ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Leden 2011

WERTHER-KAMIKADZE-JONES-LÁDIN?

30. ledna 2011 v 18:29 | Klevka |  TÉMA TÝDNE
se
Téma týdne: SEBEVRAŽDA

Křesťanská morálka, která ovlivnila kulturu velké části světa, vštěpuje lidem úctu k životu a ke všemu živému, což znamená plně si uvědomovat hodnotu všech forem života. Vždyť žijeme nejen v kontaktu s podstatou celé přírody - člověka, zvířat a rostlin, ale i v neoddělitelném spojení s nimi.
Alberta Schweitzera přivedla jeho náklonnost k tvorstvu a citlivost vůči všem živým tvorům dokonce k tomu, že vypracoval svou nauku úcty k životu a naplňoval ji celým svým životem - prací v africkém Lambaréné (Gabon). Toto jsou ale mravní hodnoty, které nelze nikomu vnutit, každý k nim musí  dojít sám svým osobnostním zráním.
V životě některých jedinců - podle většinového mínění u slabých osobností - někdy dojde k tomu, že selže jejich pud sebezáchovy a podlehnou myšlenkám destrukce vlastního života. To ale nemluvím o těch případech, kdy sníme o svých prvních pubertálních "láskách za hrob", pro které jsme ochotni hned umírat…
Mám na mysli takovou vážnou životní situaci, kdy dotyčného ovládne pocit bezvýchodnosti a ztroskotání v osobním nebo pracovním životě, kdy už není schopen najít rovnováhu; a protože nevidí žádnou možnost nápravy, jediným východiskem je spáchat sebevraždu. Není asi nikdo, kdo by neznal dávný, zato nehynoucí příběh lásky Romea Julie, které k sebevraždě dohnala nenávist rodičů… A to byly vlastně ještě děti - Julii bylo čtrnáct.
se
Sebevraždy dětí určitě vyvedou z míry každého jenom trochu citlivého člověka. Jejich motivace se nám může zdát někdy "banální", zejména v případě takových příčin jako je špatné vysvědčení, ale nesmí se podceňovat, protože právě tato příčina poukazuje na vážné narušení vlastního sebevědomí či sebeuvědomění a vztahů v rodině (často také násilí v rodině - na dětech a manželkách) … nad takovým činem by se měla zamyslet rodina, škola, prostě celá společnost, která se podílí na výchově mladého člověka, a hledat příčiny tak závažného kroku, při kterém ztratí pud sebezáchovy a překoná i přirozený strach ze smrti … Sebevraždy u žen s dětmi jsou podle vědců sice méně časté, ale přesto právě u žen bývají konstatovány demonstrativní sebevraždy...
Rozebírat motivy takových činů přesahuje možnosti tohoto blogu, ale nedá mi, abych nepřipomněla milostný román Johanna Wolfganga von Goethe UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA z roku 1774, který ovlivnil jednu celou generaci. Jde o příběh mladíka zamilovaného do krásné ženy, která je už zasnoubená s postarším mužem. Werther hluboce miluje svou Lottu, jeho láska ho spaluje, protože jeho láska je nenaplněná, a tak musí nechat průchod svým citům alespoň v dopisech. V nich se vyznává ze své lásky a popisuje v nich své neskutečné utrpení, které ho nakonec dovede k sebevraždě… Zajímavý je dobový ohlas tohoto románu, který nemá žádnou výraznou dějovou linii, je založený jenom na pocitech. Právě proto tak výrazně ovlivnil myšlení tehdejších mladých lidí, kteří se s Wertherem ztotožňovali a nacházeli v něm sami sebe. Nejenže napodobovali styl jeho oblékání, po vydání románu následovala i celá vlna sebevražd. Místo, v němž se děj románu odehrává, se stalo dokonce poutním místem, kam jezdili houfy mladých lidí…
Jiný byl motiv dvou studentů pro protestní sebevraždu v naší nedávné historii - Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří sebeupáleném vyjádřili nejen obrovské zklamání celého národa ze zrady našich politických spojenců, kteří v roce 1968 okupovali Československo v zájmu zastavit proces obrody socialismu, ale chtěli také vyburcovat spoluobčany z pasivní rezistence…
Japonci jsou národem, který proslul rituálními sebevraždami. Kdysi jsem si vypsala tuto myšlenku jednoho Japonce:
"…Ukazujeme vám hodnotu, která stojí výše než úcta k životu. Není to svoboda nebo demokracie. Je to Japonsko, země naší historie a tradice, Japonsko, které milujeme."
Japonské rituální sebevraždy - seppuku neboli harakiri - byly součástí samurajského kodexu "cesta válečníka" na znovuzískání vlastní cti nebo také formou protestu či nesouhlasu. Válečník, který odmítl vykonat seppuku, byl vyvržen ze společnosti. Svým pohrdáním smrtí pak za druhé světové války prosluli tzv. kamikadze - původně božský vítr, který nejprve v podobě tajfunu v 13. století ochránil Japonsko před mongolskou invazí a v roce 1944 měl spasit Japonsko před spojenci. Byli to japonští sebevražední piloti, kteří se ve jménu císaře střemhlav vrhali na spojenecké lodě.
Současný svět je doslova týrán jinou formou plánovaných sebevražd. Jde o sebevražedné teroristické útoy se všemi jejich formami, které nejen zabíjí nevinné oběti, ale způsobují i značné ekonomické škody. Známe je už z historie; v současnosti jsou spojeny buď s nacionalismem, anebo s náboženskými motivy jako obrana islámu, a tehdy jsou považovány za mučednický čin. Světem otřásl zejména tragický útok na dvojčata v New Yorku, ale i ty další v Londýně, Madridu aj. si vyžádaly mnoho obětí.
se
Zveřejnění výpočtů mayského kalendáře, který na rok 2012 ohlašuje konec jednoho vývojového cyklu Země (viz také články ASTROLOGIE - PRŮLOM ČASŮ na tomto blogu), vyvolal v devadesátých letech (i poté) vlnu hromadných fatalistických či náboženských sebevražd motivovaných snahou uniknout očekávané celosvětové apokalypse. Není třeba je vyjmenovávat, ale příznačné pro ně je to, že téměř všechny byly vedeny charismatickým vůdcem schopným ovlivňovat a přesvědčovat ostatní příslušníky sekty.
Novodobým etickým problémem lidstva se stala také asistovaná sebevražda, eutanazie. Diskutuje se o ní už od 18. století a v některých státech se už provádí, ačkoli v případě její legalizace vyvstávají obavy z jejího zneužívání. Podle českého právního řádu je však považována za vraždu a tudíž není povolená.
No a sebevraždy ve světě zvířat? Jsou hromadné sebevraždy zvířat faktem nebo jenom nedostatečnou znalostí jejich života a zvyklostí, vlivu životního prostředí a moderní techniky, zkrátka jsou důsledkem nevhodného lidského zásahu do přírodních podmínek, ve kterých žijí…? Je však prokázáno, že smutek ze ztráty partnera (živočišného nebo u psů lidského "páníčka") je může zbavit vůle žít, postupně chřadnou a tak dobrovolně umírají.  
Takže, je sebevražda východiskem ega ze svízelné situace nebo projevem hrdinství?
V prvním případe je nutné vše, čím jsme dosud prošli, uvést do rovnováhy. Je vhodné zamyslet se nad svým životem - ponořit se do meditace a poprosit za odpuštění všechny, kterým jsme jakkoli ublížili. Také je nezbytnou nutností odpustit beze zbytku všem, kteří ublížili nám. Věřte, že to funguje, pokud taková prosba i odpuštění bude plynout z upřímného srdce.
A to hrdinství? Pokud sebevraždou dobrovolně přerušíme svou životní pouť nebo destruktivně zasáhneme do životného plánu našeho vyššího Já jako cesty vlastního sebezdokonalení, s kterou jsme před svým narozením souhlasili, pak určitě musíme počítat s "martyriem", když jako duše bloudící "mezi nebem a zemí" budeme pak (neznámo, jak dlouho) hledat cestu ke Světlu…
se
(Ilustrace použity z "google.obrázky.cz"

BRIDGE - LICITACE SLAMŮ

25. ledna 2011 v 12:28 | PAVEL |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ

Licitace slemů rr

Sever otevřel hláškou 2♣ ( Tj. má 21 či více figurových bodů).
Jih s10 figurovými body snadno zjistí, že 21+10 = 31, a tak vidí, že síla obou listů je v oblasti potřebné pro malý slem. Proto neodpoví konvenční hláškou 2 ♦, nýbrž ohlásí svou nejdelší, nikoliv nejsilnější, alespoň pěti-barvu (jde přece v první řadě o počet trumfových karet na lince). Tou barvou v našem příkladu je řekněme barva srdcová. Proto Jih ohlásí 2 ♥. Může se stát, že Jih nemá žádnou pěti-barvu, proto ohlásí 2 BT.
Sever ví (protože první odpověď Jihu nebyla 2 ♦), že Jih má takový list, a že je možno licitovat slem. Ohlásí proto přímo 4 BT (to je konvenční hláška).

Hláška 4 BT otvírá skupinu konvenčních odpovědí, které se nazývají Blackwoodova konvence, jejíž pomocí se hráč dotazuje na počet es v partnerově listu.
Na hlášku 4 BT partner odpovídá konvenčními hláškami, když:
Nemá žádné eso 5 ♣
Má jedno eso 5 ♦
Má dvě esa 5 ♥
Má tři esa 5 ♠
Má-li čtyři esa 5 BT

Pozor: Sever nesmí mít list, ve kterém by v některé barvě měl jen dvě malé karty (tj. dva ztrátové zdvihy v jedné barvě). Sever musí mít list, se kterým je schopen po jakékoliv odpovědi Jihu hrát 5 v barvě nebo 5 BT.

Příklad
Sever na dotaz 4 BT dostal odpověď 5 ♣ - z toho usoudí, že Jih nemá žádné eso, které třeba Severu chybí. Proto bude hrát buď 5 v barvě nebo 5 BT.
Nebo Sever na dotaz 4 BT dostal odpověď 5 ♦ - Jih tím hlásí, že má v listu jedno eso.
Nebo Sever na dotaz 4BT dostal odpověď 5 ♥ - Jih tím potvrdil, že má v listu dvě esa
Když Sever zjistí, že jsou k disposici 4 esa, může se konvenční hláškou 5 BT dotázat na počet králů v listu Jihu. Jih pokud nemá žádného krále, ohlásí konvenční hlášku 6 ♣, pokud má jednoho, ohlásí 6 ♦. Zcela analogicky, jako bylo dotazování na esa. Je pak na hlavním hráči (Severu), zda bude hrát 6 či 7 v barvě, nebo 6 či 7 BT.

Pochopitelně i na otevření 2 BT ( 18-20 bodů v listu) bude reagovat partner, pokud má 12 či více bodů v listu tím, že bude licitovat jednoduchým skokem (18 bodů + 12 bodů = 30), což je téměř síla na malý slem. Ten, kdo otevřel hláškou 2 BT, ví, že mu partner ohlásil sílu 12 a možná i více bodů, proto si musí spočítat 12 + mých je kolik? Je to 31 (nebo více?) a podle toho licitovat.

Za vylicitovaný malý slam v
1. HŘE je odměna nad čáru 500 bodů
2. HŘE je…………………... 750 bodů

Za vylicitovaný velký slam v
1. HŘE je odměna nad čáru 1000 bodů
2. HŘE je odměna nad čáru 1500 bodů
Jiný příklad: Rozdával Sever a hráči dostali tyto listy:


Sever
Východ
Jih
Západ
Piky ♠
A

Q J 86 4
9 5
K 10 7 3 2
Srdce♥
A K Q J 10 9 8 7 6 4
3
2
5
Kára ♦
6
K Q 7
A 10 8 5 4 3
J 9 2
Kříže ♣
2
K Q 9 6
A 8 4 3
J 10 7 5

Licitace probíhá takto:

Sever (je-li začátečník) ohlásí 2 srdce,
Východ s 13 figurovými + 2 rozlohovými body (= 15 bodů) zasáhne do licitace a ohlásí 2 ♠,
Jih (začátečník), protože má v srdcích jen jedinou kartu, nebude zvyšovat na 3 srdce. Má sice 8 figurových bodů, ale bojí se nabídnout 3 ♦ kára (Jih začátečník zapomněl přičíst 2 body za singl v ♥). Jih začátečník proto ohlásí Pas.
Západ ohlásí nejspíše Pas.
Proč? Má 5 bodů figurových, a protože má 4, dokonce 5 karet trumfových(♠), jeho singl v srdcích má hodnotu ne 2, ale 3 body, má tedy 8 bodů celkem - "12 bodů Východu a mých to není dost, abych oznámil 3 ♠".
Sever, začátečník, ohlásí 3 srdce. Pak následuje Pas, Pas, Pas.
Sever, zkušený hráč, však neohlásí 3, nýbrž ohlásí 5 srdcí. (Vždyť má jen dva ztrátové zdvihy!)

Licitace však může proběhnout jinak:

Sever (zkušenější hráč) ohlásí 2♣, protože vidí, že jeho list má jen dva ztrátové zdvihy - jeden v křížích a jeden v kárech.
Východ se možná odváží nabídnout 2 ♠, ale spíše počká, aby třeba později ohlásil trestné kontra.
Jih nabídne 3 ♦ (protože 21 bodů v listu Severu + 10 jeho ((8 figurových + 2 rozlohové)) = 31 bodů a to je v oblasti malého slemu). (Jih nesmí odpovědět 2 ♦, protože to je konvenční hláška, kterou by řekl: Severe, jsem tak slabý, že ti budu odpovídat tak dlouho, dokud nevylicituješ HRU (manš), ale nepokoušej se o slem).
Západ musí říci Pas, leda že by chtěl úmyslně prohrát a zabránit tak Severu splnit slem.

Sever se však nedá zmást - ví, že na lince je síla alespoň na malý slem. Dotáže se proto hláškou 4BT na počet es v listu Jihu
Jih odpoví podle Blackwoodovy konvence, protože má dvě esa, konvenční hláškou 5 srdcí (Hlásí tak počet es, i když má jedinou srdcovou kartu v listu, protože 5♥ je konvenční hláška).
Sever ohlásí 7 srdcí a splní je.

Z toho je vidět, že stejným listem
- začátečníci vylicitují 3 srdce
- trochu zkušenější hráči, či alespoň jeden z nich, vylicitují 5 srdcí
- oba zkušení vylicitují 7 srdcí.

roz


(Poznámka: výrazy slem - slam, mánš - manche a jiné jsou slova cizího původu, která už v češtině zdomácněla.)

BRIDGE pokračuje...

25. ledna 2011 v 11:51 | PAVEL |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ
rr
Pilným cvičením jsme se už naučili vše, abychom mohli hrát bridge odvážněji a odvážnější hrou dospět i k většímu pocitu radosti z této krásné karetní hry. A tak pan Pavel nás i nyní povede dál...

Otevření licitace na lince hláškou 2♣ kříže.

Otevření licitace hláškou 2 ♣ je nejsilnější otevření v bridži.
Pozor:
Pokud Západ ohlásil 1 ♣ a hned nato Sever ohlásil 2 ♣, nejde o toto nejsilnější otevření, nýbrž o zvýšení v soupeřově barvě, které ukazuje, že Sever má silný list a přikazuje svému partnerovi, že musí licitovat. (Takové zvýšení v soupeřově barvě se nazývá cue-bid).
Sever tedy otevřel 2♣ - to znamená, že má v listu 21 či více figurových bodů, a proto je schopen splnit závazek celé HRY (mánše), i když jeho partner Jih nebude mít v listu nic.

Kolik bodů na lince je potřeba pro závazek?
V zásadě platí pro barevný závazek při 8 trumfech tato tabulka.

Závazek
Potřebný počet jen figurových bodů na lince podle Standard American
Potřebný součet figurových a rozlohových bodů na lince
6+1
19
20
6+2
21
22
6+3
23
24
6+ 4 v barvě
25
26
6+ 5
27
29
6+6
31
33
7+ 7
35
37

Pro závazek 3 BT (= 6 + 3 zdvihy) je potřeba 26 bodů

Jih má odpovědět na otevření 2 ♣. Představme si, že má mimořádně slabý list:

♠x,x,x
♥x,x,x,x,x
♦x,
♣x,x,x,x

Hláška 2 ♣ je příkazem (forsignem) k licitaci nejen na jedno licitační kolo, nýbrž na tak dlouho, dokud Sever nevylicituje celou HRU. (tj. 4♥,4♠, 4BT, 5♣, nebo 5♦)
Jih s tímto bezcenným listem je povinen to Severu sdělit konvenční hláškou 2 ♦ kára.
Ano, ohlásí 2 ♦, i když má jedinou károvou kartu v listu, jde přece o konvenční hlášku
Licitace pokračuje:
Sever slyšel odpověď Jihu 2 ♦. Sever ohlásí svou čtyř-barvu, řekněme, že ohlásí 2 srdce.
Jih musí ohlásit svou nejdelší barvu (i čtyř-barvu, když nemá delší), a to proto, aby Sever měl informaci, ve které barvě by mohlo být 8 trumfů na lince.
Jih proto v našem příkladu musí ohlásit 3 ♥ srdce (nic nevadí, že to jsou třeba jen hodnoty 2,3,4,5)
Sever si spočítá, že jeho 4 srdcové karty + 4 srdcové karty Jihu = 8 trumfů je na lince.
A ohlásí 4 ♥
jako závazek celé Hry.

Proč? Počítejte:
Sever má 21 figurových bodů ze 40, které ve hře existují. Proto na ostatní tři hráče zbývá 19 figurových bodů. Kdyby byly rozděleny v poměru, nebo 7 : 5 : 7, i kdyby partner Jih měl jen 5 figurových bodů, pak 21+5 = 26 bodů na lince. A i kdyby měl partner jen třeba jedinou Q v listu (dva figurové body), pak jeho singl v ♦ kárech, protože pro vás má 4 trumfové karty (v našem případě dokonce 5), zvýší svou hodnotu z běžných 2 na 3 rozlohové body. A tak vám partner přispěje celkem 5 ti body a na lince máte zase 26 bodů.
roz

*******************

HEZKY ČESKY ANEBO...CZENGLISH?

22. ledna 2011 v 23:23 | Klevka |  TÉMA TÝDNE
Téma týdne ČESKÝ JAZYK)čj
/Úvodní poznámka:
Svou mateřštinu jsem odjakživa milovala. Se slovy jsem si hrála jako s milovanými hračkami a ještě jako předškolní dítě jsem pokaždé měla radost, když jsem sama objevila něco "nového" v tvarosloví (později i v gramatice), čemu jsem do té chvíle nerozuměla, ač jsem to jako odposlouchané používala. Tou mateřštinou není čeština, ale češtinu miluji jako svou mateřštinu a vynasnažím se, abych se nedopustila príliš mnoha (byť nevědomých a nechtěných) "prohřešků" vůči této krásné řeči…/
Nejprve krátké zamyšlení.čj
Úroveň národního jazyka je zrcadlem úrovně vývoje celé společnosti. Když se rozpadla západní část římské říše, začala v Evropě postupovat vlna christianizace, která měla za následek přetváření původní pohanské kultury a koexistenci moci světské s mocí církevní. Přijetím křesťanství se národy dostávaly na vyšší kulturní úroveň a nejlepším důkazem životaschopnosti národního jazyka byl překlad knihy knih - Bible, neboť takový překlad představoval schopnost "vznešeného použití jazyka" pro posvátný text. Už ve staré češtině bylo pro označení národa běžně užíváno slovo "jazyk", a tak překlady Bible byly velmi důležité také pro vývoj českého spisovného jazyka. Díky jim se vytvořil a ustálil také psaný český jazyk.
Jen si vzpomeňme na dobu spojenou s příchodem Cyrila a Metoděje na naše území a zamysleme se nad tím, co znamenala jejich mise (i misie) pro rozvoj našich národů …, nebo jinak - kde bychom byli dnes, kdybychom neměli vlastní jazyk? Ale náš jazyk přežil celý středověk i následující dobu "temna", pak přežil průmyslovou revoluci, přežil i další dějinné změny a otřesy. Přežil nejen nebezpečí hrozící v době Protektorátu Böhmen und Mähren, ale také dobu "bratrské pomoci" … Navzdory tomu všemu nadále mluvíme a píšeme česky. Přesněji - používáme češtinu jako společný jazyk.
Proč zdůrazňuji slovo "používáme"? Protože přišla doba počítačů a s ní "počítačový jazyk" - to nejprve. Do našich životů podstatně zasáhly i mobily, s nimi nával "smajlíků" a podivných "zkratkových" slov či chatovací jazyk a zkratky, kterým nikdo nerozuměl. Spousta různých dalších slov a zkratek, které přinesly počítače, internet a nové technologie, to
čj
všechno bylo původem z angličtiny.
S pádem železné opony nepadly jenom ty pozemské státní hranice, ale i informační, jazykové. Svět začal najednou chvatem spět ke své globalizaci a Evropa se začala sjednocovat... Češi přišli na chuť cestování, a kdo chtěl držet krok s dobou, začal se učit cizí jazyky - do té doby "přehlížené".
S počítači ale přišly i počítačové hry, děti dostaly do rukou joysticky a školáci přestali číst, a tak mladá generace dnes obecně neumí psát, rozuměj - neumí se vyjadřovat a styl dnešní komunikace si docela vystačí s větami typu: "Vše vyřízeno." Že šetří i zdvořilostí (???) a že dnes už málokdo z mladé generace napíše: "Dobrý den, paní Aleno, vše jsem vyřídila. Eva", to mne rozčilí. Ke své rodné řeči se Češi začali chovat jaksi macešsky.
Když jste si totiž sedli před televizní obrazovku, slyšeli jste o firmách s anglicky znějícími názvy, kterým nikdo nerozuměl, ani nevěděl, čemu se věnují, že v takových firmách jsou samí "manažeři", protože názvy dalších pracovních zařazení existují pouze v angličtině, že místo předsedy mají naše politické strany "lídra", že těm "lobbistům", kteří se vyrojili kolem politiků (přitom zpočátku také nikdo pořádně nevěděl, co slovo znamená nebo co dotyční dělají), se konečně "přistřihnou křídla"… Dnes uslyšíte, že namísto "scéna" se říká "stejč", "krú" namísto "štáb" a záplavu takových slov jako stailink, déns, imidž, a to nemluvě o otrocky přeložených idiomatických vazbách, které v češtině nemají ekvivalenty, anebo paskvily v podobě zkomolené anglické výslovnosti nebo významu - ale zato jme všichni "in"…
Myslím, že generace, které neměly možnost absolvovat povinnou výuku angličtiny na střední škole, se musí v dnešní každodenní "mluvě" ztrácet… A tak mi padne jako důvěrné pohlazení, když namísto "je to pěkné" uslyším "je to pěkný" nebo že si něco "zvopáknem".
A pak si tedy přečtu něco "ze života" na "blogu.cz".
A opět, buď si v záplavě anglických či poangličtěných názvů blogů těžko vyberu nějaký ryze český…, nebo sice v českém, ale nic neříkajícím příspěvku některého kolegy či kolegyně - "bloggera/bloggerky" - se dočtu: "…na toto téma píšu jenom proto, že to zvedá návštěvnost blogu".
Pak konečně narazím na nějaký souvislý text, v němž v jedné z prvních vět najdu hned dvě hrubé pravopisné chyby… Tak to už naštve!
Nakonec vezmu denní tisk a začtu se (na chvíli) do novinových článků - tam sice hrubé prohřešky vůči českému pravopisu nenajdete, ale morfologie, slovosled i slovník by také někdy zasloužily kritiku…
A nyní zásadní otázka:
Co s tím?!
Dopustíme, aby podobně jako tradiční český průmysl nebo řemesla zanikl postupně i český jazyk v  záplavě různých vlivů - společně s českým národem, který díky EU už pozbyl (nejen) "tuzemský rum" nebo "pomazánkové máslo"…
Neměly by právě hromadné sdělovací prostředky (a co internet?) udržovat úroveň a kvalitu našeho jazyka a odevzdat jej následující generaci alespoň takový, jaký jsme jej dostali od těch předcházejících?
V jedné "futurologické" předpovědi jsem kdysi četla, že český jazyk do roku 2030 zanikne! Tehdy jsem se tomu smála - dnes už se nesměji! Proč?
Protože i kdyby se celý český národ nenaučil tak plynule anglicky, aby tento jazyk nahradil naši mateřštinu, sociology předpokládaný pokles vědomostní úrovně národa udělá z té kdysi tak krásné a bohaté řeči jakýsi nezbytný nástroj komunikace v rovině uspokojování těch nejzákladnějších potřeb.
A to opomíjím skutečnost, že ve všech generacích - nejen v té mladé a nejmladší, - bohužel existuje jistá vrstva obyvatelstva - kluci i holky, jejíž každé druhé slovo je jedno nebo dvě z těch nejvulgárnějších, jaké neuvádí žádný spisovný slovník… A všimněte si, prosím, ukázku výuky češtiny vlevo dole...
čj


čj




... že by anglicky mluvící cizince u nás opravdu nezajímalo nic jiného???!!!
(Ilustrace z "google.obrázky".)

OBEJMI STRAŠIDLO

16. ledna 2011 v 22:53 | Klevka - Tomberg |  TÉMA TÝDNE
(Téma týdne PARANORMÁLNÍ JEVY)str
Kdo by už nezažil situaci, kdy "neposlušné" děti (protože "otravují" rodiče nebo dospělé a ti chtějí mít od nich klid) bývají "strašeny" jezinkami, vodníky, čerty a jinými ne-lidskými bytostmi vyvolávajícími strach a hrůzu, čili strašidly, s tím, že si "pro ně přijdou" a … (?)",… no a teď je na obrazotvornosti dítěte, aby si představilo, co se s ním pak bude dít, když  taková hrůzostrašná bytost-nebytost skutečně přijde. Dítě ztichne a začne se bát… (O tom jsme už na tomto blogu také psali.)
"Moderní" člověk je sice skálopevně přesvědčen, že neexistuje nic, co nemůže vidět vlastním zrakem a ohmatat vlastníma rukama, ale to je jako u pštrosů pouze strkání hlavy do písku před tím, s čím si jejich nedokonalý lidský mozek nedokáže poradit.
V žádném případě však ty "nenormální" bytosti nebo jevy nezmizí a  s jejich vysvětlením si budeme i nadále lámat hlavu.
Už nejeden člověk nadprůměrně vnímavý k věcem mezi nebem a zemí skončil na psychiatrii jen proto, že mu jeho okolí nevěřilo, a tak většina takto "postižených" o svých zážitcích raději mlčí. A když nyní vám bude někdo docela normální v rozpacích a jako "jedinému důvěryhodnému" živému tvoru vyprávět, jak kolem půlnoci je na jeho chatě opakovaně slyšet ze sedlové střechy kroky, jakoby se po ní někdo procházel, jak se - opět po té střeše - něco kutálí sem i tam, a - nespadne!, jak v tuto noční dobu někdo jemně ale zřetelně zaklepá zvenčí na okno  normálnímu člověku nepřístupné, nebo že - opět za tmy,  kolem půlnoci - z vedlejší místnosti je slyšet šepot jakoby dvou "bytostí", které se jakoby na něčem domlouvají a blíží k té jeho a při tom na hrudi cítí sílicí tlak nějaké podivné energie, že i onen citlivý pejsek, který předtím odmítal projít kolem hřbitova, vylekaný a s bušicím srdíčkem zaleze do nejzazšího kouta pod postelí…, pošlete takového člověka na psychiatrii, anebo o tom začnete přemýšlet?
O existenci takových bytostí - strašidel a v souvislosti s nimi i různých lidským rozumem nevysvětlitelných jevů se popsalo už mnoho knih, natočilo mnoho fantastických filmů patřících do kategorie "horor"…
Ale je to skutečně jenom fantazie? Nebo jinak: v čem má základ taková fantazie? Vždyť "bez vánku se ani lístek nepohne"…
A ještě jinak - nesvědčí takové tradované "smyšlenky" o tom, že člověk ve svém nejhlubším nitru či nevědomí vlastně věří ve vlastní nesmrtelnost? Což by "potvrzovalo" i věrohodnost (a reálnost) teorie o reinkarnaci a dalších teorií o jemnohmotných formách lidského těla, o jiných formách bytí aj., tudíž o jeho (složité a nesnadné) cestě k vlastnímu zdokonalení…, k jejichž uznání má snad už dokonce namířeno i katolická církev.
Nyní možná budu šokovat čtenáře tohoto příspěvku, když jim umožním přečíst zlomek z knihy (připravované k českému vydání), z něhož vyplyne, jak se na tento problém dívá její autor - jedna z autorit hermetické filosofie 20. století. Proto by ve čtení měli pokračovat jen znalci idealistických filosofických proudů, a zejména čtenáře varuji - v souladu s autorem - nepraktikovat návod v bodu 3:

"...Strašidla" existují. Není to záležitost víry, je to fakt. Existuje o nich celá spousta literatury, a to nemluvě o skutečnostech, které můžeme najít v oblasti osobní zkušenosti a které dokládají existenci strašidel. Dnes už nejde o víru nebo popírání, ale spíše o pochopení a vysvětlení toho, že "strašidla" existují. A tak se čas od času stává, že po smrti nějakého člověka se on nebo "něco" z něho či jemu podobného projevuje ve vnější a fyzické rovině jako aktivní energie (hluk, lomoz, pohyb apod.). Je to jakoby jisté množství energie, která se smrtí uvolnila, zůstalo zhuštěné a nebylo rozptýleno, a nyní se manifestuje jako bytost nebo jako individuální "tělo".
… dovoluji si předložit následující charakteristické črty fenoménu "strašidla":
1. "Strašidlo" je bytost vytvořená z elektrické fyziologické energie s nižším vědomím než u normálního lidského jedince.
2. Vědomí, které se odhaluje jednáním "strašidla", je velice omezené a krajně specializované. Lze je charakterizovat jako "maniakální", protože se manifestuje jako krystalizace jedné jediné vášně, jedné jediné zvyklosti nebo jediné fixní idey.
3. Energie, která toto "strašidlo" vytváří, časem slábne, a to za předpokladu, že není vyživovaná souhlasným a příznivým chováním lidského prostředí; vyčerpá se. K zániku ji můžeme přimět buď církevním rituálem exorcismu nebo osobní modlitbou či nakonec neobvyklým činem, který vyžaduje odvahu a spočívá v tom, že "strašidlo" pevně přitiskneme k sobě a vdechneme, čímž je přijmeme do sebe a elektrickou energii "strašidla" tak v sobě rozptýlíme. Neodvažuji se doporučit tu poslední metodu, protože s sebou přináší zážitek elektrického šoku - který by mohl být enormní - v okamžiku, kdy do Vašeho těla přechází energie "strašidla". Ale dodávám, že právě zkušenost elektrického šoku umožní absolutní jistotu o tom, že "tělo strašidla" má elektrickou podstatu. A současně poskytne - samozřejmě ve vnitřním fóru - důkaz o tom, že "strašidlo" není duše zemřelého a že pro zemřelého představuje zátěž, protože toto "strašidlo" je svázáno s jeho duší mučivým poutem zodpovědnosti.
            V jednom případě zemřelý krátce poté, co "strašidlo" bylo přinuceno k odchodu tím, že jednající přijal jeho elektrickou  energii  do sebe, vyjádřil dotyčnému svou vděčnost za osvobození od tohoto nepříjemného břemene ve velice živém a jasném snu..." 

str



AÏVANHOV - LEDNOVÉ MYŠLENKY

16. ledna 2011 v 19:26 | O. M. AÏVANHOV |  SPIRITUALITA

28. LEDEN
Náš život se vyznačuje tím, že je proměnlivý - nikdy není stejný. Proudí, plyne, proměňuje se a mění také lidi i věci. Dnes jste dokázali vyřešit svůj problém pomocí jisté konkrétní metody, ale už zítra budete postaveni před jinou situaci, kterou nebude možné dát do pořádku stejnými prostředky ani zaujetím stejného postoje jako předešlý den. Jste nuceni přizpůsobit se nové situaci.
A tak život nám pokaždé přináší různé problémy a každý z nich vyžaduje své specifické řešení. Včera jako řešení postačilo nějaké gesto laskavosti, vstřícnosti nebo velkorysosti, ale při řešení dnešní situace je nezbytné přemýšlení nebo neústupný postoj či dokonce tvrdohlavost. V jiném případě bude zapotřebí lhostejnost nebo zapomnění… Proto každý den zjišťujte, jak se mu můžete přizpůsobovat.

27. LEDEN
Představte si situaci, že jste zaneprázdněni tou či onou záležitostí a najednou vás přepadne jakýsi temný pocit prázdnoty, osamělosti, a zcela vás naplní úzkostí. V tuto chvíli by vám mělo být jasné, že se jedná o nezvaného hosta, který se pokouší vetřít do vašeho nitra. Anebo také se vaše vědomí mohlo po cestě zatoulat do nějaké nepřátelské oblasti, a to se může stát každému člověku. Takže pokud máte takový pocit, nesmíte zůstat v nečinnosti a hned reagujte, protože tento pocit je jako otevřené dveře pro mnohem závažnější události, které budou poté automaticky následovat.
Okamžitě obraťte pohled do svého nitra, abyste pochopili, co to způsobilo. A poté se pokuste pomocí modlitby a meditace najít cestu, která vás zavede do společnosti duchů světla a míru a řekněte jim, že svůj příbytek chcete otevřít jenom jim.

26. LEDEN
V té či oné formě trpíme všichni tím, že jsme ve svém nitru okupováni, to znamená, že se v nás zahnízdili "vetřelci". Slovem "vetřelci" míníme všechny návyky, které škodí našemu fyzickému nebo duševnímu zdraví.
Těch "squatterů", s nimiž se člověk musí vypořádat, je bezpočet. Útočí na něj všechny instinktivní impulzy jako žárlivost, vztek, pomstychtivost, žádostivost, chamtivost, smyslnost, nenasytnost, pýcha, ješitnost a jiné. Mezi všemi těmito "okupanty" je nejnebezpečnější lenost, protože ta se připoutává k naší vůli. Víme sice, co bychom měli dělat, cítíme, co musíme udělat, ale schází nám vůle; a jelikož vůle je základní podmínkou každého rozhodnutí, lenost postihuje životní síly. Ale jednou intelekt konečně pochopí, co je krásné a dobré, a pokud si to i srdce bude přát, vůle bude v konečném důsledku přinucena uposlechnout. To pak bude vysvobození!

25. LEDEN
Intelekt není totéž co inteligence, proto se musíme naučit vzájemně je odlišovat. Intelekt byl dán člověku jako nástroj k tomu, aby se dokázal prosadit v materiální rovině, aby dovedl řešit každodenní problémy, studovat přírodu a vyvozovat určité závěry ze svého studia.
Naproti tomu inteligenci chápou zasvěcenci jako schopnost stojící na mnohem vyšší úrovni. A jelikož se nachází až nad astrální i mentální úrovní, je schopná ovládat naše pocity, myšlenky a veškeré projevy psychického života. Právě tato inteligence je podle zasvěcenců opravdovou inteligencí spojenou s oblastí nadvědomí, jež je sférou božství.
Všechny bytosti, které se při navazování kontaktu s vyššími regiony naučily ovládat své myšlenky a pocity, aby s nimi mohly komunikovat, nabyly způsobilost uskutečňovat vznešené cíle. Ony umožnily lidstvu dospět ke skutečnému pokroku.



23. LEDEN
Jsou lidé, kteří jsou sto stěžovat si okamžitě, jakmile zjistí, že se jim něčeho nedostává. Proč by ale takové zjištění mělo hned zachmuřit celkový pohled na svět? Vždyť slunce vychází každý den, máme světlo, vzduch, vodu, potravu… Máme schopnost vidět, slyšet, chápat, slouží nám také smysl hmatu, chuti… A také máme možnost navazovat spojení nejen s lidmi, ale také s naším Stvořitelem a se všemi nebeskými bytostmi.
Na co myslíte ráno, když stojíte před zrcadlem, pod sprchou nebo když napouštíte vodu do vany? Na co myslíte při pohledu na svou manželku, na děti? Nemáte rodinu? Dobře, ale když odcházíte z domu, určitě někoho potkáte. Na co myslíte, když ho vidíte? Všichni lidé, kteří kolem vás žijí a které potkáváte, by vás měli přimět k přemýšlení, aby se vytřínila vaše senzibilita. Nezabývejte se tedy tím, co vám chybí, ale naučte se radovat z veškerého nevyčerpatelného bohatství života, který pak í ve vás začne proudit aktivněji.

22. LEDEN
Někdy se stává, že člověk není schopen ovládnout svůj vztek, a přitom si neuvědomuje, že vztek je síla, která pochází z mnohem vzdálenější oblasti a chce jej ovládnout, chce, aby se s ní ztotožnil. Také dotyčný je náchylný, alespoň pro tuto chvíli, uvěřit tomu, že ten mocný proud energie je projevem jeho vlastní síly. To je však iluze, protože síla je pouze v oné energii, a ne v člověku, kterým tento proud energie prochází. Navíc se pak dotyčný ubožák cítí tak slabý, že se mu třesou ruce, nohy, ba i brada.
Žák zasvěcovací školy ví, že jeho opravdová síla se projeví tehdy, když takový vzrůstající vztek ovládne už ve svém nitru a vynasnaží se ho přetransformovat. Totéž platí i pro sexuální energii. Skutečná (a značná) síla se projeví právě ovládnutím této energie. Proto absolventi iniciačních škol, kteří se už naučili ovládat svou pudovou agresi a sexualitu, mají tolik síly, kterou pak mohou využít pro myšlení a objasňování myšlenek mezi ostatními lidmi.

21. LEDEN
Jestliže nějakého umělce (malíře, skladatele, básníka, spisovatele či dramatika) schvátí sklíčenost, může se stát - a už několikrát se stalo, že v té chvíli zničil jeden nebo více svých mistrovských výtvorů. To je škoda, protože tím nejenže způsobil bolest sám sobě, ale také připravil lidstvo o skvělé nebo přinejmenším hezké dílo. Důvodem takového činu je až přílišná koncentrace na sebe sama, na své potíže, obavy, trápení nebo úzkost. Dotyční umělci nedokázali překročit hranice svého vlastního Já a napojit se na to dobré a krásné, které je v přírodě i v lidech. Už pouhá změna jejich postoje by je byla mohla ochránit a zabránit tomu, aby se jejich neovládaná nespokojenost neobrátila vůči jejich vlastním výtvorům.
Obdobné je to u spiritualistů, i oni mohou mít období skleslosti, protože jejich cesta je obtížná, a také se musí umět chránit. Je otázkou, jak.
Tak, že se budou oddávat nadšení Božími výtvory a Jeho služebníky. Pomocí takového strhujícího pocitu odbourají depresi a sklíčenost, kterou může vyvolat někdy dokonce i pocit vlastní nedokonalosti.

20. LEDEN
Zlozvyk nebo špatný návyk je jako obrazec, který se jednou otiskne do našeho jemněhmotného těla a díky tomu se pak opakuje stále a znovu. I když hned poté svůj chybný krok litujeme, moc nám to nepomůže, protože když chybu uděláme znova, znova ji olitujeme, a tak se to opakuje do nekonečna! Je to neustálý sled chyb a lítosti, protože i naše lítost má už svůj vzorec, který se natrvalo otiskl a dostaví se po každém chybování, ale nijak nám nepomůže tu chybu napravit…
Co s tím máme nyní udělat? Nahradit onen obrazec či vzorec, to znamená nahradit své zlozvyky. To se nám povede tehdy, jestliže se zcela vědomě vynasnažíme změnit své myšlení, cítění a především musíme začít používat jiné vnější projevy. Ty pak vytvoří nové záznamy, nové vzory, které zneutralizují ty staré. Nedokážou je sice vymazat, protože v přírodě nelze nic smazat ani zrušit, ale překryjí je nebo přemístí a začnou působit místo nich.

19. LEDEN
Jednou ze schopností člověka je jeho vnímavost, která z něj může udělat vyslance neviditelného světa.
Pokud je ale někdo až příliš vnímavý, je jako houba, která nasaje všechno - dobro úplně stejně jako zlo, a proto by se měl mít na pozoru.
Naše pojetí neviditelného světa je totiž až příliš často nebo výlučně spojené s představou, že je obydlen jasnými, světelnými duchovními bytostmi, které nám působí jenom dobro. Ale, bohužel to tak není. Stejně jako Zemi neobývají jenom hodní lidé, v neviditelném světě také existují  zlovolné bytosti, které mají často velmi nepřátelský postoj vůči lidem, a činí jim velké potěšení, když je mohou svést na scestí nebo je pronásledovat.
Proto bychom neměli být vůči neviditelnému světu tak spontánně otevření a vše z něj přijímat; jestliže někdo ještě nedovršil nezbytnou práci na své vnitřní očistě předcházející vlastnímu povznesení, která mu pomůže odolávat útokům temných sil, měl by být bdělý a nezůstávat v pasivitě.

18. LEDEN
Zdá se vám někdy, že život je těžký a že lidé jsou zlí a nevděční? Obojí je sice pravda, ale to není důvod, abyste byli stále nahněvaní, rozčilení a zatrpklí. Vždyť takový postoj škodí především vám. Možná někdo namítne, že v dnešním světě ani není možné nerozčilovat se a že neobstojí ani výtka, jak tím škodí sobě, vždyť tak činí jenom sobě samým. Tento postoj však svědčí o nepochopení věci.
Všichni lidé jsou vzájemně spojení, a tak smutek, pochmurnost nebo deprese jednoho působí i na všechny ostatní. A i když nechcete nikomu vědomě škodit, přesto se vaše negativní částečky a vibrace šíří a působí negativně i na ostatní. Vaše myšlenky a pocity škodí tedy nejen vám, ale ovlivňují rovněž vaše příbuzné a přátele, a dokonce i zvířata, rostliny a předměty ve vašem okolí. Kdo tedy škodí sobě, škodí tím i všem ostatním, a tudíž má na tom stejný podíl a vinu jako ti, kvůli kterým je rozhořčen.

17. LEDEN
Duchovního Mistra navštíví jednou mladý muž, který by se chtěl stát jeho žákem. Na první hodině výuky mu Mistr řekne: "Jdi na hřbitov, procházej se tam a při tom mrtvým spílej a urážej je; pak dobře poslouchej, jak ti odpoví, poté mi vše poreferuješ." Mladík poslechl a šel na hřbitov; procházel se sem a tam mezi hroby a na adresu nrtvých říkal to nejhorší, co mu přišlo na jazyk - na tomto hřbitově mrtví ještě nikdy neslyšeli něco tak nehorázného jako nyní! Mladému muži však brzo došla slova a tak začal naslouchat, jaká reakce nastane: nic! A tak se vrátí k Mistrovi a musí mu přiznat, že jeho nadávky a urážky na mrtvé nijak nezapůsobily, a také na ně nijak nereagovali. "Aha," řekl Mistr, "asi se domnívali, že tvé spílání nestojí za to, aby na ně odpovídali. Jdi tedy ještě jednou na hřbitov, ale teď budeš mrtvé vychvalovat a lichotit jim, na to určitě zareagují."
Mladík se vrátil na hřbitov, změnil tón hlasu a lichotil mrtvým, jak jen dovedl. Ale opět - žádná odpověď, jenom ticho… Velice zklamaný a s pocitem viníka, který nedokázal být dostatečně výřečný, se vrátil k Mistrovi. "Opět mi neodpověděli," řekl stručně. Mistr se na něj podíval s úsměvem a odvětil: "Tak se nyní nauč být stejný jako oni: nereaguj, ani když tě budou kárat, ani když tě budou chválit, nemělo by se tě to nijak dotýkat."

16. LEDEN
Slovo "harmonie" by mělo vyjadřovat ústřední motiv našeho života. Měli bychom je ve svém nitru uchovávat jako ladičku, která celé naše bytí uvede do souladu s neomezeným kosmickým životem, jakmile nás něco zneklidní nebo v našem nitru způsobí chaos.A pokud se někomu zdá, že se mu už povedlo nastolit harmonii ve vztazích s rodinou, přáteli, sousedy nebo kolegy, je to sice výborné, ale nedostačující, protože i navzdory takové vnější harmonii s rodinou a společností se může stát, že s univerzálním životem nežijeme v harmonii, ale v disonanci - a ta bude do nás pomalu pronikat a začne náš organismus sžírat...
Proto bychom se měli vynasnažit neprodleně naladit na univerzální život, který nám bude poskytovat zdraví, krásu, světlo a radost. A všude, kam půjdeme, si z nás udělá nástroj harmonie.


HLEDÁNÍ

9. ledna 2011 v 12:22 | J. LORBER - KLEVKA |  SPIRITUALITA
gr
Text zveřejněný níže je ukázkou z rozsáhlejší skladby, kterou Jakob Lorber, původně rakouský učitel a hudebník, pak křesťanský mystik a vizionář, podle vlastních slov "služebník Boží" (viz webové stránky), přiložil k jednomu z dopisů svému příteli a příznivci Franzi Samudovi ve Štýrském Hradci v roce 1841. Jde o jeho dojmy z úchvatné alpské přírody, kterou tak nadšeně obdivoval během svého pobytu v Greifenburgu v Horních Korutanech.
Jedná se o první pokus přetlumočit ji do češtiny (z rakouské-štýrské němčiny) ve vázané řeči, prosím tudíž o shovívavost… Nazvala jsem ji 

Hledání

Pochyby se vplíží, na rodné kopce hledě?
Přijď tedy - ať v úžasu zbledne
pohled tvůj na dílo Boží, co zde vypíná se k nebi!
Tu pochybovačná zmlkne mluva
když burácí velikánů slova:
"Ó, jak marné Tvé pachtění - Jsi jen prach!
Stále hloubáš, co však z toho máš?
Snad vidinu života věčného?
Hleď, jak se zde hrdě zvedáme před tebou…
Přesto duch času odvane také nás jednou!
Proč, červíčku, stále takové z nás chvění -
Oheň Boží vůle - toť naše zrození!
Ještě se nejistotou dme tvá hruď,
kde Stvořitel tvůj, kde tvůj Bůh?
Hle, naše štíty ledem strnulé,
i propast pod nimi, strž a rokle
v modlitbě stále majestát Tvůrce chválí,
když oblaka naše čela halí.
Směle tedy stoupej, nelekej se pádu,
zde najdeš ten otisk, Boží mocnou vládu!"
Někdo snad moudře nyní mi odvětí:
"I droboučké věci jsou plny té pečeti!
Přec nejenom hory, ti olbřími,
jsou otiskem Všemoci a svědky Božími!
I mikrob ti jeho velikost zjeví
Ba i atom, ač to neví…"
Pravda, malé písmo špatně čte se,
Ta velká oko lépe snese!
Hledej tedy, jehož srdce slepé,
Boha tam, kde to je velkolepé!

AL
(Ilustrace převzaté z "google.obrázky")

NEBE-PEKLO-RÁJ

4. ledna 2011 v 19:06 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
(Téma týdne: POSMRTNÝ ŽIVOT)
N
Docela zajímavé téma, které navazuje na červnové téma týdne "Smrt" (viz také na tomto blogu) a přímo nás navádí psát jenom o tom, co jsme četli nebo slyšeli, protože co může kterýkoli  ze smrtelníků, jehož vědomí právě pobývá na této Zemi, vědět o životě po smrti nebo před vlastním zrozením?! Předpokladem takové "znalosti" je totiž v první řadě víra v reinkarnaci, a pak, o čem psát, když se na nic z těch svých dřívějších životů (inkarnací) nepamatujeme? Musíme však uznat, že takové zapomnění, proti němuž natrvalo nepomůže ani tzv. regresní terapie, je docela moudré "opatření", vždyť kdo by se chtěl opětovně vtělit do života v tomto "slzavém údolí", jak je "poeticky" nazýván pozemský život, kdyby předem věděl, jaké zkoušky na něj zde čekají, nejen ty zkoušky v podobě běžných denních starostí a problémů, ale i všechny možné "katastrofy" v (měnícím se) hmotném zajištění, v profesní kariéře nebo v mezilidských vztazích…? A těch je!
A pokud si mizivý počet smrtelných jedinců přeci jen na něco vzpomíná, pak jsou to jenom velice "krátkodobé" zážitky (ačkoli "čas-doba" je velice nepřesný pojem, který takto vnímáme jenom zde) po prodělané klinické smrti - ty jsou však pouze jakousi "ukázkou" toho, co se bude dít nebo co by se mohlo dít, až naNše (věčná) duše opustí toto pomíjivé tělo, či "ochutnávkou" toho, jak krásné by to také mohlo být poté, až projdeme oním "tunelem" času (=dvoupólové magnetické pole)...
Je fakt, že mnohým z těch, kteří přežili svou klinickou smrt, taková zkušenost změnila život, do kterého se poté vrátili nebo museli vrátit ("byli posláni zpět"), změnilo to jejich myšlení, celý žebříček jejich dosavadních hodnot, jejich nahlížení na smysl lidské existence a obecně na věci kolem života a smrti.
Proč?
Možná pochopili, "že to, co je dole, je jako to, co je nahoře, a co je nahoře, je jako to, co je dole, aby bylo možné konat zázraky Jednoho…" (Tabula Smaragdina).
Prostě to, že holdovat mamonu a jeho moci je velká hloupost, protože hmota jako taková vlastně neexistuje, že "hmota je jenom zhuštěná energie".
Ano, někteří popisují, jakou sílu tam má myšlenka, která vám v okamžiku přiblíží osoby, s nimiž se (tam) chcete setkat, v okamžiku vás přenese na místo, které si přejete, jak si tam sílou myšlenky a vlastního úsilí dokonce zařídíte obydlí…, i lidi, kteří mají za úkol pomáhat těm druhým, jak jejich oděvy i příbytky zrcadlí jejich nitro, jak jejich chůze je ladným pohybem bez fyzické námahy i tamější krásnou přírodu ozářenou nepopsatelným světlem, krásné barvy, jasnější či "čistší" než zde, a všude plno lásky a dobra. Ti měli štěstí, že mohli nahlédnout do té "rajské" části "onoho" světa (viz teorie o /jemnohmotných/ formách těla a o /jemnohmotných/ sférách nebo dimenzích).
Že na onom světě jsou i oblasti temné a temnější i nejtemnější, kde "lidé"- duše živoří jako v těch nejhorších slamech, jaké si dovedeme představit, kde zloba jednoho ohrožuje druhého a kde vládne strach a zoufalství, prostě vyslovené "peklo", kterým musí "hříšník" procházet po dobu, o jejíž délce nemáme ani ponětí, o tom všem jsem se dočetla (kromě jiných) v poutavé útlé knížce "Obrazy ze života po smrti (diktováno bytostí jménem Frachezzo)" vydané nakladatelstvím Psyché v roce 1995, která zaujme nejen svým obsahem, ale i vytříbeným jazykem a stylem jako opravdové dílo krásné literatury. Dovolím si z ní citovat alespoň toto:
N
"... Můj úkol je splněn, moje vyprávění je u konce. Zbývá mi jen vyslovit přání, aby bylo považováno všemi čtenáři za to, čím chce být, za pravdivou historii kající duše, která se propracovala z temnot vzhůru, k pravému světlu.
Také se obracím na čtenáře s prosbou, aby si položili otázku - zda se nevyplatí využít mých zkušeností a přesně zvážit důkazy o nesmrtelnosti ducha…
Vy, kteří toto poselství pokládáte za příliš mírné pro hříšníka, víte, co to znamená protrpět muka probuzeného svědomí? Viděli jste cesty hořkých slz a namáhavost práce, po níž musí duše stoupat, chce-li se vrátit k Bohu? Máte tušení, co znamená činit pokání? - Krok za krokem, léta v temnotě, utrpení v bolestných mukách duše, aby odčinila všechny hříšné skutky, slova a myšlenky z pozemského života?
Tímto pokáním v duchovním světě si duše vytváří síly pro příští vtělení, aby v hmotném světě mohla odčinit minulé chyby. Toto předsevzetí se vtělenému projevuje a připomíná v tom, čemu říkáme svědomí či vnitřní hlas… "
Věřte - nevěřte, zamyslete se nad tím nebo to hoďte za hlavu…
Pak  máte ještě možnost nastudovat si spoustu (idealistických) filozofických proudů pojímajících duši jako nemateriální (také theosofie, hermetismus a jiné, včetně obsáhlé indické učenosti) a spoléhat na to, že vaše intuice vás dovede k správnému poznání toho, co chcete vědět.
Kéž by takové poznání pomohlo posunout náš svět k tomu světlu, které všichni tak nezbytně potřebujeme k životu...NN
(Ilustrační obrázky z "google.cz")

O.M.AÏVANHOV - LEDEN

1. ledna 2011 v 11:30 | O.M AÏVANHOV |  SPIRITUALITA

15. LEDEN
Žák duchovní školy bývá v neustálém očekávání nějaké návštěvy - návštěvy nějaké spirituální bytosti, posla nebes. Takové čekání má velkou moc, protože během něj se aktivují všechna jeho jemnohmotná centra. Díky nim zůstává žák v bdělosti, aby ve chvíli, kdy očekávání návštěvníci přijdou, byl připraven jim otevřít dveře - svou duši a svého ducha.
Jakou moc má čekání, to zdůrazňoval i Ježíš, když svým učedníkům řekl:
"Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim." (Lukáš 12, 36)
Ano, služebníci, kteří zůstávají v očekávání příchodu Pána, ty Pán nejen pozve ke svému stolu, ale bude je i sám obsluhovat.
  
14. LEDEN
Chcete-li si každý den počínat správně, je důležité zjistit, jaké místo jste vyhradili svým pocitům a jaké myšlení. Všímejte si, v kolika případech poslechnete raději své pocity, vášně a instinkty, přičemž rozum vše sleduje z pozadí a do dění zasáhne jenom proto, aby vašim vášním poskytl prostředky k dosažení cíle. Avšak jestliže myšlení neplní svou úlohu a nesnaží se ovládnout city, vášně a instinkty, pak to znamená, že žijete v anarchii.
Položili jste si už někdy otázku, proč vesmírná inteligence umístila naši hlavu na nejvyšší bod těla a srdce o něco níže? Můžeme to srovnat s lodí, jejíž stroje pohánějící loď kupředu jsou dole, ale kapitánský můstek i s kapitánem, který určuje její směr, je nahoře.
Také my máme motor, srdce, které pohání naši loď. Kam by to srdce směřovalo, kdyby nebylo řízeno hlavou, kapitánem nahoře, jenž vše sleduje a udílí rozkazy, aby se loď bezpečně dostala do přístavu?

13. LEDEN
V noci, během spánku, máme vhodné podmínky pro to, abychom se účastnili výuky v neviditelném světě. A přestože nám nezůstanou žádné jasné vzpomínky na to, co jsme se učili, mnohdy cítíme, že naše dosavadní chápání věcí dostalo nový rozměr.
Každý den je jako nová existence, protože každé ráno se nanovo rodíme do světa. A každý večer z něj opět odcházíme, proto je velice důležité prožít poslední okamžik dne co nejlépe, neboť on určuje podmínky, v jakých prožijeme ten následující. Nezáleží na tom, jak jsme prožili právě uplynulý den, při usínání bychom se měli snažit zapudit z něj všechno, co zatemňuje naše vědomí, a vyvolat si z něj jen ty nejlepší okamžiky, myšlenky a pocity, aby nás provázely na té posvátné cestě do jiného světa. Následující ráno vstoupíme do nového dne s prožitky světla, klidu a radosti.

12. LEDEN
Nebe se nevzpírá nikomu z těch, kteří pochopili význam a hodnotu nesobecké lásky, ba naopak, odměňuje ho dnem i nocí. A i v případě, že se mu stane nějaké příkoří, nebe se postará o to, aby tuto újmu přijal jako odměnu…
Snad vás taková představa šokuje a nejste s to ji přijmout, ale proč? Nebo jste ještě nic takového nezažili? Pokud to nedokážete pochopit rozumově, měli byste se dnes alespoň pokusit meditovat o této pravdě. Bůh totiž vytvořil vesmír tak, že to, co nám zůstává odepíráno v jedné rovině, v jiné rovině se nám vrací a snad ještě v tisícinásobně lepší podobě, jen musíme vědět, jak to máme hledat.
Kdo zná zákon lásky a obětování, dává všechno a všechno také přijímá.

11. LEDEN
Naše pocity jsou jedna věc, myšlenky druhá, ale velice často některé pocity ovlivňují naše myšlenky, zejména když se cítíme vyčerpaní - to je však normální. Ale pokud takový neblahý pocit vyvolá myšlenky a pocity skleslosti, smutku a beznaděje, v takových chvílích je musí ovlivnit vaše myšlení.
A i když nad nimi nepřevládne, musí ve vás i nadále působit jako světlo, jako vzdálený maják, díky němuž se dokážete opět vzpružit. Navzdory svému vyčerpání a ochablosti musíte věřit své mysli a ne svému pocitu.
A pokud ve vašem zásobníku už nezbylo ani trochu energie, připomeňte si, že ten kosmický zásobník je plný energie, jen z něj musíte pomocí svého myšlení čerpat.
A jakmile vaše mysl začne nasávat první kapky této energie, začnete opět zářit, ačkoli ta záře už málem vyhasla…

10. LEDEN
Stává se, že když uděláte chybu, máte ve svém nitru pocit, že vás odsuzují? Nebo dokonce někdy trpíte jenom proto, že jste tak nedokonalí a slabí? Avšak ani v tom největším zoufalství nezapomínejte na to, že Pán na vás ve Svém království čeká, proto si to rychle namiřte vzhůru k Němu, odpoutejte se od všeho, co by vám v tom mohlo bránit, a utíkejte co nejrychleji… V tom rychlém běhu vám pomůže modlitba - intenzivní, vroucí modlitba. Umožní vám přeskočit všechny překážky, dostat se přes všechny zábrany… A až dorazíte do té hodovní síně, v níž je Pán oblažován uprostřed všech Svých andělů, všech spravedlivých duší, pak všem strážcům, kteří vás chtějí zapudit jako samozvance, řekne: "Ne, jeho horlivost ho dostala až sem, proto má právo zůstat mezi námi, připravte mu místo." A přijmou vás takové, jací jste.

9. LEDEN
Ježíš řekl: "Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji" (Marek 9, 50).
Jaký je vztah mezi solí a tímto pokojem, který má vládnout mezi lidmi? V mnoha zemích mají zvyk vítat hosty podáním chleba a soli, jehož smyslem je vytvoření harmonických vztahů, vztahů, které mezi sebou navazují muži a ženy a které se upevňují rovněž společným stolováním. Přeci nesedáme ke společnému stolu, abychom vyvolávali konflikty nebo přerušili kontakty, i když k tomu přesto někdy dochází.
A jaká je vlastně ta sůl, která nám dovoluje žít společně v míru? Petr Danov v jedné přednášce řekl: "Jenom skrze sůl, rovnováhu mezi vaším intelektem a srdcem budete moci v sobě obnovit pokoj." Sůl je tedy výsledkem vnitřní shody mezi oběma principy - mužským a ženským, intelektem a srdcem. Díky tomuto souladu mezi oběma principy nalezneme klid; a pokud sami ve svém nitru budeme žít v pokoji, dokážeme žít v pokoji i se všemi ostatními.

8. LEDEN
Pokud na zemi existují místa nebo oblasti, do nichž můžete vstoupit jenom s propustkou, s pasem nebo vízem, mnohem více to platí  pro božský svět. Nestačí totiž, že se objevíte před nebeskými bránami a budete čekat, až se vám otevřou. Při nich totiž stojí bytosti, které řeknou: "Počkejte, nejdříve se musíme podívat, kdo jste a zda vás smíme pustit dovnitř."
A kdo o tom rozhodne? Přeci vaše mravní čistota. Pokaždé, když jednáte v souladu s božskými ctnostmi, vtisknou vám svou pečeť. Každá z nich zanechá své stopy a otisky, které se poté stanou vaší propustkou. Touto propustkou se pak prokážete na hranici božského světa a ona spustí jakýsi mechanismus, který vám umožní vstoupit. Možná ještě nemáte schválení Nejsvětější Svátostí, ale vy vstoupíte.

7. LEDEN
Jsme navyklí brát život, jak přichází, aniž bychom nějak zhodnotili jeho události. Jde o přístup obdobný jako při přípravě potravy, kterou zhodnocujeme - upravujeme přidáním oleje, soli, koření, octa a různých pochutin. Nebo vy snad jíte ryby takové, jak je vyloví? Ani zeleninu přeci nejíte takovou, jak vyroste ze země. Vaření je umění stravitelné a chutné úpravy různých potravinových produktů, které by byly nestravitelné nebo nechutné, kdybychom je neočistili, neuvařili a neochutili… Totéž platí o našem osudu a blahu.
Štěstí je totiž výsledkem opravdového vnitřního "kuchařského umění". Blahodárné momenty života se vám přeci nenabízejí jen tak samy o sobě, nemůžete si je jen tak utrhnout jako zralé ovoce ze stromu. Musíte se naučit zpracovávat každou životní situaci, především ty obtížné a bolestivé, a to tak, že je obohatíte o prvky svého ducha a své duše, tj. o elementy božské moudrosti a božské lásky.

6. LEDEN
Pečlivě si podržte v duši obraz proudícího zřídla, aby pramen života ve vás nikdy nevyschl a aby tento zdroj nikdy nepřestal plynout. To se vám povede, jestliže budete milovat, ale nesmí to být láska, která způsobuje trápení… Kdo ví, co je opravdová láska, má neustálou inspiraci, rozvíjí se a žije v kráse a poezii, protože se naučil milovat všechny lidské bytosti. Miluje je ale spíše na dálku, s jakýmsi odstupem, aby v jejich blízkosti nebyl náhodou zklamán. A pak je z nich vždy nadšený, bez ohledu na to, zda projevují laskavost, velkorysost nebo věrnost. Proto všem, kteří si stěžují na to, že jejich milovaní nebo bližní je tolik zklamali, můžeme dát tuto odpověď: "To je vaše vlastní vina, protože jste se jim chtěli tak moc přiblížit - to, co jste objevili, vás už natolik neohromilo: plesnivé sklepní stropy s pavučinami, mokřadě,
krajina porostlá trním a bodláky… to by zklamalo každého." Takoví jsou muži i ženy, a pokud je chceme i nadále milovat a být jimi nadšení, musíme na ně pohlížet s nepatrným odstupem.

5. LEDEN
Mnoho mužů i žen, kteří nedokážou unést svou přítomnost, se utíká k budoucnosti. Ale tím nezískají vůbec nic, protože dříve nebo později budou muset uznat, že tyto předčasné představy jim přinesou pouze prázdnotu a strach. Proto by měli začít tím, že se naučí s radostí prožívat už ten dnešní den, který jim přeci nabízí tolik věcí, které by měli zkusit, zhlédnout, promýšlet i ocenit! A aby tu přítomnou chvíli dokázali takto prožít, musí se naučit zastavit se, udělat si přestávku a nenechali se strhávat během událostí ani svým vnitřním rozpoložením, kterým na ně reagují …
Samozřejmě, že život plyne jako nepřetržitý proud, ale každý z nás by měl najít způsob, jak se v něm zastavit, abychom si udělali pořádek ve svém nitru a srovnali se do harmoničtějšího rytmu. Právě z tohoto důvodu je tak důležitá meditace. Meditace nám pomůže zpomalit překotný běh času, naladit své nitro na jiný rytmus a nastolit klid a světlo, které v něm budou působit poté ještě hodně dlouho.

4. LEDEN
Mnohé jevy vnímáme jako viditelnou realitu, ale ze všech je právě světlo tím, čím se duchovní svět projevuje nejznatelněji. Světlo nám umožňuje vidět svět kolem, ale samo je neuchopitelné. Proto také Boha často ztotožňujeme se světlem. Říkáme, že Bůh je světlem, ale co je to za světlo? Vždyť ve skutečnosti světlo neznáme… a to, co nazýváme světlem, je jenom hrubá materializace síly, která se nachází daleko nad ním a která v radiaci a oscilaci prostě přijala formu své manifestace.
Bůh je tedy mnohem víc než jenom obraz, jaký nám o Něm může zprostředkovat světlo.
Nic nám nedokáže poskytnout představu o Něm ani pochopení, nic Ho nedokáže definovat - s výjimkou toho, co odhalíme sami v sobě, když Mu začneme sloužit. Ale i když poté budeme s to mluvit o tom, co zažíváme a cítíme, nebudeme moci říct, kdo nebo co je Bůh.

3. LEDEN
(Text nezveřejněn)

2. LEDEN
Opravdová radost duše je takové rozpoložení, kdy život vnímáme jako Boží dar oproštěný od všech potíží, starostí a překážek, za což duše cítí vděčnost i potřebu stále za něj děkovat.
Chcete-li, aby se u vás často dostavovala radost, kultivujte ve svém nitru pocit vděčnosti vůči stvořiteli, ale také i vůči přírodě a lidem. Pak se takto vypěstovaný pocit bude k vašemu překvapení dostavovat často a nečekaně, i když vlastně nebudete mít zjevný důvod k radosti.

1. LEDEN
Představte si, že vyhloubíte strouhu, do níž napustíte vodu. Strouha je moudrost, která ukazuje správný směr a cestu, po níž se máte vydat; voda je láska, která vám na této cestě bude po celou dobu poskytovat podporu. Každý den, který prožijete v lásce a moudrosti, je přípravou na ten následující, který vás o to snadněji posune kupředu. Dnešek je pokračováním včerejška a na něj naváže zítřek a všechny další dny, měsíce a roky, celý život. A jeden takový život předznamenává cestu pro všechny další inkarnace.
Určitě si povšimnete, že ze začátku nebudete mít žádnou moc ani nad celým dnem, ba neovládnete ani jedinou hodinu, ale snad se vám povede ovládnout alespoň jednu minutu vašeho současného života.
A tak se ve svém nitru vynasnažte naplnit čistotou a pokojem alespoň tuto jedinou minutu. Tato minuta ovlivní tu další a ta zase další - takovým způsobem můžete minutu po minutě prožít celý život v harmonii.