ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Koncert za plotem aneb Zrod hvězdy?

28. srpna 2010 v 18:48 | Klevka |  TÉMA TÝDNE
n
(Téma týdne - Hudba)
S manželem jsme bydleli v průmyslovém městě, proto jsme pravidelně každý víkend vyráželi za jeho hranice do náruče blízkých hor a lesů a podnikali turistické vycházky. Když se nám narodil syn, pořídili jsme si do jeho výbavičky i krosnu, ve které jsme ho na těch výletech a pochodech střídavě nosili na zádech. Časem nám však na těch zádech "ztěžknul", popruhy se nám stalé více zarývaly do kůže…, a tak jsme se rozhodli pořídit si chatu a přejít na chatařský životní styl. Neměli jsme sice peníze nazbyt, ale po jisté době pilného odříkání se nám povedlo našetřit "pár" tisíc a koupit skromnou dřevěnou chatičku.
Chata byla ze tří stran oddělená od okolních chat živým plotem z různých dřevin, který bylo nutné jednou za rok stříhat. Na té čtvrté to byly smrky, jejichž ostré jehličky při ořezávání bodaly nepříjemně do kůže i přes oblečení, takže nějaké to tajné nahlížení k sousedům nepřicházelo do úvahy. A přesto - právě tato strana mne přitahovala nejvíce.
Proč? Bylo léto a od časného rána se z této strany ozýval zvuk flétničky - sice slabý, ale rytmický, žádná melodie, jenom pár tónů, které líbivě harmonizovaly… Kolem poledne ustal a odpoledne se ozval znovu… K večeru znovu ustal. S paní sousedkou jsme se sice zdravili - byla to asi šedesátiletá žena, ale ještě jsme nenavázali bližší kontakty, protože její manžel nebyl moc výmluvný a nestál o žádné kontakty s chataři, a tak jsme o sobě ještě nevěděli téměř nic. Zvuk flétničky mne každý den lákal k plotu a mezi větvemi jsem se snažila najít skulinu, kterou bych zahlédla toho "hráče". Bylo to obtížné, protože právě na "naší" straně měli sousedé ovocné keře nebo stromy a zeleninové záhony a soused zde mezi kmeny a větvemi smrkového plotu ucpával každou mezeru, kterou by se na jejich pozemek mohla dostat lidská nebo zvířecí noha. Flétnička se ozývala i další rok, a to hlavně v prázdninových měsících. Napřesrok její zvuk zesílil a v "repertoáru" hráče se už objevily jednoduché dětské písničky. Ráda jsem sedávala na schodech naší chaty, které sousedily s oním pozemkem, a poslouchala tyto hudební "produkce". Kromě zvuku flétny se zde začal ozývat i zpěv - vysoký hlásek si pobrukoval jen tak podle fantazie nebo nálady, a opět - to, co ke mně doléhalo, bylo líbivé a mému uchu lahodilo. Tak to šlo dál a hudební náročnost oněch produkcí stoupala…
Najednou jsme se dozvěděli, že náš soused nečekaně zemřel. Po době nezbytné pro vnější projevy smutku za zemřelým to v  zahradě našich sousedů ožilo. Kromě zpívajícího hlásku střídajícího zvuk flétničky se tam začal stále častěji ozývat i "nový" ženský a mužský hlas, roztahovaly se slunečníky, bylo odtamtud slyšet šplouchání vody v bazénku, začalo se tam grilovat a společensky žít…
Jednou sousedka sama přišla ke mně s kouskem koláče, který sama upekla. Byla jsem ráda, že konečně navázala kontakt, a během svých častých návštěv začala vypravovat. Pomáhala vychovávat dcerku svého mladšího syna a v létě ji "otužovala" na chatě, zatímco rodiče dítěte - její snacha byla lékařka a syn elektroinženýr - pracovali ve městě. Zajímavou shodou okolností naše bydliště a bydliště sousedky, říkejme jí Pavla, dělila ve městě pouze jedna ulice, což možná také přispělo k postupnému vytvoření vzájemného přátelského vztahu, a já jsem konečně poznala i tu (už asi čtyřletou) holčičku, která za naším plotem tak hezky hrála a zpívala. Jmenovala se Kateřina. Jelikož mé přátelství s její babičkou se stále více utužovalo, stala jsem se důvěrnicí paní Pavly a se zájmem jsem začala sledovat, jak se rozvíjí hudební nadání "naší Kačenky". Její dětský zpěv se stále více zdokonaloval a k flétničce, na kterou cvičila na chatě, jí rodiče pořídili klavír - samozřejmě do městského bytu.
Hned na začátku školní docházky ji zapsali do dětského pěveckého sboru a do hodin hry na klavír. Celá tíha péče (nejen) o mimoškolní aktivity Kačenky zůstala na bedrech babičky - dvakrát zpěv, dvakrát klavír. Později třikrát týdně hudební aktivity, k tomu přibyla gymnastika. Naštěstí ve škole vždy patřila mezi nejlepší žákyně, protože pokud by jí babička musela pomáhat ještě i s učením, takovou péči by jeden jediný člověk časově ani fyzicky nezvládl.
Kačenka byla dítě svědomité, houževnaté a cílevědomé. Doma se nejen svědomitě učila, také pilně cvičila hru na klavír… Netrvalo dlouho, a v souboru se vypracovala mezi nejlepší sólistky a bez jejích klavírních produkcí se až do maturity neobešla žádná školní slavnost.
Bylo jí asi deset let, když se svým souborem poprvé vyjela do zahraničí na soutěž dětských pěveckých sborů. Pak se jich se sborem zúčastňovala pravidelně i několikrát ročně a nejednou si z nich přinesla domů ocenění. Zúčastňovala se i soutěží klavírních interpretů… Náročnost, kterou na ni kladla škola, stoupala, a tak při studiu na gymnáziu musela začít zvažovat své priority. Ne, na hudbu nezanevřela, dokonce ve sboru působila dál, ale jelikož její matka byla přesvědčena, že bude kráčet v jejích šlépějích a jednou po ní převezme ordinaci všeobecného lékaře, bylo rozhodnuto. Její příprava na zkoušky, písemky nebo testy během studia na gymnáziu mi připomínala přípravu na zkoušky - univerzitní… Knihy rozložené na koberci jednoho celého pokoje a každá z nich otevřená na stránce jednoho dílčího problému zadaného tématu… Byla přesvědčená, že její znalosti musí zdaleka přesahovat "penzum" vymezené gymnaziálními učebnicemi. A stejným způsobem vystudovala i náročnou medicínu - s červeným diplomem.
doc
Je řeč o hudbě, proto musím říct - ŠKODA!
Ano, škoda toho pěveckého talentu, škoda talentu klavírního interpreta! Kdyby byla zůstala u hudby a vložila veškeré své úsilí do pěstování svého nadání tak, jak je vkládala do studia, dnes by naše malá zemička byla bohatší o jednu skvělou pěvkyni nebo o jednu skvělou interpretku a já bych mohla říct - "Byla jsem u toho, když se tato hvězdička rodila!"
Ale- dobře tak! Protože až mi bude zle, nebudu se bát odevzdat do rukou tak svědomité a vzdělané lékařky….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka-Bonaccia Hanka-Bonaccia | Web | 30. srpna 2010 v 23:41 | Reagovat

:-)
Díky. Pěkné Evi, a poučné. Ale jak už to někdy bývá, možná, až se jí narodí dítko, třeba naplní ve svém životě to, co nestihla zdokonalit její matka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama