ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Únor 2011

O SVOBODĚ

27. února 2011 v 17:43 | E. CADDYOVÁ |  POSELSTVÍ MOUDRÝCH
27.2.
Musíš poznat svou svobodu tak, aby ses mohl vznést do nejvyšších duchovních světů. Jinak jsi jako pták v kleci, který, ačkoli dveře jeho klece jsou doširoka rozevřené a on může svobodně letět, kam chce, nepozná svou svobodu a pokračuje v bezcílném poletování v kleci. Můžeš prožít celý svůj život jako ten pták, úplně slepý a zotročený, aniž bys poznal, že jsi svobodný, přijal svou svobodu a využil ji tak, jak by měla být využita, v království Ducha, kde nejsou žádná omezení, hranice a překážky, které by tě zadržely. Všechny lidské bytosti jsou svobodné, jen kdyby to mohly pochopit a přijmout. Takováto svoboda je ti nabídnuta, ale ty ji musíš přijmout, dříve než ji můžeš využít. Proč nepřijmout svou svobodu nyní, jestliže si uvědomíš, že nejsi nikým a ničím svázán a že jsi schopen vykonat cokoli, po čem toužíš?

26.2.
Jsou období, kdy nové přichází tak pozvolně, že nepostřehneš změny, které probíhají, dokud si náhle neuvědomíš, co vše se stalo, aniž by sis toho dříve všiml. Jindy můžeš sledovat změny, jak se odvíjejí krok za krokem přímo před tvýma očima. Potom jsou období, kdy věci přicházejí přes noc - podobně jako v zimě, když jdeš večer spát a svět venku je normální, a když se ráno probudíš, vše je pokryto sněhem. Nemusel jsi pro to nic udělat; stalo se to tím nejzázračnějším způsobem. Je mnoho různých způsobů, jimiž se nové věci zjevují. Vše, co musíš udělat, je jít s těmito změnami a nebránit jim. Změna nemusí být bolestná. Je nevyhnutelná, protože nic nemůže zůstávat stále stejné, a nahlédneš-li do svého srdce, zjistíš, že bys ani nechtěl, aby tomu tak bylo.

Mé začátky s bridžem

22. února 2011 v 11:09 | Klevka |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ
JAK TO ZAČALO….?
karty
           Můj vztah ke karetním hrám se začal formovat v době, kdy můj otec chtěl na jedné rodinné oslavě hrát "šnapsera" ("šestašedesát"), a poté tuto hru zavedl jako jejich nutnou součást. Můj mladší bratr s radostí uvítal možnost hrát karty doma, legálně. K nim později přibyl můj manžel, a jelikož jim chyběl stálý čtvrtý hráč, naučila jsem se tuto hru nakonec i já. A tak ty oslavy, které jsme vždy situovali do našeho "zahradního" domu, byly pak často provázeny chlapáckým práskáním karetních listů do stolu a výkřiky jako "Flek!" "Re!" "Ty somár! Čo to dávaš?!" "Preboha, si slepý?!" Kdo prohrál, dostal "pumla" (černý puntík) a všechny obdržené "pumly" se na konci večera "svázaly" do jednoho velkého černého znamení ostudy, se kterým chodil dotyčný celou dobu až do příští eventuální "rehabilitace".
           Zasvěcení do další karetní hry - kanasty - mi poskytla moje tchýně, která kolem sebe sdružovala milovníky této hry z blízkého okolí sousedského, i vzdálenějšího rodinného. Sama byla iniciátorem různých úprav pravidel, proto se například hrálo s dvojnásobným počtem karet a povinností hráče bylo vytvořit nejméně dvě kanasty, "čisté", ne "špinavé"…, a takový úspěšný hráč jich dokázal různými "fígly" při získávání "balíku" nastřádat i šest! A tak rodinné návštěvy v jejich rodinném domě se také nesly vzrušenými výkřiky z úspěšné nebo neúspěšné hry…
Když jsem se po jisté době "tréninku" vypracovala mezi solidní hráče kanasty, už mi hra neposkytovala tolik potěšení, připadala mi neinspirativní a přemlouvala jsem manžela, aby našel nějaké kontakty na hráče bridže, protože tato hra mi už po prvním přečtení krátkých pravidel jediná připadala "inteligentní". Nevím, zda takové kontakty nenašel, nebo je z pohodlnosti ani nehledal, moje touha naučit se hrát bridž zůstala "neuspokojená".
Až konečně po letech, to jsem se stala už důchodkyní-vdovou, navázala jsem kontakt s bridžovým klubem ve Společnosti SENIOR…
Když jsem poprvé vstoupila do jejich klubovny, v místnosti bylo hrobové ticho, přestože u jednoho stolu u okna už seděli čtyři hráči-důchodci/důchodkyně s kartami v ruce. Všichni se ve vážném soustředění a bez jediného slova věnovali karetní hře, jedna přebývající hráčka mlčkyb
přihlížela. U všech jsem odhadovala o něco dřívější ročník narození, než byl ten můj, což i s tím prvním vizuálním dojmem ihned vzbudilo můj respekt vůči všem přítomným. Promluvili až po skončení hry -
všichni se oslovovali velice zdvořile a uctivě "Pane doktore", "Paní X", Paní Y". Stručnými slovy zhodnotili hru, jeden zapsal výsledek, a už rozdávali karty na další kolo. Na nějaké řeči nebyl prostě čas ani prostor…
Moje "kartářská" sebedůvěra byla v té chvíli tatam, cítila jsem se jako kdysi před zkouškou na univerzitě….
To první odpoledne jsem měla možnost jejich hře přihlížet. Nejprve jsem nechápala, proč při "licitaci" jedna paní hlásí "kříže", ačkoli měla jenom dvě křížové karty…?! Jelikož v mém podvědomí byla ještě vtištěna pravidla onoho "šnapsera", bylo mi také divné, když jeden z hráčů, který už neměl vynesenou barvu, nevzal "štych" (= v bridži "zdvih"!) "trumfem", ale odhodil jinou kartu… K mému překvapení pak tuto hru vyhrála dokonce dvojka… A to nebylo všechno! Pokyny, kdo hraje s červenými a kdo s modrými kartami, kam se dávají zamíchané karty, nebrat karty zprava!, kolik bodů při licitaci, kolik při odpovědi, zdali jeden "herc", co je svou hodnotou výše nebo níže než "herc", kde je stůl "slabý" a "silný"…, zapisovat uhrané závazky nahoru nebo dolů…? - motala se mi z toho hlava.
Pak najednou mi paní Milada nabídla své místo a předala mi karty s pobídkou, abych nyní hrála já… Rozklepala se mi kolena a čelo mi orosil studený pot ze strachu, jak jim tu hru nyní zkazím… Samozřejmě jsem dělala chyby, protože jsem se ocitla v situaci neplavce, kterého hodili do rozbouřeného oceánu… Po tomto kole mi bylo jasné, že se tuto krásnou karetní hru asi nikdy nenaučím! Nicméně přítomní se ke mně chovali přátelsky a paní Alice se mne ochotně ujala -
poskytla mi první materiály, které měla už dříve k dispozici.
A tak jsem se začala učit…
           Dost brzo jsem zjistila, že obětavým lektorem a vedoucím tohoto nepočetného kroužku byl onen "pan doktor", MUDr. Pavel Reil, jenž nejen připravoval (a stále připravuje) materiálybb
uzpůsobené úrovni hráčů, ale také mi ochotně radil při hře a na konkrétní herní situaci vysvětloval pravidla. Protože se prozatím hrálo u jednoho stolu, nyní se ukázala nutnost střídání nebo "obměny" hráčů, a tak jsem se díky aktivnímu zapojení do hry postupně osmělovala, začala chápat zprvu nepochopitelné, i když licitace mi stále ještě působila orosení čela, a pokud jsem měla sama uhrát vylicitovanou hru, to byl stres rovnající se přímo vstupu do lví klece… A ta ostuda, když jsem něco "zpackala"…!!!
           Postupně jsem se spřátelila s paní Alicí, paní Miladou, s Evou S., (nejmladší) Lídou, dokonce jsme si začaly tykat a atmosféra v klubu se z konvenční změnila na přátelskou - do bridže jsem se začala těšit, protože jsem tam mezi příjemnými lidmi trávila příjemné chvilky jednoho odpoledne v týdnu, kdy jsem přišla nejen na jiné myšlenky, ale také pocvičila svou paměť… Dokonce jednou, bylo to těsně před silvestrem toho "prvního" roku, když atmosféra při hře byla natolik příjemná, že se nikomu nechtělo domů (budova se zamykala v 17:00), "pan doktor", také vdovec, se projevil jako dokonalý "džentlmen" - každé z přítomných žen koupil kytičku květin a dokonce nám nabídl něco jako "prodlouženou": pozval nás hrát bridž do jeho bytu. Naložil nás do svého auta a odvezl k sobě. A nejen to, ukázal se také jako výborný hostitel - kromě nabídky pití nám vlastnoručně uvařil i výbornou večeři! Tehdy jsme hráli v příjemné atmosféře jeho bytu ještě dobré dvě hodiny…
Toho roku (2007) přišly ještě další nové členky, Eliška a Hana…, pak Marie, Mirek… Postupně jsme si už téměř všichni tykali, jenom s "panem doktorem" jsme si vykali, ač on nám tykání už sám nabízel - to Alice, ač jsou s "panem doktorem" téměř vrstevníci, nedokázala překonat svůj respekt vůči němu nebo společenskou konvenci a vytrvale mu vykala, pročež se k tykání neodhodlal ani nikdo jiný. Až jednou…
Dr. Reil nás opět pozval na "prodlouženou" k sobě. A jelikož tam tehdy byla také Alice, nedalo mi to a odhodlala jsem se k prolomení jejích zábran. Ke mně měl "pan doktor" jakožto můj učitel a rádce docela neformální vztah a občas mi tykal.
Nyní jsem využila vhodnou příležitost a řekla jsem mu, že jeho tykání mi lichotí a že si přeji, aby mi tykal stále. Pročež on zopakoval svůj návrh, abychom tykaly také my jemu. Tehdy se konečně povedlo přimět také Alici, aby jeho nabídku přijala, a tak se povedlo tu konvenční bariéru odbourat…

A TAKTO TO POKRAČUJE…
bbb

Naše přátelské vztahy se utužily. Nejen tím, že si občas sdělíme i nějaké soukromé bolístky a radosti. A nejen tím, že před začátkem hry jedna z nás hned staví vodu na kávu nebo čaj ze společných zásob pro všechny zájemce a ujímá se role "servírky"…
Kromě bridže se totiž setkáváme také na koncertech filharmonie nebo v divadle, na přenosech oper z METu, občas si zajdeme společně na návštěvu nějaké divadelní generálky, účastníme se různých akcí naší Společnosti senior (včetně přednášek - MUDr. Reil), zorganizovali jsme společné výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí (Hrčava), začali jsme studovat na U3V…
A přibyli také další noví hráči a zůstávají, protože se jim "u nás" líbí - místo "jednoho stolu" nyní pravidelně hrají dva, často i tři, a pokud by všichni hráči mohli navštěvovat klub pravidelně, hrály by stoly čtyři… a bylo by tam jako v úlu, protože atmosféra v klubu se stala opravdu přátelskou, neformální. Na rozdíl od profesionálních hráčů totiž většina z nás hraje tuto krásnou hru pro potěšení a tak do hry často vkládáme i své emoce…
           V našem bridžovém klubu jsou lidé aktivní, ochotní na sobě pracovat a zlepšovat svou hru. Přesto už nejsme nejmladší a jako všichni lidé jsme také omylní a děláme chyby - někdo jen občas, někdo častěji, proto si všichni radíme, pomáháme…
Ale k MUDr. Reilovi, našemu "doktorovi", stále všichni vzhlížíme s úctou jako k naší nevyšší autoritě...
On sám se vyznává ze svého vztahu k této hře v článku Bridžové preludium na internetové adrese http://babileto.blog.cz/1004/bridzove-preludium.

Tam v rubrice "karty hrací a vykládací" se může každý seznámit s jeho materiály - pravidly Jak hrát bridž lépe a úspěšněji a jejich pokračováním na dalších stránkách

Děkujeme Ti, Pavlíku, za Tvou ochotu a trpělivost!
vs
(Pro Kroniku bridžového klubu - E.K.)

PRO PŘIPOMÍNKU...

16. února 2011 v 10:58 | DR. BENEŠ, JAN HUS |  POSELSTVÍ MOUDRÝCH
Mezi prvními příspěvky na tomto blogu byla moudrá slova moudrých mužů naší historie, která - ač s odstupem několika desítek let od jejich napsání - svou aktuálností vystihla naší dobu s takovou přesností, jako by jí byli jejich autoři PŘÍMO účastni...
Nejprve to byl v únoru 2010 článek Karla Čapka POLITIKUM a poté připomínka slov Tomáše Bati o tom, co způsobuje KRIZI, ale v tom supervolebním roce 2010 se jaksi neujala!
Nyní jsem v příloze jednoho e-mailu nazvané ODE VŠEHO NĚCO - PRO ULOŽENÍ dostala dva jpg.obrázky, rovněž s navýsost aktuální tematikou i vemlouvavými slovy. Vkládám je tedy opět na stránky tohoto blogu, i když zřejmě neupoutají pozornost právě té skupiny lidí, které jsou určena a kteří by se nad nimi měli nejen opravdově zamyslet...
pb

jh

O RADIACI... A DÁVÁNÍ /O.M.A/

16. února 2011 v 10:42 SPIRITUALITA
http://www.prosveta.com/thought-of-the-day.phtml?
om

OMRAAM MIKHAËL AÏVANHOV - MEDITAČNÍ MYŠLENKY

Radiace, emanace, vibrace (záření, sálání, vibrace) - symbolický výklad těchto jevů:

"Co znamená radiace, emanace a vibrace, to určitě víte. Ale asi nevíte, že tyto jevy jsou spojeny s myslí, srdcem a vůlí. Radiace či záření odpovídá mysli, emanace neboli sálání srdci a vibrace vůli.
Vyzařování intelektu nebo mysli probíhá  tak, že se pohybuje v přímém směru. Srdce vyzařuje v kruhových vlnách. A vůle vibruje doleva a doprava, nahoru a dolů, dopředu a dozadu.
Radiace je vysílané světlo, které nám umožňuje pokročit kupředu a činit objevy. Emanace představuje expansi a dávání: vyzářené částice obklopí svým teplem bytosti a věci v jejich blízkosti. A vibrace ohlašují začátek nějaké akce.
V záření je moudrost. V emanaci je láska. Ve vibracích je síla. A tak podle intenzity záření některých lidí poznáte, jak jsou moudří. Podle charakteru jejich vyzařování můžete také cítit, jaké lásky jsou schopni a podle intenzity vibrací můžete zjistit, jakou silou disponují."

O DÁVÁNÍ - NEŽ NÁS SMRT OBERE O VŠECHNO

"Láska nám dává schopnost odepřít sami sobě to, co nám je nejdražší, a věnovat to jiným. Ovšem taková vlastnost se u lidí objevuje opravdu zřídka. Spíše můžeme u lidí pozorovat snahu bojovat o zachování toho, co už jednou nadobyli, a ještě k tomu získat něco navíc, co patří jiným.
Je to rozumné? Má to nějaký smysl, že tolik času a energie vkládáme do něčeho, když co nevidět budeme nuceni toto všechno opustit? Jednou se totiž nezbytně dostaví smrt a vezme člověku všechno, ať se mu to líbí nebo ne.
Proč se lidé nenaučí dávat druhým ještě dříve, než nastane hodina jejich smrti? Tehdy jim totiž nezbude nic jiného, než s nechutí - nebo třeba i s lehkým srdcem - vše zanechat zde. Ale když se člověk naučí dávat, zaplaví ho světlo a radost, které získal tím, že se naučil dávat."

JAKÝ SMYSL MÁ LIDSKÝ ŽIVOT?

13. února 2011 v 19:01 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
ves
Lidé, kteří spatřují veškerý smysl života jedině v tom, mít se v životě dobře, nedělají nijak dobře životu. Josef Čapek

Čím výše vylezl moderní člověk na žebříčku civilizace, tím větší je nebezpečí, že spadne dolů a zlomí si vaz. Chybí mu smysl života, nebo chcete-li, anděl strážný, který by měl vždy dětskou podobu. Jaromír Janata

Téma týdne SMYSL ŽIVOTA nabízí příležitost zamyslet se nad tím, proč vlastně žijeme, protože k otázce smyslu vlastního života dospěje dříve nebo později každá lidská bytost. Touto eschatologickou otázkou se zabývaly všechny filozofické a náboženské systémy světa a dalo by se říct, že každý z nás máme na ni svůj specifický názor závislý na vlastním vidění světa, na vlastním světonázoru…
Když se takový bezbranný a bezmocný človíček narodí do tohoto světa, je absolutně závislý na okolí, které ho obklopuje. Sám má nejprve co dělat, aby se na něj adaptoval, začal se v něm orientovat, poznávat ho a snažil se mu porozumět… Poté většinou přichází etapa, kdy zjistíme, jak krásné je žít na této planetě i s výdobytky její civilizace, a tak začneme svůj život žít naplno - vezmeme ho do vlastních rukou a dáme mu smysl podle vlastních představ. Děláme si plány do budoucna, navazujeme různé vztahy, budujeme si profesní kariéru a zařizujeme vlastní domov. A pak, když odrostou děti, si myslíme, že jsme dosáhli vrchol toho, čemu se říká smysl života. A začínáme stárnout…
Často však přijdou chvíle, kdy nás navzdory veškerému snažení "život skřípne" do svých kleští a položí před nás nějakou překážku, postaví nás před nějaký větší - menší problém, který musíme vyřešit, abychom se hnuli z místa…, a postupně zjišťujeme, že lidský život je velmi komplikovaný, plný zdarů i nezdarů, splněných i nesplněných přání, prostě štěstí a neštěstí i nenadálých zvratů a proměn. Někdo žije spokojený a pohodlný život naplněný dostatkem a blahobytem až do své smrti, někoho stíhá rána za ránou. Někdo sklízí jedno uznání svých bližních za druhým, jiný zase nepochopitelně žije sám, v ústraní a zapomnění. Někdo hromadí hmotné statky často i na úkor svých bližních, jiný žije "z ruky do úst" a raději se věnuje svému duchovnímu životu. Někdo žije ze dne na den bez zodpovědnosti za cokoli a kohokoli…
V naší kultuře se traduje názor, že žijeme jenom jednou, poté přijde smrt a nezůstane po nás nic. Takže, má to všechno potom nějaký smysl? Někteří jedinci právě proto pak přestanou usilovat o jakékoli hodnoty a začnou život doslova využívat - snaží se z něj vytěžit všechny hmotné* i nehmotné radosti a slasti bez ohledu na své okolí. Vždyť stejně je vše pomíjivé, tak proč by se o něco snažili? (*viz dnešní zneužívání sociální podpory...) S tímto názorem se dnes setkáváme dost často u některých skupin obyvatel, ale i u mladých lidí, kterým chybí životní perspektiva také z jiných důvodů…!
Ale přesto lidé odpradávna hledají odpověď na otázku, PROČ je stíhají rány osudu, pokouší se různými cestami odhalit tajemství svých osudů, prostě hledají SMYSL života. Křesťanské náboženství nabídlo alternativu vycházející z přikázání Bible - "Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou myslí; miluj svého bližního jako sám sebe." Přeloženo do současného jazyka - kdyby mezi lidmi panovala láska, byli by k sobě ohleduplní a nepůsobili by si vzájemně bolest a neštěstí…
Avšak s příchodem jiných filozofických a světonázorových nauk do Evropy, zejména poznáním buddhismu a hinduismu, se nám otevírá i jiná perspektiva, a tak při jejich studiu zjišťujeme, že teorie o minulých životech, teorie reinkarnace, nám dokáže zodpovědět, či lépe řečeno vysvětlit mnoho dosud nepochopených a nepochopitelných pocitů, postojů, reakcí na lidi a děje kolem nás i různé okolnosti či danosti našeho života, kdy nás tvrzení o prosté "náhodě" nemůže nijak uspokojit. Podle ní se nám opakovaným vtělováním do pozemských životů dává možnost opravit chyby minulých životů (učení karmy a dharmy - viz také příspěvek na tomto blogu), kdy sami na vlastní kůži prožíváme různé bolesti, utrpení, zkrátka to, co jsme kdysi sami způsobili jiným nebo jsme svým nevhodným zásahem dokonce zmařili působení harmonie a všeobecného dobra, které je smyslem zákona vesmírné morálky. Přitom nám v každém životě a při každém jednání zůstává svobodná vůle, která jediná může ovlivnit další průběh našeho vtělování i podobu úkolů, které máme v té které etapě zvládnout…
Tohle je skutečně snadno pochopitelné, pochopitelnější než skrytá symbolika biblických textů. A docela lákavá je také možnost, kterou nám reinkarnace nabízí - udělat reparát ze zpackaného života... Je už známou skutečností, že s šířením reinkarnační teorie se v psychoterapii  objevily pokusy o regresní terapii pacientů (např. Raymond Moody), kdy uvádění do minulých životů v hypnotickém stavu pomohlo objasnit některé fóbie, uvolnit psychické bloky nebo posílit ego pacienta.
To všechno je hezké, ale je tomu tak doopravdy? Kdo zaručí, že vzpomínky dotyčného jsou skutečnou realitou a ne jenom pouhou hrou fantazie...?
ŽŽ
Když se začteme hned do první knihy Bible, Genesis, a čteme verše "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: - Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe...-", není to o tom, že máme ze svého života učinit to nejlepší, co jen dovedeme, a že máme tuto Zemi, která nám byla svěřená, spravovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, aby vzkvétala společně s lidským pokolením, které by mělo dospět ke své dokonalosti???
Móhandás Karamčand Gándhí řekl:
"Smysl života spočívá ve vytvoření Božího království na zemi, neboli v tom, že vyměníme sobecký, závistivý, násilnický a nerozumný život za život lásky, bratrství, svobody a rozumu."
Podle Ježíše (a podle současných znalostí) Boží království není život po smrti, ale změna k lepšímu právě tohoto světa, v němž žijeme. To je i nejdůležitější žádost modlitby "Otče náš", v níž prosíme o příchod tohoto království. To znamená, že "Boží království" je svět, ve kterém není žádná nespravedlnost, žádné vykořisťování a zneužívání lidí (viz časté využívání a zneužívání různého druhu i v dnešní době), žádné násilí, ale jenom láska, věrnost, sociální starostlivost, mír a spravedlivé společenství lidí, na něž se lze vždy spolehnout.
A tak si myslím, že bez ohledu na to, z jaké světonázorové perspektivy hledíme na smysl svého života, výsledek je stejný - měli bychom svůj život přijmout takový, jaký je, a udělat s ním to nejlepší, co je za nám daných okolností možné, abychom se za ním mohli v poslední hodině našeho života s klidem ohlédnout…

Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.Benjamin Disraeli

sž
(Ilustrace - "obrázky.google.cz")

O POKUŠENÍ A ODMĚNĚ /O.M.A./

10. února 2011 v 13:33 | O.M.AÏVANHOV |  SPIRITUALITA
http://www.prosveta.com/thought-of-the-day.phtml?
om

OMRAAM MIKHAËL AÏVANHOV - MEDITAČNÍ MYŠLENKY

O POKUŠENÍ

Pokaždé, když ovládneme pokušení, se kterým nás konfrontuje naše nižší přirozenost a kterému jsme denně vystavováni, získáme novou sílu. Při tom je dost obtížné zachovat si stav milosrdenství. Dokud žijeme na Zemi, nedokážeme se příliš dlouho udržet na vrcholu, který se nám povedlo dosáhnout. Pokaždé jej musíme znovu a znovu vydobývat. Když odejdeme z tohoto světa na ten druhý, už nebudeme muset bojovat, protože už nebudeme vystavováni pokušení. Ale dokud jsme na Zemi, musíme se snažit až do poslední minuty.
Pro lepší pochopení této myšlenky můžeme použít srovnání s výživou a dýcháním. Včera jsme jedli, dnes musíme také jíst a zítra budeme muset opět něco sníst. Právě jsme se nadechli, ale vzápětí se musíme zase nadechnout. Jedna zkušenost nám umožnila pochopit smysl života, ale abychom jej neztratili, musíme projít další zkušeností, a pak další... A pokud jsme právě odolali jednomu pokušení, budeme opět pokoušení a opět budeme muset tomuto pokušení odolávat, dokud svou bitvu nakonec nevyhrajeme.
5. ÚNOR

DUCHOVNÍ angažmá za materiální výhody?

Když přivedli Ježíše před Piláta, aby ho odsoudil, Pilát se zeptal Ježíše: "Ty jsi král Židů?" Ježíš odpověděl prostě: "Ty sám to říkáš." (Marek 15, 2). Ale ještě dodal: "Mé království není z tohoto světa." (Jan 18, 36). Protože Ježíš neměl žádné ambice v tomto světě. Opravdové království bylo pro Něj Království nebes: nezaměňoval lidskou slávu se slávou Boží, ani nesměšoval pomíjivé pozemské statky s duchovním vlastnictvím. Tento přístup se projevil také v epizodě, kdy se Ho farizejové ptali na placení daní cézarovi; opět odpovídá stručně: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." (Matouš 22, 21)
A tak také vy, pokud se chcete stát opravdovými učedníky Ježíšovými, neměli byste směšovat nebesa a Zemi. A především dejte pozor, aby vás neovládla myšlenka, že duchovní aktivity nebo angažmá by vám měly přinést také materiální východy.
10. ÚNOR

VĚDA - NÁBOŽENSTVÍ - UMĚNÍ /O.M.A./

9. února 2011 v 11:50 | O.M. AÏVANHOV |  SPIRITUALITA
http://www.prosveta.com/thought-of-the-day.phtml?
om

OMRAAM MIKHAËL AÏVANHOV - MEDITAČNÍ MYŠLENKY

Věda, náboženství, umění jsou projevem činnosti mysli, srdce a vůle

"Velmi mnoho věřících se odvrací od náboženství, protože podle jejich názoru vědecké objevy odporují nebo dokonce vyvracejí pravdy víry! Tento jejich názor však jen dokazuje, že do jisté míry nechápou ani náboženství ani vědu.
Je to totiž naopak! Objevy vědy slouží pouze k zdůraznění pravdivosti víry. A pravdy víry jsou totožné s těmi, které nás učí iniciační věda.
Ve skutečnosti mezi vědou a náboženstvím neexistuje žádný rozpor - jdou společně ruku v ruce a jsou ještě doprovázeny uměním. Všechny tři - náboženství, věda a umění - jsou úzce propojeny, protože jsou spojeny
již v nitru lidské bytosti: věda vyživuje její mysl, náboženství živí její srdce a pomocí umění projevuje a vykonává svou tvůrčí vůli. Vzhledem k tomu, že mysl, srdce a vůle existují v lidském nitru společně, nesmějí být oddělené, ani by žádné z nich nemělo být upřednostňováno před ostatními. Když je Bůh dával lidem, Jeho vůlí bylo, aby spolupracovaly."
9.ÚNOR

KONÁNÍ musí být doprovázeno vašimi myšlenkami a pocity

"Pokud někde pod okapovou rouru postavíte kbelík, můžete s jistotou počítat s tím, že jakmile zaprší, naplní se vodou; pokud pod ni nepostavíte žádný kbelík, nečekejte, že v něm bude voda. Jestliže vložíte do země semeno, je naděje, že z něj uvidíme vyrůstat nějakou rostlinu, pokud však nic nezasejeme, ani nám nic nevyroste.
Někdo z vás může říct: "To je velmi snadné, to už dávno víme." Jste si tím opravdu tak jistí? Neotevřeli jste srdce, aby do něj mohla proudit voda z božského pramene, a přesto čekáte, že jí bude naplněno?! Nezaseli jste žádnou láskyplnou myšlenku ani šlechetné city, a přesto očekáváte, že budete žít v radosti a v pohodě?! Ptáte se: Jak lze zasadit myšlenky nebo city? Dám vám příklad: Když vezmete nějakou věc, kterou chcete někomu dát, vkládáte do svého gesta projev pozornosti či prostě vlastní vědomí? Ne, učiníte to mechanicky. A tak ode dneška byste měli dbát na to, abyste kromě samotného dárku dávali ještě něco jiného - přidávejte hezkou myšlenku, dobrý pocit a nějaké přání pro dotyčného."
6.ÚNOR

PROČ JE OBLOHA MODRÁ

5. února 2011 v 19:17 | Klevka |  TÉMA TÝDNE
ob

Pro mnohé lidi je pohled na modrou oblohu úchvatný, jak na tu jasnou ve dne, tak i na tu temně modrou za měsíční noci. V létě i v zimě. Také k nejhezčím obrázkům z dovolené patří ty, na kterých je vidět krajina se zářivě modrou oblohou nebo obrázky východu či západu Slunce, kdy tajemnost oblohy ještě zvyšují různé úchvatné barvy i s jejich proměnlivými odstíny…
Proč je ale obloha modrá, když sluneční světlo je vlastně bílé?
Z fyziky víme, že sluneční světlo nedopadá na povrch Země přímo, protože nejprve musí proniknout její atmosférou. Kdyby Země neměla atmosféru, byla by obloha černá.
Na cestě atmosférou se světlo setkává s  prachem, vodními kapkami či párami a různými částicemi, které svým chaotickým pohybem jeho směr mění, pročež se světlo rozkládá - to je fenomén známý jako rozptyl světla, který vnímáme jako paprsky.
Že světlo není jenom bílé, jak je vnímáme my, ale že nabízí celé spektrum barev, to vidíme na dalším přírodním fenoménu, kterým je duha. Je to jev, kdy padající kapky deště rozkládají sluneční světlo na jednotlivé barvy - červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou a fialovou; to jsou ty spektrální barvy, které známe z výuky fyziky.
Síla rozptylu světla závisí na jeho délce. Například modré (a fialové) světlo má kratší vlnovou délku než červené, proto je více rozptýlené - obloha je tedy modrá (modré světlo má 16x silnější rozptyl než to červené). Na fialovou barvu ale není lidské oko příliš citlivé, takže oblohu vidíme modrou, přestože je přítomna i zelená (to využívají malíři, kteří přidávají při malbě oblohy do modré zelenou, aby "trefili" tu správnou barvu).
Když je vzduch čistý a suchý, když v něm není mnoho prachových částic nebo vodních kapek, modrá barva je zářivější, což je obvyklejší ve studeném vzduchu. Za vlhkého počasí a výskytu vodních par nebo prachových částic jsou silněji rozptýlené i ty složky světla, které mají větší vlnovou délku. Výsledkem je bělavá nebo zatažená obloha.
Večer a ráno, kdy sluneční paprsky procházejí atmosférou šikmo a jejich dráha v atmosféře je dlouhá, se výrazněji rozptyluje i světlo žluté, červené a oranžové. To je důvod proč se Slunce jeví ráno (resp. večer) oranžové nebo červené - světlo ostatních barev je totiž cestou přes atmosféru rozptýleno mimo směr, z něhož Slunce pozorujeme...

Nezáleželo na tom, zda jsem pozorovala oblohu ve dne nebo za měsíční noci, pohled na ni mne vždy dokázal povznést do takových výšin, kam na mne už nemohly dosáhnout žádné starosti všedních dnů...
duha

NOČNÍ OBLOHA

5. února 2011 v 18:53 | Uhland/Klevka |  TÉMA TÝDNE
NOČNÍ OBLOHA
uu
Cyrano z Bergeracu ani Baron Prášil nebyli jediní snílkové, které vábila tajemná obloha s její nekonečnou hloubkou, obloha rozjasněná Měsícem v úplňku a myriádami hvězd, po níž táhne Mléčná dráha. Noční oblohou se nechá uchvátit nejeden básník, fantasta nebo mladík zamilovaný až za hrob - samozřejmě ne tou zataženou dešťovými nebo sněhovým mraky. Kolik vyznání už k ní dolehlo, kolik nešťastných stesků si už vyslechla…
Nicméně Ludwig Uhland, německý básník první poloviny 19. století (také literární vědec, právník a politik) byl snad jediný, který napsal báseň s tímto příznačným názvem. Právě tím mne zaujala, a tak je zde i s překladem:

Ludwig Uhland:


Nächtlicher Himmel

Als ich nächtlich ging einmal     Když jsem jednou nocí šel,
Todesstille weit um mich,          mrtvolné ticho všude kolem
Rief ich aus vor bittrer Qual:     tu výkřik trpký vydral se:
Wer ist trauriger als ich?          Trpí snad někdo více bolem??

Aus der tiefsten Finsternis        A tu z hloubi noční tmy
Kam mir eine Stimme zu,           ozve se hlásek jemňounký,
Die sich kaum vernehmen ließ:  co sotva někdo uslyší:
"Ich bin trauriger denn du."      "Já přeci trpím víc než ty!"







O ŠTĚSTÍ A O DUŠI /O.M.A./

2. února 2011 v 21:26 | O.M. AÏVANHOV |  SPIRITUALITA
http://www.prosveta.com/thought-of-the-day.phtml?
om

OMRAAM MIKHAËL AÏVANHOV - MEDITAČNÍ MYŠLENKY

O ŠTĚSTÍ

Mít rodinu, přátele, povolání a koníčky je v očích mnoha lidí zcela dostačující, aby měli pocit štěstí. Ale to zdaleka nestačí. Všimněte si, kolik je kolem nás nešťastných lidí přesto, že mají všechno… Proč? Protože je nezajímají potřeby jejich duše a nedokážou se jimi zabývat!
Přitom duše by chtěla žít volně, v širokém a rozlehlém prostou, v nekonečném a neomezeném vesmíru. Člověk ji však omezuje, tísní, staví ji překážky a nedá jí dýchat; chce, aby se uspokojila s málem, s tou trochou hmotného prospěchu, drobnými potěšeními, řečmi o ničem. Ale duše trpí a stěžuje si člověku: "Chtěla bych být svobodná, ale ty mne spoutáváš svými ubohými aktivitami a běžnými starostmi. Jsem přeci dcerou Boží a mým živlem je prostor. Pro svůj rozvoj potřebuji božskou dimenzi…"
Učiňte tedy pokus a umožněte své duši, aby alespoň na pár minut vzlétla a mohla se rozprostřít v neomezeném prostoru. Dovolte jí na chvíli uniknout a splynout s celým vesmírem... Pak i vy zažijete, co je štěstí.
30. LEDNA 2011

SRDCE udržuje hlavu a údy v činnosti

Hlava našeho fyzického těla je sídlem poznání a moc se nachází v pažích a nohách, které slouží k různým úkonům a pohybu. Mezi hlavou a údy se nachází srdce, bez nějž by byla hlava i údy nefunkční. Srdce je udržuje v činnosti a aktivitě tím, že se neustále a pravidelně stahuje, a tím udržuje v chodu koloběh krve - nositele života - v našem těle. Pokud se srdce zastaví, zastaví se rovněž činnost všeho ostatního.
Ale lidé - symbolicky řečeno - své srdce zanedbali a začali hledat moc. Velkou moc jim propůjčují peníze, proto činí všechno pro to, aby jich získali co nejvíc, a přitom nehledí na to, co tím způsobují jiným; jejich srdce se zatvrzuje. Hledají také vědomosti, ale jejich cíl není nesobecký a takové poznatky je vedou na scestí. Proto nejsou šťastní. Jsou sice mocnější a vzdělanější, ale nenašli štěstí...
Kdo chce být šťastný, musí se opět vrátit k hodnotám srdce - k dobru, laskavosti, velkorysosti a odpuštění.
2. ÚNOR 2011

KARMA A DHARMA /O.M.A./

1. února 2011 v 13:56 | O.M. AÏVANHOV |  SPIRITUALITA
om

http://www.prosveta.com/thought-of-the-day.phtml?

OMRAAM MIKHAËL AÏVANHOV - MEDITAČNÍ MYŠLENKY

KARMA A DHARMA

DVA ASPEKTY ZÁKONA PŘÍČINY A NÁSLEDKU
Při svém počínání zcela nevyhnutelně uvádíme do pohybu určité síly, které stejně nevyhnutelně produkují jisté následky. Toto pojetí vztahu mezi příčinou a následkem je to první, co je obsahem slova "karma". K tomuto významu slova přistoupila později ještě "splátka za spáchaný prohřešek". Lze tedy říci, že "karma" v tom druhém smyslu slova se manifestuje při každém jednání, které není dokonale inspirováno božskou láskou a moudrostí, což je ve většině případů. Ale lidé se o ně pokoušejí a potřebují cvik. Jejich pokusy jsou sice nepovedené a nedokonalé, to však nevadí - musí je postupně vylepšovat a napravit své chyby, což pochopitelně vyžaduje značnou námahu a při tom trpí.
Možná řeknete: "Jestliže při svém jednání nevyhnutelně (nechtěně*) děláme chyby a pro jejich nápravu musíme pak trpět, není pak lepší nedělat nic?!"
Ne, musíte jednat.
Samozřejmě budete trpět, ale také se při tom něco naučíte, pokročíte ve svém vývoji… a jednoho dne už nebudete trpět. Pokud se naučíte správně jednat, pokud všechny vaše skutky a slova budou inspirovány dobrotou, čistotou a nezištností, pak už nebudou mít za následek "karmu", ale budou mít blahodárné účinky. A to nazýváme "dharma"
*.
1. ÚNOR 2011

(*Pozn. překl.:
způsob života vedoucí k minimální akumulaci karmy - jeden ze tří významů slova "dharma" vyjadřující kosmický a sociální zákon - morálku, ctnost. )