ŽIVOT SMRTÍ NEKONČÍ...

HŘÍCHY SMILSTVA V BIBLI A DNES 2

23. června 2013 v 18:38 |  ÚVAHY O DNEŠKU

Motto:
"Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí. Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána." (Př 6,32-33)

BŮH VĚRNÝM ODPOUŠTÍ


Konec (současné) historie je popsán v poslední knize Bible, ve Zjevení apoštola Jana.
Tam oslavený Král Ježíš píše dopisy sedmi církvím a u dvou z nich zmiňuje skutky a učení Nikolaitů.
V dopise církvi v Efezu píše:
To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů stejně jako já. (Zj 2,6)
A v dopise do Pergamu píše:
Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva, tak i ty máš některé, kteří zastávají učení Nikolaitů. Proto se obrať! Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst. (Zj 2,14-16)
Jedná se zde o stejného ducha smilnění opírajícího se o učení Balaámovo, které se táhne již od Lota přes rod Moábův až podnes. Zde jde o spojení modloslužby se smilstvem.
Podobně i dnes vidíme, že smilstvo je spojené s modloslužbou - kultem těla. Pornografie totiž představuje totéž, co dříve znamenala kultická prostituce či kultický chrámový sex. Do církve toto učení proniklo záhy po jejím vzniku skrze biskupa Mikuláše - Nikolaos. Nikolaité neboli mikulášenci byli raná sekta, kterou údajně založil jeden ze sedmi prvojáhnů Mikuláš (Nikolaos) z Antiochie. Jednalo se o gnostickou sektu praktikující sexuální výstřelky, proto se ve středověku kněžské smilstvo a kněžské sňatky označovaly jako nikolaismus. Nikolaité sváděli křesťany k pohanskému způsobu života, jejich sexuální výstřelky byly totiž sakrálním smilstvem, se kterým bylo spojeno i pojídání masa obětovaného pohanským bohům.

Je zřejmé, že Pán Ježíš skutky Nikolaitů nenávidí. Bude bojovat mocí svého ducha a mocí svého slova proti duchu smilstva a také proti těm, kdo mu propadli. Ježíš volá všechny k obrácení se, protože jinak přijde soud. Tak, jako na Noeho, za Lota, za Moába až podnes. Ne nadarmo Bůh zakázal veškerý kontakt svého lidu s Moábci, dokonce se nesměli přidružit k lidu Izraele jako proselyté. Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec; ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění, zato že vám nevyšli vstříc s chlebem a vodou, když jste táhli z Egypta, a že Moáb najal proti tobě Bileáma, syna Beórova, z Petóru v Aramském Dvojříčí, aby ti zlořečil. Ale Hospodin, tvůj Bůh, nechtěl Bileáma slyšet. Proto zvrátil Hospodin, tvůj Bůh, zlořečení tobě v požehnání, neboť Hospodin, tvůj Bůh, tě miloval. Po všechny své dny nikdy neusiluj o pokoj s nimi ani o dobrodiní od nich. (Dt 23,4-7)

Přesto na moábské ženě Rút můžeme vidět Boží lásku a odpuštění.
V době Soudců se Rút stala manželkou Kiljóna, syna Elímeleka a Noemi. Když zemřel Elímelek a za čas zemřel i Kiljón, rozhodla se Rút, že zůstane se svou tchýní Noemi a její lid bude jejím lidem a její Bůh bude jejím Bohem. A Bůh to přijal, požehnal jí tím, že si jí podle levirátního práva vzal za ženu Noemin příbuzný Boáz, a tak se Rút, Moábka, přidružila k Božímu lidu. A nejen to, stala se prababičkou krále Davida, a tím se dostala i do rodu Spasitele Ježíše Krista. Bohu nevadí, že byla z rodu, jenž povstal ze smilstva Sodomy a krvesmilstva. Ona byla vzácnou ženou před Bohem, která naplnila své poslání a Bůh ji poctil.
Také prostitutce Rachabě bylo prokázáno velké milosrdenství, ačkoliv to byla velká hříšnice a smilnice. Tím, že přijala izraelské zvědy, pomohla jim a ukryla je, prokázala spasitelnou víru, protože uvěřila Bohu Židů a vyznala, že Hospodin je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Vírou uvázala na okno karmínovo stužku, která byla předobrazem krve Beránka Božího, Pána Ježíše Krista, který svou krví zbavil lid od hříchu. Rachab byla nejen zachráněná se svojí rodinou jako jediná z celého Jericha, ale byla připojena k Božímu lidu Izraeli.
Pán Ježíš neodsoudil cizoložnou ženu, která byla přistižená při činu, kdy byla svému muži nevěrná a cizoložila s jiným mužem. Pán měl odvahu nejednat podle židovského zákona, který nařizoval ukamenování ženy přistižené při cizoložstvu, ale dal jí příležitost a čas k pokání. Ježíšova slova: Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem, oslabila zuřivost Židů, kteří už jen čekali na to, že jí budou moci ukamenovat, takže nakonec všichni odešli. Dobře věděli, že v sexuální oblasti také nejsou čistí, a tušili, že jejich nečisté myšlení a skutky by Pán Ježíš mohl odhalit.

Připomeňme si ještě čin Pinchase (1. část). Z našeho pohledu se to jeví strašné - při milování probodne dva lidi oštěpem! Zvláště, když uvážíme, že to stejné dělali mnozí a nic se jim nestalo. Ale to byl bod obratu, kdy všem došlo, že při smilstvu jde o život. Náhle se všem lidem vyjasnilo, že to umírání na mor je způsobeno smilstvem a modloslužbou.
Máme v dnešní době nějaký příklad toho, jak lze zastavit smilstvo?
Problém zvrhlosti srdce však žádný zákon ani policejní hlídky nezmění, tam může pomoci jedině moc evangelia. Proto nám apoštol Pavel přikazuje:
Utíkejte před smilstvem (1K6,18).

Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní nádobou (tělem) svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. (1Te 4,3-7)

O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti a chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví jak se sluší na ty, kdo patří Bohu. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řečí se nepatří, vy máte vzávat Bohu díky! (Ef 5,3-4)

Upravena autorská studie Davida Louly - viz originální text na
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama