ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

HŘÍCHY SMILSTVA V BIBLI A DNES 1

23. června 2013 v 18:24 |  ÚVAHY O DNEŠKU
Motto:
"Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrní, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh." (Žd 13,4)

SMILSTVO JAKO PROKLETÍ ?

Smilstvo se v dnešní době stalo velkým svodem nejen pro mladé lidi, pročež mnozí z těch dříve narozených se ptají - PROČ?
Vždyť svět je dnes naplněný nejen smilstvem, ale i zvrhlostí a násilím. Smilstvo už není jen zábavou či potěšením, ale nakonec vede k násilí. To můžeme vidět už na dávném příkladu biblického města Sodomy nebo benjaminovců, kteří také podlehli zvrácené homosexualitě.
Dnes je sexuální násilí rozšířené po celém světě, není rozdíl mezi Amerikou, Čínou, Indií, Ruskem nebo třeba Českou republikou.
V Indii se běžně znásilňovala děvčata a neexistovaly žádné zákony, které by se využily pro ochranu dívek a žen. Policie, úřady, vláda i soudy byly naprosto pasivní, až do 16.12. 2012, do onoho dne, kdy byla brutálně znásilněna studentka fyzioterapie Džjoti Singh Pandejová. Se svým přítelem nastoupila do autobusu, kde ji šestice mladých mužů začala znásilňovat a bít železnou tyčí. Několikrát během tohoto násilí upadla do bezvědomí a třináct dní nato zemřela na následky zranění. Případ vyvolal v Indii obrovskou vlnu masových protestů, kterým vláda nakonec ustoupila - zpřísnila policejní opatření ve večerních hodinách a především schválila trest smrti za znásilnění. Problém zvrhlosti srdce však žádný zákon ani policejní hlídky nezmění, pomoci může jedině moc evangelia.
V současnosti se velice zmnožily hříchy smilstva a začínají mít násilnickou formu. Velké množství pornografie je dnes sadomasochistické, také proto sledování těchto zvrhlostí a násilností vede často k projevům násilí při sexu a kvůli sexu i v běžném životě. Dnes jsou lékaři zděšení tím, jak rychle lidé přijímají rizikové návyky při sexu, přestože se mluví o nebezpečích s tím spojených. Docent Zvěřina na odborné konferenci uvedl, že čím více se o něčem hovoří (např. o análním styku), tím více se stává běžným i mezi heterosexuály. A to i přesto, že se o těchto technikách mluví varovně. Pokud Pán Bůh nezasáhne svým soudem, dopadneme jako Sodoma nebo jako Moábci, kteří sice vzešli ze spravedlivého Lota, ale pokračovali ve smilstvu Sodomy. Proto o nich krátce před zánikem jejich národa prorokuje Sofonjáš toto:
Moáb bude jako Sodoma a synové Amónovi jako Gomora: zaplevelená zem, solná jáma, pustina navěky. (Sf 2,9)

Jan Hus rovněž viděl ve smilstvu velké nebezpečí a varoval před ním. Svého přítele, kněze, vybízí, aby neustále proti smilstvu kázal:
"Kde můžeš, proti smilstvu ustavičně kaž, neboť je to šelma nejnešlechetnější, kteráž lidi zžírá, ty, za které trpělo nejušlechtilejší lidství Kristovo."
Hus nebrojí proti smilstvu kvůli zákonu, ale protože si uvědomoval, že ničí pravé lidství a rozkládá (zžírá, požírá) osobnost i charakter člověka, který byl stvořen k Boží podobě a smilněním je tento obraz poničen. Čistota je podle Husa šlechetná a smilstvo je nešlechetnost, za kterou se skrývá šelma - duchovní mocnost sexuální zvrácenosti. Čistota duše pomáhá zachovat lidskou důstojnost, naopak smilstvo tuto důstojnost potlačuje a ubíjí.

Při pohledu na biblickou historii je zjevné, že smilstvo ovládlo národy jako dědičné prokletí.
První příkaz, který od Boha dostali manželé Adam a Eva, bylo:
Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Pán Bůh stvořil lidi, aby se množili, k tomu jim dal potřebné vybavení v pohlavních reprodukčních orgánech a manželské spojení učinil velmi příjemným zážitkem. On tedy počítal s tím, že lidé budou mít sexuální spojení, vždyť na něm není nic špatného ani hříšného ani nečistého, protože jedině tímto způsobem mohou počít nového potomka a naplnit Boží příkaz.
Problém je ovšem v tom, že lidé nepoužívají tento nástroj reprodukce správným způsobem, že vybočili z Bohem daného řádu pro sexuální život a propadli vášnivosti.
Tento vývoj můžeme sledovat už v devátém pokolení od Adama, kdy sexuální zvrácenost dosáhla na zemi vrcholu, a Bůh přistoupil k radikálnímu řešení. ... Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo ... Za oněch dnů vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou bohatýři dávnověku, mužové pověstní ... Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. (Gn 6,1,4,11-12)
Potopa, ve které zahynuli všichni lidé kromě Noeho a jeho rodiny, byla způsobená celkovým odvrácením lidstva od Boha - násilím a sexuální zvráceností.
Kdo byli ti zmiňovaní synové božští, ze kterých se ženám rodily zrůdy, siláci dávnověku? Pravděpodobně to byli padlí andělé, démoni, kteří v tělesné podobě smilnili s lidskými dcerami, a proto se z nich rodily zrůdy...
Po potopě byla země obnovená a lidstvo se opět na zemi rozmnožilo podle Božího příkazu "Ploďte a množte se a naplňte zemi", který Bůh Noemu zopakoval.
Zanedlouho vidíme další příklad zkaženosti lidí, tentokrát na lidu v Sodomě a Gomoře. Již v době, kdy se Abraham rozcházel se svým synovcem Lotem, který si zvolil k přebývání velice bohatou a úrodnou krajinu podél Jordánu, byli obyvatelé Sodomy velice zlí a hříšní. (Gn 13,13)
Je zajímavé sledovat Lotovo počínání, kdy si nejprve zvolil bydlet u Sodomy ve stanu (Gn 13,12), zanedlouho ho vidíme už jako obyvatele města Sodomy, kde vlastní majetek (Gn 14,14), a ve chvíli, kdy nastala zkáza Sodomy a Boží poslové přišli do Sodomy, aby ji zničili, seděl Lot v bráně města, což znamenalo, že byl starším města, který rozhodoval o správě města a soudil lid. Měl tedy již v Sodomě politický vliv, ačkoliv byl cizinec. Hříchy Sodomy byly tak veliké, že Bůh rozhodl o zničení města. Lota, který byl spravedlivý, zachránil Bůh skrze Boží posly kvůli Abrahamovi (Gn 19,29; 2P 2,6-8).
Jaké to byly hříchy, které přivedly Boha k rozhodnutí Sodomu a další města trvale vyhladit se všemi obyvateli? Podle Ezechiela to byla pýcha, sytost chleba a sebejistý klid (Ez 16,49). Bohatství či materiální hojnost přece není nic špatného. Podobně jistý klid není špatný. Toto však byly předpoklady, které vedly k pýše, k nezávislosti na Bohu. Llidé měli všeho hojnost, byli přesycení, znudění, a to je vedlo k tomu, že začali usilovat o stále silnější zážitky právě v sexuální oblasti. Vidíme, že v době soudu nad Sodomou byla ve městě rozšířená homosexualita jako běžná a většinová praxe, do které byli vtahováni nejspíše i nezletilí chlapci!
Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu: Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali! (Gn 19,4-5) Sloveso "poznat je" vyjadřuje sexuální styk, v tomto případě anální. Muži sodomští chtěli hromadně znásilnit Boží posly. Příběh pokračuje vyvedením Lota a jeho ženy a dcer z města a zničením města ohněm a sírou...

Jak to bylo dál? Město sice skončilo i se svými obyvateli v ohni, který podle apoštola Petra je předobrazem konečného soudu ohněm v pekle pro všechny hříšníky i smilníky, ale smilstvo neskončilo a jeho příběh pokračoval právě v linii Lota a jeho potomků.
Lotovy dcery chtěly mít potomky a říkaly si, že nyní nemají, s kým by zplodily děti, když jejich snoubenci skončili v ohni. Rozhodly se, že opijí svého otce a jedna po druhé s ním budou spát, aby z jeho semene zrodily syny. Tak také učinily a jedné se narodil syn Moáb, praotec Moábců a z druhého Ben-amí, praotec Amónovců. Takže ze spravedlivého Lota vzešly pohanské národy, které se v budoucnosti stanou osidlem vyvolenému národu Izraeli. Jak to ty dcery mohly udělat? Dopustily se krvesmilstva neboli incestu a to bylo neobvyklé nejen v Izraeli, ale i u pohanů. Zdá se, že jejich hodnoty odpovídaly hodnotám, které byly běžné v Sodomě. Zřejmě v Sodomě byl incest zcela běžný. Možná právě kvůli tomu, že všichni muži byli zlí a propadli homosexualitě, proto ženy hledaly způsoby, jak by mohly otěhotnět.
Moáb se rozplodil a usadil se nedaleko zničené Sodomy - na východním břehu Jordánu a Mrtvého moře. … Když Izrael pobýval v Šitímu, začal lid smilnit s Moábkami. Zvaly totiž lid k obětním hodům svého božstva a lid hodoval a klaněl se jejich božstvu. Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem, a proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. (Nu 25,1-3)
Mojžíš plakal nad svým národem kvůli tomu hříchu a celý národ byl postižen, takže na mor umřelo už 24 tisíc Izraelců. Právě, když takto plakal a prosil Boha o milost, přivedl si Izraelec Zimrí midjánskou milenku jménem Kozbí do tábora a šel s ní smilnit. Vtom popadla kněze Pinchase Boží horlivost, vtrhl do jejich stanu a oba je probodl přímo při souloži. Tím však zastavil pohromu, takže umírání se zastavilo a Izrael byl zachráněn před vyhubením.
Moábský bůh Belfegor, jehož jméno pochází z asyrského Baal-Peor, byl spojován s prostopášností a orgiemi. Pokud je přivolán, umí poskytnout bohatství a má moc pro důmyslné vynálezy. Jeho úloha jako démona spočívala v zasévání sporů mezi lidmi a ve svádění ke zlu skrze rozdělování bohatství. Belfegor byl zobrazován dvěma odlišnými způsoby: jako nádherná nahá žena nebo jako obrovský vousatý démon s otevřenými ústy, rohy a zašpičatělými nehty. Belfegor se také objevuje v Miltonově Ztraceném ráji a v Hugových Dělnících moře.

Pokračování …. HŘÍCHY SMILSTVA V BIBLI A DNES - 2. část

Upravena autorská studie Davida Louly - viz originální text na
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama