ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Prosinec 2010

DALŠÍ PŘÍNOS GLOBALIZACE?

31. prosince 2010 v 11:15 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
YAOI je nové týdenní téma na našem "blogu.cz", díky němuž se (ráda) přiučím něčemu novému. Proč?
Je to totiž pojem mně neznámý, protože jsem nebyla "odkojena" internetem jako spousta mladých přispěvatelů tohoto blogu (těm doporučuji raději nečíst dál…), a pokud bychom udělali průzkum mezi obyvatelstvem středního a staršího věku, opravdu nevím, kolik procent lidí gramotných (= sečtělých a se slušným klasickým - i jazykovým - vzděláním) by o tomto slově podalo nějaké informace…
Český internetový slovník cizích slov tento pojem sice už zná a autor(ka) definice (SarahAlex) jej vysvětluje jako "příběh s originálními charaktery, který je zaměřen na homosexuální lásku, původem z Japonska".
Takže další přínos globalizace v zájmu menšinové orientace? Co teď s tím?
Český internetový vyhledávač vám nabídne pouze adresu http://www.yaoi.cz/index.php, jinak jste odkázáni na zahraniční stránky a na své znalosti němčiny nebo angličtiny. A tak v zájmu prolomit mezigenerační informační bariéru pustila jsem se do práce a z cizích zdrojů jsem zpracovala následující krátký text alespoň pro obecné objasnění pojmů.
Takže, yaoi, který začal jako "boys´ love", je žánr "manga" a "fanfiction", který vznikl někdy v 70. letech minulého století v Japonsku. Tématem jsou homosexuální vztahy mezi mužskými protagonisty zpracované stylem pornografie. Pro připomenutí - "manga" je japonský styl kresby a malby užívaný zejména v komiksech; animované filmy vycházející z tohoto stylu - např. Pokémon - se nazývají "anime" (viz jedno ze starších témat týdne), pornografická verze "mangy" je "hentai". K pojmu "fanfiction" (také fan fiction nebo fan-fiction) jenom tolik, že to je "literární" výtvor fanouška nějakého už existujícího a oblíbeného díla (dříve u nás "epigon") krásné literatury - může jím však být i televizní seriál, komiks nebo film, který se označuje jako "canon" a šíří se hlavně na internetu.
Díky rostoucí oblíbenosti "mangy" i mimo území Asie nachází yaoi stále více přívrženců a napodobitelů i v západním světě, avšak při použití samotného pojmu dochází k mnoha různorodým interpretacím. V Japonsku se yaoi řadí zejména k (tvrdé?) pornografické literatuře, v západních zemích se stává synonymem "brakové" literatury, která se zabývá romantickou nebo homosexuální láskou - jde o homoromantický, homosexuální vztah mužů, o němž píší převážně ženy.
mm
V této souvislosti mne napadá otázka: je to jenom tím, že ženy díky své senzibilitě mají větší představivost, proto toto téma zpracovávají "literárně", no samotné "konání" přenechávají "realističtějším" mužům??? Anebo…?
Tolik základní pojmy pro mé generační vrstevníky, to ostatní přenechám mladším znalcům tohoto žánru…
Ale neodepřu si ukázku, kterou jsem vybrala namátkou (naštěstí docela "mírnou") ze zpřístupněných stránek výše uvedeného webu, a její pomocí si dovoluji ilustrovat toto téma bez jakýchkoli úprav či oprav:
" Ráno po té. Vzbudíte se a vedle vás váš kamarád stejného pohlaví , jako je to vaše. Že jste heterosexuální? No, už asi nejste a ani hladina alkoholu v krvi to neomluví. Stará pravda o tom, že mezi hetero mužem a gayem je někdy rozdíl v base piv je naplněna. Manga začíná pěkně s předsevzetím, nebudu už pít a s ženskýma randit, protože pak dostanu kopačky. Následně se opiju. No a kámoš, co se mnou zapíjel stejný žal se změní v sexuálního predátora. Kawanishi Wataru a Higashino Shuzou se znají deset let, pracují ve stejném podniku a oba dostali dopis drahý můj. Následně se opili a pak jejich heterosexualita dostala ránu. Oba dva jsou známi jako velcí lovci žen. Jeden ulétává na velká prsa a druhý a štíhlé nožky, tudíž si logicky zdůvodňují, že chlupatý zadek toho druhého není to, co táhne. Omyl vážení, je to yaoi manga a komediální k tomu. Naší hošové jsou postavení před absurdní situace typu lovím ženskou , ale v restauraci potkám toho druhého a je malér. Všichni si o nich myslí, že jsou homosexuálové, ale což pánové to popírají i když se spolu několikrát vyspali v lehké opici. Společně se rozhodli čelit mrzkým pomluvám a vyrazili na lov žen. Pokaždé to sice skončilo katastrofou, buď svatbou dotyčné nebo holky se kterými randili, pochopily systém a začaly randit spolu. Samozřejmě vtipně poznamenaly, že hoši jsou na tom stejně. Řev, že nejsou, byl utopen v moři alkoholu a následné vášnivé noci s tvrdým dopadem ráno. Špičkování a vzájemné přešlapování, které skončí poznáním, že prsa a nohy nejsou všechno. Nejdůležitější je kamarád, který podrží…i v posteli. Svižný příběh s odsýpajícím dějem a situačními gagy co polechtají bránici
Kunieda Saika
Vydáno v časopise Be x Boy"
(Ilustrační obrázek - tamtéž)

Bolest o vánocích?

21. prosince 2010 v 16:31 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE

(Téma týdne "Bolest na duši".)

va
Je čtvrtý adventní týden, který je jako už i ty předchozí týdny adventu poznamenán radostným očekáváním a přípravou vánočních svátků. Ale nyní naše očekávání stoupá a mění se na nedočkavost, vždyť Štědrý den je tu cobydup!
Proto mi téma bolesti, ač k našemu pozemskému životu neodvratně patří, v této době připadá velice smutné. A tak, proč i nyní rozebírat bolesti, kterých má beztak každý z nás víc než dost, proč je rozpitvávat právě teď, na to bude ještě dost příštích všedních dnů. ... raději se pokusme v této předvánoční době najít způsob, jak se zbavit bolesti duše a tudíž následně velice často i těla.
Výborným prostředkem je dýchání. Nemusíte nikam chodit, ani si platit hodiny jógy, stačí se naučit dýchat. Nejlépe hned ráno po probuzení, ale lze je provádět kdykoli během dne, když si vytvoříme vhodné podmínky. Dýchat vydatně, zhluboka. Kdo to neumí, určitě na internetu najde spoustu rad a technik.
Nejprve se uklidněte a zbavte všech myšlenek, pohodlně se posaďte nebo si lehněte a zhluboka dýchejte, třeba 5 minut, jen tak, ale volně. Pokud na vás útočí myšlenky předešlého dne nebo už toho nastávajícího a vy je nezvládáte, pokuste je jich zbavit tím, že při nádechu i výdechu budete počítat, třeba do pěti. A dýchejte… Pak zkuste vědomě a cíleně prodýchat postupně jednotlivé části těla, a to tak, že svůj dech vedete vědomou myšlenkou tam, kde ho je nejvíce potřeba, a opět můžete počítat. A na závěr, dobu si určete sami, si vsugerujte myšlenku, že při každém výdechu se z těla i mysli zbavujete všeho nepatřičného a že s nádechem vdechujete z vesmíru jen to dobré, pozitivní … A pokud se vám během cvičení v mysli rozsvítí bílé očistné světlo, vše jste dělali správně a určitě si cvičení brzo zopakujte.
Další osvědčenou technikou je meditace.
Připravte se na ni opět celkovým zklidněním a krátkým klidným dechovým cvičením. Když budete přesvědčeni, že jste už dokonale zklidněni a připraveni, představujte si, jak stojíte někde (v koupelně, na koupališti, na chatě) pod sprchou, ze které na vás teče voda v podobě bílého nebo modro-bílého světelného proudu. A postupně, stejně jako při fyzické očistě, nechejte ze sebe smývat vše, čeho se chcete zbavit - nejprve nechejte světlo působit po povrchu, pak v hlavě, potom je veďte přes krk do horních končetin, trupu, vnitřních orgánů, dolních končetin… a jasně si představujte, jak z nohou "odtéká" veškerá vnitřní "nečistota" (negativní myšlenky, bolesti...) pryč. Dopřejte si čas, nic neuspěchejte, zastavujte se při jednotlivých částech těla tak dlouho, jak je potřeba… Tuto očistu můžete vyzkoušet i při reálném sprchování - představujte si, že nyní voda odnáší nejen nečistoty z povrchu těla, ale i z jeho nitra, z mysli, z jednotlivých orgánů…
A ještě nabídnu jednu z mých vyzkoušených meditací při problémech s mezilidskými vztahy.
Proveďte výše popsanou přípravu na meditaci. Pak si představte krásný letní den na nějakém svém oblíbeném místě v přírodě. Kráčíte pomalu rozkvetlou loukou, otevíráte svou mysl i srdce slunci, necháte je sebou pronikat a postupně k sobě přibíráte po pravé i levé straně své blízké a berete je za ruce… Koho a v jakém pořadí, to je na vás. Stále jdete ozářeni sluncem. Nyní se držíte všichni za ruce, které jsou vaším poutem, a společně kráčíte dál po poklidné, měkké louce poseté květinami a lemované kopci. Oddáváte se šumění blízkého lesíka, zpěvu ptáků, bzučení hmyzu a už se zřejmě blížíte k potoku, protože právě k vám dolehlo jeho zurčení. Zastavte se u něj. Pomyslete na všechny své potíže a vložte je do vody s přáním, aby je její vlny odplavily nenávratně pryč. Pak odlehčeni od starostí a problémů putujte společně dál proti proudu potoka, jděte pomalu, vnímejte svou spolupatřičnost, a když se vám bude zdát, že se už blížíte k jeho prameni, zastavte se, podívejte se svým blízkým do tváří i do očí, obejměte se a splyňte ve vzájemné lásce v jednotu…
van


VÁNOČNÍ PŘÁNÍ

19. prosince 2010 v 16:55 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
VV
"Bohu, vlasti, lidu sloužit,
po obecném dobru toužit,
s Múzami se celovati,
čísti, housti, rýmovati,
vzdělávat se bez ustání
jest mé denní zaměstnání."

Jakub Jan Ryba

Když jsem včera začala psát příspěvek na téma týdne "Co si přeji k vánocům", bezděky jsem se zamyslela nad tím, co nám přinesl tento "supervolební" rok, a v tom se rozběhl proud asociací, který mne zavedl až do let před "sametovou revolucí" …
… Příčina a následek. Příčiny a následky. Věřte, bylo to neradostné, smutné, ba frustrující, čím prošla moje generace od konce druhé světové války, ačkoli jsme přímo žádnou válku ani války nezažili jako generace našich rodičů…
A tak jsem raději nechala psaní, sedla jsem si do svého televizního křesla a naladila se na požitek ze sledování přímého přenosu koncertu České mše vánoční od Jakuba Jana Ryby z katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Přímý přenos se konal pod záštitou arcibiskupa pražského a primase českého, Mons. Dominika Duky OP.
A udělala jsem dobře! Byla jsem totiž svědkem akce, u nás vskutku neobvyklé.
V Londýně totiž už před třemi lety uskutečnili ojedinělý projekt, kdy poslanci Dolní sněmovny a Sněmovny lordů Královského parlamentu společně zazpívali tuto českou mši - v českém jazyce.
A tak ZUŠ v Praze 10 se chopila této myšlenky a mezi členy českého parlamentu našla 20 "zpěvuchtivých"… "poslanců a senátorů napříč politickým spektrem bez ohledu na jejich politickou příslušnost a budoucnost"…, kteří s ní začali spolupracovat a vytvořili Pěvecký sbor Velkorysých. Byla nejen organizátorkou, ale i přímým aktérem tohoto koncertu v osobách členů jejího Pěveckého sboru žáků, učitelů a rodičů. No a "zlatým hřebem" jejího sboru byli čeští poslanci i poslanci obou komor britského parlamentu.
Mše "Hej, mistře, vstaň bystře" je nejslavnější skladbou J. J. Ryby, autora tvořícího v druhé polovině 18. století - letos se zpívala i v Římě! Stala se symbolem českých vánoc, protože připomíná české lidové pastýřské hry, které ohlašují Mesiáše, popisují zrození Ježíška a jeho obdarování prostými lidmi. A tak mé srdce opravdu poskočilo radostí, že i mezi poslanci se najdou takoví, kteří se ztotožnili s jejím poselstvím a stali se hlasateli této radostné zprávy. Narození Ježíše přináší světu lásku - lásku k bližnímu, která hlásá spravedlnost, pravdu, poctivost, jinými slovy znamená nelhat, nekrást, neubližovat.
Jestliže tato myšlenka lásky k bližnímu není cizí alespoň těm 20 "zpívajícím" poslancům, mým velkým přáním je, aby ji přenesli nejen do své práce, ale i do práce celého parlamentu a všech, kteří náš stát řídí a určují v něm pravidla hry. Aby se poslanecká práce stala jejich posláním, aby netříštili své síly mezi službu národu a lukrativní "vedlejšáky", aby tím neutrpěla kvalita jejich práce, za kterou by měli nést stejnou zodpovědnost jako kterýkoli jiný zaměstnanec v kterémkoli jiném zaměstnání…, aby mohli příště bez výčitek zpívat "…celý den jsem v práci byl, celý den jsem lopotil…", jak zní v jednom z mužských pěveckých partů Rybovy mše.
Přeji si, aby si při rozdělování státního koláče vzpomněli, kolik do nich vložil stát za léta jejich výchovy a studií, než se stali tím, kým jsou dnes, a kolik jejich rodiče odvedli státu za léta aktivního života, aby si mohli užívat důstojné stáří ve zdraví i v nemoci… Aby zákony, které schvalují, platily pro všechny stejně a aby jim rozuměli i ti, pro které platí… Aby vyměřovali spravedlivě odměny i tresty svým známým i těm, které neznají, a nehledali viníky čehokoli tam, kde nejsou, zejména ne mezi dětmi, důchodci a potřebnými..., a aby vlastní lidskou nedokonalost neukrývali za doživotní imunitu a sami uměli přijmout trest za každé porušení pravidel…
Aby přestali voličům lhát a dodrželi předvolební sliby po celé čtyři roky, aby se nebáli pravdy a dokázali ji prosazovat byť za cenu vlastního (krátkodobého a jenom nepatrného) nepohodlí…
         Láska má mnoho podob, a tak jako láska v rodině vytváří její pohodu a blaho, tak i láska k bližnímu vytvoří pohodu v celém našem společenství… A tak otevřeme i my všichni svá srdce lásce k bližnímu, protože jenom tak zmizí z našeho jednání lhostejnost a egoismus, který zavinil mnohé ze stávajících problémů, a nedopusťme, aby ještě někdo doplácel na svou slušnost nebo poctivost…
Najděme odvahu a občanskou statečnost a začněme společně hasit ty problémy, které pálí nás všechny… Všímejme si chování dětí a mladých a začněme jim opět od útlého věku vštěpovat všeobecně platné mravní zásady, poukazujme na chyby a nedostatky ve veřejném životě hned v jejich začátku a usilujme podle svých možností o jejich nápravu, nepřipouštějme lži, podvody, neférové jednání…, probuďme v sobě zodpovědnost, lidskou slušnost, poctivost, ohleduplnost, smysl pro čest, aby už ani staří, ale ani mladí nemuseli upadat do deprese při pomyšlení na svou budoucnost…
Hudba nám pomáhá pozvedat mysl i srdce a vánoce jsou svátky rodiny, štědrosti a lásky. A tak jestliže hudba i vánoce lidi spojují, přeji nám, všem deseti miliónům, aby každý den roku 2011 byl takovým pozvedajícím svátkem rodiny a štědrým darem lásky k bližnímu, která nás spojí …
A ještě jeden vzkaz těm, do kterých jsme vložili svou důvěru i naděje a v letošním supervolebním roce jsme je poslali do čela našeho státu:
"Musíme dobře pozorovat své chyby a snažit se, abychom se jich vystříhali." (Jakub Jan Ryba)
To je mé toužebné a největší přání k letošním vánocům.

AÏVANHOV:MYŠLENKY 3

16. prosince 2010 v 15:46 | O.M AÏVANHOV |  SPIRITUALITA
om

31. PROSINEC
Zítra začíná nový rok, a tak dnes večer vyprovodíme odcházející rok s láskou a zpěvem. Dnes večer se rovněž můžeme na nastávající rok připravit, a to tak, že si pro něj stanovíme nějaký cíl: jakou pozitivní vlastnost chceme v sobě rozvíjet, které špatné zvyklosti se chceme zbavit, prostě nějaký plán, který bude sloužit slávě Boží. Taková myšlenka nebo upřimné přání bude jakýmsi základním kamenem vašeho záměru a všechny světelné bytosti vám pak přispějí svou pomocí, aby se vám jej povedlo také uskutečnit. Bohužel není mnoho lidí, kteří by se tento večer zabývali něčím podobným. Většina z nich se raději připravuje na různé výstřelky, pak by se ale neměli divit, jestliže nastávající rok  pro ně nebude příliš dobrý. Proto se vynasnažte alespoň vy přivítat nový rok jako žáci božské školy a postavte se do znamení světla.

30. PROSINEC
Ve vnitřním duchovním životě si musíme uchovávat přání dosáhnout místo vedle krále, ale v těch pozemských záležitostech je lepší neusilovat o žádné vysoké postavení. Pokud vás bude někdo opravdu potřebovat, určitě si vás nakonec najdou. Nikdo vám ale nezaručí, že vás to učiní šťastnějšími, když na vás spočinou starosti a zodpovědnost, která sužuje lidi na špičkových postech světa obchodu nebo politiky. Skutečný zasvěcenec nehledá v tomto světě žádné vysoké pozice, ale ve svém nitru má tak vysoký cíl, že byste jej ani nepoznali. A tak byste měli podobně jako on přijmout pouze skromné místo ve společnosti, pokud by vám osud nenabídl žádné významnější, ale v duchovním životě byste měkli usilovat dostat se co nejvýše.

29. PROSINEC
Že každý je tak trochu zvědavý a chtěl by znát předem svou budoucnost, to je docela pochopitelné. Není však třeba kvůli tomu navštěvovat jasnovidce, protože svou budoucnost odhadnete docela dobře a snadno i sami. Jestliže milujete všechno, co je ryzí, ušlechtilé, spravedlivé a krásné a snažíte se to i celým svým srdcem, myšlenkami a vůlí dosáhnout a vykonávat, už tím předznamenáváte svou budoucnost. Jednou budete žít v souladu se svým ideálem, svobodní, v klidu a ve světle, a to je to nejpodstatnější, co musíte vědět o své budoucnosti. Přirozeně nevíte, jaké povolání budete vykonávat, jaká setkání, peněžní zisky nebo ztráty na vás čekají, jaké nemoci, nezdary nebo úspěchy vás potkají. Ale nic z toho není pro vás důležité, protože vše je pomíjivé a může vám být zde nejen dáno, ale i odebráno. Když opustíte tento svět, stanete se opravdově tím, co odpovídá touze vaší duše a vašeho ducha.

28. PROSINEC
Každý z nás by si měl v pravidelných intervalech dopřát pauzu a přezkoumat svůj život. Protože každý den k běžným činnostem přibíráme stále nové aktivity neduchovní povahy, díky kterým se náš život zastiňuje a těžkne. Necháme se ovlivňovat svým okolím a zapomínáme, že na Zemi strávíme pouze krátkou dobu a že všechny materiální vymoženosti i společenské výdobytky a tituly musíme nechat zde. Tohle sice vědí všichni, ale rádi na to zapomínáme. Dokonce i takový žák zasvěcovací školy, jestliže není dostatečně ostražitý, se nechá ovlivnit a zaslepit leskem bohatství a úspěchů, které vidí kolem sebe. Proto je skutečně nezbytné, aby se i on čas od času ohlédl a prozkoumal směr, kterým se vydal, i činnosti, v nichž se angažoval, a pokaždé se rozhodl podržet si opravdu jen to podstatné.

27. PROSINEC
Je zcela přirozené, když muži a ženy, kteří se milují, cítí potřebu scházet se, sbližovat a společně žít. Ale pokud jejich vztahu schází opravdová vnitřní dimenze, lze už předem očekávat konec vztahu. Uvažujte se mnou: jestliže se cítíte naplněni jemnohmotnou přítomností milovaného člověka, zjistíte, že pro pocit jeho blízkosti není nezbytně nutná jeho fyzická přítomnost. Jestliže však potřeba jeho fyzické přítomnosti je velmi silná, začínáte opouštět svůj vnitřní svět, a právě tady vzniká nebezpečí velkého trápení. Budete-li naplněni něčí vnitřní přítomností, vnější okolnosti vám ji nemohou odebrat ani nijak uškodit. A tak se držte tohoto kritéria: jestliže při pomyšlení na milovanou osobu pocítíte stejnou radost jako při pohledu na ni, pak jste svobodní a tato radost vás nikdy neopustí.

26. PROSINEC
Bůh je prýštící zřídlo. A jelikož Bůh stvořil člověka podle Svého obrazu -mikrokosmos vytvořený podle obrazu makrokosmu, i my máme v sobě pramen čekající na příležitost, aby mohl vytrysknout a začít téct. Myšlenky a modlitby nám pomohou spojit se s nebeským Zdrojem, pak začne tryskat i voda z našeho pramene a všechny naše buňky budou oživeny a napojeny touto proudící božskou vodou. Díky tomuto zřídlu, které je láskou, životem a světlem, staneme se dokonalým nástrojem v rukou nebes. Pak budeme s to naplnit program, který stanovil Peter Danov ve své krásné a hlubokomyslné formuli: " Ať je srdce čisté jako křišťál, rozum jasný jako slunce, duše širá jako kosmos, duch nesmírný jako Bůh a zajedno s Bohem."

25. PROSINEC
Narození není nic jiného, než přechod z neviditelné formy do viditelné, z nemateriální do materiální, od myšlenky k její realizaci. Měsíc je ztělesněním ženského principu a v našem těle převládá ve všech formách inkarnace. V zimě, kdy noci jsou nejdelší a život přírody se zpomaluje, jsou méně příznivé i podmínky pro vnější manifestace, zato se o to lépe může rozvíjet vnitřní život. Člověk je nucen odebrat se do sebe a připravit zrození toho dítěte světla, které je v některých tradicích symbolizováno perlou. Moře i z něj pocházející perla je spojená s Měsícem. Perlorodka ze stromu sefirotů je Jesod, sefirot, na němž se nachází Měsíc. V kosmickém těle reprezentuje pohlavní orgány - zde se musí vytvořit perla, která je nejčistší kvintesencí lásky. A tak perlorodka je ženským principem, který přivede na svět perlu, božské dítě.

24. PROSINEC
Všem by mělo být jasné, že pozemský život je jenom dlouhý spánek zaplněný sny. Jednoho dne, když z něj procitnete, řeknete si: "Bože můj, jak jsem si jen mohl myslet, že to všechno je pravda?" Ale dokud jste zde, měli byste pracovat na tom, abyste poznali oblast hmoty, přestože při svém návratu do druhého světa budete muset připustit, že nebyla reálná… To, co zde prožíváme, je jenom sen božské bytosti, která v nás přebývá. Nyní tedy spíme a jednou musíme procitnout. K opravdovému probuzení dojde tehdy, když se budeme koncentrovat na své vyšší Já a ztotožníme se s ním, až pak se vědomí našeho omezeného Já začne postupně sjednocovat s vědomím našeho vyššího Já...

23. PROSINEC
Rozdíl mezi člověkem vyznávajícím materiální hodnoty a člověkem žijícím pro ty duchovní je zjednodušeně řečeno v tom, že ten druhý si svůj příbytek může vzít všude s sebou, protože opravdové poklady se ukrývají v jeho nitru. A tak ten svůj batůžek plný radosti, štěstí a růstu vědomí, které představují jeho domov, může stále nosit s sebou. Naproti tomu "materiální" člověk nemůže svým domem ani s těmi ostatními statky pohnout z místa, většinou musí  zůstat na svém místě. Ve skutečnosti je člověk bohatý jenom do té míry, do jaké si své bohatství uvědomuje. Jestliže si spirituální člověk neuvědomuje své bohatství, je chudší než kterýkoli "materialista". Pokud se však naučí rozšiřovat své vědomí, bude cítit  své spojení s mnohem vyvinutějšími  dušemi vesmíru, které jej obdaří svým věděním, světlem a radostí. A s takovým bohatstvím se nemohou měřit žádné pozemské statky; žádné drahokamy ani diamanty se nevyrovnají záři vnitřního bohatství.


22. PROSINEC
Opravdové vědění má v zasvěcovací vědě cenu zlata. Toto vědění se projevuje především jako světlo, díky kterému se naučíme číst v knize přírody a sloužit Pánu, protože právě zde nalezneme svobodu. A tak toto vědění je pro nás zlatým pokladem, který nás nejenom poučuje, ale také nás upozorňuje na aktivity, které budou pro nás nejužitečnější - kolik odhalení a cest čeká na toho, kdo jej vlastní. Mluvím-li o zlatu, pochopte správně, o jakém zlatu mluvím a jak je svou duchovní prací můžete získat. Ani veškeré lidské vědomosti se nevyrovnají jedinému gramu tohoto opravdového zlatého pokladu, protože jenom s jeho pomocí obdržíte jistotu, podporu a záštitu.

21. PROSINEC
Má-li ze semínka vyrůst strom, musíme je nejdříve vsadit do země, musíme je zalévat a poskytnout mu vzduch a dostatek tepla ze slunečního světla. Vidíme tedy, že předpokladem je spolupůsobení všech čtyř živlů - země, vody, vzduchu a ohně. Jakmile začne zapouštět první kořínky do půdy, nad ní už vyrůstá malý stonek, ze kterého se stane kmen; ten začne vyhánět větve, na nichž se objeví první poupata; z poupat vyraší listy a květy, z květů se vytvoří plody. V nich se opět vytvoří semínka, kterými vše začalo, a tento koloběh bude pokračovat dál. Všechno, co ve vesmíru jestvuje, prochází svým způsobem stejnými fázemi proměny: kořeny, kmen, větve, listy, plody, semena. Následují jedna za druhou a nazýváme je životem. Průběh takové proměny je jednou kratší, jednou delší, v souladu s oblastmi nebo rovinami, v nichž tyto po sobě jdoucí cykly probíhají - zda u bytostí nebo v přírodních říších. Už naši dávní předkové si všimli, že u stromů, zejména těch ovocných, se takový proces neodvratně opakuje každý rok. Jejich cyklus určují čtyři roční období, proto jejich vliv na přírodu připisovali archandělům. A tak podle tradice Rafael ovládá jaro, Uriel léto, Michael je patronem podzimu a Gabriel vládne zimě.

20. PROSINEC
Kabala pojímá Božství za natolik nedosažitelnou bytost, že ji umisťuje mimo světlo a tmu, mimo stvořené světy. Tuto bytost pojmenovali Ain Soph Aur - Ejn Sof Aur (*): světlo bez konce (absolutní neomezené světlo*). V zájmu ještě lepšího postižení jejího mystéria vytvořili mimo Ejn Sof Aur oblast, kterou pojmenovali Ejn Sof - bez konce (nekonečné vše*). A mimo Ejn Sof vytvořili Ejn - bez (nic*). Na počátku vesmíru stojí tedy negace. Ale toto "bez" (nic*), které znamená nepřítomnost nebo absenci, neznamená ne-existenci. Ejn není absolutní nic, jak si mnozí představovali nirvánu v hinduismu. Je vlastně jejím pravým opakem. Ejn Sof Aur jakož i nirvána není ne-existence ani žádné nic, ale život mimo oblast stvoření, mimo jeho manifestaci; je do té míry mimo, že se jeví jako už neexistující. Ejn Sof Aur, Ejn Sof, Ejn - představují snahy kabaly vystihnout podstatu Božství. Ačkoli to přesahuje možnosti našeho chápání, můžeme z těchto slov alespoň pocitově vytušit, co nelze vyjádřit jazykem. (* český přepis a formulace podle P. Hougham: Atlas duše, těla a ducha).

19. PROSINEC
Neklid a rozčilení jsou tím nejhorším stavem pro aktivitu vašich myšlenek. A tak, pokud máte vyřešit nějaký důležitý problém, musíte se nejdříve uklidnit. Ponořte se do vnitřního klidu a snažte se co nejvíce pozvednout, protože světlo najdete nahoře. Když pocítíte, že se vám povedlo dosáhnout jistý druh vrcholu, položte otázku, která vás zaměstnává, a čekejte. Samozřejmě, že odpověď bude nejprve poněkud nejasná, snad to bude jenom nějaký vágní, těžko popsatelný pocit, ale už to bude pro vás jakési upozornění. Proto to nevzdávejte, začněte opět od začátku a znova položte svou otázku. Brzo ve svém nitru zřetelně pocítíte jistotu, vaše pochyby zmizí a jasně poznáte, jak je třeba jednat. Přitom si ale uvědomte, že srozumitelnost a přesnost těchto odpovědí závisí na vašem duchovním vývoji.

18. PROSINEC
Naše fyzické tělo se skládá z nesmírně velkého počtu buněk. Každá z nich je živé stvoření, je to drobná inteligentní duše, která velmi dobře ví jak dýchat, živit se a vylučovat. Všímejte si, jak mouře pracují buňky třeba žaludku, jater, pohlavních orgánů, srdce nebo mozku, každá z nich má svou specifickou oblast. Jejich moudrost ale není nic jiného, než množina inteligencí těchto malinkých živých tvorečků. My jsme závislí na nich, a ony závisí na nás. Bez souhlasu svých buněk člověk nezmůže nic, protože společně tvoříme jednotu. A ve chvíli, kdy přestanou pracovat a starat se o dobrou funkci jeho organismu, člověk nedokáže ani dýchat, ani jíst, hýbat se nebo myslet a nepomůže mu žádný vzdor nebo odpor. Musí pochopit, že je syntézou těchto malých inteligentních duší, které v něm žijí a o které se musí denně starat.

17. PROSINEC
Každý den nám život přináší přesně to, co se potřebujeme ještě naučit. Ti moudřejší o všem přemýšlejí, ze všeho vyvozují důsledky a vše využijí v zájmu dobra. Ale mnoha jiným schází schopnost rozlišovat, a tak i když se jim přihodí něco dobrého, nevidí to, neumí to dobro zužitkovat, až se nakonec jejich zásluhou obrátí proti nim. Pokud si toto uvědomíte a budete ostražití, dokonce i váš neúspěch nebo neštěstí může přispět k vašemu růstu, když je dokážete zužitkovat. Sami se chopíte této skvělé příležitosti získat další zkušenost a zmoudřet, protože vám pomůže postoupit kupředu. Tutéž roli sehrávají v některých jiných oblastech zkoušky a soutěže, protože nutí studenty nebo sportovce k práci na sobě.

16. PROSINEC
Je zcela přirozené, když stojíte o přátelství nebo lásku nějakého člověka a chcete ji získat, nikdy však k tomu nesmíte použít donucovací prostředky jako peníze, dárky, svádění nebo dokonce vydírání. I když právě je využívá mnoho mužů i žen, jelikož jsou to ty nejsnadnější prostředky, měli byste se vystříhat je použít. Jediný prostředek, který smíte použít, je světlo, protože je jediným skutečně účinným způsobem, jak k sobě přitáhnout lásku. Jestliže vás má někdo začít milovat, pošlete mu jako dárek spirituální světlo a obklopte ho barvami - ve vědomí, že světlo i barvy jsou živé jemněhmotné bytosti. Pocítí-li jeho duše přítomnost těchto bytostí působících blahodárně, začne na vás myslet s vděčností a bude vás stále více oceňovat.

TALENTMANIA ještě jednou

6. prosince 2010 v 23:48 | KLEVKA |  ÚVAHY O DNEŠKU
Tak, několikaměsíční maraton vystoupení všeho druhu, vybírání, třídění a rozhodování skončil. Na jedné i druhé komerční televizi. A ač jsem zpočátku trochu nedůvěřivě přijímala tuto myšlenku (snad právě proto, že šlo opět o přejatou ze zahraničí), jak nenáročně pobavit lidi u obrazovek, na jejímž konci byla navíc vidina velké finanční odměny a mediálního zviditelnění dokonce i za mořem, a tudíž jsem ji "podezírala" z čistě komerciální motivace, nyní jsem opravdu ráda, že se povedlo najít skutečné talenty. Ať pěvecké či taneční, akrobatické či žonglérské, a dokonce i ty krotitelské či cvičitelské, a tak jsem si nemohla nechat ujít žádné finále či superfinále…
Tato soutěž byla doslova zaplavena adepty, z nichž mnozí se do ní hlásili mnohdy dost nekriticky a snad také pod vlivem té komerční pobídky a předváděli velmi průměrné, ba podprůměrné výkony ve své kategorii. A bylo mi dost smutno při pohledu na některé "starší ročníky", které si zde chtěli splnit své sny z mládí, tehdy asi neuskutečnitelné...
Nakonec se přeci jen z té záplavy vynořily skutečné talenty a v závěru bylo opravdu obtížné rozhodovat o tom, kdo si tu pomyslnou zlatou medaili zaslouží nejvíc. Tady patří můj obdiv také porotcům, kteří nejenže se snažili o nestranné posuzování, ale také si dokázali zachovat soudnost a schopnost rozlišovat až do samého konce. A připojuji se ke slovům jednoho z nich: "… škoda, že ty peníze může dostat jenom jeden z nich…!"
Mezi účastníky se našlo mnoho nadaných lidí, kteří už dosáhli výborné či vynikající umístění ve významných soutěžích, stali se třeba mistry svých republik nebo se dokonce prosadili i v evropské nebo světové konkurenci. Ale  také byly objevené nové Talenty, což je dobře! Za jejich produkcemi bylo vidět nejen to, že jsou "darem od Boha", ale také úžasnou píli při jejich tříbení, úsilí a vytrvalost při jejich zdokonalování. Nejen u těch účastníků, kteří vystupovali jednotlivě, nebo při vystoupeních větších či menších kolektivů - souborů, vyžadujících hodiny, dny, měsíce tréninku, drilu a slaďování pohybů všech jejich aktérů… Zejména při vystoupení některých dvojic jsme měli možnost vidět tak úžasné výkony, z nichž doslova čišela obdivuhodná harmonie těla i ducha, ba absolutní soulad fyzický i psychický, a to nejen u těch lidských, ale i v případě, kdy zvíře dokonale spolupracovalo s člověkem. Předpokladem něčeho tak úžasného je nejen samotná dovednost či talent, vůle ke spolupráci, ale i velká míra vzájemného porozumění, absolutní oddanost věci a partnerovi, srdce naplněné nadšením a samozřejmě láskou.
A pokud jim říkáme "talenty", pak by mělo jít vesměs o mladé lidi, kteří se musí ve svém oboru teprve prosadit, kteří si tu světskou slávu musí teprve vydobýt a jejichž talent jim prozatím nikterak nezajišťuje dobré živobytí… Právě takoví měli dostat možnost a být oceněni.
A tak je opravdu dobře, což jde hlavně na vrub dobrého vkusu, soudnosti a vnímavosti hlasujících diváků - a také to naplnilo smysl ústřední myšlenky této soutěže, že nejmladším vítězem se u nás stala sotva dvanáctiletá dívenka, jejíž zpěv už dnes svou kultivovaností konkuruje velkým divám světové operní scény a její "andělský" hlas už dnes vynáší posluchače do nebeských výšin…
Hodně zdaru, Patricie!
pf

AÏVANHOV: MYŠLENKY - PROSINEC

1. prosince 2010 v 10:42 | O.M AÏVANHOV |  SPIRITUALITA

om

15. PROSINEC
Proces, kdy člověk sestupuje z nebeských oblastí do světa matérie, nazýváme involuce; během sestupu se vzdaluje od prvotní záře a zatěžuje se stále hustšími substancemi až po hmotné tělo. Symbolicky jej lze přirovnat k zimě, která nás svým chladem nutí oblékat si stále více vrstev oděvu, od tílka až po zimní kabát. Chce-li se člověk vydat na zpáteční cestu vzhůru, musí se nyní svlékat, tj. osvobodit se od všeho, co jej zatěžuje. Už by se neměl zabývat žádnou zbytečnou prací nebo aktivitami, které jej tříští, ale měl by se naučit od nich odpoutávat. Každá myšlenka, každý pocit a každé přání, které nemají duchovní povahu, na něm ulpívají jako jinovatka na větvích stromu. Proto se v nás musí rozzářit jarní sluníčko, aby jinovatka roztála … Pak nalezneme svou skutečnou podstatu a budeme cítit, jak skrze nás proudí božský dech.

14. PROSINEC
Jak často váháte ukázat svou dobromyslnost z obavy, že vaše gesto nikdo neocení. Myslíte si, že lidé jsou nevděční, ba zlí a že se nevyplatí pro ně cokoli dělat. Takový způsob myšlení je ale škodlivý, protože ochromí to nejlepší, co ve vás je. Je docela možné, že jste někomu prokázali dobro a nebyli za to odměněni nebo dokonce vás oklamali. Pochopte však, že vaše jednání by nemělo být závislé na postojích těch druhých. Když činíte dobro, neočekávejte za to nic, spoléhejte jedině na Toho, Jenž všechno ví a umí ocenit vaše velkorysé jednání. A jestliže se vám od Něj dostane ocenění, může přeci přijít v podobě zlepšeného zdraví, přílivu síly nebo štěstí. Copak to není dostatečná odměna?!

13. PROSINEC
Mnozí lidé se domnívají, že v životě mohou dosáhnout úspěch, přestože jsou chladní, ustrnulí, zachmuření a bezcitní. To je však omyl! Pokud chce být někdo úspěšný, musí obživnout a naučit se projevovat život. K tomu může pomoci následující jednoduché cvičení. V okamžiku, kdy vás nikdo nesleduje, zvedněte ruce a vyšlete veškerou svou lásku zemi i nebi, andělům i Pánu a současně řekněte: "Miluji vás, miluji vás všechny, chci s vámi pobývat v harmonii."
Jestliže si zvyknete tímto způsobem vysílat do vesmíru intenzivní vibrace, budete se podobat zřídlu, slunci. Ti, kteří se ukrývají za svým chmurným obličejem, z něhož nevyzařuje žádná láska, ani dobrota či moudrost, ještě nepoznali, jak je takový postoj škodlivý nejen těm druhým, ale zejména jim samotným. Opravdu by se měli naučit projevovat svou lásku, pak se v nich probudí život a bude se zračit i v jejich obličeji, pohledu i přítomnosti.

12. PROSINEC
Správný pohled na věci lze dosáhnout jenom skrze čistotu, proto naše učení klade důraz na čistý život ve fyzické i v duchovní rovině. Celý osud člověka závisí na míře čistoty jeho "vnitřního zraku", a ta je zase závislá na způsobu jeho života. Jakmile se dopustí chyby a přestoupí božské zákony, jeho duchovní vnímání se zatemní, nedostává se mu už vedení, není varován a začne bloudit po cestách bez východiska. Každý by si proto měl uvědomit vazbu mezi svými každodenními postoji a čirostí svého pohledu, a jestliže se rozhodne vést čestný a důstojný život, podnítí tím vlastní očistu a jeho jemněhmotná centra začnou fungovat. Pak se mu také dostane správného řízení a vedení a nachází cestu zpět k pramenům, loukám, jezerům, pastvinám a horám svého pravého domova.

11. PROSINEC
Kdo se nesnaží živit v sobě duchovní ideál, není s to mobilizovat své energie a vést je správným směrem, pročež jeho život bude pak plynout neuspořádaně. Stačí jediný pohled na život mnoha lidí - jaký nepořádek a chaos v něm vládne! Proč? Protože jejich ideálem se staly peníze, moc, sláva a zábava. Přirozeně nelze popřít, že život mnoha z nich je docela originální a pitoreskní. Píše se o tom hodně románů a točí se mnoho filmů. Ano, jsou to docela napínavá dobrodružství o tom, jak někdo oklame a eliminuje svého protivníka, nebo jak zase jiný zruinuje svého konkurenta… Nicméně dříve či později budou muset oba draze zaplatit za to, že své schopnosti propůjčili docela podlému jednání, místo aby je zasvětili uskutečňování duchovního ideálu…

10. PROSINEC
Veškeré stvoření má vědomí, a to bez ohledu na to, zda náleží do říše minerálů, rostlin, zvířat nebo do světa lidí. Toto vědomí je však více nebo méně vzdálené, a to podle dosaženého stupně vývoje. Nejvzdálenější je u minerálů, proto jsou ve stavu absolutního klidu a nehybnosti. Vědomí rostlin se nachází ve středu Země; pokud s nimi chceme mluvit a chceme, aby nás slyšely a reagovaly, musíme se jich dotknout právě tam. Zvířata také nemají individuální vědomí, podléhají kolektivnímu vědomí, které se nachází mimo ně, a každý zvířecí druh má svou skupinovou duši, která je řídí. Tak například jejich doba páření, hnízdění, migrace, ale i línání probíhá u nich současně, protože poslouchají tuto skupinovou duši, na níž jsou závislí. Člověk je jediná bytost, která má individuální vědomí, což z něj činí bytost myslící a svobodnou.

9. PROSINEC
Snad každý nám dosvědčí, že není nad to mít rodinu, přátele a harmonické vztahy se svým okolím. Avšak ke kolika různicím dochází v rodinách, kolik přátelských a jiných svazků ztroskotá jenom proto, že jsme lehkovážní a nedbalí! Chceme-li mít dobré vztahy v rodině, s přáteli i s celým okolím, musíme dobře zvažovat, co říkáme. Pokud chceme s někým blízkým mluvit o nějakém choulostivém tématu, které se ho bezprostředně dotýká, vše si pečlivě promysleme předem. I obecně platí, že u každého tématu je zapotřebí dobře zvažovat svá slova, nereagovat unáhleně a "nevychrlit" své odpovědi zcela bez rozmyslu. Protože pokud svá slova bedlivě nepromýšlíme předem, téměř vždy hned zapomeneme na to, co jsme řekli, ale ti, jimž jsme je řekli, na ně nezapomenou.

8. PROSINEC
Láska ke kráse, zejména té duchovní a božské, nás může na cestě evoluce dovést dost daleko, protože představuje čistotu, harmonii a inteligenci. Taková láska je naší záštitou, která zabraňuje tomu, abychom se neztratili v průměrnosti, nízkosti a ve všem, co by mohlo naši duši znečistit. Je naším ochranným oděvem. Když si obléknete nové, čisté šaty, určitě v nich nepůjdete umývat nádobí, uklízet byt nebo mýt auto. Pokud ale nosíte špinavé šaty, docela s chutí si je špiníte ještě víc. Jaký závěr z toho vyplývá pro vnitřní život? Bude-li vaše nitro oděno do krásného šatu, kterým je čistá aura, plná jasného světla, pak určitě nebudete riskovat ušpinění tohoto skutečného oděvu, protože je vaší ochranou. A tak láska ke kráse vás může tímto způsobem spasit.

7. PROSINEC
Lidé se stále zabývají tím, že si dělají nějaké plány. Ale o jaké plány se jedná? Jen vzácně, opravdu velmi vzácně mají za cíl stát se božími služebníky a zprostředkovávat světlo. Nebylo by obtížné poskytnout jim při tom pomoc, spíše je obtížné přivést je k tomu, aby vůbec takový ideál hledali. Protože přání závisí výlučně na člověku, nikdo si nemůže místo něj něco přát, stejně jako nikdo nemůže místo něj mít hlad a jíst. Duchovní potravu všeho druhu (míněno symbolicky) vám nabídne každý mistr, ale požívat ji musíte sami. Kdyby ji jedl místo vás on sám, "přibral" by a vy byste "zhubli". Mistr vám sice poskytne vědění, ale od vás musí vyjít vůle akceptovat je a použít. Jestliže se vědění vašeho mistra setká s vaší dobrou vůlí, výsledky budou skvělé.

6. PROSINEC
Kolik lidí má velmi špatný zvyk hledat útočiště v sentimentalitě, přecitlivělosti a podvoluje se své slabosti! Místo aby nějak zareagovali a zakročili vlastním rozumem a myšlenkami, při sebemenším nezdaru upadnou do pasivity, začnou fňukat a čekají, že je někdo jiný bude litovat a utěšovat. "Já tě naprosto chápu, to všechno je tak žalostné!" Právě toto chtějí slyšet a začnou ještě dvojnásob naříkat. Je to s nimi jako s dětmi. Když dítě upadne, začne plakat. Když mu řeknete "Ty zlatíčko moje, ty sis tak ublížil a teď máš bolístku", začne ještě víc plakat. Pokud mu ale řeknete " Ale, prosím tě, to vůbec nic není, vždyť se ti nic nestalo", přestane plakat, otře si slzičky a bude si hrát dál. Mnoho dospělých je jako děti! Všechno možné je přivádí k bědování, které nemá konce! A ti ostatní, nevědomí, jim celé hodiny naslouchají, utěšují je, protože si myslí, že tím jim prokazují dobro. To přeci nemá cenu! Protože chceme-li někomu pomoci, musíme to dělat s rozumem a spíše jej zmobilizovat, jinak dosáhneme jenom to, že se ještě více  bude utápět ve své slabosti.
  
5. PROSINEC
Kult svatých je vlastně docela dobrá věc; nikoho nelze obviňovat z toho, že uctívá sochy, ikony nebo relikvie, že před nimi padá na kolena nebo že se k nim modlí. Musíme si však pořádně uvědomit, co tyto obrazy či relikvie ve skutečnosti představují. Jestliže se modlíte k nějakému obrazu, pak to není samotný obraz, jenž vám pomáhá a chrání vás. Obraz vám jenom pomáhá dostat se do spojení s bytostí, již představuje, což  už samo o sobě je hodně, protože vám nabízí velké možnosti. Přitom ve vědomí zůstane, že obraz či předmět je pouze formou. V náboženství jsou však tyto formy užitečné, ba nezbytné, ale nesmíme setrvávat jenom při nich, nýbrž za formou je třeba pokaždé hledat její princip a spojit se s ním, abychom dosáhli všechny vlastnosti, které vlastní. Jen za této podmínky budou vaše modlitby vyslyšeny.


4. PROSINEC
Jestliže někdo popírá existenci bytostí, které jsou lidskému rodu nadřazené, omezuje sám sebe a zatemňuje se. A přestože si to neuvědomuje, existence těchto bytostí je realitou.
Jak si člověk může namlouvat, že kráčí kupředu a že se zdokonaluje, když neví nebo nechce akceptovat skutečnost, že nad ním stojí celá vznešená hierarchie andělů, archandělů až po Boha? A protože se sám odstřihává od vzestupného řetězce bytostí, nebude mít nic a nikoho, kdo by mu pomohl přijímat energie vyššího řádu, aby na cestě své evoluce pokročil dál. V materiálním světě samozřejmě vždy existuje nějaká možnost, jak lze prorazit, i když nemáme ani nejmenší zdání o existenci vyšších andělských hierarchií. Ale v duchovním životě to není možné, tam dochází ke stagnaci, protože se vylučujeme z proudění božského života. Pouze ten, kdo si uvědomuje existenci těchto hierarchií, vidí stále před sebou světlo, a jenom tomu se dostává ten nezbytný vzmach, aby mohl pokračovat na své cestě.


3. PROSINEC
Pokud byste uměli pozorovat život ve svém okolí s úmyslem vzít si z něj nějaké poučení, zjistili byste, že existuje několik nástrojů, které vám pomohou dostat se z potíží. Vezměme jeden z příkladů, který si můžeme všimnout denně. Kdo dítě naučil, resp. kdo mu odhalil, že slovo má velkou moc? Když se totiž cítí být ohrožené, zcela bezděky vykřikne: "Mama!" Kde se dítě naučilo používat toto magické slovo? Kdyby nebylo volalo, matka by vůbec nevěděla, že se ocitlo v nebezpečí. Ale díky tomu slyší jeho volání a spěchá mu na pomoc. Proč tedy lidé nereagují stejně instinktivně jako dítě, když se dostanou do potíží, proč nevyšlou do nebe alespoň jeden výkřik?

2. PROSINEC
Pokud se na fyzické tělo člověka podíváme z hlediska anatomie, pak má dvě oči, dvě uši a jedny ústa. Ale z hlediska jeho spirituální anatomie má tři oči, tři uši, dvoje ústa, což odpovídá třem rovinám - fyzické (tělesné), psychické (duševní) a spirituální (duchovní). Třetí oko - to mystické -
se nachází uprostřed čela, třetí ucho se nachází v hrdle a druhá ústa na temeni hlavy, kde je korunní čakra - sahasrára, lotos s tisíci okvětními lístky. Těmito druhými ústy lze v duchovních rovinách mluvit i jíst. Existují dva způsoby, jakými lze v božském světě mluvit a živit se, a těmi jsou modlitba a přijímání. Také naše planeta Země má orgány, které se podobají těm našim. Jejími duchovními ústy jsou vysoká pohoří, jejichž nejvyšší štíty spojují Zemi s nebesy.

1. PROSINEC
Stvořitel  nás všechny učinil opatrovníky různých schopností, nadání a talentů, které musíme zušlechťovat. Možná namítnete, že to vyžaduje hodně práce a úsilí, které ti druzí snad ani nedokážou ocenit. Ale proč je pro vás tak důležité, aby vaše nadání bylo oceněno? Bůh, Jenž vám takové bohatství nadělil, přeci vidí, jak s ním nakládáte, a je od vás pošetilé, jestliže svůj růst činíte závislým na mínění druhých. To jediné, na čem by vám mělo záležet, je Jeho mínění, mínění vašeho Stvořitele. Jen pohleďte, co se děje se slavnými lidmi. V jednom jediném okamžiku jsou na ně upřeny oči všech obdivovatelů, no zakrátko poté upadnou do zapomnění. Dnes je vyzvedávají do nebe, a zítra je zatracují. Někdy se dokonce děje obojí najednou - jedni je obdivují a vychvalují, druzí by je roztrhali. A v jakém stavu pak končí, jestliže ve svém nitru nemají nic pevného a stálého, čeho by se mohli zachytit?