ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

SVÁTEK PETRA-PAVLA

28. června 2011 v 12:09 | EBA |  SPIRITUALITA



29. červen byl v naší rodině odjakživa svátkem rodinným připomínajícím vánoce, protože tehdy se u nás scházeli dva Pavlové a čtyři Petrové i se svými rodinami, aby si ten den jaksepatří užili…

Tento svátek je výročním dnem připomínajícím dva z nejvýznamnějších Ježíšových učedníků, Petra a Pavla, nicméně nyní si připomeneme Petra, jenž byl zakladatelem a hlavou rané církve.

Peter - nový začátek pro člověka, jenž selhal.

Šimon Petr, Pavlem z Tarzu nazýván také Kephas, má mezi Ježíšovými učedníky výjimečné postavení. Byl jedním z prvních, který se pro svou zbožnost vzdal své skvělé kariéry rybáře v Kafarnaum, kde měl vlastní dům i rodinu, když ho Ježíš povolal stát se prvním z 12 apoštolů - Ježíšových učedníků:
"… uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Ihned opustili sítě a šli za ním." (Marek 1, 16-18)
Byl prvním, který Ježíše skutečně poznal, když řekl:
"Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš."
(Marek 8, 29)
A byl také prvním z apoštolů - mužů, komu se Ježíš po svém zmrtvýchvstání ukázal.
Že Petr Ježíše miluje, tak chce postavit tři stánky, také se Ho pokouší odvrátit od té hrůzné cesty na kříž ("Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat"; Marek 8, 32) - ale sám dostává lekci:
"On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (Marek 8, 32-33)
Ježíš dochází často do Petrova domu, nejen proto, že léčil Petrovu tchýni; u něj se prostě scházejí s učedníky i dalšími a Šimon mu je naprosto oddaný:
"Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!" (Matouš 26, 33).
Peter byl mužem pevného charakteru, ale jeho temperament ho často přiváděl do prekérních situací ("Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho…"; Jan 18, 10)
A přesto, jedna vážnější, kritická situace dokáže přimět tohoto silného muže k tomu, že pochybí. Bylo to těsně před Ježíšovým ukřižováním. Petr si byl jistý, že zůstane Ježíšovi věrný až do smrti. Petr dokonce třikrát zapírá, že se s Ježíšem zná. Až když kohout při úsvitu zakokrhá, padnou mu klapky z očí - pochopil, že svého pána vlastně zradil. Zcela, jako Ježíš předpověděl (Matouš 26, 34-35). - Petr zapírá Ježíše, svého učitele a nejbližšího důvěrníka a přivodí si pád!
" Petr seděl venku v nádvoří. … jedna služka a řekla: "I ty jsi byl s tím Galilejským…!" Ale on přede všemi zapřel: "Nevím, co mluvíš." Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: "Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem." On znovu zapřel s přísahou: "Neznám toho člověka." Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: "Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!" Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka." Vtom zakokrhal kohout; tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: 'Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.' Vyšel ven a hořce se rozplakal." (Matouš 26, 69-75)
Slaboch? Zbabělec? Zlomený vlastním selháním se Petr stáhne do ústraní a hořce naříká.
Ježíš však nevidí jenom Petrovo selhání, ale především jeho upřímnou lítost. Po svém vzkříšení se proto k němu znovu obrátí, pokouší se ho povzbudit a zopakuje mu poslání, kterým jej pověřil. Petr zapřel Ježíše třikrát, proto ho nyní Ježíš přiměje, aby mu třikrát potvrdil, zda ho miluje:
"Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky!" Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!" Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád."
"Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr (= skála); a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
(Matouš 16, 17-19)
A tak se Petr na Ježíšův pokyn také jako první postavil do čela rané církve.
Petr nebyl tedy žádným hrdinou víry, ale Bůh ani žádné hrdiny nepovolává. Není sporu, že pro Boha udělal velké věci, přesto však byl jenom člověkem z masa a kostí. Jeho selhání mu otevřelo oči: byl takovým, jakým byl jen proto, že ho Ježíš změnil. Byl vyvolen ke splnění poslání, ale sílu k tomu dostal od Boha.
Jak bychom se v takové situaci asi zachovali my, lidé dnešní doby…? Stejně, lépe, hůř…?
Taková je totiž většina z nás - máme víru, ale v rozhodné chvíli se ukáže naše slabost a selžeme. Nadlouho? Nebo dokážeme využít druhou šanci, kterou dostaneme?

Podle dochovaných letopisů dochází v první polovině 1. století k velkému pronásledování křesťanů Římany, zejména po požáru Říma, a rok 67 se traduje jako rok mučednické smrti Petra (i Pavla, ač římského občana!). Tehdy, jak praví legenda, Petr prohlásil, že si "nezaslouží stejnou smrt jako jeho Pán", a nechal se ukřižovat hlavou dolů (viz níže: Caravaggio "Ukřižování Petra", kolem 1600).

Takže v konečném důsledku byl přeci jen hrdinou víry…

(Ilustrační foto "wikipedia.de" - Petrova socha v Římě, encaustika, hrobka, ukřižování)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lala◄► Lala◄► | Web | 28. června 2011 v 12:11 | Reagovat

Máš pěkný dess

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama