ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

NENÍ SERIÁL JAKO SERIÁL

30. června 2011 v 18:26 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE

Psát o televizních seriálech je časově poněkud náročné, protože za dobu od vzniku televize jich bylo natočeno a odvysíláno už nesčíslně mnoho… Proto si připomeňme jenom československou, resp. českou historii seriálové tvorby.
Ta začíná začátkem šedesátých let minulého století. Televizní tvůrci ve snaze přitáhnout diváky k obrazovce televizních přijímačů museli je nejprve odlákat z filmových klubů od jejich oblíbených filmů a začali psát příběhy z aktuálního života, se kterými se mohla ztotožnit většina diváků anebo je alespoň akceptovat jako reálné.
První seriál, který se před víc než půlstoletím objevil na obrazovkách Československé televize, se dochoval jen ve zlomcích. Rodina Bláhova (podle šéfredaktora redakce zábavy, Zdeňka Bláhy), jejíž první díl nazvaný V novém bytě mohli diváci vidět 9. prosince 1959, se totiž vysílala živě. Ve své době to ale byl trhák - vysílání dalších deseti dílů Rodiny Bláhovy si vynutili sami diváci hned poté, co se v televizi objevily první díly. Autoři ani herci si přitom nejspíše nebyli vědomi toho, že ve studiu v Měšťanské besedě dělají něco převratného. Od čtvrtého dílu se pak mezi autory scénáře, který režíroval Jaroslav Dudek, objevilo jméno Jaroslava Dietla, který se stal nejslavnějším českým seriálovým autorem - to on přišel do televize s nápadem na vysílání "příběhů na pokračování" už v polovině 50. let krátce po absolvování FAMU.
"Tři týdny jsme zkoušeli ve Stavovském divadle, pak jsme se na tři dny přestěhovali do Měšťanské besedy před kamery, kde už byly postavené kulisy, a teprve pak se šlo vysílat," popsal výrobu prvního seriálu Ladislav Trojan.
Vzpomeňme také na Tři chlapi v Chalupě scenáristy Jaroslava Dietla. Seriál vyprávěl o životě tří venkovských mužů ze tří generací venkovské rodiny Potůčků ve vesnici Ouplavice. Jednalo se o druhý československý televizní seriál, který byl vysílán živě a pro účely pozdějších repríz byl zaznamenáván. Z původních 18. dílů se do dnešních dob však dochovaly pouze tři. Poslední díl byl vysílán v roce 1963 a závěrečný 19. díl byl dotočen později pod názvem "Tři chlapi po roce" v roce 1964.
Díky jeho úspěšnému přijetí diváky následovaly další seriály, a třeba mnohé z nich byly psány na společenskou objednávku, tj. byly politicky motivované a dobově angažované, měly zaručenou diváckou přízeň - zejména ty rodinné nebo dětské. Připomeňme alespoň některé z těch mnoha: Arabela, Pan Tau, Bylo nás pět, Létající Čestmír, Návštěvníci, Cirkus Humberto, Byli dva písaři, Byl jednou jeden dům, Píseň pro Rudolfa III., My všichni školou povinní, Život na zámku, Sanitka a snad nepřekonatelná Nemocnice, ty zajišťovali televizi nejen komerční úspěch a
zvýšenou sledovanost, ale také divákům kvalitní zábavu v pohodlí vlastního obývacího pokoje (a ještě bez přerušování reklamami)!
Pak, po roce 1989, přišla doba nových komerčních televizních kanálů a s ní zahraniční, rozuměj americká, "mýdlová opera" (anglicky soap opera - ironické pojmenování díky častému prokládání jejich vysílání reklamami na čisticí a prací prostředky a podbarvení hudbou). Původně to je rozhlasový nebo televizný seriál s velkým počtem dílů, zabývající se převážně mezilidskými vztahy, které jsou v nich poněkud schematické. Příběhy jsou smyšlené, jednoduché, dramatické až melodramatické, většinou nerespektují plynutí času - jsou nekonečné, vysílají se, dokud neopadne zájem diváků. Jednotlivé díly na sebe téměř nenavazují, společné mají jen postavy nebo prostředí.
Příběhy o mezilidských vztazích byly určeny především pro ženy v domácnosti a na mateřské dovolené. O tom vypovídá i vysílací čas, protože "soap opery" jsou v programu televizních stanic většinou v dopoledních hodinách. V dnešní době je sledují převážně ženy, a to jakékoli věkové kategorie. Náročnějšími diváky jsou považovány za "červenou knihovnu", tedy pokleslý žánr. Mýdlové opery se však celosvětově ujaly. Hlavní produkce stále zůstává ve Spojených státech, ale populární jsou i v jiných částech světa (Mexiko, Argentina, Brazílie, Venezuela) ve formě tzv. telenovel.
Český televizní divák jim také propadl, a to díky té první, která se vysílala - byl to seriál Dallas, který je snad nejznámější "soap operou" světa… Za sebe musím přiznat, že asi po 10. dílu jsem usoudila, že čas dokážu trávit smysluplněji než sledováním této produkce. Ale to jsem byla ještě plná elánu a měla jsem spoustu jiných aktivit… No a dnes?
Ne, na ty zahraniční seriály či srdcervoucí telenovely nebo ty české typu Comeback se nedívám, ale dva seriály sleduji hned od začátku jejich vysílání - Ulici a Ordinaci. Nejprve mne motivovala zvědavost. Co mne u jejich sledování drží i nadále je skutečnost, že - i když se vše nevydaří na sto procent - zejména autorský kolektiv Ulice dokáže postihnout realitu rodinných a společenských vztahů svých hrdinů, nebojí se ukázat na charakterová pokřivení některých postav, ale nezalekl se ani aktuálních a ožehavých společenských témat, jakým byl například stalking, loňské volby, mafiánství, úplatkářství, práce obecních zastupitelů a jiných… Jen to nepokazte, vážení!
A seriál Ordinace? Na takovém zdravotnickém zařízení, jakým je současná seriálová nemocnice, a u takových lékařů, jací tam ordinují, bych se ráda nechala kdykoli vyšetřit i ošetřit (protože k těm mým reálným, ač s vážnými nemocemi, odmítám chodit už druhý rok…)
… Ale vážně - jakkoli ideálně či utopicky tato seriálová nemocnice působí v dnešní době, kdy pro lékaře, kteří se stali více úředníky a "manažery", je pacient spíše předmětem druhořadého významu, myslím, že právě tak ukazuje, jak by mělo v praxi vypadat naplňování Hypokratovy přísahy a humánní zdravotnictví v demokratické společnosti. A poslední díl seriálu, tak ten byl opravdovou "bombou" - zcela v duchu mého článku "Krize a Zacheus" (viz "aktuální články" nebo kategorie "úvahy o dnešku")…, přestože dr. Hanák řekl: "Pane řediteli, vy nejste ředitel, ale dramatik!" jako reakci na
ředitelovo vstřícné, ba humánní gesto, když po záchraně své vnučky lékařům a ostatním zaměstnancům nemocnice sdělil, že nemocnici neprodá!!!!
Páni manažeři, co vy na to? Jak byste se zachovali vy?

(FOTO - GOOGLE.CZ)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka-Bonaccia Hanka-Bonaccia | 20. srpna 2011 v 9:59 | Reagovat

Evičko, ozvi se mi, pa, nevím,co je s Tebou, neozýváš se... Hana.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama