ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

MÝTUS NEBO REALITA?

13. dubna 2012 v 14:25 | KLEVKA |  SPIRITUALITA

VELIKONOCE
byly v pohanských dobách oslavou Slunce jako dárce světla a života a také v dnešní moderní době se obecně vnímají jako veselé svátky jara, ale pro celý křesťanský svět jsou každoroční připomínkou Velkého Velikonočního příběhu -
Zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Mnoho skeptiků zejména mladších generací se ptá, zda je tento příběh pouhým mýtem, anebo nepopiratelnou realitou? A hledají důkazy…
Právě těm bych chtěla adresovat toto malé zamyšlení, protože na dokazování zde není prostor.

Jedná se o příběh Syna člověka, který se odehrál v Jeruzalémě před necelými dvěma tisíci lety. Zanechal hluboké, nesmazatelné stopy v myšlení i cítění lidí a výrazným způsobem poznamenal směřování vývoje Evropy a poté vlastně celého světa, jeho morálky, kultury i vzdělanosti.
Na základě zpráv učedníků, potvrzených zejména čtyřmi biblickými evangelisty a sv. Pavlem, je duchovní význam těchto radostných svátků v křesťanské tradici chápán jako vítězství Božího Syna nad smrtí.
Jelikož události onoho "týdne spásy" spadají do období hlavních židovských pohyblivých svátků "pessach" 14. (15.) nisanu (lat. pascha), určuje se podle nich také termín Velikonoc - první neděle po prvním jarním úplňku.
Staří křesťané je však vnímali komplexně - nejprve jako připomínku Ježíšova utrpení a poté jako oslavu Ježíšova vzkříšení v noci ze soboty na neděli zvanouBoží hod velikonoční.
Od 4. století se ustálily třídenní liturgické oslavy jako "triduum paschale", tedy od Poslední večeře Páně na Zelený čtvrtek večer v pašijovém týdnu, předvečer Velkého pátku - největšího utrpení a ukřižování Ježíše, přes Bílou sobotu (den ticha - spočinutí Pána v hrobě) až po začátek nového týdne na Velikonoční neděli - den Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tímto dnem začíná ta radostná velikonoční doba, která trvá padesát dnů včetně svatodušních svátků neboli letnic.
Jenomže tento příběh začal už mnohem dřív, proto i v tradicích oslav je toho poněkud víc.
Přípravy na velikonoce začínají vlastně už na popeleční středu, kdy se uděluje věřícím na čelo znamení kříže z popela - popelec, provázeno slovy "Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš." Je rovněž vyjádřením toho, že před Bohem jsme čímsi nepatrným, popelem, prachem… Po něm následuje čtyřicetidenní postní doba, připomínající 40 let, které Izraelité po vyvedení z Egypta strávili (za trest) v poušti, a také oněch 40 dnů, které Ježíš strávil v poušti po svém křtu v Jordánu, kdy na Něj sestoupil Duch Svatý - tam se "…postil a ďábel Ho pokoušel…"
Pro slabého, smrtelného člověka nepředstavitelné - meditovat v poušti 40 dnů o hladu! Nicméně se věřícím dnes doporučuje alespoň nějaká míra uskrovnění požitků a pokání
…Po svém návratu z pouště Ježíš přijal ty, kteří se kolem Něho soustředili, za své učedníky a společně s nimi začal putovat po izraelských krajích (bývalého Kanaánu), kde hlásal a vysvětloval Svou nauku lásky k Bohu a k bližnímu. Kromě toho zázračně uzdravoval nemocné a konal mnoho jiných zázraků a znamení… Během svého tříletého působení jako kazatel a učitel získal velmi mnoho přívrženců a obdivovatelů, ale také mnoho odpůrců a nepřátel zejména v řadách farizeů a vykladačů Zákona. Mnozí vkládali do Něj své naděje a věřili, že přišel osvobodit Izrael od římské nadvlády… A všichni takoví ho radostně a s palmovými ratolestmi doprovázeli také při Jeho slavném, farizeje pohoršujícím, vjezdu do Jeruzaléma na (své poslední) oslavy svátku pesach - nepřijíždí však jako bojovný rytíř na koni a s ohnivým mečem, ale jako posel Lásky a Pokory na oslici …
Proto poslední postní týden před velikonocemi začíná Květnou nedělí, kdy se v kostelích světí jarní ratolesti. Tento týden je spojen s úklidem nejen domácností, ale také kostelů, aby se pak na Boží hod velikonoční zaskvěly zářivou čistotou…
A pomalu přichází Zelený čtvrtek. Tento jeho název ve Střední Evropě sice může být spjat s barvou (trpkých) bylin, které byly součástí Poslední večeře jako pesachové hostiny. Rozšířenější je však pojmenování "svatý" nebo "naříkavý", "strastiplný" čtvrtek. Na připomínku této události se v dnešní církvi slaví večerní vigilie (= bdění v noci na modlitbách jako příprava na nastávající strastiplnou událost).
Da Vinciho "Poslední večeře" je nezapomenutelným výtvarným ztvárněním tohoto loučení Ježíše s učedníky, kteří z úst samotného Ježíše slyšeli sice až trojí předpověď Jeho nastávajícího utrpení, ale ještě stále nechápali plný dosah Jeho slov, a všichni svého Mistra ujišťovali, že by za Něj rádi i zemřeli, zejména Petr… To je ten večer, kdy Ježíš řekl překvapenému Jidášovi: "Co chceš učinit, učiň hned!" Načež Jidáš odešel a udal ho farizeům, kteří už déle usilovali o jeho smrt… To je také ten večer, kdy byla ustanovena večeře Páně - eucharistie, poté společný odchod do Getsemanské zahrady na úpatí Olivové hory. Tam Ježíš bděl a modlil se před svým zatčením a už tehdy prožíval tak velká muka, že "… jeho potem byly krůpěje krve padající na zem…" Jeho učedníci však usnuli a vůbec netušili, jaký vnitřní boj musel Ježíš vybojovat, aby prokázal svou poslušnost Otci a měl sílu dovršit Své pozemské poslání…

Pod rouškou noční tmy pak propukne to největší drama, jaké si jen dokážeme představit - zatčení jako zločince, ponižování, bití a zesměšňování vojáky, pokořování, zostuzování, plivání, bičování, a to všechno Syn člověka snáší s nevýslovnou pokorou jako opravdový Beránek Boží… Velekněží ho posílají k Pontskému Pilátovi, ten k Herodu Antipasovi a zase zpět, a předhazují ho jeden druhému jako "horký brambor", až nakonec padne krutý ortel… Jeruzalémská Via Dolorosa se nyní stává cestou utrpení Ježíše, jeho KŘÍŽOVOU CESTOU na Golgotu (Kalvárii), kdy provázen pohoršlivým pokřikováním davu je pak ještě stržením šatů zbaven už veškeré lidské důstojnosti, až po trýznivou smrt ukřižováním - a to všechno Ježíš snáší pokorně a bez odporu…
A co učedníci? Jeden Ho už zradil, ale nedožil se rána. A ten, do něhož Ježíš vkládal největší naděje, Petr, ho třikrát zbaběle zapřel. Ostatní se ze strachu o své životy rozutekli… Nicméně do paláce velekněze se dostane učedník, "kterého Ježíš miloval", Jan, a ten celé dění sleduje zblízka až do samého konce…
Ježíš musí být nyní rychle pohřben, protože se soumrakem nastává doba pessachu - židovského, přísně dodržovaného svátku. V křesťanství se tato nastávající sobota nazývá svatou nebo bolestnou, v češtině - Bílá sobota. Doba ticha, doba spočinutí Ježíše v hrobě, Jenž byl zabit jako ten obětní beránek, který se v jeruzalémském chrámu porážel právě ve stejnou dobu, 14. (15.) nisanu, na odpuštění hříchů a který se tak stal neodmyslitelným symbolem velikonoc
Jak asi bylo Ježíšovým nejbližším učedníkům, Jeho apoštolům, kteří si nyní uvědomují své selhání a přepadá je zoufalství a strach, protože najednou pozbyli všechny naděje a smysl toho, čemu věřili … Jsou naprosto zdrceni…
V některých církvích se dodržují slavnosti vigilií od večerních hodin až do časného rána prvního dne po sobotě (nového týdne), kdy "sotva vyšlo slunce" a byl nalezen prázdný hrob… Právě to je ta VELKÁ NOC, kdy byl Kristus vzkříšen z říše mrtvých…

Vystoupení Ježíše z hrobu nemá žádného přímého svědka, dokonce je neviděli ani vojáci střežící hrob! Jasně viditelné jsou pouze "následky" tohoto exkluzivního Božího činu - odvalený kámen, prázdný hrob, pečlivě složená rouška plátna… Co to muselo být za sílu, která překonala všechny zákony hmoty a vyzvedla Ježíšovo tělo z říše mrtvých…???? Jde tedy o událost, kdy Sám Bůh zasahuje do dění na Zemi…
Byly to právě nebojácné ženy, oddané Ježíšovy učednice, které zde po svém objevu otevřeného a prázdného hrobu zůstaly v šoku - opanoval je strach z toho, že někdo mohl ukrást Ježíšovo tělo… Svůj objev sdělují i ostatním, kteří nevěří, učedníci nevěří ani poté, když jim rozradostněná Marie Magdalena jako první líčí své osobní setkání s Ježíšem… Po ní Petr…, až když jim Jan připomene Ježíšův příslib, že na třetí den vstane z mrtvých, pomalu se jim vlévá opět život do žil a strach se pozvolna mění na radostné očekávání…, kromě jednoho - Tomáše.
"...Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh."
Tento smrtelník (společně s mnoha jinými) tedy měl to štěstí, že nejen na vlastní oči viděl fyzické tělo Ježíše, tělo z masa a kostí a jeho rány, dokonce byl svědkem, jak ve večeřadle přijímá občerstvení…

"Žes´ Mě uviděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."

Velikonoční neděle je dnem Božího hodu velikonočního, kterým nastává ona radostná doba velikonoční a všeobecného veselí z toho, že
"Ježíš skutečně vstal z mrtvých…"
A tak ranní červánky, osvětlující kraj toho rána, znamenají zjevení světla po temné noci a v mnoha církevních písních, literárních dílech a rozmanitých uměleckých ztvárněních jsou symbolem zmrtvýchvstání Krista a s ním i naděje na vzkříšení všech lidí…
Kdo však chce dosáhnout věčný život, musí už zde žít tak, aby si ho zasloužil.

Tohle je jen několika málo slovy popsán neskutečný příběh Velkého pátku, neskutečného a nepochopitelného odevzdání se za druhé - příběh, který byl nesčetněkrát převáděn nejen na umělecká plátna, ale i do románové podoby a rozmanitých filmových ztvárnění …

Příběh však pokračuje…
dalšími očitými svědectvími ze setkání učedníků se vzkříšeným Ježíšem nejprve na dlouhé cestě do Emmauz, kteří s ním dlouze hovoří, a poté jsou svědky Jeho "lámaní chleba" při večeři…, také úspěšným rybolovem Petra a jeho druhů a poté společnou snídaní u Tiberiadského jezera, dokonce jednou to bylo 500 lidí, kteří Ježíše viděli na vlastní oči… Ježíš s nimi pobývá celých 40 dnů po svém zmrtvýchvstání...
A po Jeho Nanebevstoupení jsou to už příběhy těch vyvolených Apoštolů, kteří nyní musí tuto radostnou zvěst donést celému světu…

Je nyní ještě nutná odpověď na otázku: mýtus nebo skutečnost?
Tento příběh se přeci odehrál v reálné historické době, má konkrétní místo, konají v něm historicky doložené postavy, uvádí velice konkrétní události a děje…
Že nejsou o něm historické záznamy? Ježíš si přeci nepřál žádnou "publicitu" ani žádnou "propagaci" své osoby nebo svých činů…
A copak by se mýtus rozšířil tak rychle a tak rozsáhle, jak se šířilo evangelium a poté křesťanství v Evropě i za jejími hranicemi? A nakonec - jednoznačným vědeckým důkazem jeho reality je nejnovější rozbor "turínského plátna" v laboratořích NASA…
Navíc - člověk jej přeci musí vnímat srdcem, ne mozkem, tak jak to řekla i liška Malému princi:
"Jenom srdcem lze dobře vidět. To, co je důležité, zůstává očím neviditelné."

Opětovně doporučuji shlédnout
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terezija Terezija | Web | 13. dubna 2012 v 15:36 | Reagovat

..přesně tak :), hezké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama