ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Mé začátky s bridžem

22. února 2011 v 11:09 | Klevka |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ
JAK TO ZAČALO….?
karty
           Můj vztah ke karetním hrám se začal formovat v době, kdy můj otec chtěl na jedné rodinné oslavě hrát "šnapsera" ("šestašedesát"), a poté tuto hru zavedl jako jejich nutnou součást. Můj mladší bratr s radostí uvítal možnost hrát karty doma, legálně. K nim později přibyl můj manžel, a jelikož jim chyběl stálý čtvrtý hráč, naučila jsem se tuto hru nakonec i já. A tak ty oslavy, které jsme vždy situovali do našeho "zahradního" domu, byly pak často provázeny chlapáckým práskáním karetních listů do stolu a výkřiky jako "Flek!" "Re!" "Ty somár! Čo to dávaš?!" "Preboha, si slepý?!" Kdo prohrál, dostal "pumla" (černý puntík) a všechny obdržené "pumly" se na konci večera "svázaly" do jednoho velkého černého znamení ostudy, se kterým chodil dotyčný celou dobu až do příští eventuální "rehabilitace".
           Zasvěcení do další karetní hry - kanasty - mi poskytla moje tchýně, která kolem sebe sdružovala milovníky této hry z blízkého okolí sousedského, i vzdálenějšího rodinného. Sama byla iniciátorem různých úprav pravidel, proto se například hrálo s dvojnásobným počtem karet a povinností hráče bylo vytvořit nejméně dvě kanasty, "čisté", ne "špinavé"…, a takový úspěšný hráč jich dokázal různými "fígly" při získávání "balíku" nastřádat i šest! A tak rodinné návštěvy v jejich rodinném domě se také nesly vzrušenými výkřiky z úspěšné nebo neúspěšné hry…
Když jsem se po jisté době "tréninku" vypracovala mezi solidní hráče kanasty, už mi hra neposkytovala tolik potěšení, připadala mi neinspirativní a přemlouvala jsem manžela, aby našel nějaké kontakty na hráče bridže, protože tato hra mi už po prvním přečtení krátkých pravidel jediná připadala "inteligentní". Nevím, zda takové kontakty nenašel, nebo je z pohodlnosti ani nehledal, moje touha naučit se hrát bridž zůstala "neuspokojená".
Až konečně po letech, to jsem se stala už důchodkyní-vdovou, navázala jsem kontakt s bridžovým klubem ve Společnosti SENIOR…
Když jsem poprvé vstoupila do jejich klubovny, v místnosti bylo hrobové ticho, přestože u jednoho stolu u okna už seděli čtyři hráči-důchodci/důchodkyně s kartami v ruce. Všichni se ve vážném soustředění a bez jediného slova věnovali karetní hře, jedna přebývající hráčka mlčkyb
přihlížela. U všech jsem odhadovala o něco dřívější ročník narození, než byl ten můj, což i s tím prvním vizuálním dojmem ihned vzbudilo můj respekt vůči všem přítomným. Promluvili až po skončení hry -
všichni se oslovovali velice zdvořile a uctivě "Pane doktore", "Paní X", Paní Y". Stručnými slovy zhodnotili hru, jeden zapsal výsledek, a už rozdávali karty na další kolo. Na nějaké řeči nebyl prostě čas ani prostor…
Moje "kartářská" sebedůvěra byla v té chvíli tatam, cítila jsem se jako kdysi před zkouškou na univerzitě….
To první odpoledne jsem měla možnost jejich hře přihlížet. Nejprve jsem nechápala, proč při "licitaci" jedna paní hlásí "kříže", ačkoli měla jenom dvě křížové karty…?! Jelikož v mém podvědomí byla ještě vtištěna pravidla onoho "šnapsera", bylo mi také divné, když jeden z hráčů, který už neměl vynesenou barvu, nevzal "štych" (= v bridži "zdvih"!) "trumfem", ale odhodil jinou kartu… K mému překvapení pak tuto hru vyhrála dokonce dvojka… A to nebylo všechno! Pokyny, kdo hraje s červenými a kdo s modrými kartami, kam se dávají zamíchané karty, nebrat karty zprava!, kolik bodů při licitaci, kolik při odpovědi, zdali jeden "herc", co je svou hodnotou výše nebo níže než "herc", kde je stůl "slabý" a "silný"…, zapisovat uhrané závazky nahoru nebo dolů…? - motala se mi z toho hlava.
Pak najednou mi paní Milada nabídla své místo a předala mi karty s pobídkou, abych nyní hrála já… Rozklepala se mi kolena a čelo mi orosil studený pot ze strachu, jak jim tu hru nyní zkazím… Samozřejmě jsem dělala chyby, protože jsem se ocitla v situaci neplavce, kterého hodili do rozbouřeného oceánu… Po tomto kole mi bylo jasné, že se tuto krásnou karetní hru asi nikdy nenaučím! Nicméně přítomní se ke mně chovali přátelsky a paní Alice se mne ochotně ujala -
poskytla mi první materiály, které měla už dříve k dispozici.
A tak jsem se začala učit…
           Dost brzo jsem zjistila, že obětavým lektorem a vedoucím tohoto nepočetného kroužku byl onen "pan doktor", MUDr. Pavel Reil, jenž nejen připravoval (a stále připravuje) materiálybb
uzpůsobené úrovni hráčů, ale také mi ochotně radil při hře a na konkrétní herní situaci vysvětloval pravidla. Protože se prozatím hrálo u jednoho stolu, nyní se ukázala nutnost střídání nebo "obměny" hráčů, a tak jsem se díky aktivnímu zapojení do hry postupně osmělovala, začala chápat zprvu nepochopitelné, i když licitace mi stále ještě působila orosení čela, a pokud jsem měla sama uhrát vylicitovanou hru, to byl stres rovnající se přímo vstupu do lví klece… A ta ostuda, když jsem něco "zpackala"…!!!
           Postupně jsem se spřátelila s paní Alicí, paní Miladou, s Evou S., (nejmladší) Lídou, dokonce jsme si začaly tykat a atmosféra v klubu se z konvenční změnila na přátelskou - do bridže jsem se začala těšit, protože jsem tam mezi příjemnými lidmi trávila příjemné chvilky jednoho odpoledne v týdnu, kdy jsem přišla nejen na jiné myšlenky, ale také pocvičila svou paměť… Dokonce jednou, bylo to těsně před silvestrem toho "prvního" roku, když atmosféra při hře byla natolik příjemná, že se nikomu nechtělo domů (budova se zamykala v 17:00), "pan doktor", také vdovec, se projevil jako dokonalý "džentlmen" - každé z přítomných žen koupil kytičku květin a dokonce nám nabídl něco jako "prodlouženou": pozval nás hrát bridž do jeho bytu. Naložil nás do svého auta a odvezl k sobě. A nejen to, ukázal se také jako výborný hostitel - kromě nabídky pití nám vlastnoručně uvařil i výbornou večeři! Tehdy jsme hráli v příjemné atmosféře jeho bytu ještě dobré dvě hodiny…
Toho roku (2007) přišly ještě další nové členky, Eliška a Hana…, pak Marie, Mirek… Postupně jsme si už téměř všichni tykali, jenom s "panem doktorem" jsme si vykali, ač on nám tykání už sám nabízel - to Alice, ač jsou s "panem doktorem" téměř vrstevníci, nedokázala překonat svůj respekt vůči němu nebo společenskou konvenci a vytrvale mu vykala, pročež se k tykání neodhodlal ani nikdo jiný. Až jednou…
Dr. Reil nás opět pozval na "prodlouženou" k sobě. A jelikož tam tehdy byla také Alice, nedalo mi to a odhodlala jsem se k prolomení jejích zábran. Ke mně měl "pan doktor" jakožto můj učitel a rádce docela neformální vztah a občas mi tykal.
Nyní jsem využila vhodnou příležitost a řekla jsem mu, že jeho tykání mi lichotí a že si přeji, aby mi tykal stále. Pročež on zopakoval svůj návrh, abychom tykaly také my jemu. Tehdy se konečně povedlo přimět také Alici, aby jeho nabídku přijala, a tak se povedlo tu konvenční bariéru odbourat…

A TAKTO TO POKRAČUJE…
bbb

Naše přátelské vztahy se utužily. Nejen tím, že si občas sdělíme i nějaké soukromé bolístky a radosti. A nejen tím, že před začátkem hry jedna z nás hned staví vodu na kávu nebo čaj ze společných zásob pro všechny zájemce a ujímá se role "servírky"…
Kromě bridže se totiž setkáváme také na koncertech filharmonie nebo v divadle, na přenosech oper z METu, občas si zajdeme společně na návštěvu nějaké divadelní generálky, účastníme se různých akcí naší Společnosti senior (včetně přednášek - MUDr. Reil), zorganizovali jsme společné výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí (Hrčava), začali jsme studovat na U3V…
A přibyli také další noví hráči a zůstávají, protože se jim "u nás" líbí - místo "jednoho stolu" nyní pravidelně hrají dva, často i tři, a pokud by všichni hráči mohli navštěvovat klub pravidelně, hrály by stoly čtyři… a bylo by tam jako v úlu, protože atmosféra v klubu se stala opravdu přátelskou, neformální. Na rozdíl od profesionálních hráčů totiž většina z nás hraje tuto krásnou hru pro potěšení a tak do hry často vkládáme i své emoce…
           V našem bridžovém klubu jsou lidé aktivní, ochotní na sobě pracovat a zlepšovat svou hru. Přesto už nejsme nejmladší a jako všichni lidé jsme také omylní a děláme chyby - někdo jen občas, někdo častěji, proto si všichni radíme, pomáháme…
Ale k MUDr. Reilovi, našemu "doktorovi", stále všichni vzhlížíme s úctou jako k naší nevyšší autoritě...
On sám se vyznává ze svého vztahu k této hře v článku Bridžové preludium na internetové adrese http://babileto.blog.cz/1004/bridzove-preludium.

Tam v rubrice "karty hrací a vykládací" se může každý seznámit s jeho materiály - pravidly Jak hrát bridž lépe a úspěšněji a jejich pokračováním na dalších stránkách

Děkujeme Ti, Pavlíku, za Tvou ochotu a trpělivost!
vs
(Pro Kroniku bridžového klubu - E.K.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama