ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

A FABLE - BAJKA

11. ledna 2012 v 15:30 | AESOP - EZOP |  ENGLISH THOUGHTS
THE FABLE OF THE FROG AND THE SCORPION

One day, a scorpion looked around at the mountain where he lived and decided that he wanted a change. So he set out on a journey through the forests and hills. He climbed over rocks and under vines and kept going until he reached a river.
The river was wide and swift, and the scorpion stopped to reconsider the situation. He couldn't see any way across. So he ran upriver and then checked downriver, all the while thinking that he might have to turn back.
Suddenly, he saw a frog sitting in the rushes by the bank of the stream on the other side of the river. He decided to ask the frog for help getting across the stream.
"Hellooo Mr. Frog!" called the scorpion across the water, "Would you be so kind as to give me a ride on your back across the river?"
"Well now, Mr. Scorpion! How do I know that if I try to help you, you won't try to kill me?" asked the frog hesitantly.
"Because," the scorpion replied, "If I try to kill you, then I would die too, for you see I cannot swim!"
Now this seemed to make sense to the frog. But he asked. "What about when I get close to the bank? You could still try to kill me and get back to the shore!"
"This is true," agreed the scorpion, "But then I wouldn't be able to get to the other side of the river!"
"Alright then...how do I know you won't just wait till we get to the other side and THEN kill me?" said the frog.
"Ahh...," crooned the scorpion, "Because you see, once you've taken me to the other side of this river, I will be so grateful for your help, that it would hardly be fair to reward you with death, now would it?!"
So the frog agreed to take the scorpion across the river. He swam over to the bank and settled himself near the mud to pick up his passenger. The scorpion crawled onto the frog's back, his sharp claws prickling into the frog's soft hide, and the frog slid into the river. The muddy water swirled around them, but the frog stayed near the surface so the scorpion would not drown. He kicked strongly through the first half of the stream, his flippers paddling wildly against the current.
The frog felt a sharp sting and knew that the scorpion had stung him. "Why did you do that?" he said, if you sting me we will both drown. "Oh," said the scorpion. "I'm so sorry, but I can't help myself as it is my nature. I won't do it again." So the frog continued to swim and a few minutes later the frog felt another sting on his back. "Scorpion," he said, "if you sting me I will not be able to carry you across the river and we will both drown."
"I didn't mean to do it," said the scorpion." "It's my nature but it won't happen again."
They were nearly across the river when the frog felt a third sharp sting in his back and, out of the corner of his eye, saw the scorpion remove his stinger from the frog's back. A deadening numbness began to creep into his limbs.
"You fool!" croaked the frog, "Now we shall both die! Why did you do that when you said you would not do it again?"
The scorpion shrugged, and did a little jig on the drowning frog's back.
"I could not help myself. It is my nature." Then they both sank into the muddy waters of the swiftly flowing river.

Source unknown but often attributed to Aesop


ČESKÁ VERZE:

Sedí žába na okraji rybníka, když v tu se k ní přišourá štír: "Ahoj žábo! Byla bys tak hodná a převezla mě na druhou stranu?" Žába zauvažuje, přeměří si štíra pohledem a zakroutí hlavou: "Copak si myslíš, že jsem blázen?! Vždyť jsi štír a štíři zabíjí. Mně se ještě umírat nechce!". "Ale žábo, vždyť to není v mém zájmu tě zabít! Jak bych se dostal na druhou stranu? A já se tam opravdu potřebuji dostat! Prosím, převez mě!"

Žába měla dobré srdce a tak podumá a říká: "Dobře. Naskoč si!" Štír si vylezl na žábiny záda, žába vlezla do vody, odrazila se od břehu a pomalými tempy se začala blížit k druhému břehu. Štír se kochal okolní krajinou. Když se dostali zhruba do poloviny, do štíra cosi vjelo. Křečovitě vzepjal svůj malý ocásek s bodcem na konci a vší silou bodl žábu do zad. Ta se v mžiku začala topit, jak se jed začal rozlévat po jejím těle. S nádechem hrůzy a smutku stačila ještě před utonutím vykřiknout: "Vždyť si říkal, že není v tvém zájmu mě bodnout!? Vždyť se teď také utopíš!" Na to štír, ještě než se také utopil: "Já vím. Moc se omlouvám. Ale jsem štír a štíři bodají. Nemohl jsem si pomoci. Snažil jsem se, věř mi!"
Stejně jako štír bude vždy štírem a žába žábou tak každý z nás bude do smrti sám sebou. Každý jsme od přírody (či od boha) a výchovou dostali výbavu, kterou od puberty již velmi málo změníme. Celý život nás učili pracovat na chybách, nedostatcích a tvrdili nám, že se "to poddá", když se budeme snažit. Říkali nám, že se to dá všechno naučit. Proto se většina z nás chová jako ten štír, který se snaží být někým, kým není. Nebo se chováme jako žába, která věří, že když se ostatní budou snažit tak mohou být tím, kým nejsou. Bohužel, lidská přirozenost funguje jinak.

Výborná bajka! Připomeňme si ji příště, až se budeme snažit předělat kolegy v práci nebo partnera doma. Pomůže nám uvědomit si, že některé věci se změnit nedají.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka-Bonaccia Hanka-Bonaccia | Web | 13. února 2012 v 10:55 | Reagovat

Částečně pravda... však vedeni z nitra  (a každý má svůj pozitivní Zdroj v sobě -  Zdroj pravého Šěstí, pravé Radosti a pravé Tvořivosti), můžeme začít žít jinak, lépe... a pro to tu také jsme. Chceme žít lépe, však chybí nám jediné... překonat toho starého člověka (špatné smýšlení duše) v nás a nebát se žít jinak... nově..., nebát se udělat něco jinak než ostatní, s úsměvem, se Srdcem na dlani...otevřít se a spojit se se svou pravou Podstatou, Dobrem v nás... tím Dobrem, které nás oživuje a neustále nás z té největší hloubky nitra inspiruje... k činům, které vycházejí z našeho Srdce...

2 Kleva/Klevka Kleva/Klevka | 13. února 2012 v 15:14 | Reagovat

[1]: Hani, to, o čem píšeš, vnímám jako ten nejpodstatnější důvod a nejobtížnější úkol našeho pobytu ZDE -  nejprve POZNAT, co je to Boží řád a jak "funguje" - přeci kdo nedodržuje už těch 10 základních přikázání, nemůže se s ním ztotožnit! Poté nezbytnost poznat, CO není v našem myšlení, cítění, ve slovech a skutcích v souladu s  Božím řádem, no a tím pak zušlechťovat svou duši... Bez Boží pomoci se nám to nikdy nepovede, a proto musíne být vděční už za víru, kterou nám Bůh vložil do duše jako to semínko, o které nyní musíme velice PEČOVAT... a snad někdy dospějeme také k vyššínu POZNÁNÍ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama