsobem zbytečně nevyhýbali svému přirozenému, ač bolestnému růstu.
Ta nesmírná bolest ze ztráty blízkého člověka se totiž nevyhnutně přenáší i na pozůstalé - když jsme s nějakou bytostí, která se právě vytratila z našeho života, spojeni dlouhodobým vztahem a hlubokými city a až nyní si začínáme uvědomovat, že ji nikdo a nic nemůže nahradit, u citlivých lidí může někdy vést k dlouhodobému traumatu …
Při studiu četných proudů soudobé i starší filozofie (i psychologie) se setkáme i s dalšími představami a výklady této problematiky. Avšak bez ohledu na to, s jakou "filozofickou" perspektivou na svůj život hledíme, měli bychom přijmout okolnosti našeho života jako takové a udělat z něj či s ním to nejlepší, co je možné, abychom se i za daných okolností stali co nejkvalitnějšími lidskými jedinci.
rak

PS:
Obrázek vpravo je osmou kartou francouzského systému Lenormand, která dostala název "rakev". Je uvedena tímto návodem na použití ve výkladu velké tabule:
" "Rakev" je zlé znamení:zkáza nebo nemoc nebo smrt. Když je ale rakev daleko, ta svízel nebude tak velká."
Pro milovníky karetních výkladů dodáváme, že žádná podobná karta nikdy nepředvídá skutečný fyzický skon člověka - je pouze znamením pro konec něčeho zastaralého, aby se uvolnila cesta novým tendencem...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama