ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Květen 2011

TAJEMSTVÍ BIBLE

27. května 2011 v 20:16 | Klevka |  SPIRITUALITA
Na stránce jednoho německého internetového portálu se objevila následující informace:

Bůh už na začátku Bible, v 1. Mojžíšově knize (Genesis), kapitola 5, nám sděluje celé Evangelium (euangelion, řec.= dobrá, radostná zpráva). Každé z uvedených 10 jmen Adamova rodokmene má zvláštní význam. Čtěte s námi:

ADAM - Člověk (=člověk)
SET - je předurčen k (=určení, stanovení)
ENOŠ - smrtelnému (=smrtelný, slabý, ubohý)
KENAN - utrpení (=trpět, bědovat).
MAHALALEL - Velebený Bůh (=velebený, chválený Bůh)
JERED - sestoupil (=sestupovat)
HENOCH - s učením (= výuka, teorie/ začátek)
METUZALÉM - které přinese jeho smrt (=met:smrt, schelach:přinést)
LAMECH - zoufalému (=zoufalý, ubohý, ponížený)
NOAH - pokoj (=klid, pokoj)

Tento text, i když nebyl ověřen jazykovým odborníkem, dokazuje, že pokud bychom zvládli hebrejštinu a dokázali bychom se ponořit do hlubokého významu textů Starého zákona, čtení na pohled nudných a mnohdy i nesrozumitelných textů Bible by nám nejen zpřítomnilo dávno minulou dobu, ale také odhalilo její mnohá tajemství …



MATURANTŮM

22. května 2011 v 14:22 | Klevka
PROČ MÁME STRACH ZE ZKOUŠKY?
Jaro je na školách všeho druhu obdobím zkoušek všeho druhu, přijímacích i těch závěrečných, které jsou u mnoha žáků i studentů doprovázeny pocity strachu.
O strachu, jeho příčinách i o jeho ovládání lze najít na internetových stránkách mnoho pojednání. Psalo se o něm i na tomto blogu někdy v srpnu loňského roku. Tehdy jsem se se čtenáři podělila o své dlouholeté zkušenosti pedagoga, který má zájem pomoci studentům zbavit se tohoto typu strachu. Viz:
Strachu ze zkoušky lze předcházet - nespolehlivější profylaxe je svědomitá a pravidelná příprava. Je fakt, že ne všichni studenti mohou být kopií Terezky Jordánové ze seriálu Ulice, já jsem jí také nebyla, ale…
Je mnoho způsobů, jak se lze ne-li přímo zbavit strachu, pak alespoň jej ovládnout - dechovým cvičením, životosprávou,… samozřejmě za předpokladu, že student své studium neodbýval; pak je lepší zopakovat učební látku.
Užitečná rada - zjistěte příčiny svého strachu, rozeberte je a udělejte nápravu; hledejte nejschůdnější způsob, jak jej ovládnout i při samotné zkoušce, a natrénujte si ho. Rozhodně se nedoporučuje přistupovat k "zelenému stolu" se strachem v očích nebo převracet oči v sloup, když si taháte otázku, křečovitě myslet na to, co nevím, kterou otázku nechci a podobně. Snažte se nedávat najevo, že máte strach, ke zkoušce přistupujte uvolněně, a i když se stane, že něco zapomenete nebo vám otázka "nesedne", vhodně a přiměřeně k dané situaci se pokuste promluvit o něčem, co je tematicky blízké nebo aktuální, pak nenecháte u komise tak špatný dojem, spíše naopak…vždyť i takový o něco "méně připravený" student dokáže improvizovat... Stojí to za to, ale pozor - nespoléhat na to! To by mohlo mít pak opačný účinek - uvědomte si, KDO "sedí" ve zkušební komisi!
Takže, milí studenti - maturanti, ZLOMTE VAZ!

MALÁ MATURITA

22. května 2011 v 12:32 | Klevka |  TÉMA TÝDNE
MATURITA VE 14?

Patřím k těm, kteří už od poloviny 90. let na druhé straně katedry prožívali se svými studenty trému z nově plánovaných jednotných státních maturit. Tento projekt od počátku nesl s sebou jakýsi stín nedůvěry či podezřívavosti vůči stávajícím maturitním zkouškám (a tudíž i vůči pedagogům) a "státní" maturity se staly postrachem pro všechny zúčastněné - pro studenty kvůli nejasné koncepci požadavků, pro ty ostatní to byla nejasná koncepce oprav, hodnocení (na několika úrovních) i přemíra administrativy. Nejprve se ohlašovaly v roce 1996, poté se odložily na rok 1998… První vlaštovka se však objevila až v roce 1999 v podobě Sondy Maturant, za rok další…
A tak jsem při této příležitosti svým studentům vyprávěla, jak jsme s generací mých vrstevníků (tehdy to bylo ve školním roce 1955/1956) skládali komisionální závěrečné zkoušky už v 8. třídě - byly ukončením "osmileté střední školy" (předchozí měšťanky) před nástupem na nejvyšší stupeň střední školy, tehdy na nově vzniklou "jedenáctiletku" namísto gymnázia a byly obdobou pozdější maturitní zkoušky - s výjimkou písemné zkoušky. Vysvědčení toho ročníku bylo uzavřeno v prvním pololetí, poté, po ukončení řádné výuky a klasifikace všech povinných předmětů v červnu jsme měli týden volna na přípravu na 4 profilové předměty, kterými byla tehdy čeština/slovenčina, ruština, matematika a volitelný předmět. Jako u maturity - zkouška před (přísnou) zkušební komisí. Žádné zbytečné řeči, žádný stres, bylo nám sotva 14 let…
U maturity nás už nemohlo nic překvapit, leda vlastní neznalost pro zanedbání přípravy na zkoušky. A s maturitním vysvědčením jsme si tehdy odnášeli slušně rozvinuté intelektuální schopnosti, slušné ovládání jazyka (cizích jazyků zčásti), čtenářské návyky, naučili jsme se pracovat také se studijní literaturou a samostatně studovat, prakticky používat získané poznatky (na násobilku jsme nepotřebovali žádné kalkulačky, slohové práce a referáty, později seminární i diplomové a jiné práce jsme zpracovávali samostatně…, žádný internet a znalosti cizích jazyků jsme doháněli vlastním drilem).
...poslouchali sice se zaujetím, ale s nevěřícnými pohledy...
Že naše vzdělanost byla tehdy na solidní úrovni, o tom svědčí následující generace, které jsme vychovali a které dnes (nebo jejich děti) sklízí plody toho, co od nás dostaly (zadarmo)…
Je jasné, že obsah učiva (resp. náplň zkoušek) byl přiměřený sumě dobových poznatků a společenským požadavkům na úroveň vzdělanosti stejně, jako ty dnešní odpovídají současným poznatkům, požadavkům a vzdělanostní úrovni společnosti.
Co tedy má za cíl nová koncepce maturit? Pozvednutí úrovně vzdělanosti?
Zajisté leckoho v této souvislosti napadnou aféry poslední doby (docela stačí ty některé zveřejněné), kdy se lidé na postech vyšších i vysokých státních zaměstnanců a politiků (mimochodem na postech ovlivňujících směřování celé společnosti a tudíž její morálku jako takovou!) snažili získat vysokoškolské diplomy a akademické tituly nekorektní cestou… i stesky vysokoškolských učitelů na spousty opsaných nejen seminárních a diplomových prací, ale i těch rigorózních …
A když se nyní podíváme na prozatím zveřejněné výsledky letošních maturitních zkoušek, napadá mne jediná otázka:
proč se za tolik let musela vyplýtvat nehorázná suma peněz na něco, co nijak neposouvá právě tu úroveň vzdělanosti na vyšší úroveň!!!
Není to tím, že snad autoři tohoto projektu, na kterém pracují dvě desítky let, právě na sobě cítí ty nedostatky…?
Anebo to bude tím, že ve školních osnovách dosud stále chybí předmět zvaný ETIKA, který by se vyučoval povinně na všech školách???

ZPRO/NEVĚRA

6. května 2011 v 8:02 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
NEVĚRA je v pojetí lidového jazyka naší moderní doby označována jako "bokovka", v jadrnější mluvě našich předků je to stav či situace, kdy se někdo s někým "peleší", kdy někomu "zahýbáme" a tudíž mu "nasazujeme parohy", na což jsou zejména muži velmi citliví.
Novější výraz ONE-NIGHT- STAND se používá pro označení jedné z forem sexuální nevěry a v chápání moderní generace je taková "jednorázovka" něco zcela běžného, a tudíž omluvitelného, a s prostitucí - ale ani s divadlem! - nemá nic společného.
Myslím, že se nemusíme odvolávat na žádný morální kodex, abychom pochopili, že zpronevěra partnerskému slibu je něco, co se prostě nepatří, protože tím partnerovi ubližujeme - sice ne fyzicky, protože nejde o žádné políčky ani o jeho inzultaci, ale takovým jednáním zraňujeme jeho duši, která je nám oddaná a důvěřuje nám, a takové rány se hojí mnohem déle než ty tělesné.
Ale přesto si připomeňme alespoň něco, protože v posledních několika desetiletích došlo obecně k nesmírnému uvolnění (=poklesu) morálky.
Před nějakými tři a půl tisíci lety Mojžíš dostal na hoře Sinaj dvě kamenné desky, do nichž byla vytesaná pravidla mravního života jakožto smlouva mezi Bohem a jeho vyvoleným národem Židů, který právě vyvedl z egyptského otroctví… zázračným přechodem přes Rudé moře.
V devátém přikázání tohoto Desatera se říká:
Nepožádáš manželky bližního svého.
Jinými slovy:
Nebudeš žádostivě dychtit po ženě svého bližního, měj v úctě lásku mezi mužem a ženou. Nemusíš zatěžovat svůj život dychtěním po kradené lásce, která působí rozvraty. Já, tvůj Bůh, ti dávám lásku ryzí: drž se mne a poznáš lásku obšťastňující.
Z textu je patrné, že Bůh se přimlouvá jenom k mužům, ne k ženám. Proč?
V pojetí některých starých národů muž mohl mít více žen, což se dodnes pod pojmem mnohoženství dodržuje v některých náboženstvích, ale už bylo nemyslitelné, aby žena byla nevěrná svému muži - taková si zasloužila jedině smrt. (Mimochodem - dnešní moderní ženy jsou určitě vděčné evropskému ženskému hnutí 18. a 19. století, že neúnavně usilovalo o zlepšení postavení žen ve všech oblastech společenského života a že dnes je žena už alespoň v některých ohledech a podle zákona zrovnoprávněna s mužem.)
V této souvislosti je příznačné biblické vyprávění o ženě, která byla přistižena při cizoložství, za což měla být podle Mojžíšových zákonů ukamenována. Když ji farizeové přivedli k Ježíšovi a požádali ho o rozsudek, Ježíš nejprve mlčky psal prstem něco do písku, a když na něj naléhali, pronesl památnou větu:
"Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ní kamenem!"
A opět se sklonil a psal něco do písku…
Po chvíli ticha se přítomní začali jeden po druhém vytrácet z místa…
Ježíš byl sice znám jako přítel hříšníků, nicméně tento příběh vůbec neznamenal podporu hříšného konání nebo jeho tolerování, což by docela zapadalo do morálky dnešní doby.
Právě naopak, jeho postoj vyjadřuje dodatek, který řekl oné ženě, když osaměli:
"…ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
… Tam, kde už oné jeruzalémské cizoložnici nikdo nedával žádnou šanci, tam jí láska a tolerance zachovala život…
Tento příběh má v sobě hlubokou moudrost ve více ohledech.
Ježíšovi hlásajícímu pravdu a lásku nešlo o to, aby se zalíbil zákoníkům a farizeům tím, že potvrdí platnost starého zákona a nechá ženu zabít. Kdyby tak učinil, obvinili by ho u Římanů za podněcování k vraždě a za náboženské výtržnosti. Avšak po Ježíšově odpovědi museli oni sami odejít zahanbení a mlčky,...nejprve ti nejstarší. Snad proto, že čím je člověk starší, tím více hříchů stačí napáchat, anebo má více času a rozumu si je uvědomit?
A co my, tady a teď? KDO Z NÁS JE BEZ CHŘÍCHU? Dokážeme si uvědomit své chyby a snažit se o jejich nápravu? Dokážeme jít a nehřešit? Šancí máme víc než dost.My se však bráníme veřejnému soudu, často s pomocí silných přátel (a nakradených peněz) utíkáme za hranice, v lepším případě se odvoláváme… Oceňujme proto ty, kteří dokázali uznat své hříchy, dokázali ustoupit ze svých postojů.
S tím velice kontrastuje chování některých kněží, kteří se zpronevěřili slibu čistoty, který dali jakožto Ježíšovi následovníci, a své tělesné choutky uspokojovali pedofilním chováním. Když se pak jejich poklesky dostaly na veřejnost (zejména v USA, Irsku, Německu), katolická církev se všemožně snažila zamést je pod koberec, a pokud obětem jejich počínání bylo vůbec přiznáno nějaké odškodnění (snad pouze 25% z přiznaných provinění), odškodné platil stát…
"Jestliže nám Bůh dal sexualitu, dal nám i vůli ovládat své choutky!" řekl jeden z těch, kteří se s licoměrností celibátu neztotožňují.
V každé oblasti našeho současného života by tedy mělo platit:
- Jdi a už nehřeš!
A tak jestliže láska ve všech svých podobách je nejvyšší hodnotou našeho pozemského života, neznevažujme ani tu sexuální svým promiskuitním chováním.

Ilustrace: Benetka

KREV NENÍ MLÉKO...

2. května 2011 v 12:15 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
KREV… krev lze darovat, prolít, chrlit, vycedit, někoho lze zbít do krve, až je krví zbrocen, krev lze také potit; někdo - něco mi pije krev, něco - někdo dělá zlou krev, někdo má horkou - studenou krev, někdo má zase modrou krev; víme, že z cizího krev neteče, ale že na tom může lpět cizí krev; také můžeme mít něco v krvi; někdo může být mé krve nebo je můj příbuzný po krvi, pak nebudu bojovat proti své krvi; někdo se zase hádá do krve, někdo má rád vinnou krev…

Určitě jste se už někdy dočetli v knihách z horkého jihu o "krevní mstě"… Proč, no prostě proto, že "krev není voda" a zakládá na to nejsilnější pouto mezi lidmi, jaké na Zemi vůbec existuje.
A všimli jste si, jak se mnoha lidem při pohledu na krev dělá nevolno, dokonce zejména mužům, přitom se vůbec nerozpakují dát si na nejbližším rohu v nějaké hospodě pochoutku z jaterniček a jelítek nebo se na zabijačce nacpat "prdelankou"…
Pamatujete si, jak naše babičky či vaše prababičky urostlým dívkám říkaly, že "to děvče je krev a mlíko…!"
Jaký je někdo, kdo je "krvežíznivý"? Jsou to jenom ti upíři z hororů sající (nejen) lidskou krev? Jsou to i ta malá zvířátka - vampýři či upíři, která dokážou dost potrápit domácí skot hlavně v Jižní Americe pravidelným sáním jejich chutné krve...
Existenci teplokrevných i studenokrevních zvířat dokládá také rčení, že
"…na Narození Panny Marie - co má studenou krev, do země se zaryje….".
Krvežíznivého člověka, nyní rozuměj zabijáka, jsem dosud naštěstí nepotkala...
A přemýšleli jste někdy nad tím, proč z někoho sají komáři či ovádi a jiná létavá "havěť" krev ostošest a z jiných ne? U mne tomu tak bylo, léta jsem bývala v létě poštípaná jako po neštovicích a bojovala jsem s těmi potvorami všemi prostředky… včetně octa a petroleje! Dnes už dávno vím, že jim má krev chutnala prostě proto, že byla sladká - totiž 100 mililitrů krve má prý stejné množství kalorií jako jedna tabulka čokolády…!!!
Jako malé dítě mne fascinovalo, jak rychle se zacelovaly krvácející rány po mých pádech při honočkách s dětmi nebo při nepozorné jízdě na kole či na pořezaném prstu. Ve škole jsem se pak dozvěděla, že zázrak zacelování krvácejících ran mají ve své působnosti krevní destičky.
Zázrak zvaný "lidské tělo" jsem dosud vědecky zcela neprobádala, ale přesto mne fascinuje čím dál víc. Nelze ani pomyslet na všechny orgány a to množství různých procesů, které v těle probíhají, stačí se jen blíže podívat na krevní oběh!
Ne, nebudu citovat učebnice fyziologie, ani jiné… ale proč je vlastně krev červená?
Za to může železo v červených destičkách, které dává barvu také půdě, rzi, ale i Marsu - bez něj krev by byla bílá jako to mléko!
Barva krve se stala symbolem idejí, které musely být vydobyty krvavým bojem (viz VŘSR), nicméně jejich uskutečňování v praxi pak znamenalo uvězňování ducha...
Bohužel ještě zcela nevymizely (neblahé) vzpomínky na rudý prapor jakožto symbol komunismu, který však při poslední prvomájové manifestaci v Moskvě naplno ožil a který doprovázely rovněž portréty státníků a politiků spojených s opětovným prosazováním oněch idejí!
Při této příležitosti se nevyhnu ani už o něco sentimentálnější vzpomínce na rudé šátky našich pionýrů... A víte, že němečtí pionýři nosili šátky modré?! ...........................................................

Prosím, nevkládejte do kometářů žádné ankety nebo jiné formy propagace vlastních blogů. Děkuji za pochopení.