ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

NEBE-PEKLO-RÁJ

4. ledna 2011 v 19:06 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
(Téma týdne: POSMRTNÝ ŽIVOT)
N
Docela zajímavé téma, které navazuje na červnové téma týdne "Smrt" (viz také na tomto blogu) a přímo nás navádí psát jenom o tom, co jsme četli nebo slyšeli, protože co může kterýkoli  ze smrtelníků, jehož vědomí právě pobývá na této Zemi, vědět o životě po smrti nebo před vlastním zrozením?! Předpokladem takové "znalosti" je totiž v první řadě víra v reinkarnaci, a pak, o čem psát, když se na nic z těch svých dřívějších životů (inkarnací) nepamatujeme? Musíme však uznat, že takové zapomnění, proti němuž natrvalo nepomůže ani tzv. regresní terapie, je docela moudré "opatření", vždyť kdo by se chtěl opětovně vtělit do života v tomto "slzavém údolí", jak je "poeticky" nazýván pozemský život, kdyby předem věděl, jaké zkoušky na něj zde čekají, nejen ty zkoušky v podobě běžných denních starostí a problémů, ale i všechny možné "katastrofy" v (měnícím se) hmotném zajištění, v profesní kariéře nebo v mezilidských vztazích…? A těch je!
A pokud si mizivý počet smrtelných jedinců přeci jen na něco vzpomíná, pak jsou to jenom velice "krátkodobé" zážitky (ačkoli "čas-doba" je velice nepřesný pojem, který takto vnímáme jenom zde) po prodělané klinické smrti - ty jsou však pouze jakousi "ukázkou" toho, co se bude dít nebo co by se mohlo dít, až naNše (věčná) duše opustí toto pomíjivé tělo, či "ochutnávkou" toho, jak krásné by to také mohlo být poté, až projdeme oním "tunelem" času (=dvoupólové magnetické pole)...
Je fakt, že mnohým z těch, kteří přežili svou klinickou smrt, taková zkušenost změnila život, do kterého se poté vrátili nebo museli vrátit ("byli posláni zpět"), změnilo to jejich myšlení, celý žebříček jejich dosavadních hodnot, jejich nahlížení na smysl lidské existence a obecně na věci kolem života a smrti.
Proč?
Možná pochopili, "že to, co je dole, je jako to, co je nahoře, a co je nahoře, je jako to, co je dole, aby bylo možné konat zázraky Jednoho…" (Tabula Smaragdina).
Prostě to, že holdovat mamonu a jeho moci je velká hloupost, protože hmota jako taková vlastně neexistuje, že "hmota je jenom zhuštěná energie".
Ano, někteří popisují, jakou sílu tam má myšlenka, která vám v okamžiku přiblíží osoby, s nimiž se (tam) chcete setkat, v okamžiku vás přenese na místo, které si přejete, jak si tam sílou myšlenky a vlastního úsilí dokonce zařídíte obydlí…, i lidi, kteří mají za úkol pomáhat těm druhým, jak jejich oděvy i příbytky zrcadlí jejich nitro, jak jejich chůze je ladným pohybem bez fyzické námahy i tamější krásnou přírodu ozářenou nepopsatelným světlem, krásné barvy, jasnější či "čistší" než zde, a všude plno lásky a dobra. Ti měli štěstí, že mohli nahlédnout do té "rajské" části "onoho" světa (viz teorie o /jemnohmotných/ formách těla a o /jemnohmotných/ sférách nebo dimenzích).
Že na onom světě jsou i oblasti temné a temnější i nejtemnější, kde "lidé"- duše živoří jako v těch nejhorších slamech, jaké si dovedeme představit, kde zloba jednoho ohrožuje druhého a kde vládne strach a zoufalství, prostě vyslovené "peklo", kterým musí "hříšník" procházet po dobu, o jejíž délce nemáme ani ponětí, o tom všem jsem se dočetla (kromě jiných) v poutavé útlé knížce "Obrazy ze života po smrti (diktováno bytostí jménem Frachezzo)" vydané nakladatelstvím Psyché v roce 1995, která zaujme nejen svým obsahem, ale i vytříbeným jazykem a stylem jako opravdové dílo krásné literatury. Dovolím si z ní citovat alespoň toto:
N
"... Můj úkol je splněn, moje vyprávění je u konce. Zbývá mi jen vyslovit přání, aby bylo považováno všemi čtenáři za to, čím chce být, za pravdivou historii kající duše, která se propracovala z temnot vzhůru, k pravému světlu.
Také se obracím na čtenáře s prosbou, aby si položili otázku - zda se nevyplatí využít mých zkušeností a přesně zvážit důkazy o nesmrtelnosti ducha…
Vy, kteří toto poselství pokládáte za příliš mírné pro hříšníka, víte, co to znamená protrpět muka probuzeného svědomí? Viděli jste cesty hořkých slz a namáhavost práce, po níž musí duše stoupat, chce-li se vrátit k Bohu? Máte tušení, co znamená činit pokání? - Krok za krokem, léta v temnotě, utrpení v bolestných mukách duše, aby odčinila všechny hříšné skutky, slova a myšlenky z pozemského života?
Tímto pokáním v duchovním světě si duše vytváří síly pro příští vtělení, aby v hmotném světě mohla odčinit minulé chyby. Toto předsevzetí se vtělenému projevuje a připomíná v tom, čemu říkáme svědomí či vnitřní hlas… "
Věřte - nevěřte, zamyslete se nad tím nebo to hoďte za hlavu…
Pak  máte ještě možnost nastudovat si spoustu (idealistických) filozofických proudů pojímajících duši jako nemateriální (také theosofie, hermetismus a jiné, včetně obsáhlé indické učenosti) a spoléhat na to, že vaše intuice vás dovede k správnému poznání toho, co chcete vědět.
Kéž by takové poznání pomohlo posunout náš svět k tomu světlu, které všichni tak nezbytně potřebujeme k životu...NN
(Ilustrační obrázky z "google.cz")
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama