ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Prosinec 2011

PŘEKVAPENÍ

29. prosince 2011 v 18:23 | Dalajláma |  POSELSTVÍ MOUDRÝCH


O LIDSKÉM SNAŽENÍ
Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidech nejvíc překvapuje, odpověděl:
" Samotní lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti, a tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti. A žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili."

Jmelí ano, ale co ty stromy...

27. prosince 2011 v 13:56 TÉMA TÝDNE
JMELÍ A POLIBEK - ROMANTIKA















ALE CO TY STROMY...?









JAK DLOUHO JE BUDEME JEŠTĚ NIČIT...???!!!

SCHÖPFUNGSMYTHEN

21. prosince 2011 v 14:50 EINE HANDVOLL DEUTSCH
Eine Reflexion zum Film SCHÖPFUNGSMYTHEN

Fragen nach der Entstehung der Welt und dem Ursprung seiner Existenz haben den Menschen seit seiner Bewusstwerdung beschäftigt. In den Geschehnissen der ihn umgebenden Natur fand er Zeichen, die ihm eine Vorstellung vom Uranfang vermittelten und allmählich entstanden im Legendenschatz aller Völker und Kulturen Erzählungen, die eine schlüssige Erklärung dafür zu formulieren suchten, wie der Kosmos und das Leben auf unserem Planeten entstanden sein könntenWie eine ursprüngliche, vor aller Zeit existierende - meist göttliche - Macht die Welt, alle Dinge und letztlich auch den Menschen erschaffen haben könnte.
Mythen waren ursprünglich wohl nur verdichtete Beschreibungen des jeweiligen Lebensraumes und seiner unmittelbar erfahrbaren Bedingungen, im Laufe der Zeit jedoch entwickelten sie sich zu wichtigen 'Völkergedanken'. Der englische Anthropologe Neil Philip bringt es auf den Punkt, wenn er schreibt: 'Mythen spiegeln die Seele eines Volkes'. So unterschiedlich die Erzählungen sein mögen, es überrascht doch, dass sich unabhängig von den Gegebenheiten des jeweiligen Lebensraumes einige elementare, alle Kontinente und Kulturkreise übergreifende Grundgedanken finden lassen, die ihre Gültigkeit im Regenwald wie in der Wüste, im Hochgebirge wie in der Südsee haben. So kennen viele Legenden die Leere und das Chaos des Anfangs, das Erscheinen des Lichts, die große Flut, die Vorstellung von Himmel und Erde als Liebespaar, das schrittweise Sich-Herausbilden des Menschseins, das Gestalten eines ersten Menschen aus Lehm, den Hauch des Lebens, das schöpfende Wort, die enge Verbundenheit mit der Natur und allen Lebewesen.
Mythen entstanden überall auf der Welt, weil sie einem elementaren, innersten Bedürfnis des Menschen zu entsprechen scheinen. Sie wurden zu grundlegenden Bausteinen für die Weltbeschreibung, das 'Weltbild' aller Völker und Kulturen und ihre wiederholte Erzählung bildete den ersten Schritt auf dem Weg zur Entwicklung von einer Art bildhaften Urzelle, einer elementaren und endgültigen Idee, aus der die religiösen Vorstellungen der Menschen, die Religionen der Welt selbst, entstanden sind. Jochen Richter besuchte im Jahr 2008 zwölf indigene Völker rund um den Globus.
Neun Erzählungen fanden Platz in dieser Dokumentation. In Südamerika traf Jochen Richter die Tupari am Rio Branco, nahe der bolivianischen Grenze. In Afrika besuchte er die Bidjogos auf einem Archipel vor Guinea-Bissau, die Dogon in Mali und die Himba im Norden Namibias. In Arizona drehte er bei den Navajos im Canyon de Cheilly und in Grönland traf er eine Inuit in Ilulissat. In Westaustralien besuchte er eine Aboriginee-Sippe und im Südwesten Chinas ein Bergdorf der Naxi-Minderheit. In der westlichen Mongolei traf er den Schamanen und Häuptling der Tuva. Dreharbeiten in Island und Ägypten schlossen die 84 Tage dauernde Reise ab.


ACH, TA ČEŠTINA....

12. prosince 2011 v 22:04 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE
Tímto krátkým příspěvkem chci vyslovit své velké poděkování administraci tohoto blogu za TOTO TÉMA TÝDNE...!!!!Úžasný
Je nás asi mnoho, mnoho čtenářů denního tisku i internetových stránek (nejen Blogu.cz), kteří si ze srdce přejí, aby se tak krásný jazyk, jakým je čeština, objevoval ve všech (sdělovacích) médiích v takové kultivované podobě, jakou známe z krásné literatury. (A ne s chybami - dokonce s tak základní a do očí bijící chybou, jaké se redaktor dopustil hned v titulku na obrázku vlevo!)
Samozřejmě, NIKDO NENÍ DOKONALÝ..., každý může zapomenout čárku v souvětí, každý se může splést v koncovce podstatného jména či slovesa, snadno nám uklouzne i tvar nebo slovo z obecné češtiny či nářečí, ani nedokáže každý z nás tvořit formálně i esteticky dokonalé texty, jaké vycházely z pera mistrů českého jazyka, ale... při čtení příspěvků některých "zdejších" bloggerů-bloggerek se tu a tam opravdu "ježí chlupy"..., a to nejen pro neznalost psaní i-y...Plačící
Proto se přimlouvám za to, aby - jak si to doslova vymiňují některé české webové stránky (v zahraničí je to běžné, vlastně samozřejmé) - i administrace Blogu.cz vyžadovala od svých autorů základní znalosti mateřského jazyka: dodržování základních pravidel pravopisu, respektování gramatiky (stylistiku nebudeme rozebírat) i citlivost - vkus při volbě jazykových/slovních prodtředků...
Jako "Nečeška", která češtinu (i každý jiný jazyk) respektuje jako jeden ze základních znaků (českého) národa a miluje ji, předem děkuji všem rodilým Čechům-Češkám, kteří chtějí sdílet své myšlenky i zážitky s ostatními formou jejich ZVEŘEJŇOVÁNÍ na internetových stránkách, za to, že budou brát ohled na jazykový cit svých čtenářů a ušetří je šoků ... Křičící
Bylo by dobré uvědomit si, že úroveň jejich češtiny je také odrazem úrovně jejich vzdělání... i obrazem jejich osobnosti... Šlápnul vedle


POSELSTVÍ VÁNOC

12. prosince 2011 v 20:04 | zdroj |  ÚVAHY O DNEŠKU
Čechy, Němce, Francouze čeká každoroční nadílka shodně na Štědrý večer; příslušnými nadpřirozenými dárci jsou v těchto zemích Ježíšek, der Weihnachtsmann a Petit Papa Noël.
Avšak jiný kraj znamená i jiný mrav. Například v Nizozemsku nadílí Sinterklaas ( Mikuláš) už 5. prosince večer a dost. Vánoce se slaví v poklidu
a většinou už bez dárků - Ve Švédsku naděluje 13. prosince svatá Lucie, v Itálii 6. ledna bezzubá čarodějnice Befana a ve Španělsku téhož dne svatí Tři králové, Los Reyes Magos. Děd Moroz se Sněguročkou chodí po pravoslavném způsobu obšťastňovat děti až 7. ledna. Štědrý den Angličanů a Američanů se spíše podobá našemu silvestru. Dárky se dávají až 25. prosince ráno. V anglosaském prostředí je pro nadílení jiná mikulášská inkarnace, Santa Claus.
Všechny tyto štědře nadělující nadpřirozené bytosti už odedávna zaměstnávají fantazii dětí. Alespoň do té doby, než odhalí šedou životní realitu, že naděluje tatínek. Je tomu letos 106 let, co jedna americká holčička chtěla mermomocí vánočnímu tajemství přijít na kloub - a to s pomocí redakce novin.Jmenovala se Virginie O' Hanlonová a žila s rodiči v New Yorku. Jednoho dne roku 1897 napsala deníku Sun čtenářský dopis:
" Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy, prosím: Chodí Santa Claus?"
V oddělení dopisů si s tímto dotazem nevěděli rady a v celé redakci zavládly rozpaky. Nakonec dopis přistál na stole šéfredaktora Sunu. Byl jím zkušený novinář Francis P. Church, syn baptistického kazatele, absolvent Kolumbijské univerzity, který za války Severu proti Jihu pracoval jako frontový dopisovatel deníku New York Times. Bylo o něm známo, že ho máloco dokáže vyvést z míry. Věděl si tedy rady i nyní s dotazem na existenci Santa Clause.
Především si uvědomil, že nesmí zklamat dívčinu důvěru v informovanost a pravdomluvnost printmedií. A tak jí v obvyklé časové tísni redakčního provozu za pouhých pár minut napsal osobní odpověď. Text vyšel příštího dne na titulní straně Sunu.

Vánoční poselství šéfredaktora Churche

"Milá Virginie, Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému, nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom pochopili celou pravdu."
A pokračoval:
" Ano Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii - nic z toho, co činí život snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět by muselo uhasnout.
Santa Claus existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám. Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý den vyslal lidi, kteří by Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to dokázalo? Žádný člověk ho nemůže uvidět jen tak. To ale vůbec nic nedokazuje.
Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoli vidíš nikdy nespatříš celé. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který nedokáže protrhnout žádné násilí. Poodhrnout ten závoj může pouze víra a poezie a láska. Pak najednou spatříme všechnu krásu a nádheru za ním.
Asi se zeptáš, jestli je to pravda. Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije a bude žít věčně. Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti jako jsi Ty a naplnil radostí každé otevřené srdce. Veselé Vánoce, Virginie, Ti přeje Tvůj Francis Church."
Výměna dopisů mezi osmiletou Virginií a šéfredaktorem Churchem se odehrála v prosinci 1897 - před 114 lety. Sklidila nesmírný úspěch, redakce byla zasypána tisíci souhlasných čtenářských dopisů. Newyorský deník Sun ji od té doby uvěřejňoval vždy znovu v předvánočním týdnu na své titulní stránce, ještě mnoho desetiletí po roce 1906, kdy Francis P. Church vydechl naposledy. Dopis se stal nedílnou součástí tradice listu až do roku 1950, kdy deník zanikl. Tehdy však převzaly štafetu četné angloamerické a i mnohé jiné noviny a časopisy na celém světě, v Evropě také německý týdeník Welt am Sonntag.
Oba dopisy - dávná dětská otázka a nadčasově moudrá úsměvná odpověď novinářova - tak nezanikly ani roku 1971 smrtí Virginie O' Hanlonové, ředitelky školy ve výslužbě; ozývají se v různých koutech světa podnes.
V roce 1999 převzaly tuto štafetu poprvé i naše Lidové noviny. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Přejme si, aby tichá štafeta naděje a dobra obstála konfrontaci se silami temnost, zla, vražedné nenávisti. Přejme tomuto poselství lásky - slovy dávno zesnulého amerického novináře Francise P. Churche, "aby nikdy nezaniklo a zaznívalo na světě lidí ještě za desetkrát deset tisíc let".
Jiří Löwy, novinář.
( LN č. 299 Ročník XVI)

KLIDNOU POHODU VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ V KRUHU RODINY A ŠTĚDROU NADÍLKU LÁSKY NA CELÝ ROK 2012 PŘEJE KLEVKA