ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Listopad 2011

ŽIJI LÁSKOU

22. listopadu 2011 v 7:35 | EBA |  OKNO DO DUŠE
(z archivu: původně předchází básni Tanec)

O, LÁSKO,
ty lásko něžná,
lásko hřejivá,
oduševňující,
lásko úžasná,
...VŠEOBJÍMAJÍCÍ....
Vidím tě všude!
Dáváš mi znamení
když šumí větev v parku
Posíláš posla
když ptáček zpívá za oknem...

Probouzíš smysly
když voda zurčí v potoku
Záříš i z očí
když mne soused zdraví
a děťátko v kočárku natahuje ručky
Vstupuješ se mnou do mého příbytku
pejsek nás oba vítá
Povznášíš duši
když hudba plyne z rádia
a barevnost obrazů nejde popsat slovy
Pulzuješ v mých žilách
při vroucné modlitbě…
Když ukládám se ke spánku
vstupuješ mi do snů
Konejšíš mne slovy
jež není třeba říkat
Tvá blízkost jako žár
prostupuje tělem
proniká srdcem i duší
živí mou Naději
a já sním
náš krásný sen
o JEDNOTĚ

S tou LÁSKOU v srdci
se ráno probouzím
s ní začínám
svůj nový den
a žiji jej
ŽIJI TVOU BOŽSKOU LÁSKOU

"Láska je naše pravá přirozenost. Láska nezná hranice kast, náboženství, ras a národů. Všichni jsme perly navlečené na téže niti lásky" Amma



PINOCCHIO

22. listopadu 2011 v 5:39 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
Pokud jde o nejoblíbenější knižní hrdiny, tou bezesporu nejkrásnější knižní postavou pro mne byl a zůstává Malý Princ.
Proč? O tom už jsem psala na tomto blogu už několikrát - pod názvem Kniha mého srdce jednak v německé i anglické rubrice a také už i v tématu týdne.Jelikož se nyní nechci opakovat, vzpomínám na další literární postavičku mého (poválečného) dětství a počátečních čtenářských zážitků - dodnes si vybavuji, jak jsem při sledování příběhů tohoto zvědavého, smělého i neposedného hrdiny často měla dost vystrašenou a malou dušičku. Snad proto mi nezmizel z paměti ani po tolika letech…
Je to PINOCCHIO! Většina z vás asi bude znát film stejného názvu z dílny Walta Disneye, ale mně nevymizí z paměti vůně nové knížky, kterou jsem našla jako obvykle pod vánočním stromečkem, s velkými písmeny pro začínající čtenáře a kouzelné barevné obrázky dřevěného chlapečka a jeho souputníků.
O co jde? Je to krásná a nesmrtelná pohádka o tom, že sny se mohou stát skutečností, pokud to opravdu chceme a usilujeme o ně vší silou svého srdce - vždyť právě to je podstata všech zázraků, i těch nadpřirozených. Síla naší víry.
"Dobrodružství Pinocchia" psal Carlo Collodi, italský autor knížek pro děti a mládež, koncem 19. století nejprve jako kratší časopisecké příběhy, z nichž pro velký čtenářský úspěch vznikla knížka (1883). Hlavním hrdinou příběhů je malá dřevěná loutka, vyrobená loutkářským mistrem z odhozeného kusu třešňového dřeva, která najednou obživne - a jelikož je to kluk-nezbeda hned uteče!- a největší touhou jeho srdce je stát se opravdovým klukem…
Vše začíná takto:
"Byl jednou jeden kus dřeva. Nebylo to žádné vzácné dřevo, ale obyčejné poleno, jaká se v zimě přikládají do kamen a do krbů, aby se vyhřály pokoje..."
Bylo to ale také neobyčejné poleno, protože bylo živé. Oživlé dřevo se v dovedných rukou kmotra Geppetta promění v hezkého panáčka. Geppetto mu dá jméno Pinocchio, které mu má nosit štěstí, a stane se mu pečlivým a starostlivým otcem. Udělá mu šatičky z květovaného papíru, botičky ze dřeva a klobouček z chlebové kůrky… Zvláštní na něm je však to, že kdykoli je tento dřevěný panáček v tísni a zalže, začne mu růst nos - pokaždé o kousíček víc… A jelikož náš chlapeček je neposlušný synek, má také tuze dlouhý nos. Kromě toho je hloupý, líný a rád se toulá.
Svému tatínkovi přinese spoustu trápení a sám zažije přemnohá dobrodružství na své cestě za poznáním dobra a zla na světě: uteče do loutkového divadla, setká se se zlověstným Ohňojedem (!), s proradným Lišákem a Kocourem, cestuje na zázračné pole i přes moře, no pranic nedbá na moudré rady mluvícího cvrčka Jémine, který je jeho nerozlučným společníkem a na každém kroku mu připomíná, co si chlapeček předsevzal… a že to vůbec nebude tak jednoduché. Ale že Pinocchio má v jádru dobré srdce, jeho dobrá víla s tmavě modrými vlasy ho proto nakonec přivede na správnou cestu.
Vrcholné dobrodružství na něj však čeká opět u tatínka, po návratu do "rodné" řezbářské světničky: zůstane dál pyšným dřevěným panáčkem? Nezbední chlapci totiž, když se polepší, mají zázračnou moc.
Knížka také okamžitě okouzlila všechny čtenáře a sklidila velký úspěch. Později podnítila nejednoho zahraničního autora k adaptaci těchto kouzelných příběhů. Tak například A. N. Tolstoj svého hrdinu pojmenoval Buratino - kašpárek a vydal knížku jeho příběhů pod názvem "Buratino aneb zlatý klíček".
Vzniklo také mnoho filmových a hudebních zpracování této kouzelné pohádky s výsostně mravním ponaučením:
Když nebudeš pravdomluvný, naroste ti nos, který prozradí tvou lež, což mělo děti odnaučit lhát.
Autor chtěl dětem rovněž ukázat, jak může být lenost, lhaní i neposlušnost potrestána - když totiž Pinocchio například odmítne vzít lék od své hodné, ale přísné víly, už klepou na dveře hrobaři s rakví… Ale že Pinocchio má srdce na správném místě, tak ví, že jeho největší touha stát se skutečným chlapcem se naplní jenom tehdy, když bude pilný a bude ochoten pomáhat druhým…
V roce 1940 vznikl nepřekonatelný Pinocchio ve studiu kreslených filmů Walta Disneye, který uchvátil srdce nejen těch malých, ale i dospělých a na konci jeho příběhu tečou slzy po tvářích úplně všem, přestože se toto jméno už mezitím stalo také synonymem lhářů....

O Malém Princi viz

KDE JE BŮH

20. listopadu 2011 v 12:52 | XXX |  SPIRITUALITA
Ano, správně, neptám se, ZDA je Bůh, ale KDE je Bůh, KDE Ho lze najít...
A také hned odpovím - VŠUDE, všude kolem nás, a proto i v nás. Totiž jen slepý a hluchý otrok hmoty nevidí, že hmota je pomíjivá a že ta neviditelná, zato věčná, nesmírná a všemocná Síla, která stvořila nejen vesmír, ale je i původcem toho úžasného zázraku stále se obnovujícího života na Zemi a patrného v celé přírodě, a která tak přemoudře všechno řídí a spravuje, ta je VŠUDYPŘÍTOMNÁ
Vždyť bez ní by se nám nedostalo ani dechu - ten také nevidíme, přesto žijeme, jenom dokud dýcháme..., ani našemu srdci ta nepochopitelná energie udržující je v nepřetržité činnosti celé desítky let... a bez jejího Ducha bychom byli jenom bezduchými výtvory (???)přírody...
Proto tento příspěvek věnuji všem SKEPTIKŮM, více i méně zatvrzelým a mně známým i neznámým, kteří nechtěli nebo dosud nedokázali najít Boha ani v přírodě, ani v sobě. Stále jich je zejména mezi vzdělanými lidmi hodně, a to navzdory tomu, že kromě mnoha uznávaných vědců a myslitelů minulých dob) také věhlasný atomový fyzik, nositel Nobelovy ceny a zakladatel kvantové teorie, Max Planck, na jedné přednášce v Benátkách rozhodně prohlásil nasledující:

"…Jako fyzik … a na základě svých výzkumů atomu… vám říkám toto: Hmota jako taková neexistuje! Veškerá hmota vzniká a existuje jenom díky síle, která způsobuje oscilaci atomových částic a sdružuje je do nepatrných slunečních systémů. Jelikož v celém vesmíru žádná inteligentní ani věčná síla vlastně neexistuje - lidstvu se nikdy nepovedlo nalézt tak toužebně hledané (a samohybné) perpetuum mobile, musíme za ní hledat vědomého, inteligentního ducha. Tento duch je prazákladem veškeré hmoty… "
A Albert Einstein vyznává svou víru Boha takto:
"Věřím v jednoho osobního Boha a s klidným svědomím mohu říci, že jsem nikdy v životě neholdoval žádnému bezbožnému životnímu systému. Již jako mladý student jsem odmítal vědecký postoj 80. let (19.stol. - pozn.aut.)a považuji vývojové teorie Darwinovy, Haeckelovy a Huxleovy za beznadějné a zastaralé. ... O většině představitelů této vědy (přírodních věd-pozn.)můžeme říci: Jsou zajedno v tom, že víra a věda nestojí nepřátelsky proti sobě... Jsem přesvědčen, že bez náboženství by lidstvo ještě dnes bylo na úrovni barbarů. Úroveň společenského života by byla na velmi primitivním stupni...Pravé náboženství pomohlo lidstvu k pokroku ve všech oblastech."
A tak si myslím, že tito velikáni vědy se ve svém vědeckém nebíčku určite blahosklonně usmívali, když užaslí astronomové nejprve objevili teorii "velkého třesku", pak se pro vše nepoznatelné a lidskému oku i moderním teleskopům skryté objevili v jejich názvosloví pojmy "(černá) tmavá hmota", která napňuje převážnou část vesmíru, a poté také "tmavá energie" - pro vysvětlení příčiny rozpínavosti vesmíru... Jaká to zatvrzelost!
Proto jsem se rozhodla vložit na tyto stránky následující aktuální článek:

DÁVNÉ OTÁZKY LIDSTVA KONEČNĚ ZODPOVĚZENY

Již z Bible víme, že Bůh je všude. Je v každém z nás a řídí osudy nejen lidí na Zemi, ale celý vesmír. Tento fakt se ale mnoho století nelíbil některým vědcům. (NĚKTERÝM, neboť je známou skutečností, že většina vědců je věřících. Příkladem budiž např. Dr. Jiří Grygar.) Neustále hledali důkazy, že vše vzniklo jaksi ,,samo". Ale jak víme z praxe SAMO nic nevznikne. Dokonce i v zařízení ,,BRANO ZAVÍRÁ SAMO" je nutná minimálně pružina…
Nyní vědci dospěli k závěru, že vesmír nezpomaluje své rozpínání (jak by se asi mohlo po údajném velkém třesku zdát) - nýbrž zrychluje. První, kdo si všiml nesrovnalostí, byl holandský astronom Jan Oort, který již v roce 1932 vypočítal, že naše galaxie obsahuje takřka dvojnásobek množství hmoty, než můžeme pozorovat. Vyslovil domněnku, že část hmoty je pravděpodobně neviditelná. Termín skrytá hmota (dark matter) vytvořil o pár let později nonkonformní švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky, který, stejně jako Richard Feynman či Murray Gell-Mann, působil na Caltechu. Zwicky z pozorování kupy galaxie Coma vypočítal, že tato obrovská kupa musí být z devíti desetin složena ze skryté hmoty. Tehdy ho ovšem nikdo nebral moc vážně, Zwicky - ačkoli dodnes drží rekord za největší počet objevených supernov - jeho jméno je známo jen odborníkům. Postupem času vědci zjistili, že vše má na svědomí tzv. temná hmota a energie. (V posledním čase označována spíše jako skrytá hmota.)
Tato tvoří 90 - 99% hmoty vesmíru! Je tedy zřejmé, že na nás má viditelný vesmír zcela minimální vliv! Pozorování totiž prokázalo, že hvězdy blízko okraje viditelného disku spirální galaxie obíhají stejnou rychlostí srovnatelnou s rychlostmi oběhu hvězd u vnitřního okraje. Získaná data ukazují, že skrytá hmota je rozložena rovnoměrně v relativně velké oblasti o průměru několika stovek světelných roků. To je v rozporu s předpokladem, že by se hustota skryté hmoty měla prudce zvyšovat směrem ke galaktickému jádru. Pokud by trpasličí galaxie byla jako broskev, pak by podle standardního kosmologického modelu platilo, že bychom měli v jejím středu objevit ,,pecku" skryté hmoty. Místo toho se galaxie, které vědci zatím studovali, podobají broskvi bez pecky.
Vesmír se údajně pohybuje na úzké hranici mezi věčným rozpínáním a koncem v podobě kolapsu. Viditelná hmota ve vesmíru ovšem nedostačuje k tomu, aby udržela tuto křehkou rovnováhu. Vesmír tedy ve skutečnosti ovlivňuje něco, co nevidíme a o co jsme dosud nedokázali analyzovat. Ve vědeckém tisku se už nepokládala otázka "Existuje skrytá hmota?" ale spíše "O jakou matérii se jedná, když vyplňuje tak ohromné prostory vesmíru?"
Je jen jedna možnost. Pokud by se všechna skrytá hmota skládala z baryonů, tedy z protonů a neutronů - speciální termín zní MACHOs (Massive Compact Halo Objects), tato hmota by nestačila vyplnit kupy a superkupy galaxií. Navíc výpočty jaderné syntézy v teorii velkého třesku nedovolují, aby baryonová hmota tvořila více než desetinu kritické hodnoty. (Je zde samozřejmě i velmi reálná možnost, že tzv.: ,,velký třesk" je jen chorobný výmysl některých vědců.) Problém skryté hmoty, jak uvádí Jiří Grygar, nelze vyřešit bez hlubšího pochopení dějů ve velmi raném vesmíru.
Z toho důvodu musí existovat další skrytá hmota, tvořená nehmotnými či spíše velmi lehkými částicemi, jež se pohybují vesmírem rychlostí světla. Tyto nebaryonové objekty dosud neznámého druhu označujeme jako WIMPs (Weakly Interacting Massive Particles). Mohly by to být například neutrina, která jsou velmi nesnadno rozpoznatelná. V tom případě by bylo pravděpodobné, že brzy po velkém třesku vylétlo z kosmické polévky obrovské množství neutrin a od té doby volně proudí vesmírem. Kdyby každé neutrino mělo malou, nicméně nenulovou hmotnost, jejich množství by stačilo, aby hrálo roli veškeré chybějící gravitační hmoty. V nedávné době se ale stalo něco, co astronomům vyrazilo dech. Skrytá hmota byla identifikována! Již od poloviny 90. let minulého století byly pozorovány náznaky, které by mohly být onou tajemnou skrytou hmotou, ale teprve nyní lze s jistotou říci, že byla zaměřena. Hubbleův vesmírný teleskop zachytil skrytou hmotu díky metodě nazvané gravitační čočky v blízkosti hvězdy typu Rudého obra ve Velkém Magallenově mračnu, nejhmotnější satelitní galaxii Mléčné dráhy.
Video je možné zhlédnout zde: http://www.astro.cz/apod/ap111003.html
Jak moc se podobá skrytá hmota (prví obrázek) neuronům v mozku (druhý obrázek)!
Je téměř jisté, že právě skrytá hmota je součástí nebo aspoň nástrojem Boha. Díky ní se dá vysvětlit, jak Bůh může být opravdu všude a řídit celý vesmír. A i pro ty, kteří v Boha nevěří, musí být skrytá hmota fascinující! Je všude a nutně nás musí zcela zásadně ovlivňovat. Teď, když vědci zjistili, že tvoří možná i 99% vesmíru (kdy pouze okem nevidíme ani celý viditelný vesmír - a ten celý tvoří pouze 1% hmoty) zjišťujeme ještě více, jak jsme maličcí. Jak zcela zbytečné se v tomto světě zdají naše starosti a žabomyší války…

Převzato ze
Dočtěte tamtéž - je to zajímavé!!!

Tento obrázek je zajímavá kresba E.J Winklera podle Nového zjevení Jakoba Lorbera, tzv. "Schöpfungsmensch" (postava člověka - stvoření mající podobu hmotného vesmíru, která pluje nekonečným prostorem), v jehož malíčku levé nohy se nachází naše galaxie - "Hülsenglobe" - i s naší zemičkou...
(Jakob Lorber - rakouský mystik 19. stol., jenž podle přijatého Vnitřního Slova sepsal mnohačetné spisy vysvětlující nejen vznik vesmíru...)