ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

Leden 2012

OKO ZA OKO...

14. ledna 2012 v 18:35 | KLEVKA |  TÉMA TÝDNE

…ZUB ZA ZUB?

anebo

POMSTA MÍSTO ODPUŠTĚNÍ?

V mém předchozím příspěvku "Proč pomsta?" mne zadané téma týdne přimělo zamyslet se po delším čase opět nad jedním z nejhorších projevů lidské povahy - nad pomstou - nejprve obecně http://babileto.blog.cz/1201/proc-pomsta. Také jsem v něm vysvětlila své pojetí "návodu", jak sjednat spravedlnost - OKO ZA OKO, ZUB ZA ZUB (???), a místo pomsty jsem nabídla jednu praktiku, kterou si lze ověřit sílu odpuštění - meditaci Ho´oponopono.
A když jsem pak pátrala ve svém vlastním životě, zjistila jsem, že v něm není ani stopa po pomstě… Ne že by na mé dosavadní už docela dlouhé cestě životem nebylo co oplácet!!! Právě naopak. Anebo že by se v mém nitru neobjevila myšlenka, jak se bránit zlu nebo jak a kam všemu uniknout…
Ještě ve školním věku to byla má tehdy nejbližší kamarádka - spolužačka i sousedka, která mne zradila jako první, ačkoli jsem ji pomáhala nejen se školními povinnostmi…, pak to byla další velmi dobrá "přítelkyně", také přítel, další "přátelé", pak první partner, později se našli "zrádcové" mezi kolegy či kolegyněmi, mezi sousedy i sousedkami, ale byli i mezi mými blízkými, ba i nejbližšími, a to bolelo nejvíce. Nepomstila jsem se ani tehdy, když jsem díky "podvodu století" (ze strany nejbližší osoby) a s přispěním úřední "spravedlnost" přišla o střechu nad hlavou, díky čemu jsem se i s nezletilým synem octla na ulici! To jsem byla opravdu zoufalá. (A právě tehdy se mi dostalo nejvíce pomoci - ne od lidí, ale shůry…)
Motivy?
Zcela "lidské" - všechny možné projevy a důsledky žárlivosti (obecně a na cokoli), ješitnosti, nepřejícnosti, závisti, zlomyslnosti, lakoty, hamižnosti…, prostě a zkrátka za každou cenu a jakýmikoli prostředky prosadit sebe, své EGO, a nedovolit druhým, aby byli úspěšnější nebo spokojenější, aby nad nimi jakkoli vyčnívali - vlastnostmi, oblibou u druhých, úspěšností, majetkem…
Samozřejmě, že mne takové projevy a "vztahy" ubíjely, deprimovaly, sama jsem jim moc nerozuměla, každou situaci jsem si často a dlouho obracela ze všech stran, abych ji pochopila a našla na ni svůj podíl… Pokaždé trvalo značnou chvíli, než jsem se s problémem vyrovnala, ale nikdy jsem nepomýšlela na odplatu. Takové vztahy končily obvykle "jenom" nemluvením nebo rozchodem. V mém nitru zůstala sice hořkost, ale nikdy pomstychtivost.
A jelikož "čas je nejlepší lékař", stalo se například, že dotyčná osoba se pak sama omluvila jako první. Dokonce docela nedávno jsme se s jednou přítelkyní rozešly po 35 letech poté, co jsem si (už jako důchodkyně, společensky aktivní a na nikom nezávislá!) z úspor koupila nové a lepší zahraniční autíčko…! Nyní jako první začala opět posílat přání k svátkům…
Já sama jsem se nedokázala nikdy dlouho "hněvat" a už po krátké době bylo z mé strany vše odpuštěno - na lidi jsem se usmívala, projevovala vstřícnost a ochotu obnovit přerušené vztahy. Avšak tato má snaha nebyla vždy odměněna stejnou mincí… Hodně z těch lidí, kteří mi ublížili, už zde není, někteří za tu dobu už snad něco pochopili… ale já jsem dnes spokojená, nezatížená výčitkami svědomí, také zbavená veškeré hořkosti a mám všechno, ba víc, než potřebuji…
Mé postoje hodně lidí nechápalo a nechápe ani dnes …
Vše vysvětluje moje "Slepá bába", jakých je mezi námi určitě dost: http://babileto.blog.cz/1002/slepa-baba
V návaznosti na Slepou bábu přidávám Modlitbu milosrdenství, která se ke mně dostala až ze Švýcarska. Tuto modlitbu (kromě jiných dalších) zjevil Sám Ježíš polské řádové sestře, sv. Faustině (v r. 2000 svatořečená) "...pro blaho duší, kterým se při jejím čtení dostane v nejhlubším nitru útěchy, a pak budou mít odvahu přijít ke Mně…"
Tato modlitba má sílu, stejnou jako každá (jiná) osobní modlitba, má to pouze jedinou podmínku - musí být upřímná, musí se prožívat v hloubi srdce. Na takové žádosti z hloubi srdce duchovní svět i sám Bůh reaguje vždy.


Ó, Pane, chtěla bych se zcela přeměnit na Tvé milosrdenství a stát se tak Tvou živou podobou. Ať mým srdcem i mou duší pronikne Tvé nevyzpytatelné milosrdenství a dostane se k mým bližním:

Pane, pomoz mi, ať mé oči hledí milosrdně, abych nikoho neobviňovala a nesoudila podle vnějšího zdání, ale abych ve svých bližních viděla vždy jen to krásné a vždy jim spěchala na pomoc…
Pane, pomoz mi, ať mé uši poslouchají milosrdně, abych byla nakloněná potřebám svých bližních a nezůstala lhostejná vůči jejich trápení a nářkům…
Pane, pomoz mi, ať je můj jazyk milosrdný, abych nikdy nemluvila o svých bližních nevlídně, ale abych vždy a pro každého našlo slůvko útěchy a odpuštění…
Pane, pomoz mi, ať jsou mé ruce milosrdné a zaměstnané dobrými činy, abych svým bližním konala jenom dobrodiní a ulehčila jim od obtížné a namáhavé práce…
Pane, pomoz mi, ať jsou mé nohy milosrdné, abych vždy spěchala na pomoc svým bližním bez ohledu na svou vlastní únavu a vyčerpání…
Pane, pomoz mi, ať je mé srdce milosrdné a vnímavé ke každé bolesti. Nechci je před nikým uzavírat, dokonce ani těm ne, kteří zneužívají mou dobromyslnost. O vlastní bolesti raději pomlčím a uzavřu se do Tvého Nejsvětějšího srdce. Ať tvé milosrdenství ve mně najde svůj klid. Amen.


A FABLE - BAJKA

11. ledna 2012 v 15:30 | AESOP - EZOP |  ENGLISH THOUGHTS
THE FABLE OF THE FROG AND THE SCORPION

One day, a scorpion looked around at the mountain where he lived and decided that he wanted a change. So he set out on a journey through the forests and hills. He climbed over rocks and under vines and kept going until he reached a river.
The river was wide and swift, and the scorpion stopped to reconsider the situation. He couldn't see any way across. So he ran upriver and then checked downriver, all the while thinking that he might have to turn back.
Suddenly, he saw a frog sitting in the rushes by the bank of the stream on the other side of the river. He decided to ask the frog for help getting across the stream.
"Hellooo Mr. Frog!" called the scorpion across the water, "Would you be so kind as to give me a ride on your back across the river?"
"Well now, Mr. Scorpion! How do I know that if I try to help you, you won't try to kill me?" asked the frog hesitantly.
"Because," the scorpion replied, "If I try to kill you, then I would die too, for you see I cannot swim!"
Now this seemed to make sense to the frog. But he asked. "What about when I get close to the bank? You could still try to kill me and get back to the shore!"
"This is true," agreed the scorpion, "But then I wouldn't be able to get to the other side of the river!"
"Alright then...how do I know you won't just wait till we get to the other side and THEN kill me?" said the frog.
"Ahh...," crooned the scorpion, "Because you see, once you've taken me to the other side of this river, I will be so grateful for your help, that it would hardly be fair to reward you with death, now would it?!"
So the frog agreed to take the scorpion across the river. He swam over to the bank and settled himself near the mud to pick up his passenger. The scorpion crawled onto the frog's back, his sharp claws prickling into the frog's soft hide, and the frog slid into the river. The muddy water swirled around them, but the frog stayed near the surface so the scorpion would not drown. He kicked strongly through the first half of the stream, his flippers paddling wildly against the current.
The frog felt a sharp sting and knew that the scorpion had stung him. "Why did you do that?" he said, if you sting me we will both drown. "Oh," said the scorpion. "I'm so sorry, but I can't help myself as it is my nature. I won't do it again." So the frog continued to swim and a few minutes later the frog felt another sting on his back. "Scorpion," he said, "if you sting me I will not be able to carry you across the river and we will both drown."
"I didn't mean to do it," said the scorpion." "It's my nature but it won't happen again."
They were nearly across the river when the frog felt a third sharp sting in his back and, out of the corner of his eye, saw the scorpion remove his stinger from the frog's back. A deadening numbness began to creep into his limbs.
"You fool!" croaked the frog, "Now we shall both die! Why did you do that when you said you would not do it again?"
The scorpion shrugged, and did a little jig on the drowning frog's back.
"I could not help myself. It is my nature." Then they both sank into the muddy waters of the swiftly flowing river.

Source unknown but often attributed to Aesop


ČESKÁ VERZE:

Sedí žába na okraji rybníka, když v tu se k ní přišourá štír: "Ahoj žábo! Byla bys tak hodná a převezla mě na druhou stranu?" Žába zauvažuje, přeměří si štíra pohledem a zakroutí hlavou: "Copak si myslíš, že jsem blázen?! Vždyť jsi štír a štíři zabíjí. Mně se ještě umírat nechce!". "Ale žábo, vždyť to není v mém zájmu tě zabít! Jak bych se dostal na druhou stranu? A já se tam opravdu potřebuji dostat! Prosím, převez mě!"

Žába měla dobré srdce a tak podumá a říká: "Dobře. Naskoč si!" Štír si vylezl na žábiny záda, žába vlezla do vody, odrazila se od břehu a pomalými tempy se začala blížit k druhému břehu. Štír se kochal okolní krajinou. Když se dostali zhruba do poloviny, do štíra cosi vjelo. Křečovitě vzepjal svůj malý ocásek s bodcem na konci a vší silou bodl žábu do zad. Ta se v mžiku začala topit, jak se jed začal rozlévat po jejím těle. S nádechem hrůzy a smutku stačila ještě před utonutím vykřiknout: "Vždyť si říkal, že není v tvém zájmu mě bodnout!? Vždyť se teď také utopíš!" Na to štír, ještě než se také utopil: "Já vím. Moc se omlouvám. Ale jsem štír a štíři bodají. Nemohl jsem si pomoci. Snažil jsem se, věř mi!"
Stejně jako štír bude vždy štírem a žába žábou tak každý z nás bude do smrti sám sebou. Každý jsme od přírody (či od boha) a výchovou dostali výbavu, kterou od puberty již velmi málo změníme. Celý život nás učili pracovat na chybách, nedostatcích a tvrdili nám, že se "to poddá", když se budeme snažit. Říkali nám, že se to dá všechno naučit. Proto se většina z nás chová jako ten štír, který se snaží být někým, kým není. Nebo se chováme jako žába, která věří, že když se ostatní budou snažit tak mohou být tím, kým nejsou. Bohužel, lidská přirozenost funguje jinak.

Výborná bajka! Připomeňme si ji příště, až se budeme snažit předělat kolegy v práci nebo partnera doma. Pomůže nám uvědomit si, že některé věci se změnit nedají.




PROČ POMSTA?

11. ledna 2012 v 14:25 | klevka |  TÉMA TÝDNE

POMSTA - proč msta?!
Říká se sice "pomsta je sladká" - ale za co? Za nevěru či zpronevěru všeho druhu nebo …? Také existují regiony, v nichž krevní msta je jaksi zakotvena do morální paměti jako něco, co souvisí s rodovou tradicí či dokonce s její ctí …(?!)
Ale vždyť "pomsta" už svým významem sama v sobě obsahuje násilnické řešení nedobrých mezilidských vztahů, znamená vracení něčeho zlého, co jsme my způsobili někomu jinému nebo naopak… Copak není v našem současném světě už dost zla, negativismu…? A rovněž si musíme uvědomit, že takové mstivé či pomstychtivé jednání předpokládá naše vlastní (ne zrovna pozitivní) charakterové DISPOZICE…- Proč tedy zahlcovat své nitro další negativitou - nedobrými myšlenkami na pomstu, přestože nám někdo nějak ublížil…! Neprospěje to nikomu a ničemu, spíše vyvolá celý řetěz dalších negativních projevů - myšlenek i činů, nemluvě o dopadu negativity na zdraví, nejen duševní...

Zkusili jste to už někdy raději s odpuštěním?
Ne???
Slova "Co chceš, aby lidé činili tobě, čiň nejprve ty jim" nebo slova (na první pohled ne zcela srozumitelné a pochopitelné) věty "Uhodí-li tě někdo na pravou tvář, nastav mu i levou" jsou naplněním pozitivního, láskou k bližnímu "poznamenaného" přístupu k lidem, v jejichž okolí nebo s nimiž žijeme, studujeme, pracujeme…
Copak vám zlost či vztek, závist nebo nepřejícnost a zlomyslnost přinesly už někdy něco dobrého, pozitivního?
Anebo to starozákonní "Oko za oko, zub za zub", ale ne v tom smyslu, že bychom my nebo ti druzí vraceli vše negativní jako bumerang, spíše bychom "vracení" tohoto biblického citátu měli chápat jako náhradu či nápravu škody, kterou jsme způsobili …
Smějete se nebo máváte rukou?
Nevadí.
Pokud neznáte Ježíšovo učení o lásce a odpuštění, pak zkuste - pokud jste o tom ještě neslyšeli - havajskou techniku Ho´oponopono, která pomáhá pročistit naše podvědomí, ve kterém sídlí bloky. Jak vidíte, už význam slova "bloky" naznačuje, že jde o něco, co je v naší bytosti nežádoucí…
Jak na to?

Stačí (často) vyslovovat docela jednoduchá prohlášení - afirmace :
"Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti."
Tato slova či věty slouží k rozpuštění skrytých programů, které nám brání v dosažení naplnění našeho poslání na tomto světě i v dosažení našich přání, ať už jde o zdraví, vztahy, duchovní vývoj, hojnost nebo cokoliv jiného.

Vyslovením slov "Miluji Tě " si otevíráme bránu k propojení s Bohem, k prožití Božství v nás.
Bůh je Láska a vyjádřením lásky se napojíme na jeho energii. Tato slova rozproudí zablokovanou energii a umožní nám vstoupit do stavu neuvěřitelného klidu a míru. Láska, na kterou se skrze slova "Miluji Tě" napojíme, přetváří nahromaděnou energii a uvolňuje ji. Když je vyslovujeme směrem ke Stvořiteli, začíná se v nás vše očišťovat, abychom mohli zažívat zázrak přítomného okamžiku - svět bez hranic, nulový stav.
Podstata je milovat vše - např. nadváhu, závislost, problematické dítě, partnera, neúspěch v čemkoli… Když máte hlavu zahlcenou programy, které se neustále přehrávají jako gramofonová deska, řekněte jim v duchu nebo potichu: "Miluji Vás, drahé myšlenky. Jsem vděčný/á za to, že mám příležitost osvobodit Vás i sebe." Tato slova opakujte znovu a znovu. Negativní myšlenky a programy se samy nikam neztratí, nevydají se na dovolenou ani neodejdou do důchodu, pokud jim to sami nenařídíte.

"Omlouvám se" - těmito slovy uznáváme, že se do našeho systému dostal nějaký virus neboli negativní program. Nemusíme rozumět tomu, jak to k nám přišlo. Pokud má někdo např. nadváhu, prostě přijal program, který ji vytvořil. Tím, že vyslovíme slova "Omlouvám se", sdělujeme Bohu, že ve svém nitru žádáme o odpuštění čehokoli, čím jsme si tento program přitáhli. Neprosíme Boha, aby nám odpustil, ale aby nám pomohl odpustit sobě samým! Přijímáme absolutní zodpovědnost za vše, co se v našem životě objevilo.

Pomocí slov "Prosím, odpusť mi" prosíme o čištění, uvolnění a odstranění všech bloků a negativních energií a o jejich transmutaci v čisté světlo. Je to prosba naší vědomé mysli adresovaná Stvořiteli, aby změnil obsah našeho podvědomí v prázdnotu a abychom díky tomu opět objevili své vlastní Já.

A nakonec slovy "Děkuji Ti" vyjádříme Stvořiteli svou vděčnost a dáme najevo víru, že se problém vyřeší k nejvyššímu dobru všech zúčastněných.

A pokud vyhledáte terapeuta-terapeutku techniky Ho´oponopono, uvědomte si, že on-ona také musí při své práci očišťovat sebe sama. Skrze motlitbu nebo slova "Miluji Tě, Omlouvám se,Posím odpusť mi, Děkuji Ti" prosí nejprve Lásku, aby očistila negativní energii, která se zhmotnila do daného problému. Energie se uvolní, vznikne prázdný prostor, do něhož může vstoupit Bůh a naplnit jej Světlem. Člověk potom již nejedná na základě bloků a negativních programů vycházejících z mysli, ale nechává se vést inspirací přicházející z nitra - z Ducha, tedy od Boha.
Technika Ho´oponopono je docela jednoduchá, nicméně není podobná bezmyšlenkovitému joggingu v nějakém fitcentru nebo procházení nákupním centem, ale vyžaduje určitou vnitřní a vědomou či uvědomělou (stálou) odevzdanost a trpělivost.
Bůh je Dárcem všeho, On nebude činit za dost naší lidské (své)vůli. Proto je třeba své nitro neustále čistit. Aby naše vlastní Já bylo opravdovým v každém okamžiku. A samozřejmě Ho´oponopono je zapotřebí provádět velmi často, tak nepřetržitě, jak nepřetržitě je naše nitro "bombardováno" našimi nedokonalými myšlenkami, slovy, činy…

Čisti, vymazávej, vymazávej a nalezni svou vlastní Šangrilu (Šambalu).
Kde? V sobě!

"Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti."
"I love you. I'm sorry. Please forgive me. Thank you."
"Aloha wauia oe. Ua kaumaha au. E kala mai `oe ia`u. Mahalo."

PS: Dalajláma onehdy řekl:

...LÁSKA NEUDĚLÁ BLIŽNÍMU NIKDY NIC ZLÉHO...




(Část odborného textu výrazně upravena podle http://www.novoucestou.cz/?cat=31Ho´oponopono)