ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

VELKÝ VELIKONOČNÍ PŘÍBĚH

12. dubna 2012 v 15:55 |  TÉMA TÝDNE


Velikonoce jsou společně s vánočními svátky dvě radostné doby v roce, kdy starosti všedních dnů vystřídají vzrušující starosti se zajištěním oslav těchto tradičních, významných křesťanských svátků. Musíme uznat, že bez nich by náš občanský rok byl velice šedivý…

Jako malá holčička (i jako dospívající dívka) jsem důležitost velikonoc měřila nejprve podle toho, jakou důležitost přikládala moje maminka úklidu před těmito jarními svátky. To jsem už i já musela přiložit ruku k dílu alespoň tím, že jsem hadříkem a sidolem cídila mosazní kliky početných dveří našeho bytu, a také podle počtu sladkých i jiných dobrot připravovaných na nastávající sváteční dny. Nejvíce jsem se těšila na barvení vajec a vyfoukávání a malování kraslic a na dobrodružství u řeky, když se starším bratrem budeme shánět vrby, lézt na ně a řezat pruty na splétání karabáčů… Působivá bývala pro mne také sváteční velikonoční atmosféra v krásném kostele umocněná obřady, na které mne maminka brávala s sebou, ačkoli jsem jim nerozuměla, protože byly v latině a poněkud smutné…
Až konečně nastal ten nejdůležitější den - velikonoční pondělí, jehož význam se samozřejmě měřil podle počtu kluků ze sousedství i z ulice, spolužáků a později mládenců s pomlázkami, kteří zazvonili právě u našich dveří, a to často už časně ráno. Poté jsem byla docela pyšná na to, když jsem pak až do večerního koupání voněla pestrou směsicí všech možných vůní, a vůbec nevadilo, že ty voňavky byly levné… Nu, a později, když jsem už jako dospělá žena veškerou tíhu velikonočních příprav měla na bedrech já, se však díky celospolečenské atmosféře, která od komunistické totality směřovala ke konzumu reálného socializmu, veškeré kouzlo i lesk těchto svátků vytratil, a bylo mi z toho tak trochu smutno.
Dnes tomu však není o moc lépe…
Nicméně o samotný velikonoční příběh jsem se začala zajímat až později a pochopit do hloubky jeho duchovní význam mi trvalo ještě déle.
Docela náhodou jsem na jedné zahraniční satelitní televizi objevila film JESUS, a poté jsem na internetu objevila stránky rozsáhlého stejnojmenného projektu i s filmem v mnoha jazykových mutacích.
Film jsem sledovala s velkým zájmem a nyní jej pro jeho kvalitní a zhuštěné zpracování biblického evangelia mohu doporučit všem, kteří tento příběh neznají nebo by si ho chtěli ve stručnosti připomenout.
V dnešní době sjednocování Evropy si snad už každý uvědomuje, že znalosti našich křesťanských tradic - připomeňme si zásadní význam působení slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velké Moravě, spolupatronů Evropy - patří k základnímu vzdělání stejně nepopiratelně jako znalosti naší národní historie, viz třeba příběh o Čechovi a Libuši. Díky těmto vzdělaným apoštolům staroslověnština dostala písemnou podobu, díky níž začaly vznikat překlady liturgiclkých knih (schválené papežem) - slovanský jazyk se tak stal rovnocenným s hebrejštinou, řečtinou, latinou... a po upevnění církve se může začít rozvíjet také naše národní sevevědomí a naše vlastní kultura. Obecně lze říci, že bez kristianizace by ani dnešní Evropa nebyla tím, čím je…

Česká verze filmu Ježíš je k dispozici a snadněji dostupná také na této adrese:


HEZKÝ, HLUBOKÝ I POUČNÝ ZÁŽITEK!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama