ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Březen 2011

TREST SMRTI - ANO/NE

26. března 2011 v 15:30 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
K základním normám všelidské morálky patří zásada NEZABIJEŠ.
A přesto, lidské dějiny jsou od nepaměti zahlceny válkami a zabíjením, které bylo ospravedlňováno různými pohnutkami - zabíjelo se za krále, za boha, zabíjelo se pro krevní mstu, zabíjely mafie, ale i fašisté, komunisté, a to hromadně. Dokonce kněží požehnávali zbraním, které pak zabíjely nevinné… žehnalo se i atomové bombě na Hirošimu.
Na jednotlivcích se odjakživa uplatňoval trest smrti například přibitím na kříž (ukřižování Ježíše Nazaretského ovlivnilo celý následující běh dějin), stětím, pověšením, upálením (Jan Hus a mnoho jiných). Svými hony na čarodějnice se zapsala do dějin katolická inkvizice, která se tak dlouhá léta ohněm očišťovala od "kacířů"…
Dnešní pojetí trestu smrti:Trest smrti znamená zabít lidi, kteří zabíjejí, abychom světu ukázali, že zabíjení je špatné
Kdo z nás ale má právo rozhodovat o životě a smrti? Trest smrti je totiž neodvolatelný a nejednou postihl i nevinné…
Problém trestu smrti se v demokratické společnosti vyřešil jednoduše jeho zrušením, existují však státy, kde se používá dodnes.
Nicméně přibývající zločiny proti lidskosti ve všech jejich formách (zejména proti mladistvým a terorismus) nastolují tento problém znovu a někteří lidé začínají volat po jeho znovuzavedení.
Opodstatněnost trestu smrti se zdůvodňuje různými argumenty. Tím nejstarším je argument, že stejné se musí oplácet stejným, tedy "oko za oko, zub za zub". Dále je rozšířené přesvědčení, že trest smrti zastraší zločince více a od dalšího páchání zla je odradíspíše než dlouholeté odnětí svobody ve vězení. Přeci pokud někdo už jednou zabil jiného člověka, nemůže se dovolávat žádného práva pro sebe (?!). Někoho uklidní jistota, že popravou vrahů a vrahyň se tito už nemohou dopustit žádných zločinů proti lidskosti. Někteří lidé zase zastávají názor, že je "nefér", aby ze svých daní doživotně platili zločincům jejich pohodlné a bezstarostné "živobytí" ve státních věznicích. Je také rozšířený argument, že v případě teroristů by jedině jejich poprava zabránila jejich možnému propuštění vynucenému pod tlakem politických motivů nebo nátlakem některých médií...
Měl by tedy právní řád státu respektovat vůli většiny občanů a zavést trest smrti znova a tak sjednat spravedlnost?
A tady nastupují argumenty PROTI.
Trest smrti je nejen nehumánní, je také v rozporu s morálkou. A že nepůsobí jako odstrašující prostředek, to dokazují dokonce vědecké studie. Navíc hlavním cílem soudnictví by nemělo být zastrašování, ale spravedlnost, a také není vůbec potvrzeno, že by zajišťoval větší bezpečnost života v lidském společenství. Nezanedbatelně působí i fakt, že stát, byť zabíjení zakazuje, tímto trestem sám legitimuje vyhlazení života, což má kontraproduktivní efekt, protože tím se prezentuje relativita práva na život, dosahuje se znecitlivění lidí vůči zabíjení obecně a také ztráta zábran zabíjet.
Dále nám může posloužit Bible svým známým výrokem:
"Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: 'Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka' - a hle, trám ve tvém vlastním oku!
Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra." (Matouš 7, 1-5)
To znamená, že i právo společnosti na její ochranu má jisté meze a že lidský život by neměl být degradován na prostředek k dosažení její ochrany. Vykonáním rozsudku smrti si člověk osobuje právo jakéhosi stvořitele, přitom právo na život nemá žádné vymezující podmínky. Kdo pokládá život jiného člověka, byť je to zločinec, za bezcenný a upírá mu lidské hodnoty, velmi nebezpečně se blíží fašistické ideologii.
Pak by totiž muselo také platit: kdo něco ukradne, ztrácí nadobro nárok na jakékoli vlastnictví!
Každá společnost, která o sobě tvrdí, že je spravedlivá, musí unést také náklady na humánní výkon trestu. Tím sice umožňuje odpůrcům trestu smrti emotivní projevy a tvrzení v tom smyslu, že zločinci si v demokratické společnosti mohou žít dobře zabezpečení a bez starostí jako státní důchodci a na úkor plátců daní.
Musíme si uvědomit, že i zde se musí uplatnit solidárnost humánní společnosti, navíc dlouholeté vězení má velký význam a dalekosáhlý dopad na život trestaného člověka - nebudeme mluvit o justičních omylech. Pokud k tomu přistoupí vhodné a účelné výchovné prostředky vazby mající za cíl to, že si delikvent nakonec uvědomí svou vinu, trest splní svůj účel.
Na tomto místě musím připomenout americký film Zelená míle, skvělý po mnoha stránkách. Co ukazuje velmi jasně, je to, že trest smrti není ani humánnější ani levnější než doživotní vězení. Vězni z traktu odsouzených na smrt někdy celá léta čekají na výkon rozsudku, celou dobu zde sedí ve strachu, nejistotě a nevědomosti, kdy či zda budou opravdu popravení, nemluvě o tom,
že mezi nimi sedí i nevinně odsouzený!
Statistiky o nákladech na provoz zařízení pro výkon trestu smrti v USA říkají, že je zapotřebí čtyřikrát tolik různých dobrozdání od duchovních, psychologů a psychiatrů, dále k tomu přistupuje neukončené soudní jednání, dodatečný strážní dozor, izolace odsouzených ve vysoce zabezpečených traktech smrti, odklady apod., to vše činí trest smrti o hodně dražším. V průměru je to v USA více než dva milióny dolarů, to znamená, že trest smrti stojí přibližně třikrát více než vězeň, který sedí 40 let v samotce.
Myslím však, že nejdůležitější ze všeho je opravdu řádný, srozumitelný a spravedlivý právní řád jako nejlepší ochrana před zločinem!
V dnešní době máme možnost - přinejmenším v rámci Evropy - tyto právní řády srovnávat s tím naším a vidět, do jaké míry ten-který stát chrání své občany - plátce daní - před zločinci…
Pokud například v Německu je nějaký čin klasifikován jako VRAŽDA, není možný jiný ortel než DOŽIVOTNÍ VĚZENÍ bez ohledu na věk pachatele, a tak se může stát, že pětadvacetiletý vrah bude moci dalších 50 - 60 let ve vězení přemýšlet o svém činu. A to je skutečně přiměřený trest za vyhaslý lidský život…
Obrázek dole je ukázka z filmu Je třeba zabít Sekala. Skupina sedláků si objedná vraždu člověka, který tyranizuje celou vesnici. Když je jejich ortel smrti proveden, zbaví se zraněného vykonavatele rozsudku a tím i případného svědka prostě tím, že ho nechají v poli umřít... Umlčeli tím své svědomí???

PS: Prosím nevkládejte do komentářů reklamy, ankety či jinou propagaci z jiných blogů. Děkuji za pochopení.

O CHARITĚ

20. března 2011 v 14:20 | O.M.AÏVANHOV |  SPIRITUALITA
http://www.aivanhov.de/daily/tagesgedanken.htm

O CHARITĚ

Často se stane, že vám chybí materiální prostředky k tomu, abyste vykonali tolik dobrých skutků, kolik si přejete? Když například na ulici natrefíte na žebráka, dáte mu jenom malou částku, protože více nemáte, rmoutí vás to. Pokud se ale právě kvůli tomu trápíte, měli byste vědet, že nejste zcela bez prostředků. Můžete mu přeci pomoct jiným způsobem, a to tak, že využijete sílu svých myšlenek. V nevelké vzdálenosti od něj se zastavte a soustřeďte se na nějaké přání pro dotyčného. Přejte mu něco dobrého, nějaký dobrý počin, přičemž své přání můžete adresovat - vyslat i všem kolemjdoucím. Pak se může stát, že to, co jste mu nemohli dát vy sami, mu namísto vás dá někdo jiný a vás může uspokojit myšlenka, že jste se na tom daru alespoň trochu podíleli.
Vždyť vaše velkorysost se nemusí omezit nezbytně jenom na to, co uděláte vy sami osobně, může se manifestovat také prostřednictvím jiných. Totéž platí pro všechny případy, kdy chcete někomu pomoci, ale nemáte dostatek finančních prostředků. Důležité je, abyste v sobě živili vždy jen pozitivní myšlenky, které svou silou probudí i u jiných lidí přání realizovat je.

19. BŘEZEN 2011

BRIDŽOVÝ POZDRAV

18. března 2011 v 11:48 | Eva Slívová |  KARTY HRACÍ I VYKLÁDACÍ
Jedním z kvalitních hráčů bridže se v našem klubu stala i paní Eva S., která pro kroniku našeho klubu napsala vtipné vyprávění o tom, jak vznikl "bridžový pozdrav". Nyní její BRIDŽOVÝ POZDRAV zasluhuje i vaši pozornost:

"Když už jsme zásluhou "Doktora" rozlišovali v bridži pořadí jednotlivých barev od té nejlacinější až po nejdražší, významy pojmů jako "trumfy, hláška, nabídka, pas, stůl" atd., došli jsme k licitaci - k určení té nejvhodnější hlášky - k "umění" licitace…
Tady musíme vzít v úvahu několik skutečností. Předně, že hrajeme s partnerem dohromady na jedné lince, pak jeho hlášku a co nám tím chce sdělit, náš list s počtem bodů a uspořádáním barev, dále odvodit, co asi mají v listu naši soupeři (což mi ale vůbec nejde), a konečně se rozhodnout o vlastní hlášce.
Jelikož jsem typ "váhavého střelce" licitovala jsem většinou na jistotu, tj. na 1x nebo max. na 2x v barvě, ale často se pak stávalo, že jsme na lince uhráli o 2 nebo někdy o 3 zdvihy navíc. Toto odpoledne jsem byla na lince s "doktorem", resp. s Pavlem a samozřejmě i nyní jsem takto opatrně licitovala. Když jsme pak hru probírali, bylo jasné, že jsem měla daleko více bodů a mohla jsem zvýšit náš závazek. Po několika hrách, mnou takto špatně licitovaných, řekl Pavel klidně ale důrazně.
"Pamatujme si, když máme společně 23 bodů, tak se nebojíme a licitujeme na 3 v barvě. Kdo chce vyhrávat, nesmí být příliš úzkostlivý a musí občas trošku riskovat. Nesmí se bát, že jeden zdvih možná nesplní. Nesmí nikdy pokládat partii za ztracenou, to ho psychologicky podlamuje. Vždy hrát naplno!"
Příští týden, když jsem vešla do dveří našeho klubu a pozdravila zde již přítomné "Dobrý den", ozvala se hlasitá Pavlova odpověď " Když na 23 tak?" a já vyhrkla "tak na 3". Ostatní samozřejmě v příštím okamžiku rozpoznali, že to byla taková malá zkouška paměti, zda v té hlavně něco z minulého týdne zůstalo.
Příhodu jsem vyprávěla mým dobrým známým a od té doby se zdravíme "Když na 23" a odpovídáme " tak na 3!" Znamená to: je mi dobře, hlava mi ještě slouží, bojuji, nevzdávám to, hraji ještě naplno. A ti, kteří nejsou zasvěceni, se se zdviženým obočím a tázavým pohledem dožadují vysvětlení.
Děkuji Ti, Pavle za Tvoji obětavost, trpělivost, laskavost a moudrost.
Eva Slívová"

Sója místo masa

9. března 2011 v 20:22 | klevka |  TÉMA TÝDNE
Když po vlně "hamburgerové" obezity, která před více než třiceti lety začala ohrožovat zdraví Američanů, celé USA zachvátila vlna joggingu, wellnessu, vegetariánství a veganství.
A díky globalizaci se přesně totéž děje i u nás…
Nic proti vegetariánství, vždyť i já jsem propadla horečce "sojového masa" už před třiceti lety, sbírala jsem recepty na jeho úpravu a nutila jsem je celé rodině, ačkoli nikomu nechutnalo a všichni chtěli pořádné maso… Tehdy se ještě neuvažovalo o možných škodlivých účincích sóji, a že se dnes v mnoha výrobcích používá sója, to si nepozorný konzument nevšimne…
Až když si v Anglii všimli, že nejen u dospělých sportovců, ale i mezi dětmi kolem 13 -14 let se vyskytla úmrtí na sportovištích v důsledku nepravidelné činnosti srdce!
Protože příčinu selhání srdce při pitvách neobjevili, proto se začaly hledat společné znaky u obětí. Jediným společným znakem bylo, že se v jídelníčku vyskytovala sója.
Poměrné množství sóji - ne jen mimochodem - obsahuje 4-5x víc ženských pohlavních hormonů (nebo stejně působících alkaloidů), než obsahuje jedna antikoncepční tableta. Tato skutečnost je pro muže ještě nebezpečnější než pro ženy.
Po těchto zjištěních pak američtí vědci povedli testy na 30-30 myších - 30 vzorků, 30 kontrolních zvířat. Všech 30 testovaných myší, které byly krmeny sójou, zahynulo na selhání srdce. Myši krmené normální stravou nevykazovaly žádné nesrovnalosti.
Profesor po přezkoumání výsledků navrhl zkoumat stravovací návyky i u zemřelých sportovců.
Mimochodem, jedna zajímavost - začátek obrovského nárůstu všech alergických onemocnění se signifikantně shoduje se všeobecným počátkem používání sóji jako potraviny.
V nedávné minulosti oběhl svět také článek o margarínu jako o umělé potravině - ropný produkt.
Zde se taktéž sója objevu jako produkt vynalezený potravinářským průmyslem, ze kterého se dá lacino vyrobit velké množství potravin. I když jsou z ropy a z rychle se rozmnožujících sójových bobů. A když se sója ještě geneticky upraví…, hotová katastrofa.
Sójové maso už nejím, nekupuji ani ty dnešní uzeniny, v niž není žádné maso, zato sója ano, jím všestrannou, vyváženou stravu chudou na tuky, bohatou na vitamíny a minerály, ale místo margarínu používám máslo!!!

PS: Komentáře jsou uzavřené kvůli častému vkládání reklam a anket. Děkuji za pochopení.

DALAJLÁMA o náboženství

9. března 2011 v 18:54 | Dalajláma |  SPIRITUALITA















Nejen pro velkou zajímavost dalajlámových názorů, ale zejména pro jejich aktuálnost a naléhavost vkládám i na stránky tohoto blogu úryvek z rozhovoru brazilského teologa Leonardo Boffa, který je jedním z obnovitelů Teologie svobody, s tibetským dalajlámou.
V debatě u kulatého stolu o náboženství a svobodě se ho Leonardo Boffa s trochou jízlivosti, avšak se zájmem, zeptal:

"Vaše Svatosti, které náboženství je ze všech nejlepší?"
Domníval se, že dalajláma zcela samozřejmě řekne: "tibetský buddhismus" nebo "východní náboženství", jež jsou mnohem starší než křesťanství.
Dalajláma se odmlčel, pohlédl do očí svému diskusnímu partnerovi a usmál se... To byla docela překvapivá reakce na tak jízlivou otázku.
Dalajláma odpověděl:
"Nejlepší náboženství je to, které tě přivede co nejblíže k Bohu. Takové, co z tebe udělá lepšího člověka."
Teolog se snažil nejprve překonat rozpaky z tak moudré odpovědi, pak se zeptal:
"A co mě udělá lepším?"
Nyní dalajláma odpověděl:
"Cokoli, co tě udělá více
- soucitným,
- citlivým,
- objektivním,
- milujícím,
- lidským,
- odpovědným,
- etickým.
Náboženství, které tohle dokáže, je pro tebe tím nejlepším."
Po této moudré odpovědi nastalo ticho, na tato nezpochybnitelná slova se nedalo nic říct!
"Nezajímá mě, příteli, jaké náboženství vyznáváš a zda jsi zbožný, nebo ne.
Důležité pro mne je to, jak jednáš s rodinou a přáteli, jak se chováš v práci, ve společnosti, před světem...
Pamatuj: vesmír je ozvěnou tvých skutků a myšlenek."
Poté dodal:
"Zákon akce a reakce neplatí jen ve fyzice. Týká se rovněž všech vztahů - k lidem, zvířatům, rostlinám, světu.
Jestliže se chovám dobře, dostanu zpět dobro.
Jestliže jednám se zlým úmyslem, vrátí se mi zlo.
Babička a dědeček ti říkali čistou pravdu: vždy budeš mít to, co přeješ i ostatním.
Být šťastný není záležitostí osudu. Je to věc volby...

A nakonec vyslovil toto všobecně platné doporučení:

"Pečuj o své myšlenky, neboť se z nich stanou slova.
Pečuj o svá slova, neboť se z nich stanou skutky.
Pečuj o své skutky, neboť se z nich stanou zvyky.
Pečuj o své zvyky, neboť utvářejí charakter.
Pečuj o svůj charakter, neboť ten utváří osud.
A osud - to je tvůj život."

Z toho vyplynuvší závěrečnou moudrost
NENÍ VYŠŠÍHO NÁBOŽENSTVÍ, NEŽ JE PRAVDA
přeci hlásá i prezidentská standarta prezidenta ČR:
PRAVDA VÍTĚZÍ



(Úvodní fotografie - LHASA S DOMINATOUPalace Potala i další byly převzaty z "google.obrázky".)
PS:
V zájmu eliminovat vkládání různých reklam, anket a pod. z jiných blogů si vyhrazuji právo moderovat komentáře.Děkuji za pochopení.


ŽIJEME JENOM JEDNOU?

3. března 2011 v 18:19 | Klevka |  SPIRITUALITA
Historiografie jakožto vědecká disciplína mapuje cestu lidstva od jeho prvopočátku až do dnešních dnů. Je pamětí lidstva, jeho kronikou, aby vědělo, odkud přišlo, jak žili jeho předkové v dávné i nedávné minulosti, jaký odkaz a v jaké podobě předali současné generaci… Přesto ta paměť ještě neobsáhla pradávné dějiny naší země, které zůstávají zahalené mlhou nevědomosti nebo dohadů, zda zde před námi opravdu byly vyspělé civilizace, které zničily sebe sama díky vlastní pýše nebo díky vlastní nevědomosti o své cestě a svém určení…
Stejně má i každý obyvatel této planety svou osobní historii, ale ta je rovněž omezená jenom na tento jeden jediný život, který právě žijeme … Někteří filozofové, ale i psychologové (či psychiatři) však už v minulosti vyslovili tvrzení, že naše podvědomí či nevědomí ukrývá toho před námi a o nás mnohem víc, než co ví naše současné vědomí. To by znamenalo, že tento současný život není jediný…
O kočce se říká, že má sedm či devět životů, což je samozřejmě metafora, protože její mrštné tělíčko se dokáže zotavit i po vážně vyhlížejících nehodách. A co člověk? Žijeme opravdu jenom jednou, jak nám tvrdí katolická věrouka? Je to skutečně tak, že PŘED naším narozením nebylo vůbec nic a POTÉ bude zase jenom nicota? K čemu tedy veškeré snažení, k čemu celý ten duchovní i materiální pokrok, kterým lidstvo prošlo od pravěku, a výdobytky moderní civilizace…? Tato otázka zaměstnává snad každého, snad každý se už zamýšlel nad smyslem svého života, každý, kdo k životu potřebuje něco jiného než jenom materiální statky, protože současný materiální svět, ani jeho vědecké výdobytky, ba ani technické vymoženosti nedokážou uspokojit potřeby jeho duše.
Někdy nás k takovému zamyšlení přinutí určité životní okolnosti nebo problémy, ne zcela běžné, jejichž existenci si mnohdy nedovedeme vysvětlit. Jde o jedinečné neopakovatelné (duchovní nebo mimosmyslové) zkušenosti či zážitky, o kterých nechceme s nikým mluvit, nebo o nichž se stydíme mluvit s ostatními, abychom se neztrapnili, aby nás ti druzí, na kterých nám často dost záleží, nepovažovali za nenormální, za blázny nebo vyšinuté, anebo abychom nezačali být "podezíráni" z nějakého podivínství…, a tak tyto záležitosti ukrýváme do svých třináctých komnat. U nás se totiž docela nesmyslně "tabuizovala" duchovní, nemateriální témata, která tak dostala punc buď náboženského fanatismu nebo sektářství či podivínství.
A přesto každý z nás intuitivně cítí, že jeho život není nesmyslný ani samoúčelný, a naše "životní" intuice nás nutí zanechat zde nějakou stopu - děti, majetek, výsledky práce… (viz také téma týdne - SMYSL ŽIVOTA nebo SMRT apod.)
Když se mi nedávno do rukou dostala knížka Anny Farianové PUTOVÁNÍ PO ČTRNÁCTI ŽIVOTECH, ihned jsem po ní sáhla.
Z hlediska tématu jde totiž opravdu o výjimečný počin. Je to knížka, která má jako ústřední motto mravní zásadu:
VEZMI SI, CO CHCEŠ - A ZAPLAŤ ZA TO, ŘÍKÁ BŮH.
Sama autorka píše v úvodu o své motivaci napsat takovou knížku následující:
"Jistá tragická událost v mém osobním životě mě přivedla k touze ohlédnout se zpět, do dob a událostí dávno minulých životů, které má dušička prožívala. V roce 1993 při návštěvě Jeruzaléma jsem poprvé zažila poznání, které mnou otřáslo - v tomto městě jsem našla základy domu, o kterém jsem s jistotou cítila, že byl můj, a prožila pocity, které v tomto životě neznám - narazila jsem na svůj předchozí život. Z tohoto města jsem si odnášela vědomí, že je mému srdci nesmírně drahé, a zároveň velmi silný vjem, že to, co jsem v něm prožila, je začátkem toho, co vrcholí a končí v mé současné existenci. V dalších letech se mi vybavily poznatky, které svědčily o možnosti několika dalších životů…"
S terapií minulými životy (past life therapy), která se začala ve světě šířit v osmdesátých letech 20. století, jsme se už mohli seznámit například díky takovému věhlasnému psychoterapeutovi, jakým byl Raymond Moody, jehož knížky zná u nás asi každý. On i ostatní autoři však dosud zprostředkovávali poznatky z terapie "putováním do hlubin mysli" jenom z hlediska terapeuta, tedy zprostředkovaně, kdežto nyní autorka našla odvahu podělit se s lidmi o své vlastní, navýsost osobní zážitky a zkušenosti při terapii "putováním svými vlastními minulými životy". A to byla skutečně odvaha, protože se nebála odhalit své soukromí, ať bylo jakékoli - třeba v podobě atraktivní, ale kruté ženy-židovky či osamělého tibetského mnicha nebo eskymáckého děvčátka či římského legionáře …
Příběhy jednotlivých osob jsou "orámovány" komentářem Duše, která se po smrti svého těla, které má pokaždé jinou podobu, pohlaví, barvu kůže, tedy po smrti fyzické osoby, která pokaždé měla jiný světonázor i společenské postavení a jejíž každá inkarnace proběhne na jiném místě světa, právě vrací do Modrého světa k ostatním duším čekajícím na svou reinkarnaci a hodnotí právě prožitý život na Zemi. Tento život je zhodnocen i nejvyšším Poradcem duší - Nejvyšší bytostí nebo Bohem, který s ní rozmlouvá a na konkrétním životě vysvětluje význam a smysl její karmy. Je tedy jakýmsi "posledním soudem", podle nějž je stanoven průběh každé další inkarnace:
"...tvé rozhodnutí a z něj vyplývající čin ovlivní tvůj duchovní vývoj a charakter tvých budoucích životů na planetě Zemi, …ale tvá duše musí vstoupit na svět nezatížená tímto vědomím …"
Při čtení této knížky se však vydáváte všanc také vy sami - jako čtenář vydáváte všanc svou důvěru, zda uvěříte tomu, že její zážitky jsou skutečnou realitou té které osoby i doby, v níž žila… Ale i pokud nabudete přesvědčení, že jde jenom o hru fantazie, její fantazie je vytříbená stejně jako její vyprávění a vtáhne vás do děje, který pak budete prožívat společně s ní…
V jedné části autorčina úvodu jsem našla tato slova, která vnímám jako memento oslovující nás všechny zejména v současné době poznamenané tak moc lidskou nesnášenlivostí:
"…Jedno jasné poznání: jak nesmyslný je rasizmus, přehlížení jednoho druhým, náboženské spory a dokonce války… vždycky jsem to byla já, podléhající tradičním požadavkům kmene, rodiny, státu, i všem předsudkům a vírám s tím spojeným.
Kdyby každý z nás uvěřil, že není na tomto světě poprvé, i když právě prožívá jedinečný a zcela neopakovatelný život, pochopil by ubohost a nesmyslnost svých negativních vlastností a snažil by se posilnit ty pozitivní. Také by si uvědomil, že nic na světě se neztrácí a za vše se platí - za dobré i za zlé. A snad by se řídil slovy - NEČIŃ JINÉMU TAK, JAK NECHCEŠ, ABY ON ČINIL TOBĚ."
Všimněte si také, že ten Modrý svět je světem "…pohodovým, bezstarostným, naplněným bezbřehým klidem a všeobjímající láskou, láskou duchovní, která je mnohem silnější než nejkrásnější láska fyzická…"
Ano, nevyrovná se jí ani láska dítěte k matce nebo matky k dítěti, ani láska milenecká, nevyrovná se jí ani láska povznášející duši, kterou pociťujeme na nějakém posvátném místě…
Taková láska nám může být daná jenom shůry, je to láska, která člověka povznáší i fyzicky, je skutečně VŠEobjímající a její nesmírnost nedokáže vyjádřit žádný pozemský jazyk…

DUCH A HMOTA

2. března 2011 v 13:40 | O. M. AÏVANHOV |  SPIRITUALITA
http://www.prosveta.com/thought-of-the-day.phtml?
om

OMRAAM MIKHAËL AÏVANHOV - MEDITAČNÍ MYŠLENKY

DUCH A HMOTA
... to je nekonečné téma, protože duch i hmota se může mít mezi množstvím rozmanitých forem projevit jako mužská a ženská forma, pozitivní a negativní, může vysílat i příjímat, může mít podobu nebe i země.
Nic není důležitější než tyto dva principy - mužský a ženský. Ale je nezbytné pochopit, jaké jsou jejich role a místa, aby nedošlo k preferování jednoho na úkor druhého. Lidé jako obvykle mají sklon dostat se do extrémů: buď se zaměřují pouze na ducha a zanedbávají hmotu, nebo naopak, zanedbávají ducha a zaměřují se výlučně na hmotu. To je častým jevem zejména v dnešní době, kdy je hmotou zaujato velmi mnoho lidí, kteří se ani v nejmenší nesnaží pojmout do hmoty i ducha. A tak matérie zůstává nehybná, bez života, a nakonec všechny pohltí.
A tak muži a ženy, kteří jsou plní života a schopni jeho vyjádření, mohou být takoví jenom díky tomu, že v nich přebývá duch, který tu matérii oživuje. Pravdivost tohoto tvrzení o přítomnosti oživujícího Ducha je nejlépe patrná tehdy, když po smrti člověka jeho duch opustí fyzické tělo, které je pak nutné pohřbít…
Vidíme tedy, že je to Duch, který dává hmotným věcem život a působí jejich prostřednictvím, ovšem bez přítomnosti hmoty se nemůže manifestovat.

DUŠEVNÍ SCHOPNOSTI jsou naší ochranou.
Představte si, že se zúčastníte přednášky významného vědce, který používá různá schémata, grafy a matematické vzorce, aby posluchači byli krok za krokem schopní sledovat jeho myšlenkové pochody. Bohužel však žádná schémata, grafy ani matematické vzorce nedokážou zabránit tomu, aby tento jasně a logicky myslící a dovozující učenec v jiných životních situacích neztratil nad sebou kontrolu - "nepozbyl rozum". I když takoví intelektuálové ve své práci postupují metodicky, jsou disciplinovaní a objektivní, mimo rámec své práce docela běžně upadají do subjektivity, nepořádku, dokonce i do nekontrolovatelných vášní. Když se totiž podíváme na statistiky, zjistíme, že mezi psychicky narušenými nebo nemocnými lidmi jich nejvíce pochází právě z řad intelektuálů. Intelekt totiž není nijak chráněn před psychickou nevyrovnaností, nýbrž spíše naopak, je vystaven všem možným nebezpečným duševním výkyvům.
Život se přeci neskládá pouze z pozorování, měření a výpočtů. Lidé nejsou stroje. Existuje však způsob, jehož využití nám pomůže vyzbrojit se proti životním těžkostem a nepředvídatelným a nepříjemných situacím, pomůže nám nenechat se unášet zničujícími vášněmi a objevovat skutečnou realitu života - tím je systematické rozvíjení vlastních duchovních schopností.