ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Říjen 2011

NOVÝ VĚK

21. října 2011 v 15:48 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
... aneb
CO VLASTNĚ OHLAŠOVALI MAYOVÉ?
Slovní spojení "druhý svět" můžeme chápat nejen jako svět, v němž se ocitneme po své smrti, tedy "onen svět" či "druhý břeh", ale také svět, jenž sice patří do reality naší pozemské existence, o němž se nám však může jenom zdát. Setkávaly se s ním třeba naše babičky při čtení tzv. červené knihovny nebo v dívčích románech, jejichž sujetem býval obvykle příběh chudé dívky, která se (nešťastně) zamiluje do krásného a bohatého muže a sní o něm, nicméně život s jejím idolem je nedosažitelným právě proto, že pochází z jiného světa, ze světa těch bohatých, který je pro ni zcela nepřístupný… Ale nakonec se "řízením osudu" a Štěstěny vše obrátí a ona šťastně zakotví v přístavu manželském, který je v tom "druhém světě", kam nikdo chudý nemůže…
Slovní spojení "druhý svět" lze tedy chápat jako nový svět zde na Zemi, který můžeme vytvořit sami změnou svých dosavadních životních postojů, samozřejmě změnou těch negativních postojů vůči životu a svým bližním na postoje pozitivní, zcela v duchu obecně platných zákonů morálky, které za posledních několik desetiletí vzaly za své… A nejen to, oblíbené rčení některých ekonomů o celosvětovém působení tržní ekonomiky na skupiny bohatých a chudých, že tzv. "Marshallovy nůžky" nerovnosti příjmů se stále více otevírají či rozevírají, už není jenom rétorikou, ale tvrdou realitou, a jedinou šancí lidstva před jeho kolapsem je změna stávajícího systému.
A tak stále platí "Vše souvisí se vším". I ekonomika s morálkou…
V souvislosti s probíhajícím transformačním procesem naší planety avizovaným (nejen) Mayským kalendářem, jenž má vrcholit kolem roku 2012, lidstvo dostalo (další) šanci pozvednout své uvědomění na vyšší úroveň, již už kdysi mělo, nicméně vlastním závažným pochybením se dostalo na tu stávající…
Už více než dvě desetiletí se na celém světě diskutuje o tom, zda probíhající změny znamenají "konec světa" či co vlastně má transformace přinést stávajícímu světu… Ta senzacechtivá část diskutérů si jaksi nedokáže uvědomit, že pokud pro transformaci přijmeme označení "konec světa", že jde o konec světa, v němž uvízlo naše myšlení, tedy konec světa bazírujícího na hmotě a hmotném prospěchu - zde je ta souvislost s morálkou. I o tom se už hodně napsalo.
Nikdo z nás, pozemšťanů, neví, ani nemůže vědět, kdy se co na Zemi a v celém našem slunečním systému stane, o tak závažných změnách může rozhodovat jenom Ten, Jenž tento svět stvořil a nyní také cítí potřebu jeho nezbytné změny. Kolikrát jsme už dostali různá poselství vyzývající ke změně našeho chování, kolikrát jsme dostali jsme různá varování i od naší Matičky Země, a pak další a další "odklad"…

"Mayové nikdy neříkali, že svět skončí… "
Carl Johan Calleman
Říkali, že dne 28.10.2011 "sestoupí 9 bohů", tedy jinak řečeno, že se spojí všech devět vln vývojových cyklů a cykly Tzolkin, a datum tohoto okamžiku, kdy se může stát cokoliv, je 28.10.2011, ne rok 2012. Datum 21.12.2012 je také důležité a představuje svým způsobem konec světa, ale v jiném smyslu!
28.10.2011 je označen v mayském kalendáři jako "vrchol křivky evolučních tvůrčích cyklů", je to den, kdy "velkolepá vesmírná síla bude v souladu s lidstvem, které bude mít možnost dosáhnout svého nejvyššího potencionálu a seberealizovat se jako naprosto vědomá kosmická bytost, která bude moci ovlivnit svou budoucnost, ať k lepšímu nebo horšímu." Ta budoucnost, která přijde s rokem 2012, bude vytvořena na základě a prostřednictvím našeho přání a vědomého záměru, přičemž datum konce cyklů - 28.10. - je dobou maximálních tvůrčích možností.
Zjednodušeně řečeno se dá říci: V roce 2012, 21. prosince se stane to, co si 28.10.2011 vybereme!
Colleman považuje propagandu týkající se prosince 2012 za manipulaci mající odvést pozornost lidí.
Jsme totiž vedeni k tomu, abychom očekávali události 21.12.2012 s vědomím konce světa, místo abychom se soutředili na utváření budoucnosti ve dnech kolem 28.10.2011. Ti, kdo nedokáží poznat význam této doby, mohou minout velkou příležitost. Pop kultura si vybrala za svůj vrcholný okamžik prosinec 2012, který má destruktivní charakter, zatímco vrchol konstruktivních sil, který je v říjnu 2011, je opomíjen.
Správná otázka tedy není: Co se stane v roce 2012?, ale:
Čím chcete v roce 2012 být?
A přání se neplní sama, nýbrž musí být realizována. V blízkém období se nám otevírá možnost transformovat celý náš svět a sebe sama. V souladu s výrokem: "Staň se tou změnou, kterou chceš vidět okolo sebe ve světě", připisovaným Gándhímu, je potřeba během posledního období konce cyklů vyvinout úsilí, aby se společný záměr mohl manifestovat. Pokud budeme jen čekat, co nastane příští rok, můžeme pak zjistit, že se naplní katastrofické scénáře!

A tak místo strachu z toho, co přinese NOVÝ VĚK, udělejme si pořádek v sobě, ve svém nitru a ve svých životech a tešme se na dobu, kdy zavládne mezi lidmi LÁSKA, láska k bližnímu v té nejčistší podobě...

NÁŠ DOMOV

17. října 2011 v 23:38 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
Pokud znáte sdělení starých nebo i novějších "proroků", anebo se vám dostane do ruky některá kniha líčící takové zážitky z druhého světa, snad si uděláte představu... V tomto ohledu je velice zajímavá kniha rakouského mystika Jakoba Lorbera BISKUP MARTIN (skutečný biskup, jenž je "tam" konfrontován se svým pozemským životem)...
Možná se seznámíte s člověkem, který prožil svou klinickou smrt, ten vám třeba barvitě vylíčí, jak vznášeje se kráčel po sytě zelené travičce, jak jej obklopily světlé bytosti a všude vládly vibrace lásky..., ale to bude jen zlomek toho, co uvidíte v následujícím mystickém filmu o živote v astrálním světě... a nemluvě o tom, co pak prožijeme sami, tak řečeno na "vlastní kůži", která však už bude pouze pamětí či vzpomínkou naší duše hledající cestu...
Tento film přímo s metodickou přecizností líčí, jaké to bude PAK, až se naše duše odpojí od fyzického těla, zpřetrhá s ním svazky a povznese se na svou další, dlouhou pouť...
Nezapomeňte si přečíst závěrečné titulky.


Reinkarnace a rasismus?

6. října 2011 v 8:28 | Klevka |  ÚVAHY O DNEŠKU
Proč má toto zamyšlení tak podivný název?
Protože v únoru jsem chtěla napsat zamyšlení na téma týdne "rasismus"..., ale tehdy jsem je nedokončila, tudíž se k němu vracím dnes díky dění během posledních "horkých" týdnů v severozápadních Čechách... a zejména díky titulku na webu Aktuálně.cz, který zněl:
"Bitva ve Varnsdorfu: Lidé šli proti Romům, policie byla proti"

Chci se tedy s vámi podělit nejprve o svůj názor na téma
O LIDSKÉ SNÁŠENLIVOSTI
Snad všechny jazyky světa obsahují ta slova, která nemám ráda - egoismus, závist, nesnášenlivost, nenávist, rasismus, válka…
Rasizmus je totiž "ideologie", která třídí lidstvo do několika ras podle zděděných biologických vlastností a hierarchicky je seskupuje s tím, že absolutní špičku této hierarchie tvoří "bílá rasa".
Jako začínající čtenář beletrie jsem kdysi brala do rukou i takové tituly, jako byly romány Chaloupka strýčka Toma, Jih proti Severu neboli Odváto větrem a jiné, díky kterým jsem tento pojem spojovala jenom s problémem černé a bílé rasy v USA...
Sama jsem vyrůstala v prostředí multikulturného velkoměsta, které po 2. světové válce začínalo opět žít pokojně a v míru se všemi jeho národnostmi a v jehož parcích šantily vesele děti všech jeho národností - české, slovenské, maďarské, židovské i cikánské, všechny společně, a jejich hrám svorně přihlížely naše matky, které se na lavičkách věnovaly ručním pracím, všechny byly pyšné na své děti a jedna se učila porozumět nejen jazyku té druhé... (jen na němčinu byli lidé po válce alergičí).
Rasismus se projevil i v době evropského kolonialismu a praktikoval se až do konce druhé světové války - sloužil totiž jako účelové ospravedlňování koloniálních praktik evropských mocností v jiných částech světa. Nacismus pak "zdokonalil" tento "klasický koncept" jeho rozšířením na některé evropské národy a etnika, které se snažil doslova vyhladit…
Význam slova "rasismus" se ještě více zevšeobecnil po období populační exploze posledních desetiletí 20. století a v souvislostí se značnou migrací menšinových skupin do vyspělejších zemí, která zejména Evropě přinesla některé nové problémy, které se dosud učí vlády těchto zemí řešit...
Není mým úmyslem zabývat se nyní úvahami o tomto celosvětovém problému ani jeho rozborem, protože mi připadá nevyčerpatelný - člověk totiž si díky své slabosti vždy najde nějaký důvod, aby toho druhého nenáviděl a upíral mu stejná práva, jaká má on sám…






Co by se asi dělo v živočišné říši, kdyby si také osvojila lidské "manýry"?????

A jak s tím vším souvisí to druhé slovo - slovo "reinkarnace"?
Nedávno se mi do rukou dostala knížka Anny Farianové PUTOVÁNÍ PO ČTRNÁCTI ŽIVOTECH, po níž jsem ihned sáhla. Proč? Z hlediska její tematiky jde opravdu o výjimečný počin - je to knížka o karmě, reinkarnaci, tedy knížka, která má ústřední motto:
VEZMI SI, CO CHCEŠ - A ZAPLAŤ ZA TO, ŘÍKÁ BŮH.
V lineárním proudu času a dějin posledních dvou tisíciletí a v historicky docela přesné posloupnosti popisuje příběh jedné Duše, jak proměnlivými inkarnacemi shromažďuje pozemské zkušenosti. Je to vlastně část její dlouhé cesty, během níž splácí svůj dluh - karmu. Po každé inkarnaci si Duše odchází "odpočinout" do Modrého světa, kde ji její Průvodce dušemi vysvětluje splnění či nesplnění předchozího úkolu, rozebírá s ní chyby, kterých se dopustila, a před každou další inkarnací (jakýmsi "pozemským školením") ji opět seznamuje s novým úkolem...
Svůdná a lásku hledající židovka se v Jeruzalémě první poloviny 1. století našeho letopočtu (přibližně v době působení Ježíše) pro svou uraženou ješitnost dopustí zrádného činu, který velice a na dlouho zatíží její karmu. Pak ji sledujeme v osobě urostlého velitele dobyvačné jednotky, která se dopuští násilností na jakémsi domorodém kmeni v Evropě, poté jako pokornou (snad malajskou) ženu snědé pleti, která s bázní a mlčky plní svůj úkol matky a živitelky rodiny, také jako rybáře, jenž ač své moře velmi dobře zná, nakonec v něm zahyne... Předtím, než vstoupí do další inkarnace jako sirotek týraný macechou, je Duše s velkou vážností připravena na obtížnost nastávajicího úkolu, při němž dostává možnost rozpustit velkou část karmy, která ji tak zatěžuje. Tento sirotek se totiž ve snaze uniknout krutému údělu tajně připojí k potulnému žebravému mnichovi jako jeho souputník a uteče z "domova", nakonec je však pro svou víru upálen na hranici rozvášněnými vesničany... Dojemný je také příběh statečného eskymáckého dítěte, které je během jedné nezbytné jízdy na saních zasněženou a mrazivou krajinou kdesi na Severu odděleno od svého rodinných průvodců a stane se obětí vlka, který ji roztrhá...
Duše prochází dalšími, i poklidnějšími životy v různých končinách země, v různých pohlavích, rasách, naboženských vyznáních i povoláních a dál se učí. Její prozatím poslední místo inkarnace je současné Česko, odkud jako žena-turistka podnikne výlet zrovna do Jeruzaléma... Právě tam, u jednoho starého domu, vlastně u jeho zbytků, na ni dýchne pocit něčeho důvěrně velmi známého a Duše procitne ze zapomnění. Jejímu vědomí se pak začínají postupně odhalovat jednotlivé příběhy jako v dobrodružném, napínavém i dojemném filmu...
Fikce nebo realita?
Pod vlivem této knížky jsem už sice psala jakési zamyšlení v únorovém příspěvku (http://babileto.blog.cz/1102/jaky-smysl-ma-lidsky-zivot), ale následující citace z doslovu autorky je mementem všem lidem, kteří přese všechno ještě stále ve svých srdcích chovají nesnášenlivost vůči těm druhým kvůli barvě pleti, kvůli jinému světonázoru, či kvůli tomu, že jsou úspěšnější v práci, anebo proto, že mají vetší dům a dražší auto...

"…Jedno jasné poznání:
jak nesmyslný je rasizmus, přehlížení jednoho druhým, náboženské spory a dokonce války… Těch čtrnáct životů, které jsem poslední dva tisíce let prožila, se odehrávalo pokaždé v jiném čase v jiné zemi, má fyzická podoba měla různé barvy barvy pleti, ocitla jsem se na nejrůznějších místech společenského žebříčku, vyznávala různá náboženství a filozofie. Vždycky jsem to byla já, podléhající tradičním požadavkům kmene, rodiny, státu, i všem předsudkům a vírám s tím spojeným.
Kdyby každý z nás uvěřil, že není na tomto světě poprvé, i když právě prožívá jedinečný a zcela neopakovatelný život, pochopil by ubohost a nesmyslnost svých negativních vlastností a snažil by se posilnit ty pozitivní,. Také by si uvědomil, že nic na světe se neztrácí a za vše se platí - za dobré i za zlé. A snad by se řídil slovy -

"NEČIŃ JINÉMU TAK, JAK NECHCEŠ, ABY ON ČINIL TOBĚ"
Tato rada má mnoho podob i obdobných znění, znamená však jedno a totéž: věčně platný zákon karmy, zákon plynutí energií, jejich výměny. A tím se dostávám na začátek tohoto zamyšlení.
Tohle ať je také závěrečná rada těm, kteří snad mají pocit, že se jim ubližuje - aby se zamysleli sami nad sebou, zda oni sami tento zákon respektují nebo zda jej vždy respektovali...
K tomu ještě několik výmluvných citátů myslitelů, kteří lidstvu předali nejen své moudro, a to zejména na zamyšlení těm, kteří dosud nepochopili, co mají udělat, aby nebyli na obtíž svým bližním či dokonce celému společenství, v nemž žijí, a nevědí, že stále platí "práce šlechtí člověka" a že i obyčejná práce je stále ještě nejspolehlivější způsob, jak vydělat peníze...

Když chceš poznat člověka, podívej se na jeho práci.
Friedrich Schiller

Bohové dali člověku dvě ruce proto, aby je neobtěžoval s každou maličkostí.
Pythagoras

Cokoliv člověk získá snadno bez práce, mívá většinou pochybnou hodnotu.
Leonid Maximovič Leonov

Obrázky použity z "google".

KDYŽ SI UBLIŽUJEME...

5. října 2011 v 16:34 | /O.M.A./ |  SPIRITUALITA

OMRAAM MIKHAËL AÏVANHOV:
- MEDITATIONSGEDANKEN -

ČLOVĚK JE SPOLEČENSKÁ BYTOST
Kdy lidé pochopí, že nejsou samostatná individua, ale že jsou součástí velkého Božího Těla, z nichž každý je jednou Jeho buňkou?
Pokud se tedy chovají špatně ke svým bližním a myslí si, že to je někdo cizí a existuje mimo ně, tudíž jejich špatné chování vůči němu je beztrestné, pak se velice mýlí.
Spojení mezi všemi živými tvory je skutečné, existuje fakticky na stejném principu, na jakém jsou vzájemně spojeny a projeny všechny buňky fyzického těla.
Pokud tedy učiníme něco špatného někomu jinému, je to jako bychom to učinili sobě samým, i když to momentálně nevnímáme, ani tak necítíme. A pokud svým bližním prokážeme dobro, prokazujeme je i samým sobě.
Bezpochyby každý z vás už má následující zkušenost:
Pokud nějaká bytost, kterou máte rádi, prožívá nějaké trápení nebo trpí bolestí, zajisté cítíte se svou milovanou bytostí a máte pocit, jakoby tu bolest způsobili přímo vám..., a když ji naopak potká štěstí, těšíte se, jakoby to štěstí potkalo vás samé...
Proč? Protože jste instinktivně a intuitivně vstoupili do vědomí jednoty s touto bytostí.
Toto vědomí jednoty je základem pravé morálky.

MENSCH IST EIN GEMEINWESEN
Wann werden die Menschen verstehen, dass sie keine getrennten Individuen sind, sondern ein Teil des großen Körpers Gottes, von dem jeder eine Zelle ist? Wenn sie sich also ihrem Nächsten gegenüber schlecht verhalten und dabei denken, er sei fremd und außerhalb von ihnen und sie könnten ihn ungestraft schlecht behandeln, dann täuschen sie sich. In Wahrheit existiert zwischen allen lebendigen Geschöpfen eine Verbindung, so wie zwischen allen Zellen des physischen Körpers eine Verbindung besteht. Wenn wir den anderen etwas Schlechtes antun, so tun wir es auch uns an, selbst wenn wir das im Moment nicht spüren. Und wenn wir ihnen etwas Gutes tun, so tun wir dieses Gute ebenfalls uns selbst.
Ihr habt zweifellos bereits folgende Erfahrung gemacht: Wenn ein Wesen, das ihr liebt, leidet oder Schläge bekommt, fühlt ihr es, als würde euch selbst dieser Schmerz zugefügt; und wenn ihm etwas Glückliches widerfährt, freut ihr euch, als wäre euch dieses Glück widerfahren. Warum? Weil ihr instinktiv und intuitiv in das Bewusstsein der Einheit hineingekommen seid. Dieses Bewusstsein der Einheit ist das Fundament der wahren Moral.




NOVÝ ZAČÁTEK PRO VŠECHNY...

5. října 2011 v 15:15 | KLEVKA |  ÚVAHY O DNEŠKU
Kdo se třeba jen okrajově zajímá o věci týkající se spirituální podstaty člověka, nesporně už dávno vzal na vědomí, že se kolem nás i v nás samotných zcela bežně dějí věci, které nejsou vysvětlitelné dosavadní (materiální) zkušeností člověka jakožto živočišného druhu.
Člověk si totiž ve své pýše a díky svému postavení na špičce té přírodní pyramidy neuvědomuje nedokonalost svých stávajících hmotných smyslů a nebere vážně varování přicházející z duchovního světa už celá dlouhá staletí... Varování týkající se jeho postojů a chování k přírodě, ale i k jinému člověku, k bližnímu... Stal se necitlivým k veškeré přírodě, z níž vzešel, a docela zapomněl, že je její pouhou částečkou...
Člověk sám sebe učinil pánem tvorstva ne v tom smyslu, aby dar, který od stvořitele dostal, moudře spravoval, tedy k prospěchu celé přírody... Podmanil si ji způsobem otrokáře - a úplně zapomněl za její dary děkovat a být vůči ní pokorný...
A právě různé jevy a změny (nejen fyzikální) na naší planetě zejména v posledních desetiletích, které citliví jedinci vnímají jako energetické změnyve svém těle i v psychice, nám důrazně dávají najevo, že ne příroda se musí přizpůsobit člověku, ale nakonec človek jako její součást bude muset respektovat její zákonitosti i nezbytnost jejího dalšího vývoje...
Toto dění posledních desetiletí se přibližně od roku 1987 označuje jako TRANSFORMAČNÍ PROCES PLANETY ZEMĚ, anebo řečí astrologie vstup planety Země (i celé galyxie) do VĚKU VODNÁŘE, její vzestup do páté dimenze (?měl být ukončen přibližně v roce 2007 ?) ...
Díky výpočtům mayského kalendáře, zveřejněným začátkem 90. let a sprvu vyvolávajícím senzaci, se ještě i dnes vedou dlouhé debaty i spory o době transformace i o jejím průběhu.
JAKÁ JE PRAVDA, to nikdo neví, protože - ač nezbytnost změn na naší planetě je dnes už zjevná ve všech sférách a nanejvýš nezbytná a nesporná - není na nás, na lidech o ní rozhodnout, natož ji provést, pokud jsme způsobem svého života nezbytnost změn vyvolali...!!!
Mnozí se snažili jak na veřejnosti, tak i na poli vědy, překrucovat pojmy a prostou, holou pravdu označovali dokonce za tajnou zbraň nějakých složitých zákulisních plánů a taktizování... N.Begich k tomu už někdy v roce 2005 řekl:
"…největší síla změny spočívá v jednoduchosti - prostě dokázat říct to, co pokládáme za správné a nesprávné. Říci pravdu znamená ochotu říct, co si myslíme, a pak dokázat svoji pravdu obhájit pomocí faktů. Musíme být také upřímní sami vůči sobě a dokázat své mínění změnit, pokud se vynoří nové informace. Také být flexibilní a tolerantní vůči názorům jiných a přiznat vlastní chyby, to všechno jsou nejsilnější a nejtěžší kalibry této tajné zbraně… Všichni přeci známe situace, kdy se proti něčemu postavíme, když nás naši protivníci začnou zastrašovat a umlčovat, necháme si svou pravdu pro sebe nebo raději ustoupíme už před bitvou…"
Očekávejme změny, nejdříve změny u jedinců, pak celého lidského kolektivu. Všechno se bude měnit. Z mnoha stran slyšíme výzvy ke změnám, ale i varování před bolestivým kolapsem pozemských i lidských struktur, a to vše posiluje ono radostné poselství o novém obrazu lidstva, o nové svobodě, o nové orientaci a o novém duchu času. Budeme-li nyní ochotni odhodit veškerý starý balast, osvobodit se od něj, pocítíme úlevu a budeme schopni se duchovně pozvednout, pokročit ve svém vývoji a pokročit do poslední fáze nastávajících proměn. Jen tak můžeme využít příležitost, která se nám nabízí sice už dlouhá léta, ale teď mnohem intensivněji a naléhavěji. Nabádá nás k tomu i Matka Země, která vysílá už léta opravdu varovné signály.
Aby se nastávající změny mohly opravdu rozběhnout, je zapotřebí splnit dva předpoklady.
Jedním z nich je naše připravenost a ochota ke změnám.
Druhým předpokladem je nutná vyšší frekvence vibrací, ke kterým dochází a které vytváří úplně nové rezonanční pole. Poznáme to podle toho, že se úplně změní okruh našich přátel nebo dokonce celý náš život i jeho smysl a že se přestaneme obávat změn, ke kterým dochází v našem okolí. Do našeho života vstoupí noví lidé, ale může se stát, že lidé, se kterými jsme byli karmicky propojeni, náhle z našeho života zmizí. Nemějme z toho obavy, v takovém případě by mělo pomoci následující - zhluboka se nadechneme a řekneme: " Přeji ti všechno dobré a báječný život. Jednou se opět shledáme." Pak dojde k tomu, že do našeho života budou vstupovat lidé, se kterými máme naši pozemskou cestu projít. Tento jev celou záležitost urychlí a přinese nám navíc i mnoho radosti.
ROZVOLNĚNÍ KARMY
Antas a Antaria jsou duchovního průvodci pozemšťanů a ve své knize "Dětem Světla" z roku 1997 nám sdělují, že dalším pozitivním jevem nastávajících změn bude rozvolnění karmy. Zákon resonance totiž způsobí, že karmický zákon posledního dvoutisíciletí bude "vykoupen" nebo jinými slovy už "splacen".
Také nás ujišťují, že budou lidstvo provázet na jeho cestě do vyšších rovin své existence, každému z nás však bude ponechána svoboda i volnost nadále se "trestat" za "špatné činy" sami.
Všem těm, kteří se rozhodli nastoupit cestu zpět do Světla, jak to metaforicky líčí i biblický příběh "Návrat ztraceného syna", vzkazují:
"…Nežijte už pro hříchy minulosti a odhoďte veškerý balast, který vás tíží, a vykročte ulehčení vstříc budoucnosti. Tam na vás bude čekat to, co momentálně přitahujete, a tam také spatříte veškerá svá očekávání i obavy. Odstraňte ze svého života vše, co vás omezuje, a rozlučte se s falešnými iluzemi, opusťte strach, pýchu, samolibost a lakotu. Vezměte s sebou pouze jediného přítele, a tím je Láska. A tu vám pak zákon rezonance také vrátí.
Ale varujeme všechny, kteří plní svá srdce nenávistí a chamtivostí, zákon resonance se postará o to, že budou sklízet, co zaseli. A tak to platí v dobrém i ve zlém - dostanete to, co jste vypěstovali…"
Zkušenosti posledních několika let jejich slova potvrzují. Je opravdu potřeba oprostit se od všeho, co nás omezuje, protože to je jediná, spirituální, cesta všech těch, kteří se chtějí orientovat novým směrem, nebo tak už učinili. Pak vás nepřekvapí zjištění, že "cesta zpět ke jednotě" nebo "cesta ke Světlu" je příkrá a že je spojena s více-méně bolestivým procesem proměn. Je spojena s nutností projít svým "slzavým údolím", i když to bude jen v symbolickém významu, nicméně pláč resp. tekoucí slzy jsou neklamným projevem uvolnění o očisty. Toto bolestné a slzavé údolí může mít mnoho podob: ztráta či opuštění finančních jistot, pohodlí luxusního života, ztráta rodiny, ale třeba i odchod z prostředí, které nám bylo domovem -lokálně, duchovně i kulturně…
To vše nám může nahánět úzkost, zejména když se rozpojí a rozpadnou staré a letité vazby na lidi a prostředí, ale jde o to, že naše vědomí si vytváří nové struktury, nový pocit vlastní identity a přeorientovává se zcela na nové hodnoty.
Přitom nám už opravdu nezůstává mnoho času zabývat se svou minulostí nebo v ní dokonce setrvávat, čas kvapí. Aristoteles Onasis, slavný a úspěšný obchodník, jednou řekl, že nesmíme běžet za penězi, my jim musíme vyjít vstříc… A podobně to je i dnes v době očekávání Věku Světla - musíme mu vyjít vstříc, a čím lehčeji vykročíme, o to snadnější bude naše cesta.
Musíme tedy procitnout z našeho snu či iluze, že svět zůstane i nadále takový, jak ho dnes známe. Pokud budeme hledat v dnešním světě jenom jeho krásy a vlastní Ego, zažijeme vlastní zkázu a smrt. Avšak ti, kteří se rozhodli pro "říši Světla", které musíme rozvíjet sami v sobě, těm se dostane síly a podpory.
Naše cesta pozemským životem je vlastně učební proces, během kterého musíme pochopit, že Světlo je duchovní a božský princip, který existuje v každém z nás. Překonávání vlastního ega může být docela bolestné, nicméně cesta k pozitivní transformaci každého jedince by měla být dobrovolná
Pokud člověk akceptuje sám sebe v nejhlubším nitru svého srdce, v té chvíli pro něj začne existovat "království nebeské" a už nemusí čekat na jeho příchod v některém z budoucích věků.
(Upraven starší příspěvěk - klevka)